wz


DOBRÉ RÁNO, CORUSCANTE



Budova Galaktického senátu byla ještě stále poznamenána nedávným bojem. Vyražená okna, poničený hlavní jednací sál, stěny chodeb počmárané zásahy z laserů.
Lépe na tom nebyl ani kabinet bývalého Nejvyššího kancléře Palpatina. Nad velkým pracovním stolem se proháněl vítr z vyraženého okna. Poničené sochy sithských válečníků se válely mezi střepy.
Palpatin, nyní již císař, proto svolal jednání do jednoho z menších sálů, kterého se všeobecná zkáza nedotkla.
Sezvaní mužové, vysoce postavení vojáci i senátoři, seděli kolem jednacího stolu. V nehybném vzduchu viselo napětí.
Někteří z nich již Palpatina viděli při jeho emotivním projevu k Senátu, v němž se prohlásil za císaře. Tvář mu sice při proslovu částečně zakrývala černá kápě, ale i tak to nebyl právě hezký pohled. Prý byl znetvořen při atentátu, který na něj uspořádal proradný řád nyní již rozprášených Jediů.
Jiní Palpatina v jeho nové podobě dosud nespatřili, a právě ti byli nejvíce zneklidněni představou, jaký výjev se jim naskytne.
Dveře jednacího sálu se otevřely.
Nový císař vstoupil.
Také nyní byl od hlavy k patě zakuklený v hrubém černém plášti s širokou kapucí. Po luxusním oděvu z drahého, zlatem zdobeného sametu, do něhož se dříve tak rád strojil, nebylo památky.
Někteří v ten okamžik zapochybovali, zda shrbený skřet je skutečně bývalý Nejvyšší kancléř. Z jeho obličeje skrytého v kápi viděli jen mrtvolně bledé rty obklopené nepřirozeně hlubokými rýhami.
Ne, tohle vážně není kancléř, blesklo některým z nich hlavou.
Nikdo nepovstal. Vždyť ani netušili, jak by se měli k příchozímu vlastně chovat.
Muž pod kápí roztáhl promodralé rty do potměšilého úsměšku: „Někdo z vás o mně snad pochybuje?“
Stormtroopeři z řad pět set první legie rozestavení podél stěn výhružně sevřeli zbraně.
Jeden z přítomných se přesto osmělil promluvit.
Také on nebyl žádný krasavec. Vlasy měl jak opraný smeták, jeho úzký bledý obličej ze všeho nejvíce připomínal vyhladovělou krysu.
Břitký tón jeho hlasu se od toho Palpatinova příliš nelišil, když mnohoznačně zasyčel: „Kde není víra, není pochybnost. Avšak namísto slepé víry bychom uvítali jistotu.“
„Výborně, Tarkine,“ ozvalo se pobaveně zpod černé kápě. „Žádáte-li si jistotu, budiž vám dopřána.“
Ten, který si nyní říkal císař, oběma rukama uchopil okraj kapuci. Okamžik posečkal. Chvíle vyčkávání byla právě tak dlouhá, aby napětí ještě více zhoustlo.
Pak si jediným prudkým pohybem stáhl kápi z hlavy.
Jedni tlumeně vykřikli, druhým se zhoupl žaludek.
Někdo vytřeštil oči, jiný je naopak zabodl do hustého koberce.
Jediný, kdo neuhnul pohledem ani o píď, natož, aby se o něj pokusily mdloby, byl Tarkin.
Komandér Wilhuff Tarkin.
Otrlý chlap, který už pěknou řádku let tajně pracoval pro Nejvyššího kancléře a jako jeden z mála věděl o jeho sithské identitě. Měl před sebou opravdu skvělou budoucnost, ale nyní i on stál na jejím počátku a budoucí úspěch se rýsoval jen jako mlhavá představa kdesi na vzdáleném obzoru.
Morbidně uhranut, hleděl Tarkin na Palpatinovu olysalou hlavu i znetvořenou tvář.
Zrůda ze spodních pater pekla nemohla vypadat úděsněji.
Císař si vychutnával chvíli zvráceného triumfu. Bezpečně věděl, na co Tarkin i ostatní myslí. Opájel se zděšenou pokorou, která ovládla jejich duše.
Znovu si přetáhl kápi přes hlavu. Usedl do velkého křesla v čele stolu. Od teď ho budou znát už jen v této podobě.
Nejvyšší kancléř je mrtev. Ať žije císař!
Je strašlivý, ale dokáže být i dobrotivý, trpělivý a nekonečně chápající.
„Moji drazí, čeká nás mnoho nelehkých úkolů,“ zapředl smířlivým hlasem. „Řád Jediů je zničen. Vnitřní nepřítel byl zlikvidován. Nyní jen zbývá vypořádat se s roztroušenými pohrobky Republiky,“ mrkl na přítomné v důstojnických uniformách.
„A proto Impérium, Galaktické impérium,“ vznešeně opravil sám sebe, „nezbytně potřebuje mít své výsostné znaky. Vlajku, státní znak a …“ dramaticky se odmlčel, „ … hymnu.“
Tarkinovi klesla brada: „Galaxie je ve válce. Nevím o světě, na kterém by se nebojovalo. Bývalá senátorka Mon Mothma dává dohromady válečnou flotilu, senátor Bail Organa z Alderaanu proti nám spřádá intriky a my jsme se sešli kvůli – hymně?“
Palpatin vyzáblou rukou pohladil lesklou desku jednacího stolu. „Nebojte se, Tarkine, vznikne-li rebelie, pak se s ní vypořádáme. Jisté kroky jsem již podnikl,“ nadhodil. „Avšak jen s údernou písní na rtech mohou jednotky Impéria vybojovat skvělá vítězství a občané cítit sounáležitost …“
„ … se státem, který láskyplně bdí nad jejich bezpečím,“ sarkasticky dokončil Tarkin.
„Opět pochybujete?“ odtušil císař.
Tarkin semkl úzké rty: „Myslím, že je třeba řešit důležitější věci.“
Ostatní ani nedutali. Také stormtroopeři strnuli. Náhle jako by zde byli jen Palpatin a Tarkin.
Císař sladce zapředl: „Jsem rád, drahý Tarkine, že nepochybujete o mém úsudku. Tip na skladatele i textaře již mám. Je zde jen jistý problém – pánové T’Haar Bossi a Damian Naxo jsou až příliš oddáni Republice. Měli mnoho přátel z řad Jediů. Oba Mistři, autoři tak populárních vizuálních oper,“ zašklebil se sarkasticky, „o mě dokonce složili oplzlý cajdák, který si teď brouká lůza po celém Coruscantu. Když nelíbám dětičky, tak jim prý kradu hračky a jebu jejich matky, avšak vy, příteli, si s oběma pány zajisté poradíte.“
Zajisté, v duchu se zamračil Tarkin.
A stejně tak si byl jistý, že mu císař právě svěřil velmi nevšední úkol, na jehož splnění závisí nejen jeho budoucí kariéra, ale nejspíš i život.
Začal pokukovat po šéfovi rozvědky Armandu Isardovi. Pomoc jeho lidí by jedině uvítal, ale rozvědčík tak, jako ostatní, setrvával v nezúčastněném mlčení.
Myslí mu táhla ironická odrhovačka s chytlavou melodií v rytmu corelliánské polky. Před pár dny s ní přišli jeho podřízení a od té doby nemohl primitivní refrén dostat z hlavy.
Čert, aby vzal Bossiho i Naxa!
Než stačil Tarkin promluvit a požádat Isarda o součinnost, císař přimhouřil žluté oči: „Chápu, nemějte obavy, příteli.“
Vlídně pokynul Tarkinovi, aby ho následoval.
Když společně vyšli do chodby, šeptl mu do ucha: „Dostane se vám podpory větší, než byste očekával. Seznámím vás s někým, kdo už těm tvrdohlavcům dodá patřičnou motivaci.“


*     *     *


Palpatin odvedl Tarkina do odlehlé části budovy Senátu, běžným občanům i senátorům nepřístupné.
Na samém vrcholu pod klenutou kopulí si nechal ještě jako Nejvyšší kancléř zřídit soukromé komnaty splňující ty nejabsurdnější požadavky.
Nacházely se zde technicky dokonalé laboratoře stejně, jako tiché meditační místnosti vyzdobené v duchu dávného sithského kánonu.
Oba muži stanuli u dveří zdobených plastickým symbolem Temných lordů.
Císař vztáhl ruku.
Nechal dlaň viset ve vzduchu nad prastarým erbem.
Zamčené dveře, navíc chráněné magickým symbolem, jsou vždy zneklidňujícím prvkem, přesto se Tarkin snažil v nejmenším nedat najevo známky vzrůstající nervozity.
Palpatin se pod kápí potutelně usmál. Jak marná snaha. Není způsob, jak před ním skrýt pocity. Sith nebo Jedi nadaný mocí vesmírné Síly by to možná dokázal, ale obyčejný smrtelník?
Směšné.
Naprosto nemožné.
Palpatin se dotkl erbu, dveře se tiše otevřely. Uchopil rozpačitého Tarkina za předloktí a postrčil ho do místnosti plné stínů, namodralého světla a zvláštního tlumeného hučení.


*     *     *


Tarkin se zastavil.
Rozhlédl se komnatou. Očima přelétl jakési nečinné přístroje. Nespatřoval zde nic, čím by měl být zneklidněn, přesto ho stísněný pocit neopouštěl.
Naopak. Pomalu, ale jistě vzrůstal.
Černé postavy usazené na jednoduché kovové židli si všiml až na druhý pohled, když se jeho oči přizpůsobily namodralé tmě.
Neznámý prodléval v nejzazším koutu místnosti, jako by se chtěl skrýt nejen před světem, ale i sám před sebou.
Otočený zády ke dveřím, nehnutě zíral do šerem zahaleného rohu.
Stejně černý, jako stíny, byl více podobný přístrojům kolem, než živým tvorům. V poměru k rozměrům jeho postavy se židle, na které seděl, jevila nepatřičně malá.
„Lorde Vadere,“ promluvil císař ostrým hlasem. „Povstaň, seznam se s komandérem Tarkinem.“
Nic, žádná reakce.
Ani pohyb, natož slovo.
Jen pravidelné hučení podobné – Tarkinovi přeběhl po zádech mráz – dechu.
„Lorde Vadere!“ znovu spustil Palpatin.
„Mistře, nejsem připraven se s někým seznamovat!“ zahřmělo z rohu.
Tarkin se otřásl. Takhle nezněl hlas žádné živé bytosti. Hučení o poznání zesílilo, jeho frekvence se zrychlila. Vader zvedl ruku. Mírně pohnul prsty v černé rukavici.
Tarkin se zmateně se zamračil. Určitě se mu to nezdálo, ale najednou měl dojem, jako by ho kdosi chytil za krk.
Kdosi připravený vraždit, jestli ihned neodejde.
„Možná bych měl přijít ve vhodnější okamžik,“ nadnesl nejistě. Dokonce se pokusil o zdvořilý úsměv.
Už se chystal otočit na patě a dveřmi s erbem co nejrychleji zmizet, ale císař ho nesmlouvavým gestem zarazil.
Sám vykročil vpřed. Stanul za rozložitými zády temného přízraku, jemuž říkal Lorde Vadere.
Palpatinova znetvořená tvář se odrazila od lesklého povrchu přilby, která Vaderovi zakrývala hlavu. Získala tak ještě bizarnější podobu.
„Můj žáku, doba tvého zotavení skončila,“ zašeptal Palpatin.
„Nikdy nebudu zotaven.“
Tarkin natočil hlavu ke straně. Pozorně nestražil uši, aby mu ani jediné slovo neuniklo.
„Přestaň se litovat, přestaň truchlit,“ přitvrdil císař. „Starý svět zemřel, zrodil se nový. Jdi a konej mou vůli!“
Tarkin protáhl obličej.
Pozoruhodná promluva.
Lord Vader prudce vstal, až málem srazil Palpatina za svými zády. Jediným dlouhým krokem stanul před Tarkinem.
„Je mi potěšením se s vámi setkat,“ zaburácelo sarkasticky zpoza ebenové masky.
Vypoulené zrcadlové očnice ztělesněné smrti spočinuly na sinalém Tarkinovi. Nikdy nebyl růžolící budulínek, ani coby pachole, ale nyní by se v něm krve prostě nedořezal.
„Velmi mne znepokojuje, že nesdílíte mé nadšení!“ pokračoval černý démon.
Stisk na Tarkinově hrdle zesílil. Pokusil se promluvit, ale místo smysluplné řeči se nekontrolovaně rozkašlal.
„Zadrž, Lorde Vadere!“ přikázal císař.
Postavil se mezi rozkaceného Vadera a sípajícího Tarkina.
„Pověřil jsem velitele Tarkina nelehkým úkolem a ty mu buď nápomocen. Věřím, že svou první misi splníš na výbornou. Ostatně, můj žáku,“ přešel do proslulého nasládlého tónu: „Je to v tvém vlastním zájmu, abys mne nezklamal …“


*     *     *


Tarkin nepochyboval, že Vader dokáže dodat patřičnou motivaci prakticky komukoli, přesto raději požádal o pomoc i šéfa rozvědky Armanda Isarda.
„Bossi a Naxo se skrývají někde ve spodních patrech Coruscant City,“ zabručel Isard.
„Imperial City,“ s břitkým úsměvem ho opravil Tarkin.
Isard se ušklíbl a jakoby nic pokračoval: „Pár dní potrvá, než je najdeme. To víte, teď jsou za hrdiny. Spodina si pokládá za čest, poskytnout jim úkryt.“
V uších mu zněla veselá corelliánská polka.
Tarkin tázavě pohlédl na černý stín rýsující se proti sluncem ozářené siluetě galaktické metropole, která se rozkládala za oknem Isardovy pracovny.
Za těch pár dní, které musel trávit ve Vaderově přítomnosti, si Tarkin na neotřelý vzhled Lorda ze Sithu začínal zvykat. Přesto si nepřestával lámat hlavu, kdo se pod černým brněním vlastně skrývá.
Možná to jednou zjistí, a možná také ne.
Zkusí požádat Isarda, jestli by on v tomto směru něco nevypátral, ačkoli Vaderova pravá identita byla tím posledním, co ho nyní trápilo.
Mnohem důležitější bylo splnit císařův úkol.
Palpatin chce hymnu a jejími autory mají být rebelští hrdinové. Tarkin tomu požadavku rozuměl. Není větší demonstrace moci, než donutit revoltujícího umělce napsat ódu na diktátora.
„Obávám se, že císaře vaše hlemýždí tempo neuspokojí,“ sžíravě poznamenal Vader.
Tarkin se kousl do rtu.
Na vzhled si zvykal, horší to bylo se způsoby.
Isard pokrčil rameny: „Chcete se snad hledání Bossiho a Naxa ujmout sám?“
Vader jen mírně odvrátil umrlčí masku od okna. „Přijímám vaši nabídku,“ zahučel s ponurou ironií.
Ještě chvíli hleděl na zlaté špice nebetyčných věží, než pomalu stočil zrak k jejich patám. Mizely v propastných kaňonech dávno pohřbených ulic, kam slunce nezasvítilo už přes tisíc let. Ztrácely se v oprýskaném podzemí, jež se stalo domovem pokřivených tvorů.
A nyní zde nalezli útočiště i ti, kdo se odvážili vzepřít moci Galaktického impéria a obávali se jeho pomsty.
Vader vnitřním zrakem pátral v nepřehledných místech, rozplétal šum miliónů hlasů, až nalezl, co hledal. Veden zcela neomylným instinktem, bez jediného slova rozrazil dveře Isardovy pracovny.
Vykročil splnit svůj první úkol.
Přesto, že si Anakin Skywalker, nyní Lord Darth Vader, nebyl ve své nové existenci ještě zcela jistý, vydal se jako hladový dravec po neviditelné stopě, kterou zanechávají duše myslících bytostí v nehmotném poli vesmírné Síly.
Najednou nepřemýšlel o tom, jak mizerně se cítí, jak obtížné je dýchání přes přístroje a nepřirozená chůze na umělých nohách. Nemyslel na to, že on sám je více strojem, než člověkem a jeho duše jen zotročeným pozůstatkem kdysi svobodného vědomí.
Bossi a Naxo to ještě nevěděli, ale již nyní byli lapeni a jejich naděje na spásu navždy zemřela.


*     *     *


Tarkin ještě ani nestačil dopít kávu, kterou mu naservíroval Isardův protokolární droid, když se dveře pracovny rozletěly do stran.
V nich stanul Lord Darth Vader, Temný pán ze Sithu.
V každé ruce držel zplihlého chlapa.
T’Haar Bossi a Damian Naxo ze všeho nejvíce připomínali motýly připravené k nabodnutí na špendlík. Ruce, podobné zmuchlaným křídlům, jim visely kolem pokroucených těl. Bezvládnýma nohama brnkali o podlahu. Z tváří zmazaných od krve hleděly dva páry nepřirozeně vytřeštěných očí.
Isardovi se veškerá slova zadrhla v hrdle. Dokonce i rozverná odrhovačka o Palpatinovi jebajícím matky neviňátek v jeho hlavě ztichla.
Tarkin zvlnil úzké rty do kyselého úsměvu: „Císař vám zřejmě zapomněl zdůraznit, že chce oba pány živé.“
„Jsou živí,“ zahučel Vader.
Hodil muže sedícímu Tarkinovi k nohám. Sesypali se před polstrovaným křeslem na jednu hromadu.
Odněkud zespoda beztvarého balíku se ozvalo přidušené zasténání. Neklamný důkaz, že Vader mluví pravdu.
Isard si za pracovním stolem podepřel hlavu rukama, dlaněmi si přejel přes obličej. Ne, že by metody jeho agentů snesly bližšího zkoumání, ale způsoby Lorda Vadera byly prostě šokující. Bez ostychu předváděl na denním světle to, co patřilo za pečlivě zavřené dveře podzemních kobek.


*     *     *


T’Haar Bossi seděl u elektronického klavichordu a jedním prstem vybrnkával ústřední melodii jedné ze svých nejpopulárnějších oper, zatímco básník Damian Naxo se usadil u velkého jídelního stolu. Oba pánové vypadali o mnoho lépe než před pár hodinami, kdy se jich zmocnil Lord Vader.
Nazrzlý tlouštík Naxo váhavě natáhl ruku.
Z mísy na bílém ubrusu si vzal další dozlatova propečený koláček a s chutí se do něj zakousl. Z konvice zdobené roztomilým květinovým vzorečkem voněla čerstvě uvařená káva.
Kolem stolu se motal protokolární droid a staral se, aby vše bylo naservírováno, jak se patří.
Naxo nevycházel z údivu.
Nejen, že nemohl uvěřit, že on i Bossi přežili, ale i následná péče, které se jim dostalo, byla víc než zarážející.
Vykoupali je a oblékli do čistých šatů, prohlédl je lékařský droid, poskytli jim čas na zotavenou. Dostali bohatě najíst a napít.
Pokoj, ve kterém se nyní nalézali, byl čistý a upravený. Dýchala z něj ospalá pohoda pozdního odpoledne.
„Proč to dělají?“ zamumlal Naxo s plnou pusou.
Bossi dál brnkal štíhlým prstem do kláves. „Nevím. Kdyby nás chtěli potrestat za tu písničku proti Palpatinovi, nehostili by nás.“
„Třeba po nás budou něco chtít,“ nahlas přemítal Naxo.
„Dobrý postřeh, pánové.“
Komandér Tarkin vstoupil v doprovodu Lorda Vadera do pokoje. Nebyl právě nadšený, že si musel vzít oba výtečníky k sobě domů a jeho přepychové apartmá se tak proměnilo v přísně střežené vězení, ale o jiné místnosti s klavichordem nevěděl.
A obcházet vychlastané bary na předměstí se mu vážně nechtělo.
V Tarkinových patách nakráčel do obývacího pokoje Darth Vader. Nazlátlé odpoledne potemnělo ponurým stínem.
Naxovi zaskočilo, Bossimu spadla ruka na klávesy a vyloudila disharmonický výkřik.
Vader nevšímavě prošel kolem zajatců, postavil se k oknu. Zády k nim i k Tarkinovi, jako by tím jediným, co ho právě teď zajímá, byly růžové mráčky nad západním obzorem.
Tarkin se jedovatě usmál: „Pánové, velmi mne těší, že můžete být mými hosty.“
Bossi s Naxem si vyměnili zaražený pohled.
„Císař byl velmi rozezlen písní, kterou jste o něm složili,“ pokračoval Tarkin. „Nedokázal pochopit, proč tak mrháte svým nezpochybnitelným talentem.“
Naxo naprázdno otevřel pusu, bezmyšlenkovitě si do ní vložil zbytek koláčku. Císař byl nejspíš rozezlen něčím úplně jiným, než mrháním talentu.
Bossi rýpal špičkou boty do koberce.
„Přesto se vám císař ve své neskonalé dobrotě rozhodl dát ještě jednu šanci.“
„Jakou šanci?“ vyhrkl Bossi.
Tarkin semkl úzké rty: „Složíte zbrusu novou imperiální hymnu. Monumentální a přitom snadno zapamatovatelnou melodii s úderným textem, který bude oslavovat … “
„Nikdy!“ zařval Bossi.
Navzdory svému uměleckému cítění pěstěnou rukou klavíristy naplocho udeřil do kláves.
Vyskočil, jeho ušlechtilá tvář zbrunátněla jako rak vhozený do vařící vody: „Nikdy nebudu sloužit tomu samozvanci!“
„Palpatin je krvavý vrah,“ přidal se Naxo. „Zrádce Republiky!“
Sám netušil, kde se v něm po všech těch hrůzách vzalo tolik odvahy.
Tarkin ve všeobjímajícím gestu rozpřáhl paže: „Ale no tak, pánové,“ vzdychl smířlivě. Výmluvně se zahleděl na doposud nehybného Vadera. „Lépe važte svá slova.“
Lord ze Sithu vycítil Tarkinův pohled. Pomalu, velmi pomalu se otočil zpět do místnosti.
Tarkina napadlo, co se asi odehrálo při zatčení Bossiho a Naxa, protože nyní stačilo, aby na nich Vader utkvěl svým neosobním pohledem, a oba rázem zkrotli. Celí se schoulili. Bylo zřejmé, že odporovat už opravdu nebudou.
„Pánové, jsem rád, že jsme nalezli porozumění,“ pochvaloval si Tarkin. „Moji droidi jsou vám k dispozici. Co se týče jídla a pití, splní každé vaše přání. A my s Lordem Vaderem vás nyní necháme v klidu pracovat.“


*     *     *


Noc napřed pokročila, pak se přehoupla do druhé půlky, aby nakonec začala zvolna ustupovat nadcházejícímu úsvitu.
Damian Naxo spal s tváří zabořenou do bíle vyšívaného ubrusu na jídelním stole. Tlumeně chrápal. Opodál, vedle poloprázdné láhve s utapauským šnapsem, se válel datapad s mnohokrát proškrtaným textem.
T’Haar Bossi seděl v pohodlném křesle pána domu a s prázdným výrazem zíral před sebe. Na rozdíl od Naxa, jemu za celou noc nepřišla na mysl ani nota.
Když zvítězí temnota nad světlem, pak múzy navždy zmlknou.
Bossi vstal z křesla, protáhl se. Jak moc záviděl Naxovi, že se aspoň dokázal zpít do němoty a upadnout do blahého nevědomí. On sám oko nezamhouřil.
Vzal do ruky datapad. Začetl se do textu.
Ještě včera byl Palpatin v oplzlé odrhovačce vrahem a zrádcem zrozeným z prodejné ženy, dnes milujícím otcem celičkého světa. Laskavým a přitom neústupným, který nebude mít se škůdci Impéria nejmenší slitování.
Bossi usedl ke klavichordu.
Přes jeho horní desku se zadíval k oknu. Stiskl na datapadu ovladač záznamového zařízení.
Mechanicky začal vybrnkávat na klávesách novou melodii.
Hrál o prvních záblescích nového dne.
O probouzejícím se městě a překrásném ránu i oné jen těžko popsatelné chvíli, kdy noc tiše umírá a přenechává vládu novému dni. Kdy miliardy hvězd nekonečného vesmíru zapadají a sluneční paprsky pozlacují střechy věčného města.
Kladl tón k tónu a notu k notě a až neuvěřitelně přesně se přitom trefoval do textu, který napsal opilý básník Naxo.


*     *     *


„Dobré ráno, Coruscante!“ znělo z ampliónů na nárožích i z každého hyperfrekvenčního přijímače v domácnostech a kancelářích, dopravních transportech či zapadlých putykách, které nikdy nezavírají.
„Jsme rádi, že jste si naladili frekvenci Rádia Imperial City!“ hlaholil moderátor ranního vysílání.
Pravda byla taková, že Rádio Imperial City bylo jedinou oficiálně povolenou stanicí, a také jedinou, která přežila rozkaz číslo šedesát šest.
„Dnes nadchází slavnostní den,“ přešel moderátor na vznešenější tón. „Dokonce i počasí nám přeje.“
Aby nepřálo, když centrální regulace dělala, co mohla, aby nebe bylo modré jako šmolka a sluníčko pěkně svítilo.
„Dnes vám bude představena nová hymna Galaktického impéria. Autorem hudby je Mistr T’Haar Bossi, text napsal Mistr Damian Naxo. Oba věrní služebníci císaře Palpatina.“
Cože?!
Lidu obecnému, jenž naslouchal v hospodách i na úřadech, v tu chvíli doslova zaskočilo. Nebyl nikdo, kdo by se nad jmény autorů aspoň v duchu nepozastavil. Našel se i odvážlivec, který zahvízdal pár tónů chytlavé corelliánské polky.
Slyšeli dobře? Bossi a Naxo?!
Lid pokrčil rameny, a pak raději nad vším mávl rukou. Raději nemyslet a hlavně, ničemu se nedivit. Jak vidno, nový císař je vskutku všemocný.
Ručičky hodin se blížily deváté ranní.
„Proto vás všechny, ať už jste v ulicích či na pracovištích žádám – povstaňte a s úctou naslouchejte!“ vyzval všechen lid moderátor.
V ten okamžik se život na Coruscantu prakticky zastavil.
Lidé zmlkli, dopravní ruch utichl.
Hodiny na Monument Plaza odbily devátou. Čas přestal plynout, svět ustrnul.
Lid v úctě až nábožné naslouchal tónům monumentální písně se snadno zapamatovatelnou, a místy až neuvěřitelně tklivou melodií.
Sbor tisíců hlasů zpíval text o velikosti a slávě Galaktického impéria i nekonečné dobrotivosti jejího vládce.
O milujícím otci veškerého universa, jenž jest laskavý, avšak neústupný ke zrádcům, s nimiž nemá nejmenšího slitování. O velikosti Říše, nad níž hvězdy nezapadají a jejíž budoucnost je zářivější vybuchující supernovy.


*     *     *


Císař Palpatin vyslechl hymnu usazen ve velkém černém křesle ve své pracovně v budově Senátu. Skrze okno, které nechal pro ten slavnostní okamžik konečně znovu zasklít, shlížel na město.
Už teď si vyhlédl místo, kde již brzy nechá vystavět císařský palác. Reprezentativní stavbu hodnou vládce galaxie.
Po jeho pravici stál Lord Darth Vader, Temný pán ze Sithu, po levici komandér Wilhuff Tarkin.
Když hymna dozněla, císař i jeho společníci ještě drahnou chvíli setrvali v usebrané mlčenlivosti.
„Překrásné,“ pohnutým hlasem vydechl císař. „Udělali jste mi opravdovou radost,“ usmál se na Tarkina s Vaderem. „Jsem rád, můj žáku, že ses osvědčil.“
Již brzy mu bude moci přidělit úkoly mnohem více odpovídající jeho výjimečným schopnostem.
Vader nechal pochvalu bez povšimnutí. „Jak mám naložit se zajatci?“ otázal se věcně.
Bossi a Naxo se slavnostního představení svého díla nezúčastnili. Hymnu v její konečné podobě nikdy neslyšeli. Již několik dní byli zavření ve sklepě Senátu, připoutaní k trubkám rozvodu teplé vody. Pečlivě uzamčené dveře provizorního vězení hlídala ozbrojená stráž.
Císař se zamyslel.
Mohl je nechat ve sklepě celou věčnost, dokud neshnijí za živa, ale rozhodl se dopřát Vaderovi za odměnu malé potěšení.
„Zlikviduj je, okamžitě. Způsob ponechám na tobě.“
Vader nedal najevo ani radost, ani vděk. Nebudou ani první, ani poslední, které pro císaře zabije. A jestli se v hloubi jeho zlomené duše mihl náznak pochybností, pak byl potlačen dříve, než stačil nabrat konkrétní tvar.
Vader si tvrdě zakázal o čemkoli uvažovat nebo jakkoli hodnotit své činy.
Jen tak může přežít, jen tak se může ubránit šílenství.
„Jak si přejete, Mistře,“ zahučel pokorně. Mírně se Palpatinovi uklonil a odspěchal splnit rozkaz.
Když zmizel za zdobenými dveřmi, císař se obrátil na Tarkina.
„Výborně komandére, opravdu výborně. Rozhodně si zasloužíte odměnu – malé povýšení,“ zaculil se. „Myslím, že hodnost guvernéra by se k vám opravdu hodila.“
Tarkin se nadmul pýchou, ale než stačil vyjádřit vděčnost, císař pokračoval. Sáhl do záhybů černého pláště, položil si na ruku malý holoemitor.
Stiskl ovladač.
Nad jeho dlaní se rozzářil technický nákres jakési nazelenalé koule s obrovitou parabolou na povrchu.
„Syndik Sienar začal pracovat na novém projektu bitevní stanice. Byl bych rád, kdybyste se té věci osobně ujal.“
Tarkin srazil paty, vypjal se do přísného pozoru: „Bude mi ctí!“
S pocitem hrdosti se zadíval na opalizující obraz budoucí Hvězdy smrti. Její nazelenalý přísvit se mu odrazil v ocelově šedých očích.
Byl si jistý, že jeho doposud nevýrazná kariéra konečně nabrala správný směr.



KONEC