wz


EMOTICON



Marnost.

Tak přesně tohle slovo přicházelo na mysl velkoadmirálu Thrawnovi, když oknem můstku vlajkové lodi sledoval, jak se flotila císařských destruktorů marně snaží prolomit blokádu Sen’tharu.

Marnost nad marnost.

A ještě ke všemu naprostá zbytečnost.

Jenomže císař si postavil hlavu a rozhodl se, že zapadlý svět u hranic Neznámých regionů bude stůj co stůj připojen k Impériu.

Nešlo ani o vojenský úspěch, ani o rozšíření sféry vlivu o významného spojence, ale o pouhý rozmar jednoho mocného starce.

Stejný, jako když Thrawna kvůli nevydařené dvorské debatě poslal mapovat Neznámé regiony. Velkoadmirál se při té vzpomínce v duchu ušklíbl.

Neřekl tenkrát nic víc, než pouhé: „Projekt druhé Hvězdy smrti je čirý nesmysl.“

 

*     *     *

 

V ten okamžik nastalo hrobové ticho.

Přítomní dvořané zděšeně pohlédli jeden na druhého. Slabší nátury by nejraději zmizely pod jednacím stolem, nad kterým se vznášel hologram chystané superzbraně.

Pouze Darth Vader, jako vždy postávající tak trochu nezúčastněně stranou, temně zahučel: „Kroťte jazyk, admirále.“

Císař Palpatin pod kápí zkřivil bezkrevné rty: „Pochybujete snad o mém úsudku, drahý Thrawne?“

Instinkt geniálního stratéga Thrawnovi velel zvolit taktiku prchajícího raka a z nešťastně rozjeté debaty elegantně vycouvat, nicméně ješitnost – věrná milenka úspěšných mužů – zvítězila nad pudem sebezáchovy.

„Jen naprostý blázen by dvakrát vstupoval do stejné řeky,“ prohlásil Thrawn s neochvějnou jistotou.

Kdo neztuhl předtím, učinil tak nyní. Zaskočilo i Vaderovi. Respirátor černého brnění na zlomek vteřiny vypadl z rytmu.

Císař přimhouřil žluté oči. „A dál?“ zasyčel.

„Vzpomeňte na bitvu u Yawinu. Stanice je velmi zranitelným cílem. Dokonalá obrana tak velké jednotky je nemožná,“ snažil se situaci zachránit Thrawn. „Flotila menších, dobře vyzbrojených křižníků by měla mnohem větší šanci na úspěch.“

„Osobně převezmu velení,“ namítl císař.

„Neděsí vás osud guvernéra Tarkina?“ vytáhl admirál obočí. „Jde jen o další megalomanský projekt, který dává vydělávat intergalaktickým koncernům. Například …“

Ale kdo konkrétně si na projektu další Hvězdy smrti namastí kapsu, se už přihlížející nedozvěděli.

„Pozoruhodná analýza,“ přerušil Thrawna s břitkým úsměvem císař.

Žlutým okem mrkl na Vadera. Temný pán odvrátil hlavu od okna, kterým znuděně koukal na věže Coruscantu. S nenucenou grácií smrtícího solitéru se postavil za Thrawnova záda.

„Muž vaší velkosti si zaslouží úkol hodný jeho schopností,“ pokračoval císař sarkasticky.

První, co Thrawna napadlo, bylo, že ho císař pošle zatočit s bandou huttských otrokářů z Tatooine. Nic odpornějšího si představit nedokázal.

Avšak Palpatin byl mistrem neotřelých řešení. Mocný Sith dokázal naprosto přesně vycítit, kde má Thrawn slabé místo. Jaké jsou jeho nejskrytější tužby a jak velké má ambice.

A také, že jeho ješitnost je vskutku kolosální.

„Kdepak Tatooine,“ zavrněl císař.

Thrawna zamrazilo. Říkalo se, že císař ovládá různá umění, ale nyní to vypadalo, že umí číst i myšlenky.

Palpatin stiskl ovladač na desce konferenčního stolu. Hvězda smrti pohasla. Namísto ní se rozzářila mapa galaxie. Její třpyt se odrazil Palpatinovi v Temnou Silou znetvořené tváři.

„Stvořil jsem Impérium. Věčné a neporazitelné,“ vydechl oslněn svitem miliard sluncí. „Avšak i ono má své hranice. Zatím …“ dodal mnohoznačným šeptem.

Usmál se na Thrawna: „Pokud vím, můj upřímný příteli, pocházíte ze světa uprostřed Neznámých regionů.“

Thrawn mlčky přikývl. Začínal mít hodně nepříjemnou předtuchu.

„Pak zajisté uvítáte možnost věnovat se oblasti, kterou znáte lépe, než kdokoli z nás.“

Thrawn se nadechl k odpovědi, ale Vader stojící za jeho zády, mu výmluvně stiskl rameno. Bez nejmenší úcty vmáčkl admirála do křesla. Jakékoli námitky umlčel dříve, než se vůbec stačily zrodit.

Thrawn ucítil, jak něco křuplo, ale zatím to odnesla jen zlatá výložka jeho bílé uniformy.

„Tímto vás povyšuji na velkoadmirála,“ zakřenil se císař. „Právě jste byl jmenován velitelem mapovací mise Neznámých regionů.“

Do Thrawna jako by udeřilo.

Zbledl, až jeho modrý obličej nabyl takřka lidské barvy. Poslední, čemu by se chtěl ve své slibně rozjeté kariéře věnovat, byla vesmírná kartografie.

„Ale, Výsosti,“ vyhrkl stísněně a jeho obvyklá důstojnost vzala rázem za své. „Myslím, že nejsem připraven …“

„Vadere!“ štěkl císař. „Odveď ho.“

Thrawn se nestačil vzpamatovat a již v doprovodu Lorda Vadera klopýtal ke dveřím. Nešťastně se ohlédl přes rameno, ale nikdo z přítomných ani nedutal. Natož, aby se ho zastal.

„Nemějte obavy, příteli,“ zaculil se Palpatin. „Lord Vader vám pomůže s přípravou mise. Bezpochyby vám dodá patřičnou motivaci.“

 

*     *     *

 

Thrawn obrátil pozornost od vzpomínek zpět k současnosti.

Zpět k marnému útoku na oblaky zahalenou planetu, jejíž největší zajímavostí bylo tak akorát jméno.

Sen’thar.

Každý vojevůdce dříve či později narazí na místo, které zhořkne porážkou.

Thrawn nechtěl malovat čerta na zeď, ale právě teď nabyl dojmu, že jeho soukromý debakl se bude jmenovat Sen’thar.

Svět, který neodpověděl na oficiální nótu a podle všeho nehodlal porozumět ani jiné formě komunikace.

Thrawnova vlajková loď a několik doprovodných fregat turbolaserovými děly odstřelovalo sen’tharsku flotilu. Roje TIE Fighterů v nezadržitelných vlnách útočily na válečné lodě protivníka, ale žádný ze způsobů boje nebyl účinný.

Ne, že by se sen’tharská flotila bila do roztrhání těla. Prostě jen donekonečna odrážela útok s úporností, která imperiální jednotky doháněla k šílenství.

Vůbec se nesnažila určovat chod bitvy a s trpělivostí vpravdě božskou čekala, až útočník udělá chybu.

A jak čas postupoval, unavení útočníci chybovali stále víc.

„Ukončete palbu. Stáhněte flotilu mimo dostřel jejich zbraní,“ rozhodl Thrawn v okamžiku, kdy se jedna z říšských fregat proměnila v oblak žhnoucích trosek.

Kapitán Parck, ani nikdo další na můstku nevyjádřil nejmenší pochybnost. Věděli, že Thrawn dokáže rozpoznat, kdy je čas bojovat a čas se z boje stáhnout. Byl pověstný tím, že nikdy nežene své bojovníky vstříc zbytečné smrti.

„Můstek je váš, Parcku,“ řekl Thrawn kapitánovi. „Dejte mi vědět, až sečtete škody.“

Kapitán srazil paty: „Ano, pane. Dovolte mi otázku.“

Thrawn, který už byl nakročený můstek opustit, se jen mírně pootočil.

Parck si nejistě odkašlal. „Jaký bude další postup, pane?“

Velkoadmirál složil ruce za zády. Rudýma očima klouzal po rozpačité posádce, až se zastavil u Parcka.

„Nevím, kapitáne,“ odpověděl prostě.

Pak se otočil na patě a bez dalšího slova odešel.

Posádka ani nemukla. Nikdo nepamatoval situaci, kdy by si obdivovaný génius Thrawn nevěděl rady.

 

*     *     *

 

Velkoadmirál seděl ve velkém, hedvábným sametem polstrovaném křesle.

Bílou uniformu si rozepnul u krku, nohy ve vysokých botách natáhl na podnožku potaženou stejně drahou látkou, jako křeslo.

Thrawn, posedlý láskou k umění, se v soukromí obklopil vzácnými díly z celého známého vesmíru.

Sochy a obrazy, plastiky i drobné předměty nevyčíslitelné hodnoty vyplňovaly prostor kajuty. Vše bylo uspořádáno se smyslem pro krásu a detail. Luxus ohromoval vytříbeným vkusem, nikoli přeplácanou drahotou.

Avšak pro Thrawna měly ještě jiný význam. Všechny patřily protivníkům, které porazil. Byla to právě umělecká díla, která oněm světům přinesla zkázu.

Thrawn nebyl nadán mocí vesmírné Síly.

Měl jiný dar.

Naprosto přesně dokázal z uměleckého díla vyčíst taktiku protivníka, kterému pak nezbývalo víc, než pár minut života.

Thrawn se pomalu napil drahého medově zlatého koňaku. Mdle se usmál na sklenici z nyní již opravdu převzácného alderaanského křišťálu. Jindy by se tím malým uměleckým dílem těšil, ale dnes nebylo nic, co by ho dokázalo nadchnout.

Pomalu začal listovat ve starobylé knize. Také ona byla předmětem, jehož cena v době, kdy papír prakticky vymizel, byla závratná.

Thrawn zvolna obracel zažloutlé listy. Chtěl se kochat dávnými rytinami, ale po několika stránkách se přistihl, že ani jedné z ilustrací nevěnoval víc než letmý pohled.

Hořce se pousmál.

Kéž by mohl aspoň na okamžik spatřit byť jen jediné umělecké dílo ze Sen’tharu. Hned by věděl, jakou strategii zvolit.

Malátně zvrátil hlavu do opěrky křesla. Ponořil se do tónů hudby, která podbarvovala snovou náladu pracovny. Avšak ani v tónech violy nedokázal tentokrát nalézt zalíbení.

Už sahal po dálkovém ovládání, aby hudbu vypnul, když v tom do pracovny vstoupil kapitán Parck.

„Admirále,“ srazil paty v pozoru.

Thrawn zabručel cosi neurčitého. Ani se nenamáhal otočit Parckovým směrem.

„Kontaktovali nás ze Sentharu,“ oznámil kapitán.

Thrawn zbystřil, rázem byl na nohou.

Cožpak osud vyslyšel jeho nevyřčené přání?

Stačilo, aby směl spatřit jediný obraz, vázičku, klidně i poněkud zdobnější vodovodní baterii, a hned by věděl, jak na ně.

„Ozvali se sami od sebe?“ podivil se.

„Spíš opožděně odpověděli na naši nótu,“ vysvětlil Parck. „Jejich královna se s vámi chce setkat.“

 

*     *     *

 

Výsadkový raketoplán prolétl nízkou vrstvou šedých mraků, aby takřka vzápětí dosedl na přistávací plošinu.

Thrawn netrpělivě posedával ve svém křesle a marně se snažil skrze zamlžené okénko spatřit okolí.

Vždyť i architektura budov dokáže být dílem vpravdě uměleckým.

Zasyčel vstupní poklop. Thrawn nedočkavě stanul v rámu dveří. Rozhlédl se po panoramatu sen’tharské metropole.

Jak očima klouzal po nevýrazných fasádách budov, jeho výraz se rychle měnil.

„Parcku?“ hlesl zaraženě.

„Pane?“

Také kapitán přes Thrawnovo rameno vyhlédl ven.

Kam oko dohlédlo, rozkládalo se město.

Jeden dům jako druhý.

Šedý.

Ani hezký, ani ošklivý.

Nevýrazný.

Nejspíš funkční, ale rozhodně ne hezký. O jakémkoli, byť sebemenším náznaku krásy či dokonce umění nemohla být řeč.

Opodál na platformě postávala uvítací delegace.

Thrawn pomalu sestoupil po rampě. Změřil si domácí zkoumavým pohledem.

Také oni na první pohled vypadali jeden jako druhý.

Šedí.

Ani hezcí, ani oškliví.

Nevýrazní.

Nepřirozeně bledí s vodovýma očima a jednotně střiženými vlasy neurčité barvy.

Odlišit muže od žen bylo prakticky nemožné. Přesto Thrawn vytušil, že ve skupině je někdo ženská a někdo chlap.

Také jejich oděv byl více než střízlivý.

Určitě plně vyhovující každodenním potřebám, ale ani v tomto případě se nikdo nesnažil fádní zevnějšek jakkoli zkrášlit.

Jejich tváře byly prosté jakéhokoli výrazu, natož emocí.

Vyšli Thrawnovi v ústrety.

„Vítejte,“ promluvil jedinec, o kterém Thrawn usoudil, že je to žena. „Naším úkolem je doprovodit vás ke královně.“

Thrawn se pokusil zdvořile usmát: „Jsem poctěn.“

Zarazilo ho, že dáma mluví v množném čísle. Možná měli kolektivní vědomí, možná jen měla na mysli úkol, kterým byli jako skupina pověřeni.

Rozpačitě střelil pohledem po Parckovi. Ale kapitán vypadal, jako se chystal splynout s davem. Nasadil neutrální výraz a hleděl kamsi do neznáma.

Thrawn se obrátil zpět na mluvčí delegace: „Je politováníhodné, že našemu setkání předcházel ozbrojený střet. Možná bychom ono nešťastné nedorozumění měli pro začátek ponechat stranou.“

Snažil se diplomaticky navodit aspoň trochu vstřícnější atmosféru, ale odpovědí mu byl mdlý výraz právě leklého kapra.

„Následujte nás,“ řekla žena.

Parck kývl na dva muže z oddílu stromtrooperů, kteří se seřadili pod nástupní rampou raketoplánu.

„Své vojáky nepotřebujete,“ odtušila žena. „Vaše životy neohrozíme.“

Thrawn se kousl do rtu, Parck s mnohoznačným výrazem pokrčil rameny.

Pak dal stormtrooperům příkaz, aby zde počkali s ostatními.

Něco mu říkalo, že místní sami od sebe vraždit nezačnou, i když pádný důvod by bezpochyby měli.

 

*     *     *

 

Thrawn a kapitán Parck byli vedeni chodbami jednoho z těch krabicovitých domů. Cestou se k nim a ke skupince, která je uvítala na platformě, přidalo několik dalších nevýrazných jedinců. Nejspíš šlo o místní ochranku.

Thrawn se nešťastně rozhlédl chodbou.

Pokud toto měl být královský palác, pak by zde na jiném místě ve vesmíru byl natažen měkký koberec. Stěny by zdobily fresky a reliéfy. Ze stropu by visely drahé lustry a ve výklencích na stěnách by stály busty dávných vládců.

Ale zde nebylo nic.

Ani koberec, ani reliéfy, ani sochy. Namísto křišťálových lustrů, ozařovaly bezútěšný prostor mléčně bílé zářivky.

Chodba posledního lágru na Kesselu byla proti tomuto místu uměleckou galerií. Tam byly na stěnách vyškrábány aspoň hanbaté piktogramy a šťavnaté nadávky určené vězeňské správě.

„Parcku,“ tlumeně špitl deprimovaný Thrawn. „Oni nemají vůbec žádné umění,“ zasténal.

Nemohl si pomoc, ale právě teď se mu vybavila jedna nepříjemná scéna z dětství, kdy přišel o gumovou kačenku.

Pocity, které jím tenkrát zmítaly, byly stejně frustrující jako ty, které prožíval nyní. O naprosté bezmoci ani nemluvě.

Parck potřásl hlavou a opět neřekl ani slovo. Ani on se necítil právě nejlépe. Připadalo mu, jako by z něj celá tahle planeta vysála veškerou energii.

 

*     *     *

 

Na konci chodby byly dveře.

Také ony nebyly ničím zajímavé.

Skupina stanula před jejich uzavřenými křídly. Žena v čele stiskla ovladač dveří.

„Vy počkejte zde,“ přikázala Parckovi.

„Vy můžete vstoupit,“ pokynula Thrawnovi. „Královna vás očekává.“

Oba muži si vyměnili – jen bůh ví kolikátý – bezradný pohled. Thrawn myslel, že někdo z doprovodu půjde ke královně s ním, ale nakonec to byl pouze on, kdo překročil práh dveří, které se za ním opět tiše zavřeli.

 

*     *     *

 

Thrawn si povzdychl.

Už ani nehodnotil, jak vypadá místnost, do které vstoupil, ani žena, která seděla za psacím stolem.

Bez výrazu pohlédla na příchozího. Nezdálo se, že by jeho nevšední vzhled – modrá pleť a rudě žhnoucí oči – na ni udělaly jakýkoli dojem. Možná jí jeho bílá uniforma se zlatými výložkami připadala v porovnání s jejím takřka řeholním oděvem jako pouťová maškara, ale nejspíš nad něčím takovým ani neuvažovala.

„Proč jste napadli náš svět?“ otázala se místo uvítací fráze.

Thrawn se mimoděk postavil do pozoru: „Jsem …“

„Vím, kdo jste,“ přerušila ho nevzrušeně. „Bylo to obsahem nóty, kterou jste nám při narušení hranic zaslali. Informace máme. Jen nevíme, proč jste nás napadli,“ zopakovala předchozí otázku.

Thrawn ještě více zrozpačitěl. „Nereagovali jste na naši výzvu.“

„Nejsme povinni odpovídat na výzvy nezvaných hostů. Přesto jsme tak posléze učinili.“

„Trochu pozdě,“ ušklíbl se Thrawn.

Královna nechala jeho poznámku bez odezvy.

„Ničím jsme se proti vašemu Impériu ani jeho vládci neprovinili,“ pokračovala. „Jsme názoru, že vám nepříslušelo na nás zaútočit.“

Nevýrazným pohledem chcíplého mloka spočinula na Thrawnovi. Raději uhnul pohledem.

„Mám své rozkazy, jak postupovat. Císař očekává vaše připojení k Říši.“

Být na jejím místě kdokoli jiný, vynesl by Thrawna v zubech. Ale ona jen mírně, opravdu velmi mírně povytáhla obočí.

„Nemáme žádný důvod stát se součástí Impéria. Tlumočte naše stanovisko svému císaři. Nyní smíte odejít.“

Thrawn zvlnil rty do kyselého úsměšku. Bez známky jakékoli úcty přistoupil k psacímu stolu. Oběma rukama se opřel o jeho desku, naklonil se ke královně.

„Nespoléhejte na úpornou obranu svých lodí. Impérium už teď staví vesmírnou stanici schopnou jediným výstřelem zničit celou planetu. Vaše flotila vám bude k ničemu.“

Nyní už královna vstala.

Také ona se rukama opřela o desku stolu, také ona zblízka pohlédla na Thrawna: „K čemu by takové počínání Impériu bylo? Chcete si nás přece podmanit, rozšířit své území.“

„Na to nesázejte,“ zasyčel jí Thrawn zblízka do tváře. „Stejnou radost císaři udělá, když vás jednou ranou vymaže z mapy vesmíru.“

Už měl po krk té bezpohlavní husy. Jediný příměr, který ho ve spojení s ní napadl, bylo larvální stádium ženy.

Hnusila se mu stejně, jako celá tahle planeta.

Královna se narovnala. Ustoupila o krok zpět.

„Nejsme bezpohlavní husa,“ řekla prostě a také nyní se v její tváři neznačil žádný náznak pocitů. „Jsme matkou miliónů dětí. Všechny byly počaty biologickým způsobem.“

Takže přece jen kolektivní vědomí.

Rozumem nadaný úl plný pilných včeliček bez vlastní vůle.

Thrawn chtěl odseknout cosi hodně peprného na téma biologického rozplozování na Sen’tharu, když v tom se zarazil.

Ta bestie uměla číst myšlenky.

Vzpomněl si na Palpatina a jeho nadání, a stejně jako tenkrát při osudové dvorské debatě, i nyní ho nepříjemně zamrazilo. Navíc teď se mu nejspíš hrabal v mysli mnohohlavý dav.

„Jste plný negativních emocí, velkoadmirále,“ pronesla nevzrušeně.

Fakt, že ji označil za bestii, přešla s nezúčastněným nadhledem. Možná v jejich slovníku tohle slovo prostě neexistovalo.

„Pocity ovládají vaši mysl a zatemňují úsudek,“ ozřejmila Thrawnovi stav jeho mysli.

Velkoadmirál už jen těžko potlačoval vztek. Ale než stačil cokoli trefného odpovědět, královna mu pokynula: „Pojďte s námi.“

Přešli do vedlejší místnosti. Královna přistoupila k nízké skříňce, na které stála …

Thrawn údivem pootevřel ústa. Jeho oči se rozzářily.

… soška malého bůžka.

Malého, buclatého, s hubičkou staženou jako by něčemu pozorně naslouchal.

Thrawn už málem v duchu zajásal, ale vzápětí si uvědomil, jak pečlivě si musí hlídat myšlenky.

Královna zvedla bůžka ze skříňky. Obrátila se zpět k Thrawnovi.

„Nikdy se nepodřídíme Impériu,“ a poprvé se na Thrawna usmála. Nijak výrazně, sotva koutky roztáhla, ale úsměv to přece jen byl.

A kdesi hluboko za ním Thrawn vycítil neochvějnou sebejistotu. Nepochybovala o svém vítězství. Vůbec si neuvědomovala, že právě teď udělala osudovou chybu.

„Na památku, pro vás,“ podala Thrawnovi malého bůžka.

Thrawn sošku přijal. Zvědavě si bůžka prohlédl.

A bůžek, k Thrawnovu nezměrnému údivu, jeho zvědavý výraz opětoval. Thrawn se pousmál, bůžek také. Dokonce přidal veselé mávnutí naducanou ručkou. Masité rtíky žertovně nakrčil.

Neuvěřitelné!

Tím spíš ve světě, jakým byl Sen’thar. Thrawn marně přemýšlel, kdo z těch leklých týpků něco tak veselého stvořil.

„Roztomilá hračka,“ zazubil se.

Královna, již opět uměřená, nevzrušeně namítla: „Není to hračka. Říkáme mu emoticon. Je odkazem předků. Pomohl nám zbavit se emocí, pročistit mysl. Pomůže i vám. My už jsme dokonalosti dosáhli.“

Thrawn se zhluboka nadechl, zadržel dech. Ovládat myšlenky ho stálo spoustu sil.

„Zajisté, Veličenstvo, bezpochyby mi pomůže,“ vydechl pomalu a tak neutrálním hlasem, jakého byl v danou chvíli schopen, dodal: „Vašeho daru si neobyčejně vážím.“

 

*     *     *

 

Imperiální výsadek se vrátil na palubu hvězdného destruktoru.

Thrawn neřekl ani slovo a pečlivě se uzavřel ve své pracovně.

Napřed uplynuly minuty, pak hodiny, nakonec den. Až si kapitán Parck začínal dělat oprávněné obavy o Thrawnovo zdraví, zatímco císařská fotila bezradně lelkovala v prostoru nad Sen’tharem.

Nikdo si jí nevšímal, nikdo se ji nesnažil zahnat za hranice sektoru.

Parck v nejmenším netušil, co se za dveřmi admirálovy pracovny vlastně odehrává. A kdyby mohl spatřit jen zlomek toho, co Thrawn dělal, pak by nejspíš usoudil, že se velkoadmirál dočista zbláznil.

Thrawn postavil bůžka na stůl.

Sám usedl na protější židli.

Jízlivě se na bůžka zašklebil a on mu jeho výraz bez prodlení vrátil.

Thrawn dělal nejrůznější grimasy i gesta a bůžek vše napodoboval. Odrážel je jako zrcadlo.

Usmíval se i mračil. Špičatá ouška sklápěl, jazýček plazil. Očička kulil.

Buclatou ručkou Thrawnovi hrozil.

Na sklonku dne velkoadmirál rozrazil dveře své kajuty, vtrhl na můstek vlajkové lodi, jejíž službu konající posádka už takřka pospávala.

„Parcku!“ zahřímal na kapitána. „Už vím, jak na ně. Zbavují se emocí, které často bývají – více než rozum – hnací silou jednání. Oni pouze reagují na konání druhých.“

Parckovi klesla brada.

Jak prosté!

Vždyť přesně tak postupovala sen’tharská flotila, když na ni imperiální křižníky zaútočily. Neurčovala chod boje, jen trpělivě odpovídala na akce nepřítele.

„Pane, co tedy uděláme?“ otázal se Parck.

Za léta, kdy s Thrawnem sloužil, si zvykl, že občas nestíhá sledovat tok jeho geniálních myšlenek. Přesto, nebo snad právě proto, admirála hluboce obdivoval.

Thrawn se sžíravě usmál: „Pro začátek nepodnikneme nic zvláštního, Parcku. Pouze sestoupíme hlouběji do jejich atmosféry.“

 

*     *     *

 

Jak Thrawn řekl, tak se také stalo.

Imperiální útočné lodě sestoupily tak nízko do atmosféry Sen’tharu, jak jim to jejich konstrukce dovolovala.

Flotila místních se jim v jejich počínání vůbec nepokusila zabránit. Jen je zpovzdálí sledovala a možná podávala hlášení dolů na povrch.

Thrawn skrze okno lodního můstku shůry pohlédl na šedé město plné jednotvárných domů zahalených našedlou mlhou.

„Parcku, palte všemi prostředky!“ zavelel.

Netrvalo dlouho a Sen’thar byl zničen. Na hlavu poražen. Velkoadmirál po tom nepátral, ale jeho královna nejspíš zahynula v troskách svého paláce.

 

*     *     *

 

Thrawn ve své pracovně, obklopen nadčasovou krásou uměleckých děl, zhasl mapu Neznámých regionů.

Právě do ní zanesl další svět, který se dobrovolně připojil ke Galaktickému Impériu.

Modrou dlaní zlehka pohladil malého bůžka po hlavičce.

Rozhlédl se pracovnou: „Budu ti muset najít místo, příteli. Tvá pomoc byla neocenitelná.“

Spiklenecky se na bůžka usmál.

A on úsměv svého nového pána opětoval. Z jeho vítězství se upřímně těšil. Na královnu a její děti, jimž dlouhé roky sloužil, už nikdy nepomyslel.

Thrawn bůžka jemně uchopil, postavil ho na vyvýšené místo vedle bohyně se zlomenými křídly, kterou získal při jedné z nedávných misí.

V pracovně nebylo místo, odkud by na bůžka nebylo vidět.

Později býval Thrawn přáteli i nepřáteli obdivován nejen pro své schopnosti válečníka, ale také proto, jak skvěle dokázal ovládat své emoce.

Uměl potlačit neodbytné pocity tak dokonale, až jednoho dne přehlédl, že mu nejbližší služebníci ukládají o život, že připravují jeho vraždu.

Zaskočen tím faktem, zemřel uprostřed bitvy rukou vraha, který dal do rány dýkou mířící na Thrawnovo srdce své veškeré umění.

 

 

KONEC