wz


KRÁLOVNA NOCI



Prolog


Hraniční bóje soustavy Tarent zaznamenaly pohyb malého jednomístného stroje, který se vysokou rychlostí přibližoval k okraji sektoru. Neznámá stíhačka rotovala kolem vlastní osy a z jejího klikatého kurzu bylo zřejmé, že pilot nemá stroj ani v nejmenším pod kontrolou.

Z oběžné dráhy centrální planety Tarentského kvadrantu se odpoutal vesmírný křižník. Prosmýkl se mezi několika malými měsíci a nabral kurz směrem ke stíhačce.

„Zaměřte ten objekt, udržujte s ním vizuální kontakt,“ přikázal operátorovi admirál Tiberi Kereon, velitel bitevního křižníku Protector, vlajkové lodi tarentské flotily.

Operátor stiskl ovladač, zaostřil obraz. Na velkém displeji, který zabíral celou čelní stěnu můstku, se objevil obraz stroje potácejícího se prostorem.

„U všech bohů,“ zamumlal operátor. „To není nikdo z našich.“

Na první pohled bylo zřejmé, že černošedý stroj podivného tvaru zcela zjevně nepochází z Tarentského kvadrantu. Navíc mířil přímo k centrální planetě. Admirálovi se stáhlo hrdlo.

„Palubní,“ křikl na prvního důstojníka. „Můžete ho přitáhnout vlečným paprskem?“

„Ne pane, objekt má příliš velkou rotaci,“ odpověděl první důstojník.

Admirál zatnul zuby. Vesmírná flotila měla již delší dobu podezření, že za vzdálenými hranicemi Tarentského kvadrantu neleží pustá, opuštěná galaxie, ale jiný, životem kypící svět, který však nemusí být ani zdaleka mírumilovný a přátelský. Za žádnou cenu nesmí připustit, aby objekt dopadl na některou z obydlených planet či měsíců.

Než stačil Kereon vydat jakýkoli další příkaz, vzduch na můstku se zavlnil a přímo před admirálem se zhmotnila mladá vysoká žena v černé zbroji s legionářskou přilbou na hlavě.  U pasu se jí houpal meč zdobený prastarými hieroglyfy.

Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd osobně. Jen málokdo měl možnost setkat se s členem tarentského Kolegia tváří v tvář. Situace byla opravdu vážná. O čem vesmírná flotila jen tiše spekulovala, Kolegium vědělo už dávno. Jen neznalo všechny podrobnosti.

Admirál Kereon i ostatní padli na kolena, hluboce sklonili hlavy. Neodváží se vzhlédnout, dokud jim to Strážce nedovolí.

„Má paní,“ vydechl Kereon s očima upřenýma do země, „zachytili jsme …“

Štíhlá černovláska netrpělivě mávla rukou, nevšímavě prošla kolem admirála. Když Kereona míjela, zběžně prohodila: „Přebírám velení. Přestaňte zírat na koberec, všichni. Máte bojovou pohotovost, vraťte se na stanoviště.“ Kývla na komunikačního důstojníka: „Zavolejte tu loď, okamžitě.“

Operátor se vyškrábal zpět do křesla a znovu se pokusil navázat s vetřelcem kontakt.  Ale neznámý neodpověděl. O navázání kontaktu se ani nepokusil. Buď nechtěl, nebo nemohl.

„Nemá zvednuté štíty, proskenujte ho. Chci vidět, co je uvnitř,“ přikázala Toryen. Operátor splnil příkaz, ale obraz byl něčím rušený. Chvatně mačkal ovladače a zadával příkazy, jen aby se mu podařilo signál co nejlépe vyladit.

„Proboha,“ vydechl Kereon. „To … to je snad … člověk?!“

V poškozeném stroji bylo skutečně cosi, co mohlo při troše dobré vůle připomínat člověka. Dvě ruce, dvě nohy, tvář sice skrytá za jakousi podivnou maskou, ale admirál usoudil, že se nejspíš jedná o zařízení, které umožňuje humanoidovi přežít v kosmickém prostoru. Ačkoli, kdo ví.

„Fuj,“ otřásl se operátor bytostným odporem. Kereon se komentáře zdržel, Toryen se jen tiše ušklíbla. Pak na okamžik znehybněla, s doširoka otevřenýma očima zírala na stíhačku. Její rty se neslyšně pohnuly, vypadala jako v transu. Až z toho admirála zamrazilo. Každý z členů Kolegia byl nadán velmi zvláštními schopnostmi, které ostatním obyvatelům Tarentu naháněly strach a udržovaly je v podřízenosti a poslušnosti. Telepatie byla jen jednou z nich.

Toryen sebou trhla, prudce svraštila obočí, zkřivila rty. „Admirále, ihned pošlete eskortu stíhaček. Potřebuje naši pomoc. Ať ho vezmou do vleku. Posaďte ho na základnu Altifer na odvácené straně Tarentu. Nesmíte ho ztratit!“

„Na centrální planetu? Ale, má paní …“ chtěl oponovat Kereon, avšak Toryen mu nedala prostor.

„Mlčte, splňte rozkaz,“ zasyčela.

„Paní, paní,“ operátor prostorového skeneru ve svém křesle doslova nadskakoval. „Další loď vstoupila do našeho kvadrantu.“

Toryen střelila pohledem k obrazovce. Bílá corelliánská korveta se znaky povstalecké aliance vystoupila z hyperprostoru a začala bez okolků pálit na nešťastnou stíhačku.

„Co je zase tohle?“ zatnula Toryen ruce v pěst. „Admirále, kde jsou ty stíhačky? Musíme ho okamžitě dostat do bezpečí.“ Šlehla pohledem po korvetě. „Komunikační, zavolejte tu loď, ať ihned zastaví palbu!“

„Už jsem to zkoušel, také neodpovídá. Třeba komunikují jiným způsobem.“

„Pak tedy zvolíme jinou formu – palte pro výstrahu!“

Protector vypálil. Nebyla to ani zdaleka plná salva, přesto se korveta otřásla a výkon jejích štítů klesl na minimum. Mezitím dorazila eskadra tarentských stíhaček. Několik vlečných paprsků zachytilo cizí stroj, zmírnilo jeho rotaci a zamířilo s nestabilním plavidlem k Tarentu. Ale korveta se nemínila tak snadno vzdát. Cizímu  křižníku, který ji napadl, nevěnovala nejmenší pozornost. Její posádka ani této formě komunikace zřejmě neporozuměla. Turbolaserové baterie se zaměřily na stíhačky eskortující vetřelce. Povstalci mířili přesně. Výstřel zasáhl jeden z vlečných strojů, který se před očima zděšených Tarenťanů rázem proměnil v ohnivou kouli.

„To je akt války!“ vykřikla Toryen. „Palte plnou silou!“

Ale posádka korvety byla rychlejší. Další kotva vlečného paprsku povolila, další tarentský stíhač vybuchl. Energetické pole stabilizující cizí stíhačku ztratilo výkon. Poškozený stroj se začal nekontrolovaně propadat do atmosféry. Vzápětí na to se od  korvety odpoutal malý výsadkový modul a prudce vyrazil za prchající kořistí.

Toryen byla vzteky bez sebe. „Admirále, ochromte tu loď. Proveďte výsadek. Chci je živé!“

Než stačil Kereon cokoli říct, stiskla Toryen ovladač teleportu připevněný na svém předloktí. Prostor kolem ní se zavlnil a bojovnice zmizela.


*     *     *


Darth Vader se marně snažil udržel svůj TIE Avenger alespoň částečně pod kontrolou. Klel přitom jak vysloužilá tatooinská děvka, ale to bylo asi tak to jediné, co mohl v dané situaci dělat. Stíhačka se otřásala a rotovala kolem vlastní osy od okamžiku, kdy se s ní srazil Vaderův vlastní wingman při souboji s povstaleckou aliancí nad Hvězdou smrti.

Vaderovi se sice podařilo s poškozeným strojem provést hyperprostorový skok, ale palubní počítač zjevně nezvládl udržet kurz a vystoupil z hyperprostoru na zcela jiných souřadnicích, než které Vader zadal. Bylo s podivem, že se povstalcům podařilo sledovat zmatenou trajektorii a zaměřit jeho náhodnou polohu.

Navíc jeho samozvaní zachránci byli bandou neschopných pitomců, která se nedokázala vypořádat ani s plavidlem nižší třídy, jakým corelliánská korveta bezpochyby byla. Průměrný hvězdný destruktor by ji smetl jediným výstřelem.

Kolem čelního průzoru TIE Avengeru šlehaly plameny, jak se stroj obrovskou rychlostí řítil hustou atmosférou cizí planety. Vader aktivoval brzdné deflektory, ale i tak byl prudký náraz prostě nevyhnutelný. Vší silou přitáhl knipl, aby stroj přizvedl a co nejvíce tak zmírnil úhel dopadu. Katapultovat se nemohl. Tím by ztratil stroj definitivně. Takhle měl aspoň nějakou naději, i když přistání bude hodně tvrdé.

Byl moc zvědavý jestli tohle přežije.

Obrovská rána, sloupy zvířeného písku vystřelily k nebi. Stroj se jako míč odrazil od povrchu, obloukem poskočil vpřed a znovu narazil do písečných dun. Strašlivá síla vymrštila Vadera z pilotního křesla. Hybnost jeho mohutného těla přervala bezpečností pásy a vrhla Vadera proti řídícímu panelu stíhačky. Udeřil se do hlavy, před očima se mu zatmělo. Stroj se bezmocně kutálel po povrchu planety a zanechával za sebou hlubokou brázdu roztaveného písku. 

V kokpitu se urval horní panel se zaměřovacími přístroji a spadl na Vadera. Z vnějších energetických článků šlehaly modré blesky až se jeden z panelů odlomil, odletěl od stíhačky a explodoval. Z elegantního TIE Avengeru byl rázem nefunkční vrak.

Vader zavrčel něco, při čem by se červenal i pasák z Mos Espy.

Další rána, další náraz. Stroj se konečně zastavil. Najednou bylo po všem.

Vader, který nedůstojně objímal čelní řídící panel pomalu zvedl hlavu. Skrz rozpraskanou vrstvenou výplň průzoru se zadíval ven ze zničeného kokpitu. Venku to vypadalo jako na Tatooine, až na to, že písečné duny omývalo moře. Měl obrovské štěstí, že se stroj nezřítil do vody.

Takže přece jen přežil, neuvěřitelné. Ale stíhačka je na odpis. A kde to vůbec přistál?

Snažil se ve stísněném prostoru aspoň částečně narovnat, ale ostrá bolest mu projela hrudí i nohou zaklíněnou pod utrženým pilotním křeslem. Náhle zjistil, že nemůže dýchat. Rozkašlal se a jeho respirátor spustil poplach. Ostré, uširvoucí kvílení přímo uvnitř jeho uzavřené přilby. Kokpit stíhačky se začal plnit dusivým dýmem.

Musí ven.

Netušil, zda je tam venku dýchatelná atmosféra, ale neměl na výběr, stroj mohl každou chvíli explodovat. Stiskl ovladač výstupního poklopu, vykroutil zaklesnutou nohu zpod křesla a z posledních sil se protáhl úzkým otvorem. Koutkem oka spatřil modré blesky šlehající z energočlánků. Nemýlil se, nebylo na co čekat. Jak nejrychleji mohl, vyrazil pryč od stíhačky.

Vzápětí na to dunivá exploze rozmetala stroj na kusy. Obrovská síla zvedla Vadera do výšky, cosi ho udeřilo do zad. Tvrdě dopadl maskou do písku. Náraz mu vyrazil dech, svět před ním zčernal.

Musí vstát, nesmí omdlít, musí začít dýchat. Tohle za něj přístroje nevyřeší. Lapal pod maskou po dechu a systém jeho podpory života sténal na poplach. Vader pěstí vztekle udeřil do ovladače na svém předloktí, aby to nesnesitelné kvílení vypnul.

Konečně se mu podařilo nabrat dech.

„Lorde Vadere, vzdejte se!“

Zjistil, že kolem něj stojí šest povstaleckých vojáků a míří na něj odjištěnými zbraněmi.

„Nikdy!“ zařval jako rozkacená šelma.

Vytrhl od pasu svůj světelný meč, ale jak prudce vyskočil, svět kolem něj se rozhoupal. Vader zavrávoral, před očima se mu zajiskřilo, nohy pod ním poklesly.

„Nikdo ani hnout! Odhoďte zbraně, ruce nad hlavu!“ Ženský hlas, zvučný alt, ostrý jako prásknutí bičem, proťal vzduch. Než se stačili povstalci vzpamatovat, byli odzbrojeni. U každého z nich stál tarentský legionář a k hrdlu mu tiskl ostří meče.

Údernou jednotku vedla jakási vysoká tmavovláska v černé zbroji. Na hlavě měla tepanou přilbu s černým chocholem. Jílcem meče udeřila velitele povstalců mezi lopatky a srazila ho na kolena přímo před Vadera. Nešťastný muž zoufale pohlédl na Temného pána, jako by se ho měl právě on proti té šílené amazonce zastat.

„S tím nepočítej,“ procedil Vader tlumeně.

Hezká černovláska se sžíravě usmála: „Vítejte na Tarentu, pánové. Jste zatčeni!“

Mluvila neznámým jazykem, přesto jí všichni rozuměli. Rozuměli jí, protože to chtěla, protože ovládala telepatii a zacházela s ní jako se zcela běžnou věcí. Povstalci správně pochopili, že zatčení se týká pouze jich samotných a nikoli Vadera.

Povstalecký velitel vzhlédl k válečnici: „Vy nevíte komu pomáháte,“ vyrazil ze sebe přidušeně. Pohlédl ženě do očí. Temných, chladných, bezcitných.

„Bezdůvodně jste narušili výsostný prostor Tarentské republiky. Ignorovali jste volání, zničili jste naše stíhačky. Vaše jednání je aktem válečné agrese.“

„Ne, to ne … já … já vám to vysvětlím,“ vykoktal povstalec. „Omlouvám se …“ zaskuhral zmateně.

„Přijímám tvoji omluvu,“ zkřivila bojovnice rty. Muž se ulehčeně usmál, ale sarkastický tón jejího hlasu měl nešťastníka varovat.

Čepel zasvištěla vzduchem a povstalcova uťatá hlava žuchla do písku. Legionáři brvou nehnuli, zato povstalci se neubránili výkřikům. Vzápětí byli i oni sťati. Nikdo je už nepotřeboval. Admirál Kereon zajal korvetu i s posádkou, od které získá potřebné informace. Výsadek mohl být klidně zlikvidován.

Vader se pod maskou neubránil škodolibému úsměvu, i když mu dýchání přes poškozený respirátor činilo stále větší a větší potíže.

Jednomu z povstalců se podařilo vyhnout ráně mířící na jeho krk. Vytrhl se svému katovi a tryskem vyrazil k modulu posazenému na vrcholu písečné duny. Válečnice sáhla k pasu a poslala za prchajícím mužem jakousi kovovou, rotující hvězdici. Zasažený uprchlík padl s přeťatou páteří k zemi. Bojovnice vztáhla ruku a zbraň jí sama vklouzla zpět do dlaně.

Sípající Vader fascinovaně zíral na ženu ve zbroji.

Toryen poklekla vedle zhrouceného Vadera, pozorně si ho prohlédla. Těžce dýchal, skřípalo to v něm jak ve starých hodinách, ale žil. Za pomoci zubů si stáhla opancéřovanou rukavici a smířlivě položila Vaderovi ruku na předloktí. Temný pán se zachvěl. Už více než dvacet let se ho nedotkla žádná žena. Vlastně se ho – s výjimkou jeho lékařských droidů – nikdo nedotýkal. Jeho pohled, skrytý za černou maskou, se setkal s jejíma očima. Bylo v nich tolik síly a energie, že jeho vlastní schopnosti by ve vzájemné konfrontaci možná neobstály. Po několik úderů srdce tiše hleděli jeden na druhého.

„Budeš v pořádku,“ řekla měkce. Její hlas zněl najednou úplně jinak než předtím.

Vader se chtěl zvednout ze země, možná i něco říct, ale celým tělem mu projela ukrutná bolest. Obrátil se mu žaludek, před očima uviděl vír bílé mlhy, který ho nezadržitelně táhl do svého středu. Bránil se, co mu síly stačily, ale otřesený organismus právě vypověděl službu.

Svět zčernal, Vader ztratil vědomí.

Toryen ještě okamžik hleděla na ochromeného rytíře, než přikázala jednomu z vojáků: „Setníku, převezte ho do paláce, sežeňte doktora. Osobně mi ručíte za jeho život.“


*    *    *


Pruhy bílého světla pronikaly úzkými světlíky a ve svazcích paprsků osvěcovaly kruhovou místnost, jejíž vysoko klenutý strop podpíraly štíhlé mramorové sloupy.

„Může být nebezpečný?“ otázal se starý muž zahalený v kápi. Jeho hlas se odrazil od kamenných stěn jednacího sálu tarentského Kolegia.

„Ano,“ odpověděla stejně zahalená žena. „Může být velmi nebezpečný, ale zatím je v bezvědomí. Lékař ho již několik dní drží v umělém spánku.“

„Postarej se o něj, Toryen. Jeho svět se o nás nikdy nesmí dozvědět. Způsob ponechám na tobě.“

„Jistě Velmistře, jak si přeješ.“

„A ti druzí?“

„Byli eliminováni, ale poskytli nám cenné informace.“


*     *     *


Darth Vader otevřel oči. Napřed jedno oko, pak druhé. Obraz kolem něj byl rozmazaný, ale fakt, že je naživu mohl považovat za víc než přízeň osudu. Na tváři ucítil závan slaného mořského větru, který pronikal do místnosti široce otevřeným oknem. To znamenalo jediné, neměl svou masku. Ale dýchalo se mu dobře, musel tedy být napojený na podporu života. Vztyčil se na loktech, svraštil obočí, zamrkal. Snažil se vidění co nejvíce zaostřit, když vtom se v místnosti něco pohnulo, do jeho zorného pole vstoupil černý stín.

Byla to ona, ta hezká, mladá válečnice. Poznal nezměrnou Sílu, která z ní vyzařovala. Žena si přisedla na okraj lůžka a zase se dotkla jeho ruky.

Ucukl.

„Jdi pryč,“ zachroptěl.

Nechtěl, aby ho viděla bez masky. Věděl, jak bez ní vypadá, jak ohavný jí musí připadat. Neměl ani svůj oblek. Jeho mohutné tělo zčásti zakrývalo jen bílé, jako vánek lehké prostěradlo. Musela tedy vidět i ostatní, dávno zjizvené rány,  kovové protézy a mechanická zařízení, která ho udržovala při životě.

Žena Vaderovi chlácholivě stiskla ruku. „Klid Annie, já nejsem tvůj nepřítel.“

Annie? Annie?! Annie!!!

Oslovila ho tak, jak ho oslovovala jeho matka, jak mu říkala Padmé. Jménem, které pro něj už dávno nic neznamenalo. Jménem, na které chtěl jednou provždy zapomenout. To Vadera rozzuřilo. Musela proniknout do jeho paměti.

Prudce se posadil. Hlava se mu sice strašně roztočila, ale on teď nemohl dát najevo nejmenší slabost. Pevně uchopil ženu za paži, necitelně si ji k sobě přitáhl.

„Kdo vůbec jsi?“ zavrčel na ni zblízka. Bez masky nebyl jeho hlas tak působivý.

„Jsem Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd. Oslovení Lorde Vadere, by se ti líbilo víc? Ale ten tady teď není, ochromila ho havárie a pouštní písek. Momentálně pracují na jeho opravě naši mechanici. Je zde jen Anakin Skywalker, který žije uvnitř Darth Vadera.“

„Jak se opovažuješ?!“ vyštěkl pobouřeně. Zhluboka se nadechl a strnul. Uvědomil si, že není napojen na žádný lékařský přístroj, že dýchat mu pomáhá jen jakási nevelká součástka připojená přímo k jeho hrudnímu panelu, že místnost, ve které se nachází, není žádná jednotka intenzivní péče, ale obyčejný, jednoduše zařízený pokoj.

Toryen se měkce usmála, naklonila se k Vaderovi a jemně ho políbila na zjizvenou tvář. Ta mladá dáma snesla opravdu hodně.

„Vítej na Tarentu, Annie. Je to nádherný svět. Byla by velká škoda, kdyby ho Darth Vader chtěl zničit. Ale věř, já mu to nedovolím.“

„Tak proč mu pomáháš?“ zavrčel.

Toryen přimhouřila oči: „Nechceš se napřed najíst? Když je člověk hladový, vidí věci pokřivenou optikou prázdného žaludku. Obleč se, šaty máš ve skříni. Vstávej pomalu, několik dní jsi jenom ležel, tak ať tě doktor nemusí křísit. Počkám na terase, pak odpovím na tvé otázky.“

Vader pobouřeně zamručel. Vůbec se mu nelíbil pánovitý tón, kterým s ním jednala. Přesto mu nedalo, aby neposlechl. Jeho situace nebyla nijak růžová. Byl trosečník bez lodi na cizím světě, kam moc Galaktické říše nesahala. Vlastně mohl být rád, že zde narazil na civilizované lidi a ne třeba na agresivní, prudce jedovatý hmyz. Z toho musel vycházet. Alespoň prozatím. Navíc i s tím vstáváním měla pravdu, musel na to jít opravdu hodně pomalu.

Ve skříni nalezl vyčištěné a úhledně složené části svého černého oděvu, ale jeho mechanické součásti chyběly. Nebyl zde ani jeho světelný meč. Pochopitelně.

Vader se zamračil. Byl schopen opravit si poškozené přístroje sám, jen kdyby mu poskytli potřebné nástroje. Nepotřeboval, aby se v jeho věcech hrabali cizí mechanici. Naštvaně se nasoukal do kombinézy a vysokých bot. Chvíli přemítal nad rukavicemi, ale nakonec je odložil zpět do přihrádky.

Vyšel velkými prosklenými dveřmi ven na terasu.


*     *     *


Nad Tarentem zapadalo slunce. Jeho kotouč se právě dotkl hladiny oceánu a na vysokém nebi zazářily první hvězdy. Ale obloha na Tarentu patřila především jeho měsícům. Jedny zapadaly, jiné vycházely, další ledabyle visely na večerním nebi.

Vader se rozhlédl. Všude kolem bylo město. Vznešené, bílé, mramorové, obrovské. Šplhalo se po strmých skalních útesech i mělkých údolích, aby se vzápětí rozlilo podél plochého mořského břehu jako čerstvě napadaný sníh. Vysoké budovy a štíhlé věže, visuté lávky i odvážné terasy, široké bulváry a úzké uličky, obrovský přístav s majákem a vesmírný terminál, paláce i katedrály. Takový byl Tarent – majestátní, hrdé, životem kypící město, které zářilo milióny světel do jasné letní noci. Sebevědomé srdce nezávislé republiky. Palác Strážce Tarentu stál vysoko nad mořem a křídla jeho budov se ve všeobjímajícím, ochranném gestu rozpínala nad městem.

Vader obrátil zrak k obloze, na které jako barevné drahokamy zářily tarentské měsíce. Nad obzorem za nimi zvolna vycházela spirála blízké galaxie. Galaxie Darth Vadera, galaxie Anakina Skywalkera. Galaxie, na kterou vládci Tarentu hleděli s těmi největšími obavami.

Toryen seděla u stolu, který nachystali mlčenliví služebníci paláce. Prostřeno bylo jen pro jednoho. Pokynula Vaderovi, aby se k ní připojil.

„Slíbila jsi odpovědět na mé otázky,“ řekl, když usedl naproti Toryen.

Až teď si uvědomil, jak strašný má hlad. Nevzpomínal si, kdy jedl naposled, kdy měl svoji obvyklou potravinovou dávku, tekutou šlichtu bez chuti, kterou připravoval jeho lékařský droid.

Toryen kývla prstem a jeden stín se oddělil od ostatních. Tichý sluha, jenž před svou paní pokorně klopil zrak, přistoupil k Vaderovi a naservíroval mu jídlo. Pak mlčenlivý služebník oběma stolovníkům nalil do křišťálových pohárů rubínově červené víno.

„Jez,“ vybídla Vadera Toryen. „Nemusíš mít obavy, testovali jsme tvůj zažívací systém. Měl by to bez problémů zvládnout.“

„Takže ses mi hrabala nejen v mozku, ale i v žaludku,“ zabručel. „A vůbec, ty nejíš?“ Představa, že ho bude sledovat, jak se sám láduje, se mu zrovna nezamlouvala.

„To byla tvá první otázka?“

„Ne,“ zahuhlal Vader s plnou pusou. Hlad přece jen zvítězil nad ostychem. „Chci vědět proč jsi mi pomohla. Proč mě a ne povstalcům?“

„Protože ty mi zaručíš, že vaše Říše nenapadne náš svět. Oni mi takovou záruku dát nemohou.“

„Hm, možná. Ale nejdřív bych se odsud musel dostat.“

„Uvidíme. Napřed musím poznat, že ti mohu věřit. Budeš mou pojistkou tam u vás, postaráš se, aby Impérium nikdy nezaútočilo na Tarent.“

„Tím si nemůžeš být jistá.“

„Tím jsem si naprosto jistá.“

Vader odložil příbory na prázdný talíř a nepřátelsky se na svou společnici zahleděl. „Tvé způsoby mne znepokojují,“ zavrčel.

Rozčilovalo ho, jak se ta holka, která by klidně mohla být jeho dcerou, k němu chová. Zcela zjevně si uvědomovala jak mocný je a co jeho slovo v Galaktické říši znamená, přesto mu ani na okamžik nepřestávala dávat najevo svou převahu danou výhodou domácího prostředí. Zachránila mu život, ale to ji neopravňovalo jednat s ním jako se zajatcem. Ještě slovo a dá jí pocítit svou skutečnou sílu. Ukáže té drzé slečince, jak strašlivý dokáže být.

Toryen vstala. Vzala do ruky svůj pohár, otočila se k Vaderovi zády a usedla na kamennou balustrádu na okraji terasy.

Rozhostilo se ticho. Dlouhé, napjaté ticho.

Vader také vstal, i on zvedl pohár a přistoupil k Toryen. Váhavě se napil. Víno bylo silné a lahodné. Bude muset být velmi opatrný. Vždyť to bylo tak dávno, co naposledy pil podobný nápoj. Ale měl žízeň, velkou žízeň, a tak pohár vyprázdnil rychleji než si předsevzal. Najednou se cítil mnohem lépe. Ztracená síla se mu rychle vracela.

Mlčenliví sluhové sklidili ze stolu a tiše, jako pouhé stíny, zmizeli.

Vader s Toryen osaměli.

„A jak strašlivý dokážeš být?“ prolomila tíživé mlčení. Její výraz, předtím pobavený a povznesený se změnil. Pohled jejích očí ještě více ochladl, po hezké tváři přešel stín.

Vader přistoupil těsně k Toryen, zblízka se jí zadíval do potemnělých očí. „Co myslíš?“ otázal se kousavě. „Vrať mi můj světelný meč a rád ti to předvedu.“

„Myslím, že dokážeš i milovat. Cítit soucit, který považuješ za nejvyšší formu lásky. Jen si to nechceš připustit.“

Vader sevřel ruce v pěst. Přesně věděla, na kterou strunu udeřit.

„Přestaň!“ zahučel. „Nebo …“

„Nebo?“ vytáhla obočí. „Nebo co?!“

Jediným táhlý douškem vyprázdnila svůj pohár. Vytrhla Vaderovi z ruky ten jeho a obě sklenice vyhodila do výšky. Probodla je pohledem. Poháry explodovaly. Skleněné střepy se proměnily v gejzír duhových jisker, spojily se do zářící koule, která zaútočila na Vadera a vzápětí se mu neškodně rozprskla před očima.

„Překvapen, Annie?“ zasyčela Toryen na ohromeného Vadera. „Tak, co s tím provedeš, rytíři?“

Mohl po ní sice mrsknout třeba židlí nebo rovnou celým stolem, ale v porovnání s tím, co předvedla, by takové gesto bylo přece jen poněkud plytkým počinem.

Vyzývavě na něj mrkla, prudce povstala do své plné výšky. Byla jen o málo menší než Temný pán, přesto štíhlá a elegantní. Její pohyby měly kočičí ladnost, vodopád černých vlasů se jí jako klubka neposlušných hadů rozléval po ramenech. V očích se jí divoce zablýsklo, do bledých tváří se jí vehnala krev. Byla úchvatná, nádherná.

„Ty jsi anděl?“ otázal se kdysi v jiném světě a jiném čase Padmé.

Padmé byla stvořena ze světla, Toryen ze tmy. Padmé zářila jako hvězda na průzračném nebi, Toryen hořela černým plamenem nekonečné temnoty.

Anděla světla zastínila královna noci. Byl jí okouzlen. Anakin Skywalker potkal ženu hodnou stanout po boku Darth Vadera.

Bleskovým pohybem uchopil Toryen v pase, pevně ji k sobě přitiskl. Druhou rukou ji chytil za bradu. Na zlomek vteřiny, ne delší než jediný úder srdce, zaváhal než přitiskl své rty na její.

Neprotestovala, naopak.  Vader uvolnil spony její zbroje a kovový pancíř s řinčením dopadl na terasu. Sevřel Toryen v náručí, hladově ji líbal.

Přes dvacet let neměl ženu, téměř zapomněl jaké to je. Byl mrzák odkázaný na přístroje, na neustálou podporu života. Nenašla se žena, která by byla ochotná něco takového přijmout. Až nyní.

Avšak i Toryen Vadera náhle odstrčila. „Počkej,“ řekla zadýchaně. „To nesmíme.“

Okamžik na ni zmateně hleděl. „Proč?“ otázal se chraplavě. Také jemu se nedostávalo dechu. Zkřivil rty, nedokázal víc potlačovat zlobu, která se v něm hromadila.

Ponížila ho. Už zase. Ponižovala ho od okamžiku, kdy otevřel oči.

„Provokuješ mě, hraješ si se mnou jak kočka s myší. Idiota ze mě dělat nebudeš!“

Neviditelný pařát sevřel Toryen hrdlo. Těžce polkla, zkřivila rty. Cosi se dotklo Vaderova srdce. Také by uměla zabít pouhou myšlenkou, kdyby chtěla.

„Křivdíš mi,“ ohradila se přidušeně.

„Chudinko!“ zesílil Vader stisk.

„Složila jsem slib,“ zasípala. „Nesmím takové věci dělat.“

I ona přitvrdila. Vader zalapal po dechu, neviditelné žihadlo probodlo jeho srdce, přesto se pohrdlivě zašklebil: „Zaslíbila ses bohům? Bojíš se jejich hněvu?“

Pustila ho, také on uvolnil svůj stisk. Už nestála za námahu. Zklamala ho. Nebyla ničím víc než vystrašenou holkou, co skrývá svůj strach za zlobu a předstíranou tvrdost. Bylo v její moci ho zabít, ale chyběla jí odvaha. Zlá holčička, co trhá panenkám ručičky, nic víc.

„Nerouhej se, Annie. Ty jsi také kdysi porušil podobný slib. Vzpomínáš? A co z toho vzešlo – jen bolest a utrpení. Pro tebe i pro …“

„Přestaň se ohánět mými vzpomínkami!“ Nechtěl, aby právě ona vyslovila jméno Padmé. „Vyrabovala jsi mi paměť, když jsem byl v bezvědomí, když jsem se nemohl bránit. Ale to ti nedává právo zacházet se mnou jako s otrokem!“

Toryen přistoupila k Vaderovi, vzala jeho hlavu do dlaní, zpříma mu pohlédla do očí. Měl dojem, že v těch jejích zahlédl slzy. Přesto, když promluvila, hlas měla stále stejně pevný: „Ale ty jsi otrok, Annie. Stejně jako já.“

Otevřela mu svou mysl a společně sestoupili až na samé dno temnoty.


*     *     *


Je noc.

Hluboká, tmavá. V katedrále Věčného řádu svítí několik tlumených světel. Slabým přísvitem ozařují nebetyčný prostor. Tím prostorem, zavěšeným na předivu věčnosti, kráčí dívka. Je jí zima, má strach, ale hrdost jí nedovolí dát najevo cokoli z pocitů, které stravují její duši. Slabost před tváří nesmrtelných bohů je nepřípustnou ohavností.

Dívka předstoupí před členy Kolegia shromážděné kolem oltáře Neměnných pravd. Muži stojí jeden vedle druhého, vznešení a majestátní ve své strnulé mlčenlivost. Na kamenných stupních před oltářem klečí lidé určení k obětování. Ruce a nohy mají spoutané, přes hlavy mají natažené černé pytle. Přestože vědí, kdo je jejich kat, jsou tišší a vyrovnaní, smíření s osudem. Nepláčou, neprosí o život, nevyčítají.

Velmistr Kolegia přistoupí k dívce, obřadně jí podá meč. Prastarý, zdobený dávnými hieroglyfy, Posvátný meč Strážce Tarentu.

Je příliš těžký pro nedospělé dítě, ale dívka ho bez potíží zvedne nad hlavu. Ne silou paží, ale mocí své neobyčejné mysli. Musí přetnout pouta s minulostí, musí se oddělit od těch, kteří ji milovali, od těch, kdo jí dali život.

Z tisíců vybrali právě ji.

Je jedinečná, je Vyvolená.

Žádná pouta, žádné vztahy jí však nesmí bránit v bezvýhradné službě Tarentu. Ještě může odmítnout, stát se zpátky obyčejným děvčetem, zapomenout na vše, co ji naučili, co prožila. Ale pro její duši prahnoucí po výjimečnosti a tajemných uměních již není cesty zpět. Touží po moci a síle. Zasvětili ji příliš hluboko do mystérií, než aby se dokázala vrátit.

Meč zasviští vzduchem, tichý výkřik zazní nocí.

Jeden, druhý, třetí …

Dívka stojí před oltářem, ve volně svěšené ruce drží zakrvácený meč. V její mramorové tváři se nepohne jediný sval, jen z hlubokých, tmavých očí jí kanou slzy.

Kolegium povstane, muži jednohlasně zvolají: „Buď pozdravena, Toryen, Strážce Tarentu! Nechť ti bohové požehnají!“


*     *     *


Vader už se nedokázal držet zpátky. Mýlil se, podcenil ji. Jak mnoho měli společného, jak moc si byli podobní. Stejně jako on i ona se nechala přeměnit v zabijácké monstrum ochotné obětovat svým vládcům cokoli. I ona zatratila svou rodinu, své svědomí, svůj život i svou duši. Stejně jako kdysi Anakin také Toryen fascinovaně vběhla do pasti, kterou jí nastražila temnota. Vydala se na cestu odkud není návratu.

Miloval se s ní divoce a vášnivě. Miloval se s ní tak, jak by se s Padmé nikdy nemiloval. V celé galaxii, v celém vesmíru nebyla žena jako Toryen. Žena, která by dokázala pochopit Anakina Skywalkera i Darth Vadera.

Byla hluboká noc, když se rozhodla ukázat mu Tarent, jeho krásu a velkolepost.

Černé vznášedlo s otevřeným kokpitem se řítilo nad městem, které – stejně jako Coruscant – nikdy nespí. Prosmýklo se mezi nebetyčnými věžemi a visutými lávkami, kličkovalo nad terasami a burácelo širokými bulváry, těsně minulo věže katedrál. Prudce stoupalo do výšky, aby se vzápětí propadlo dolů do propasti.

Vader musel obdivovat umění s jakým Toryen zcela bezchybně ovládala svůj stroj. Cítil neuvěřitelnou svobodu a uvolnění, sílu a nezkrotnou energii.

Byla to výjimečná noc s výjimečnou ženou.

Spiklenecky na něj mrkla: „Chceš dobrodružství?“

A když přikývl, zavedla vznášedlo daleko do skal tyčících se nad oceánem, do bizarního kraje strmých kaňonů a ostrých zářezů, ostrých zatáček a hlubokých proláklin. V přízračném světle tarentských měsíců se propletla mezi skalními věžemi i úzkými průrvami, aby se s ním nakonec milovala vysoko nad mořem, ve vznášedle ukotveném neviditelnou pavučinou Síly ke kolmé stěně útesu.

Usnul až nad ránem, s milovanou ženou v náručí, zatímco spirála nedaleké galaxie zapadla za obzor a nad Tarentem vzešel nový den.


*     *     *


„Sakra debile, dávej pozor kam letíš! Kreténe blbej!“

Vader sebou trhl, zamžikal očima. Palubní počítač spustil kolizní poplach. Dezorientovaný Vader seděl v kokpitu své stíhačky, která jen o vlásek minula civilní zásobovací transport opouštějící oběžnou dráhu Coruscantu. Pilot náklaďáku nadával a klel, když se mu těsně před přídí vynořil z hyperprostoru armádní TIE Avenger. Ani v nejmenším netušil, kdo stroj pilotuje, a tak si servítky rozhodně nebral.

„Příště čum, kam letíš, hovado!“ zaburácel Vaderovým kokpitem pilotův chrchlavý hlas těsně předtím než transport zmizel v hyperprostoru.

Zmatený Vader se rozhlédl kolem, prohlédl si sám sebe. Zdálo se, že až na lehké poškození stíhačky je vše, jak má být. Přesto měl pocit, že něco není v pořádku.

S prostorem, s časem.

Vaderovi tepalo v hlavě, jako by se měla rozskočit, v uších mu hučelo. Poslední, co si dokázal vybavit, byla kolize při souboji nad Hvězdou smrti. Ostatně tomu odpovídal i pošramocený stav jeho stroje.

A potom … co bylo potom ….

Snažil se zklidnit zmatenou mysl, ale vyvolat vzpomínky se mu prostě nedařilo. Nejspíš při srážce utrpěl otřes mozku. Mohl děkovat jen svým výjimečným instinktům, že dokázal v takovém stavu dovést stroj zpět na Coruscant.  Ale i tak cítil, že mu něco uniklo, něco podstatného, něco ...

„Lorde Vadere, pane?“ zapraskal ve vysílačce hlas velitele centra řízení letového provozu na Coruscantu. „Pane, jste to vy? Potvrďte příjem, opakuji, potvrďte příjem.“

Vader otočil hlavu, mlčky hleděl na vysílačku, jako by měl před sebou věc, kterou vidí poprvé v životě.

„Pane, ozvěte se, prosím,“ naléhal velitel. „Potvrďte příjem.“

Vader se zhluboka nadechl, stiskl tlačítko a svým nezaměnitelným hlasem bezbarvě řekl: „Potvrzuji.“

„Vítejte zpět na Coruscantu, pane. Císař už si o vás dělal obavy. Váš stroj je  poškozený, na přistání vás raději navedeme.“ V operátorově hlase byla patrná opravdová úleva. Měl rozkazy přímo od císaře. Byl rád, že bude mít pro svého pána dobrou zprávu.

Vlečný paprsek jednoho z navigačních majáků zachytil Vaderův stroj a bezpečně navedl Avenger na přistávací plochu v objektu císařského paláce.  Vader deaktivoval motory a než vystoupil z kokpitu, krátký okamžik zamyšleně hleděl do prázdna. Za neúspěšnou eskapádu v první bojové linii císař svého žáka zcela jistě nepochválí.


*     *     *


Nedaleko za hranicemi galaxie deaktivoval tým techniků portál teleportu, zařízení které dokázalo ohýbat prostor i čas, měnit posloupnost událostí. Ovšem tentokrát hodně riskovali, když otevřeli bránu mimo důvěrně známý Tarentský kvadrant. Toryen pozvedla hlavu k nebi, přimhouřila oči, zadívala se na galaxii zapadající za obzor.

„Sbohem, Annie,“ zašeptala. „Nikdy se nevracej na Tarent.“


*     *     *


O několik let později, v konferenčním sále císařského paláce, informoval zpravodajský důstojník císaře a nejvyšší velení říšské armády o průběžných výsledcích mapovací mise admirála Thrawna. Nad jednacím stolem zářila prostorová mapa galaxie doplněná o další, nově prozkoumané sektory Neznámých regionů.

„Admirál se na základě měření a pozorování, která mu předložili kartografové, domnívá, že se za hranicemi naší galaxie nalézá dosud neobjevená a nezmapovaná soustava několika planet s mnoha měsíci. Ačkoli by se jednalo o finančně nákladnější operaci, admirál navrhuje podniknout průzkumnou výpravu.“

Císař tázavě pohlédl na Darth Vadera, který se založenýma rukama postával na opačném konci sálu. „Tvůj názor, Lorde Vadere?“

Chvíli trvalo než Temný pán odpověděl. Nakonec pronesl: „Nemyslím můj pane, že je nutné se tou soustavou zabývat. Je příliš vzdálená, výsledek mise je nejistý.“

Císař se zamračil, zkoumavě se na Vadera zahleděl. Něco v tónu, jakým jeho žák ta slova pronesl, Palpatina varovalo. Jako by kdesi na pozadí Vaderova podvědomí vycítil sotva znatelný, dávno pohřbený otisk cizí mysli. Ale jistý si nebyl, a tak se rozhodl odložit konečné stanovisko na pozdější dobu. Až si vše důkladně promyslí.


I.


Po tisíce let, rok za rokem, staletí za staletím, scházeli se v okrouhlém jednacím sále Mistři tarentského Kolegia, aby zde, pod ochranou nesmrtelných bohů, přijímali důležitá rozhodnutí. Tváře sedmi postav, jež stály na kruhových stupních, zůstávaly skryty ve stínu tmavých kápí.

Celý prostor byl doslova prosycen tíhou věčnosti. Každé slovo, které zde kdy bylo vyřčeno, zanechalo svůj nesmazatelný otisk v jeho kamenných zdech.

Nyní byla atmosféra ještě tíživější.

Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, zatnula ruce v pěst. Její paže zakrývaly široké rukávy dlouhého, těžkého pláště, přesto její bezděčné gesto nikomu z Mistrů neuniklo. Hněv, který ji prostupoval, byla nepřehlédnutelný.

„Galaktické impérium je stále dotěrnější. Posílají k nám své špionážní sondy, jejich válečné lodě se bezostyšně předvádějí těsně u hranic a skenují náš kvadrant. Je jen otázkou času, kdy zaútočí, kdy se jejich císař rozhodne z nás udělat své vazaly. Armáda potřebuje posílit!“

Snažila se mluvit tiše a klidně, jak to předepisoval dávný jednací řád, ale držet pod kontrolou bezmocný vztek se jí prostě nedařilo. Poslední slova téměř zakřičela.

„Toryen, vím, že ti leží na srdci osud Tarentu tak, jako nám všem. Avšak Kolegium se domnívá, že armáda je dost silná, aby dokázala čelit nepříteli,“ tiše, avšak nesmlouvavě prohlásil Oiki En-Rennell, Velmistr tarentského Kolegia. „Není třeba posilovat její moc.“

Toryen se zhluboka nadechla: „Posláním Kolegia je sloužit Tarentu, spravovat republiku a dbát o její blaho. Jak chcete ubránit kvadrant bez řádně vyzbrojené armády? Jak můžete pomíjet skutečnosti, která jsem vám předložila. Cožpak si nedokážete představit, jaký obrovský potenciál proti nám stojí?“

Starý muž přimhouřil oči: „Tvá žádost se zamítá. Armáda posílena nebude. Jednání skončilo, Kolegium rozhodlo.“

„Odvolávám se proti rozhodnutí.“

„Jednací řád ti přikazuje mlčet, když Velmistr prohlásí jednání za ukončené!“ zasyčel Cal Yeri Bavir, další z členů Kolegia.

Toryen probodla Bavira nepřátelským pohledem, ale dále oponovat nemělo smysl. Jednání skončilo. Zadívala se do země, mlčela. Vypadala, že svou porážku přijala, ale hluboko uvnitř se s ní odmítala smířit.

Členové Kolegia se pomalu rozcházeli. Také ona se připojila k ostatním a zamířila k východu ze sálu, avšak En-Rennell ji zarazil: „Ty neodcházej, Toryen. Ještě zůstaň.“

Otočila se, jedovatě poznamenala: „Myslela jsem, že jednání skončilo.“

Oiki En-Rennell a Cal Yeri Bavir, každý z jedné strany, k ní přistoupili. Velmistr se pokusil o smířlivý úsměv: „Vím, že máš obavy, Toryen, ale pamatuj, že strach je cestou do záhuby. Nikdy nesmí řídit naše kroky. Nedostatek víry v nekonečnou moc nesmrtelných bohů je jejich neodpustitelnou urážkou.“

„A mě uráží, že mě obviňuješ ze strachu. Myslíš, Velmistře, že nám bohové vyhrají válku, že armáda andělů smete nepřátele? Oba se přestaňte zbaběle skrývat pod sukně panenských bohyní!“

„Nerouhej se, Toryen!“ vykřikl namísto En-Rennella Bavir. „Podvol se vůli Kolegia. Pamatuj, že ti tolerujeme mnohé.“

Pobouřeně zkřivila rty, ale Bavir ji předešel: „Nikdy jsme se neptali, kdo je ve skutečnosti ten chlapec, co s tebou žije v paláci a kterého prý před pěti lety odložila k tvým dveřím jakási neznámá žena. Neptáme se, kdo jsou jeho rodiče, ani jak přišel k svému podivnému jménu. Nevyjadřujeme se ani k tvému přátelství s admirálem Kereonem, nepátráme …“

Toryen zabodla Bavirovi výhružně vztyčený prst do hrudi. Dotkla se muže jen letmo, přesto měl pocit, jako by jeho srdce zachvátil požár.

„Pozor na jazyk, starče, važ lépe svá slova. Mým posláním je bránit Tarent proti jakémukoli nepříteli. A když to bude zapotřebí, tak i proti tobě a tvé zbabělosti!“

Bavir, zcela zaskočený nenadálým útokem, naprázdno otevřel ústa.

„Tak dost, Toryen. Pusť ho!“ vykřikl En-Rennell. „Ukončeme tento spor.“

Toryen nenávistně pohlédla na Bavira, pak na En-Rennella: „Jak si přeješ, můj pane,“ uvolnila sevření. „Svůj spor ukončit samozřejmě můžeme. Otázkou je, zda nám to pomůže ubránit se Impériu.“

Otočila se na patě a aniž by vyčkala, až ji Velmistr propustí, rychlým krokem sál opustila.

Bavir si položil ruku na hruď, s obavami pohlédl na En-Rennella: „Nevím, zda jsme volili moudře, když jsme právě ji vybrali za Strážce,“ nadhodil znepokojivou myšlenku. „Tarentu je oddána, o tom není pochyb. Ale je oddána také nám? Jak daleko je ochotná zajít?“

En-Rennell se trpce usmál: „Řídili jsme se vůlí nesmrtelných bohů. To oni ji vyvolili, na to nezapomínej. My jen plnili jejich vůli. Ostatně jako pokaždé.“

Velmistr se zahleděl do prázdna.  Před očima viděl malé děvče, jak s mečem v ruce stojí nad popravenými oběťmi v Katedrále.

Bavir vytrhl En-Rennella ze zamyšlení, když řekl: „Pak tedy bohové chtějí, aby se naplnilo dávné proroctví – poslední Strážce bude žena, pak nastane soumrak. Tarent padne.“

„A je jen na nás, zda budeme tomu pádu nečinně přihlížet či zda se pokusíme zvrátit osud,“ dodal En-Rennell tak tiše, že mu Bavir sotva rozuměl.


*     *     *


Admirál Tiberi Kereon přešlapoval na konci chodby vedoucí k jednacímu sálu tarentského Kolegia. Netrpělivě čekal až jednání skončí a on bude konečně znát výsledek. Společnost tmavovlasému, pohlednému čtyřicátníkovi dělala drobná rusovláska v nablýskané zbroji a temně rudém plášti. Channa Mistri, vrchní velitel legií. Tak jako Kereon velel vesmírné flotile, Mistri ovládala pozemní vojsko.

Oba věděli, že výsledek dnešního jednání bude pro všechny osudový.

Důstojníci pokorně sklopili zrak, když kolem nich nevšímavě prošli členové Kolegia. Vznešení mužové nevěnovali vojákům, i když vysoce postaveným, jediný pohled. Jako by tam ani nebyli. Tak hluboká propast zela mezi Zasvěcenými a obyčejnými smrtelníky. Navíc ta, kterou Kereon s Mistri očekávali mezi Vznešenými nebyla. Objevila se až po chvíli, která byla pro Kereona nesnesitelně dlouhá.

„Má paní,“ vydechl, když viděl přicházet Toryen. Obřadní plášť vyměnila za černou zbroj, na boku se jí houpal Posvátný meč Strážců. Rázovala chodbou a tmavý plášť za ní vlál jako křídla rozzuřeného dravce. Její kroky se ostře odrážely od kamenné dlažby.

Kereon a Mistri poklekli, zadívali se do země.

„Vstaňte, oba!“ přikázala Toryen. „Kolegium mou žádost zamítlo,“ lakonicky jim oznámila výsledek jednání. „Vraťte se ke svým jednotkám, počkejte na další rozkazy.“

Kereon se zachvěl. Jeho předtucha se vyplnila. Kolegium se příliš obávalo moci armády, než aby schválilo její posílení.

Admirál si očima vyžádal tichou podporu od Mistri. Mrknutím jedovatě zelených očí dala Kereonovi souhlas, aby promluvil i jejím jménem.

Admirál ztišil hlas, když odhodlaně řekl: „Má paní, armáda i flotila stojí za vámi.“

 Odvážil se pozvednout zrak, pohlédnout Toryen do hezké, hněvem stažené tváře: „Pokud se rozhodnete převzít moc, máte naši plnou podporu. Já i generál Mistri splníme každý váš rozkaz.“

Toryen, která už byla na odchodu, se zarazila. S křivým úsměvem řekla: „Pak tedy mějte oči otevřené a buďte pozorní, abyste byli připraveni.“

Nikdo si v té vypjaté chvíli nepovšiml tichého bziknutí, které se ozvalo vysoko pod stropem chodby. Malá imperiální sonda poslala kódované hlášení přímo na Coruscant.


*     *     *


Nad hlavním městem Galaktické říše svítalo. Slabé paprsky ranního slunce se dotkly špiček nebetyčných věží a ozářily jinak temný císařský palác. V pracovně Jeho Veličenstva císaře Palpatina se scházeli nejvyšší velitelé říšské armády. Kradmo si vyměňovali tázavé pohledy a tiché poznámky. Nebývalo zvykem, aby císař svolával jednání na tak časnou ranní hodinu.

Ačkoli v poslední době měl ten nevyzpytatelný stařec různé nálady.

Darth Vader stál – ostatně jako vždy – poněkud stranou hlavního dění. S pobaveným odstupem sledoval nervózní velitele a se škodolibým potěšením se bavil jejich rozpaky.

Nikdo netušil, co císař zase chystá.

Jako první dostal slovo zpravodajský důstojník. Ten, který před časem přednesl požadavek admirála Thrawna na uspořádání průzkumné mise do dosud neprozkoumané soustavy za hranicemi galaxie.

„V posledních měsících provedl admirál Thrawn podrobnější průzkum jisté oblasti za hranicemi Říše. Jeho domněnka se potvrdila. Sondy narazily na soustavu obývanou vysoce rozvinutou civilizací. Obydleno je celkem osm planet, ke kterým náleží zhruba čtyřicet měsíců. Z nich je obydlena necelá třetina. Soustava si říká Tarentský kvadrant nebo, chcete-li, Tarentská republika.“

Sálem se rozlehl tlumený chechtot, v císařových žlutých očích se pohrdlivě zablýsklo. Takových republik už Impérium smetlo …

„Stát je oficiálně řízen Senátem, ve skutečnosti je však ovládán Kolegiem, tajnou radou Zasvěcených, která republiku skrytě řídí.“

Vader se pod maskou zamračil. Podle jeho názoru by měl císař řešit důležitější problémy, než se zabývat nějakou odlehlou soustavou s teokratickou vládou pomatenců.

„Podrobnější průzkum ukázal,“ pokračoval zpravodaj, „že Tarent disponuje dobře organizovanou armádou a vesmírnou flotilou, i když poněkud malou. Přesto bychom neměli tarentskou armádu v žádném případě podceňovat.“

V prostoru nad jednacím stolem se rozzářily třírozměrné hologramy tarentských lodí, následované záběry legionářů a jejich výzbroje.

Vader se opřel o stěnu, bez většího zájmu hleděl na snímky. Další záběry ho však doslova přikovaly k podlaze.

Svět se s ním zhoupl, rozbolela ho hlava. Jeho beztak hlasitý dech ještě zesílil.

„Zdá se, že nejslabším článkem tarentské armády je její vrchní velitel,“ pokračoval zpravodaj. „Říká si Strážce a je jedním z členů Kolegia. Zatím se nám nepodařilo zjistit jeho jméno, ale jedno víme určitě – je to velmi mladá žena.“

Několik důstojníků se přezíravě ušklíblo.

Zatímco zpravodaj mluvil, nad stolem se objevil lehce rozmazaný hologram vysoké, mladé tmavovlásky v černé zbroji. Dlouhý plášť jí splýval k zemi, na hlavě měla tepanou přilbu, u pasu se jí houpal zdobený meč.

I když obraz nebyl dokonalý, Vader zůstal stát jako opařený. Jako by zaslechl ozvěnu dávno zapomenutých pocitů.

Znal ji, určitě. A to setkání v něm zanechalo hluboký dojem. Nemohl si však za žádnou cenu vzpomenout, kdy a kde ji viděl.

Nejslabší článek?

Nesmysl.

Vyzařovala z ní taková energie, že jenom ignorant naprosto nevnímavý k toku Síly mohl něco takového vypustit z úst.

„Tarent je odlehlý, neutrální svět,“ řečnil zpravodaj. „Do záležitostí Říše se nikdy nevměšoval, avšak pokud by se spojil s povstaleckou aliancí, získali by rebelové dalšího nepříjemného spojence. Je proto nanejvýš žádoucí připojit …“

„Nepodceňuj ženy!“ zaburácel Vader z ničeho nic na celý sál. „Dokážou být silnější a odvážnější než muži. Útok, který plánuješ, by se mohl setkat se zdrcujícím odporem.“

Sám byl zaskočen prudkostí své reakce.

Zpravodajský důstojník vytřeštil na Vadera oči: „Prosím?“ vyhrkl.

Netušil, že je Vader tak zasvěceným znalcem žen a obdivovatelem jejich ctností.

Císař se zamračil. S Vaderem se dělo něco, co i jinak bystrým Palpatinovým smyslům zůstávalo skryto. Zase vycítil ten podivný otisk cizí mysli v podvědomí svého učedníka.

„Jak můžeš tak zaslepeně věřit ve vítězství? Nemáš ponětí, jaká Síla proti tobě stojí!“ hřímal dál Vader na nešťastného zpravodaje.

Důstojníci si vyměnili rychlé pohledy.

Přeskočilo mu, říkaly jejich oči. On byl sice vždycky magor, ale teď je to definitivní. Konec konců, jednou to přijít muselo.

Vader zatnul ruce v pěst, ve vysokých vitrážových oknech se rozdrnčely tabulky. Zpravodajovi se stáhlo hrdlo, cosi se otřelo o jeho dýchací trubici. Dobře věděl s čím má tu čest. Prosebně pohlédl na císaře, slov nebylo třeba.

„Lorde Vadere, tvůj názor je jistě zajímavý, avšak bude lépe, když si ho ponecháš pro sebe,“ promluvil Palpatin hlasem ostrým jako břitva.

„Útok na Tarent je jen zbytečným mrháním prostředky Impéria,“ burácel Vader.

„Mlč!“

Vader se nadechl k dalšímu výpadu, ale přísný Mistrův pohled přinutil popuzeného žáka zmlknout.

„Jak si přeješ, můj pane,“ zamumlal pokorně, jako by na ničem z toho, co zde bylo řečeno, vlastně vůbec nezáleželo.

Mezi Mistrem a jeho věčným žákem panovalo v poslední době skryté napětí. Císař si už nebyl ani zdaleka jistý Vaderovou bezmeznou oddaností. Jeho důvěra utrpěla osudovou trhlinu zejména po akci na Bespinu, kdy Vader sice porazil svého syna, který bojoval na straně povstalecké aliance, ale pak ho nechal v podstatě utéct. Palpatin od té doby vážně zvažoval, zda nenahradit Vadera někým loajálnějším.

Důstojníci si zhluboka oddechli, vděčně pohlédli na císaře. Byly okamžiky, kdy svého imperátora prostě milovali.

Palpatin povstal. „Tarent bude připojen k Impériu, takové je mé rozhodnutí. Dejte rozkaz admirálu Thrawnovi, ať provede průzkumný útok. Ať nám ta republika předvede, jaké jsou její možnosti,“ usmál se sladce.

Pak se ještě krátce zahleděl na na černovlásku, jež němě hleděla do prostoru.

Vader měl pravdu. Vskutku z ní vyzařovalo něco neobyčejného. Ta žena začala Palpatina vážně zajímat. Možná víc, než celá ta směšná republika.


II.


Malý chlapec napjal luk, soustředěně zamířil na terč.

Ztajil dech, strnul.

Sotva znatelným pohybem uvolnil tětivu. Ocelový šíp zasvištěl vzduchem a zcela neomylně zasáhl cíl. Byla už skoro tma, na nebi vycházely první hvězdy, ale on viděl terč tak jasně, jako by byl plně osvětlený. Někdy zkoušel střílet i se zavřenýma očima. Přesně do středu se sice netrefil, ale terč neminul nikdy.

Teď vycítil za svými zády tichý pohyb. Sáhl do toulce pro další šíp, přiložil ho k tětivě. Napjal luk, prudce se otočil. Ruka v opancéřované rukavici uchopila šíp dřív než opustil luk.

Chlapec se usmál: „Toryen!“

Byl očividně rád, že ji vidí. Neoslovoval ji matko, neměl  k tomu žádný důvod. Nikdy mu neřekla, kdo jsou jeho rodiče.

„Anakine, chtěl jsi mě zabít?“ otázala se vážně, ale její přimhouřené oči se usmívaly.

„Ne!“ vykřikl. „Já věděl, že jsi to ty. Poznal bych tě i poslepu.“

„Ano, já vím.“

Na svůj věk byl až neskutečně chytrý a vnímavý. Nazíral na svět jiným způsobem. Jeho vrstevníci plácali bábovičky a tahali na provázku kačera, ale on byl prostě jiný.

Toryen přešla k bílé lavičce, usedla na ni. Anakin se posadil vedle ní, položil jí hlavu na rameno. Zadíval se přes okraj palácové terasy na spirálu galaxie, která vycházela nad mořem.

„Toryen,“ řekl do večerního ticha, „víš, co bych chtěl?“

Zavrtěla hlavou.

Obrátil k ní své vážné, hluboké oči. Byly stejně temné jako oči jeho matky. Zato vlasy měl světlé, zřejmě po otci.

„Chtěl bych je vidět, všechny. Ty hvězdy a planety, co tam  jsou.“

Toryen si povzdychla: „To se ti může snadno splnit.“

Odtáhl se od ní, zadíval se jí do tváře.

„Bude válka. Přijdou, ti bílí vojáci,“ řekl s jistotou tak železnou, až to Toryen vyděsilo.

Každému jinému dítěti by mělo smysl předhodit milosrdnou lež, ale v jeho případě to nemělo žádný význam. S klidem by tu povídačku vyslechl, a pak by se vrátil zpátky k původní otázce. Anakin poznal, když mu lhala. Jediná lež, kterou přijal byla ta o jeho rodině. Žil v ní od narození, a tak ji vzal za svou. Ale Toryen se obávala, že se jí na vše stejně jednou zeptá a ona už mu nebude moci lhát.

„Ano, přijdou,“ zamračila se.

„Viděl jsem je, ve snu. Nemají obličeje, jsou všichni stejní. Nejsou jako naši legionáři. Vede je černý rytíř, má zářící meč. Bojoval s tebou.“

Toryen zbledla, uchopila Anakina za ramena, prudce ho k sobě otočila. „Co jsi ještě viděl?“ otázala se s předtuchou.

„Už nic. Opravdu tak vypadají?“

Rukou si přejela přes obličej, pokývala hlavou. Na mysli jí vytanuly záznamy, které armáda kdysi získala z palubního počítače zajaté corelliánské korvety.

„Nikdy jsem je neviděla,“ řekla nahlas.

„A toho rytíře?“

Toryen stiskla čelisti. „Jdi spát, je pozdě,“ řekla přísně.

„Ty jsi ho viděla,“ prohlásil Anakin. Toryen nehnutě zírala na galaxii.

„Ne,“ řekla dutě. Byla v pokušení telepaticky zasáhnout do jeho mysli, ale pak si to rozmyslela. Vzápětí však své ohleduplnosti hořce litovala.

Chlapec si ji zkoumavě prohlédl. „Viděla,“ řekl rezolutně. „Vím to. Často na něj myslíš.“

„Dost, Anakine, jdi spát!“

Komunikátor na jejím předloktí zapípal, stiskla jeho ovladač, ohlásila se. Byla ráda, že může nepříjemný rozhovor ukončit.

„Má paní,“ zapraskal na opačném konci Kereonův hlas. „Imperiální plavidla překročila naše hranice.“


*     *    *


„Admirále Thrawne, právě jsme minuli hraniční bóje,“ oznámil kapitán Pellaeon svému nadřízenému. Hvězdný destruktor Chimaera doprovázený dvěmi fregatami majestátně vplul do Tarentského kvadrantu.

„Udržujte cestovní rychlost. Monitorujte prostor,“ přikázal admirál Thrawn.

Rudě žhnoucíma očima pátravě hleděl skrze velká okna můstku hvězdného destruktoru do prázdného vesmíru. Ale ani citlivé přístroje imperiálních plavidel, ani jeho pozorný zrak, nezaznamenaly nic znepokojivého.

Thrawn pevně semkl rty, zadumaně zíral do prostoru. Pokud je pravda, co zjistila zpravodajská služba, pak Tarent disponuje vesmírnou flotilou. Žádný velitel přece nepřipustí, aby se mu ve výsostném prostoru proháněly cizí křižníky.

Tak kde jsou?

Ve stejné chvíli si Toryen Rhea na palubě křižníku Protector přiložila prst na ústa: „Udržujte radiový klid. Uveďte zbraňové systémy do pohotovostním režimu. Posilte výkon polarizačních štítů.“

Admirál Kereon přikývl.

Od okamžiku, kdy Tarent před více jak pěti lety dešifroval data ze zajaté corelliánské korvety a TIE Avengeru, pracovali jeho inženýři na vývoji polarizačních štítů, jež by umožnili učinit válečné lodě pro protivníkovy senzory neviditelné. Nebylo v možnostech Tarentu postavit plavidla, která by mohla velikostí konkurovat imperiálním hvězdným destruktorům, a tak bylo nutné uchýlit se ke lsti.

Vlajková loď Protector spolu s křižníky Centurion a Severus sledovala Chimaeru ze vzdálenosti pouhých kilometrů, aniž by říšské senzory tarentský svaz zaznamenaly. Z vesmírného hlediska doprovázely křižníky vetřelce takřka ruku v ruce.

Kereon se otázal: „Jak daleko je necháme přiblížit?“

„Uvidíme, jak moc budou zvědaví,“ odpověděla Toryen.

„Zastavte loď,“ přikázal Thrawn.

Kapitán Pellaeon tázavě pohlédl na svého velitele.

„Musí tady být,“ uvažoval Thrawn nahlas, jeho rudé oči se zúžily. „Zahajte křížovou palbu. Pokud mají maskovací štíty, záblesky je odhalí.“

„Ale pane,“ namítl Pellaeon. „To by znamenalo vyhlásit jim válku. Pokud vystřelíme na jejich plavidlo, dáme ji záminku k protiútoku. Nevíme, co můžeme očekávat.“

Thrawn zkřivil rty: „Císař nařídil útok, ne průzkumnou misi. Máme prověřit jejich možnosti.“ Chimaera vypálila. Střílela ze všech svých turbolaserových baterií, zelené blesky křižovaly prostor.

„U všech bohů,“ vykřikl tarentský první důstojník, „oni na nás útočí!“

„Ne, hledají nás,“ upřesnil Kereon.

„Admirál má pravdu, zdaleka nepálí naplno,“ řekla Toryen. „Kereone, otočte loď, dostaňte se před jejich příď, natočte loď bokem. Zkrátka, položte jim příčku na té. Centurion a Severus ať se postarají o ty fregaty.“

Protector zahájil odvážný manévr, ale zelené blesky se stačily odrazit od jeho polarizačních štítů. Říšská posádka tak v kratičkém záblesku spatřila manévrující tarentské plavidlo. Ve stejném okamžiku byly odhaleny i zbývající lodě.

„Tady jsou,“ usmál se Thrawn potěšeně.

Jen další záhada, kterou velký taktik vyřešil. Jak prosté. Netušil, že se cizí vědomí právě dotklo jeho mysli.

Toryen se ušklíbla: „Aby ses nedivil, náfuko. Kereone, už o nás vědí,“ houkla na svého admirála, „Přesměrujte energii z maskovacích štítů do zbraní. Palte plnou silou!“

Přímo před přídí Chimaery se doslova z ničeho zmaterializoval tarentský křižník. V porovnání s hvězdným destruktorem nebyl nijak impozantní, ale rozměr a hlavně ráže jeho děl zanedbatelné rozhodně nebyly. Navíc v jeho prospěch hovořilo, že mohl pálit z velmi malé vzdálenosti ze všech svých dělových věží.

Thrawn se zamračil. Měl teď k dispozici pouze příďové baterie. Protector vypálil plnou salvu, Chimaera se otřásla.

„Jak to vypadá se štíty?“ zajímal se Thrawn.

„Šedesát procent, pane,“ odpověděl Pellaeon.

Centurion a Severus zkřížily kurz fregatám a začaly na imperiální plavidla bez okolků pálit jednu salvu za druhou. Lodě nižší třídy neměly proti těžce vyzbrojeným tarentským křžníkům nejmenší šanci.

„Kereone, vyšlete proměnlivý fázový puls. Palte stále do stejného místa, prorazte jim štíty, ochromte jejich systémy!“ přikazovala Toryen.

Pellaeon zbledl, rychle pohlédl přes ramena říšských operátorů na displeje lodních systémů. „Admirále, naše systémy selhávají. Vysílají proti nám multifázové pulsy. Jsme bez štítů!“ zaječel. Na takovou situaci nebyl velitel hvězdného destruktoru právě zvyklý.

Ve stejné chvíli explodovaly obě fregaty. Thrawn stiskl čelisti. Vskutku působivý začátek.

„Palte plnou silou, otočte loď na levobok, ať můžeme použít hlavní baterie,“ rozhodl. Ledový klid ho neopouštěl ani tváří v tvář kritické situaci. Už se za svou kariéru dostal z horších malérů. Chimaera se sice pokusila splnit jeho příkaz, ale menší Protector byl hbitější. Také Centurion a Severus soustředili svou pozornost na destruktor, jehož štíty šly rychle dolů.

„Nenasadíme do útoku stíhačky?“ navrhl Pellaeon.

„Na to už je pozdě. Kdybychom museli prostor opustit, nestačí se vrátit,“ zamítl návrh Thrawn. „Nemůžeme dopustit, aby zajali naše stroje. To by jim poskytlo příliš mnoho informací.“

Netušil, že k něčemu takovému už kdysi došlo.

„Jsou bez štítů,“ oznamoval tarentský operátor.

„Palte!“

Protector vypálil ze všech dělových věží naráz. Příď a část levoboku Chimaery zmizely v ohni.

„Pal!“

Další přímý zásah, další exploze. Vypálily i zbývající tarentské křižníky, které obklíčily Chimaeru z pravoboku. Tarentská flotila sevřela vetřelce ve smrtelném objetí. Z přetížených systémů Chimaery vytryskly modré blesky. Hořelo na několika palubách, umírali lidé. Kapitán Pellaeon byl bledší než smrt.

„Co dělají posádky palebných baterií?“ štěkl Thrawn na kapitána. „Ještě jste na ně ani pořádně nevystřelili!“

Říšský kapitán zděšeně pohlédl na admirála. „Vyřadili nám většinu baterií na levoboku, pravobok je bez energie.“

Thrawn zkřivil rty. Je čas bojovat a čas z boje ustoupit. Nikdy nehnal své muže do předem ztracené bitvy. Nakonec, imperátor chtěl, aby prověřili možnosti nepřítele. Tak je prověřili a teď honem zpátky do bezpečí Impéria. Navíc informace o výzbroji tarentské flotily, které od zpravodajské služby dostal, nebyly ani zdaleka úplné. Nemá smysl, aby posádka zbytečně umírala.

„Otočte loď,“ přikázal Pellaeonovi. „Přejděte co nejrychleji do hyperprostoru.“

Tarentské křižníky teď nepřetržitě chrlily oheň a jako hejno rozkacených draků hnaly před sebou nešťastnou Chimaeru, která předvedla přímo učebnicový obrat čelem vzad a nedůstojně prchala k hranicím kvadrantu. Pálily jednu plnou salvu za druhou až jeden z hlavních motorů říšské lodi explodoval, v její zádi se objevila ošklivá trhlina.

„Přišli jsme o motor!“ zaječel velitel strojovny do komlinku. „Admirále, ještě jeden zásah do motorů a do hyperprostoru se nikdy nedostaneme!“

Další výstřel.

„Požár ve strojovně!“

Na Chimaeře na okamžik pohasla všechna světla, po displejích přeběhly klikaté čáry. Na pár vteřin vypadly i generátory gravitačního pole. Vylitá káva v důstojnické kuchyňce byla v tu chvíli podružnou záležitostí. Strojovně nějakou dobu trvalo než uhasila požár a nahodila záložní systém.

„Nastavte zbývající motory na plný výkon. Jaká je vzdálenost k hranici sektoru?“ zajímal se Thrawn. Ale i to se ukázalo být marnou nadějí.

Chimaera prolétla kolem hraničních bójí a ulehčeně zvolnila tempo přetížených motorů, avšak její pronásledovatelé se nemínili vzdát.

„Rozstřílejte je,“ přikázala Toryen Kereonovi.

„Ale paní, jsou za hranicemi kvadrantu. Jsme v prostoru Impéria,“ pronesl zděšeně.

Toryen zatnula ruku v opancéřované rukavici v pěst: „Admirále, mě nezajímá, v jakém jsme prostoru. Smeťte tu popelnici!“ zasyčela.

Kereonovi se stáhlo hrdlo. Měl pocit jako by mu Toryen svou zatnutou pěstí drtila srdce. „Nemůžeme na ně útočit za hranicemi kvadrantu,“ zaúpěl. „Má paní, tohle už není obrana vlastního území, to je válečný akt na cizím území!“

Toryen vzteky neviděla. Kereon se zapotácel, začal se dusit. „Admirále, já velím a vy budete plnit mé rozkazy. Palte!“

Protector znovu vypálil, na ochromené Chimaeře strnuli hrůzou. Každý koukal, čeho by se chytil. Tak šeredný výprask imperiální destruktor ještě nedostal. Posádka strojovny se marně snažila uvést do provozu těžce poškozené systémy hyperpohonu.

Toryen hněvivě přimhouřila oči, probodla prchající plavidlo pohledem. Thrawn se uchopil za spánky, jeho tvář poznamenala bolest.

„Jsi poražen!“ zaburácelo mu v hlavě. „Vzdej se i se svou lodí!“

Kapitán Pellaeon vytřeštil na úpějícího admirála oči.

„Přejděte už konečně do toho hyperprostoru,“ zakvílel Thrawn. „Tak dělejte!“

Příště musí naprosto nezbytně podniknout opatření, která by ho před podobným mentálním útokem spolehlivě ochránila.

„Vzdej se, nebo žádné příště nebude!“ zaburácel neviditelný útočník.

Thrawnovi vytanul na mysli obraz krásné ženy v černé zbroji. Kruté bohyně války, jež by si zasloužila zvěčnit v ušlechtilém kameni.

„Toryen,“ zazněl z obrazovky na palubě Protectoru hlas Velmistra En-Rennella. „Okamžitě zastav útok. Vrať se zpět na Tarent.“

„Cože? Teď? V okamžiku vítězství?“ Toryen měla dojem, že nevěří vlastním uším. Pustila Thrawna, obrátila pozornost k příkazu z Tarentu.

„Toryen, to je rozkaz!“ trval na svém En-Rennell.

„Nikdy!“

„Toryen!“

„Neposlechnu tvůj rozkaz!“

Vzduch kolem válečnice se zavlnil. Přímo vedle ní se zhmotnili dva členové tarentského Kolegia. Muži se jí z každé strany chopili: „Velmistr tě zbavuje velení. Admirále Kereone, flotila je vaše. Vraťte se na Tarent.“

Toryen sáhla po meči, ale než stačila zbraň vytasit, prostor se znovu rozvlnil a všichni tři zmizeli.

Admirál Kereon očima přelétl šokovanou posádku. Nevěřícně zíral do místa, kde ještě před chvílí stála Toryen.

„Zastavte palbu,“ hlesl přiškrceně. „Vracíme se na Tarent.“

Mezitím se strojovně na Chimaeře konečně podařilo nahodit poškozený hyperprostorový pohon a otřásající se destruktor zmizel v přívětivé náruči vesmíru.


III.


„Odevzdej nám svůj meč, Toryen. Jsi zatčena. Zbavuji tě tvého úřadu!“

Velmistr En-Rennell mluvil tvrdě a nesmlouvavě.

„Jakým právem?“ vyštěkla Toryen.

Zbraň sice ještě stále třímala v ruce, ale ostatní Mistři drželi pod kontrolou její mysl. Dokázala vzdorovat, ale na fyzický boj jí nezbývaly síly. Bylo to jako pavučina, která lepkavě obalila její vědomí.

„Neuposlechla jsi můj přímý rozkaz,“ obvinil ji En-Rennell.

 „Nesloužíš Tarentu, sloužíš jen sobě a své zpupné pýše,“ dodal Cal Yeri Bavir, který stál po En-Rennellově boku. „Tvá nerozvážnost nás uvrhla do války.“

„Válku vyhlásili oni nám, ne my jim,“ vymáčkla ze sebe Toryen.

„Nikdy jsi neměla vstoupit na území Říše,“ vmetl jí do tváře En-Rennell. „Teď mají konečně záminku, na kterou tak dlouho čekali. Útočila jsi na prchajícího, bezbranného nepřítele na jeho vlastním území. Proto tě zbavuji velení.“

„Jsi zrádce!“ zařvala na něj.

En-Rennell vykročil k Toryen, aby jí sebral meč. Zhluboka se nadechla, zadržela dech. Do toho jednoho jediného pohybu dala všechnu svou sílu.

Blyštivá čepel zasvištěla vzduchem, bezhlavá těla Mistrů, kteří ji předtím zatkli, padla k zemi.

V místnosti se zablýsko, sršící výboje udeřily do válečnice. Jako ohnivá síť sjely po jejím těle. Toryen zaskučela bolestí, meč jí vypadl z ruky. Nenávistným pohledem probodla
En-Rennella.

Chytila starého muže pod krkem, stiskla mu hrdlo. Surově přirazila Velmistra ke zdi. Zbývající Mistři pozvedli paže, aby zasypali Toryen dalším ohnivým přívalem. Válečnice švihla volnou rukou za sebe. Strašlivá síla odmrštila útočníky. Jejich těla přišpendlila ke kamenným zdem.

„Zrádče!“ zaječela na En-Rennella. „Zákony mi umožňují převzít veškerou moc, když je republika v ohrožení. Kolegium i Senát mne musí jmenovat diktátorem. Já jsem vládce Tarentu!“ 

En-Rennell zachroptěl, jeho rty se neslyšně pohnuly. Vztáhl ruce, ale nebyl schopen uchopit energii tím správným způsobem.

Ochromení Mistři zděšeně hleděli na neuvěřitelné divadlo. Za tisíciletou historii Tarentu se nestalo, aby se Strážce vzbouřil, aby zaútočil do vlastních řad.

Jako první se vzpamatoval Bavir. On jediný byl dosud volný. Natáhl ruku a Posvátný meč mu poslušně skočil do dlaně. Pozvedl zbraň nad hlavu, zavřel oči. Nablýskané ostří podruhé proťalo ovzduší prastarého místa.

Toryen zařvala, zapotácela se.

Velmistr se s chroptěním sesunul podél zdi k zemi. Kupodivu stále žil.

Ruka v ocelové rukavici zazvonila o kamennou podlahu. Mistři, dosud přikovaní Silou ke zdem, s žuchnutím spadli na zem.

Toryen vytřeštěnýma očima zírala na své předloktí. Tam, kde ještě před chvílí byla zdravá paže, nechutně se šklebil krvavý pahýl. Svět se s ní zatočil, padla na kolena. Levou rukou si stiskla otevřenou ránu, ze které jí mohutně prýštila krev. Obrátil se jí žaludek, začala se naprázdno dávit.

Nesmí omdlít, nesmí. Jestli ztratí vědomí, zemře.

„Nenávidím vás, všechny!“ zařvala ochraptělým hlasem. „Proklínám vás, ať temnota pozře vaše duše. Ať nikdy nedojdou věčnosti!“

Bavir zahodil meč na zem, zděšeně od zmrzačené ženy odskočil. En-Rennellovi se roztřásla brada, zbývající Mistři tlumeně vykřikli. Toryenina kletba se odrazila od stěn sálu a dunivě zasáhla každého, kdo jí  stál v cestě.

Pak nastalo ticho rušené jen přidušeným sténáním zmrzačené ženy.

„Měl jsi ji zabít,“ promluvil jeden z Mistrů přiškrceným hlasem, ale sám by se k podobnému činu nikdy neodvážil.

„Ne,“ vydechl En-Rennell, „nesmíme poskvrnit své duše vraždou. Odvezte ji do pouště,“ řekl nepřítomně. „Ať nesmrtelní bohové rozhodnou o jejím osudu.“


*     *     *


Bylo nad ránem, obzor na východě se začal barvit do růžova. Po vrcholcích písečných dun pouště Altifer se rozběhly první odlesky nadcházejícího dne.

Černé vznášedlo proletělo nízko nad písečnými dunami. Udělalo táhlý oblouk a když jeho pilot nabral kurz zpět k hlavnímu městu, otevřel se ve spodní části stroje poklop, kterým vypadlo ven bezvládné lidské tělo. Chvíli se bezmocně kutálelo po úbočí duny, aby nakonec, beztvaré jak hadrová loutka, skončilo v mělké proláklině.


*     *     *


Malý chlapec vykřikl ze sna. Prudce otevřel oči, s široce roztaženými zornicemi zíral do noci.

„Toryen,“ vzlykl. „Toryen!“

Vyskočil z postele, prosklenými dveřmi vyrazil na terasu.

„Toryééén!“ zakřičel do prázdna.

Náhle se zvedl vítr, cosi zakroužilo nad jeho hlavou. Chlapec si ovinul paže kolem trupu. Vystrašeně hleděl na vznášedlo s výsostnými znaky vesmírné flotily, které s burácením dosedlo přímo na terasu. Kryt kokpitu se otevřel, admirál Kereon vyrazil k chlapci. Sklonil se k němu, uchopil ho za paži: „Pojď, Anakine.“

Chlapec se instinktivně vzepřel.

„Nemáme čas, musíš jít se mnou,“ řekl Kereon nesmlouvavě. „Zatkli Toryen. Brzy by přišli i pro tebe. Pojď.“

Anakin s očima plnýma slz pohlédl na admirála: „Oni ji nezatkli, oni ji zabili!“ zaštkal. „Je mrtvá! Viděl jsem to ve snu.“

Admirál zvedl plačícího chlapce do náručí. Odnesl vzlykající dítě do vznášedla. Kývl na pilota a stroj vyrazil zpět k obloze.

„Anakine, řekni mi, co jsi viděl?“ zeptal se admirál, když vznášedlo dosedlo na palubu Protectoru a on odvedl chlapce do bezpečí své kajuty.

„Bojovala s Mistry. Dva zabila. Bavir jí usekl ruku. Odvezli ji do pouště, ona zemře!“

Kereon zbledl. Věděl, že Anakin má hodně zvláštní schopnosti, ale nechtělo se mu věřit slovům, která právě pronesl.

„Chceš říct, že zabila Vznešené?“ otázal se stísněně.

Anakin přikývl, skrz slzy pohlédl na admirála. Jeho zoufalství bylo nezměrné. „Oni ji zradili. Musíš ji najít!“

Tiberi Kereon se kousl do rtu. Jestli jí poskytne pomoc, vzepře se vůli Kolegia, sám se stane psancem. A je-li Toryen doopravdy mrtvá, pak už jí stejně nic nepomůže.

Pohlédl dolů na planetu. Nad odvrácenou stranou začínalo svítat, zatímco Metropole ještě tonula ve tmě. Sluneční paprsky zvolna klouzaly po povrchu a zalévaly světlem písečné duny pouště Altifer. Kereonovi se stáhlo hrdlo.

Jak dlouho může těžce zraněný člověk přežít bez pomoci a bez vody v poušti?

Toryen pozvedla obličej z písku, očima podlitýma krví sledovala slunce vycházející nad okrajem duny. Zakrátko se pichlavé paprsky dotkly jejích zřítelnic. Křečovitě zavřela oči, ztěžka dýchala, z rozpraskaných rtů jí kapala krev. Ohavnou ránu staženou jen provizorním škrtidlem obalil písek, který pokryl i její černou zbroj a usadil se jí ve vlasech. Pokusila se vzepřít na loktech. Při životě už ji držela jen nezlomná vůle a nenávist tak strašlivá, že by dokázala zničit celé světy, že měnila tok Síly ve vesmíru.


*     *     *


V centru galaktické spirály obrátil Darth Vader překvapený zrak k obloze. Skrz protrhaná oblaka nad Coruscantem se snažil dohlédnout ke hvězdám. Děsivá vlna bezbřehé nenávisti překonala nekonečné propasti vesmíru a připoměla mu jeho dávné pocity, které zakusil na Mustafaru. Přehnala se polem Síly, aby vzápětí utichla a věčný neměnný tok vesmírné energie byl opět klidný a vyrovnaný.

Vader tázavě pohlédl na svého Mistra.

Palpatin seděl ve velkém křesle a se spokojeným úsměvem shlížel velkým kruhovým oknem na věčně pulzující srdce Impéria.

Zavřel oči, měkce se usmál: „Výborně, mé dítě, opravdu výborně!“


*     *     *


Toryen pozvedla hlavu, naposledy zkoncentrovala své myšlenky.

„Tiberi, pomoz mi, prosím!“ zasténala. Obličejem padla do písku.

Z posledních sil se převalila na záda. Zdravou rukou sevřela jílec Posvátného meče, který jí připnuli zpět k pasu. To  pro případ, že by své trápení chtěla sama ukončit.

Poušť zčernala. Přestože Toryen spaloval ostrý žár bílého slunce, roztřásla ji zimnice. Svět se propadl do nicoty.

Tiberi Kereon znehybněl, zíral do prázdna. Když byl znovu schopen promluvit jeho hlas byl víc než rozhodný: „Najdu ji, Anakine. Zachráníme ji, slibuji.“


IV.


Na palubě křižníku Protector admirál Kereon přistoupil k lůžku, na kterém spočívala Toryen. S obavami se nad spící ženou sklonil. Její rány byly pečlivě ošetřeny, namísto chybějící končetiny jí chirurgové připevnili antracitově šedou, mechanickou protézu. Báli se infekce a komplikací, ale její mladý organismus byl velmi silný a odolný. Ještě stále byla napojena na monitorovací přístroje, ale již na první pohled bylo zřejmé, že její stav je mnohem lepší než před několika dny, kdy ji Kereon nalezl téměř mrtvou v poušti.

„Má paní,“ zašeptal, „jste naživu, jste v bezpečí.“

Pevně semknutá víčka se pohnula, Toryen otevřela oči. Jen krátký okamžik dezorientovaně hleděla na admirála. Pak se zamračila, pozvedla pravou paži. Zaraženě se zadívala na umělou ruku. Její rty zamumlaly cosi nesrozumitelného. Kereonovi se zdálo, že vyslovila jméno svého syna, ačkoli nepamatoval, že by chlapce někdy oslovovala Annie.

V Toryeniných očích se objevily slzy. Vrhla se Kereonovi do náručí, zabořila mu hlavu do ramene. Pevně ji objal, políbil do vlasů. Vždycky si to přál udělat. Miloval ji, ale nikdy by se sám od sebe neodvážil jí o tom říct. Nikdy by se jí neodvážil dotknout, ačkoli dobře věděl, že posvátný slib už kdysi porušila. Byl to on, kdo jí pomohl utajit těhotenství i porod, když si vyžádal její nezbytnou přítomnost u nekonečně dlouhé výpravy na odbojný měsíc Dahran. Přesto se nikdy neptal, kdo je otcem jejího dítěte.

Při svých neobyčejných schopnostech musela dobře vědět, jaké city k ní on sám chová, avšak nikdy mu nedala ani v náznaku najevo, že si je jeho lásky vědoma. Vždy k němu přistupovala s přezíravou, občas i surovou nadřazeností. Přesto, či snad právě proto, ji miloval.

„Je ze mě zrůda,“ vzlykla.

„Ne, má paní,“ vydechl, „jste nádherná.“

Toryen oběma rukama uchopila Kereona za hlavu, políbila ho na ústa. Nebylo možné ten polibek neopětovat.

„Toryen, armáda ti přísahala věrnost,“ zašeptal přerývaně, když mu dovolila na okamžik oddálit rty od jejích úst. „Senát ti svěří neomezenou moc. Budeš vládce Tarentu. Vše je dojednáno, stačí jen tvůj souhlas. Každý věří, že jsi Vyvolená, že jen ty dokážeš ochránit Tarent.“

Toryen se odtáhla od Kereona, v očích se jí bojovně zablýsklo: „V tom případě, Tiberi, vyhlas bojovou pohotovost. Náš čas právě nadešel!“


*     *     *


Události, které následovaly, měly velmi rychlý spád.

Legie pod vedením Channy Mistri bez boje obsadily Metropoli, vesmírná flotila zajistila poslušnost zbývajících světů Tarentského kvadrantu.

Velmistr En-Rennell s výrazem největší beznaděje pohlédl na Yeriho Bavira: „Bohové rozhodli. Proroctví se naplnilo. Náš svět, jak jsme ho znali, právě zemřel.“

„Stále jsme čtyři, ještě ji můžeme zastavit,“ snažil se vykřesat alespoň jiskřičku naděje Bavir.

„Smiř se s osudem,“ zaskuhral En-Rennell. On svůj boj už dávno vzdal. „Přijmi vůli bohů. Cožpak můžeš zastavit písečnou bouři hnanou větrem?“

Netrvalo dlouho a Toryen napochodovala v čele ozbrojené jednotky do paláce Velmistra tarentského Kolegia. Ještě jednou zasvištěl prostorem jednacího sálu Posvátný meč. Když z paláce odcházela, ležela na zemi čtyři bezhlavá těla zbývajících Mistrů.

Ani jeden z nich nenašel sílu se vzepřít.

Její řeč v tarentském Senátu, uvedla celý kvadrant do stavu nejvyšší bojové pohotovosti.

„Otcové senátoři, od této chvíle je Tarent ve válce s Galaktickou říší. Každá říšská loď, která překročí naše hranice, bude zničena, každý voják, který by vstoupil na posvátnou půdu našich světů, bude zabit. Tarent se nikdy neskloní před císařem Galaktického impéria! Já, Strážce Tarentského kvadrantu, mu nikdy nebudu říkat můj pane!


*    *     *


„Vypráskala Thrawna jak prašivýho psa,“ chichotal se říšský zpravodaj a vzápětí svého kolegu požádal: „Ale nikomu to neříkej, je to přísně tajná informace.“

A tak se přísně tajná informace šířila od ucha k uchu, od úst k ústům, až byla zprávy o porážce admirála Thrawna u Tarentu plná galaxie.

Jak povedená taškařice!

Amazonka ze světa za okrajem, s lodí, jež by v Říši neobstála ani jako cvičné plavidlo, smetla uznávaného stratéga. Takovou švandu říšská soldateska už dlouho nezažila. Naposledy, když jistý farmářský synek z Tatooine odstřelil Hvězdu smrti a jeho kámoš, corelliánský pašerák, nakopal při vesmírném souboji zadek Darth Vaderovi. Zatímco Lord ze Sithu seděl v nejnovějším modelu TIE Avengeru, pašerák si vystačil s otřískaným frachťákem, co měl prošlou technickou.

Ale, uznejte chlapi, že nám ten život v galaxii zase jednou pěkně tepe!


*    *     *


Admirál Thrawn stál před císařem Palpatinem a v duchu dolaďoval poslední detaily své obhajoby. Byl to jen jeho niterný pocit, nebo se Darth Vader pod svou nehybnou maskou skutečně šklebil od ucha k uchu?

„Tvé selhání, admirále Thrawne, mne opravdu velmi zaskočilo,“ jízlivě pronesl imperátor. Zdálo se, že i on cítí škodolibé uspokojení. Thrawn zkrátka nikdy nebyl u císaře na výslunní přízně, spíš v mírné, trvalé neoblibě.

„Informace zpravodajské služby o výzbroji a palebné síle tarentské flotily nebyly vyčerpávající,“ pokusil se o vysvětlení Thrawn. „Měli jsme jen prověřit …“

„Och, nebyly vyčerpávající,“ protáhl monarcha ironicky obličej, nenechal admirála domluvit. „Jak politováníhodné,“ zanaříkal poťouchle.

Vader spokojeně zamručel. Vždy byl rád, když došlo na jeho slova. Vlastní jasnozřivost především. Tu malou chvilku soukromé radosti si prostě nemohl odepřít.

Císař přísně pohlédl na broukajícího Vadera, možná chtěl svého žáka umravnit i slovně, ale dveře kabinetu se rozletěly do stran a dovnitř vpadl zpravodajský důstojník. 

„Vaše Výsosti, pánové, omlouvám se, ale mám naléhavé zprávy. Na Tarentu došlo ke státnímu převratu. Strážce za podpory armády převzal moc. Jmenuje se Brill Toryen Rhea. Zmobilizovala celý kvadrant, jejich zbrojovky se rozjely naplno. Tarentská flotila zničila naše komunikační bóje a retranslační majáky na hranicích,“ sypal ze sebe překotně, aby tak ospravedlnil svůj neprotokolární příchod.

„Říkal jsem vám, abyste ji nepodceňovali!“ zahřímal Vader. Jak krásný pocit vědět, že máte vždycky pravdu. Někdy poněkud zatěžující, přesto krásné.

„Jenom nás provokuje,“ zasyčel Thrawn tlumeně. „Nemá dostatečný potenciál na válku s celým Impériem.“

„Mohla by se spojit s povstalci,“ namítl zpravodaj. „A to by bylo hodně nepříjemné.“

Císař, který si jindy dával načas, učinil překvapivě rychlé rozhodnutí. „Lorde Vadere, ujmi se té záležitosti osobně. Připrav invazi, armáda je ti k dispozici. Vezmi si tolik lodí, kolik uznáš za vhodné. Ukaž té drzé slečince, kde jsou její meze a jaké jsou její možnosti!“

Vader si o tom všem myslel své, přesto neutrálním tónem řekl: „Ano, můj pane, jak si přeješ.“

Ale potěšení, které by jindy cítil, se nyní nedostavilo. Do války s Tarentem se mu prostě nechtělo. A císař o jeho pochybnostech věděl. Vždy dokázal rozpoznat, co se odehrává v ponuré duši jeho žáka. Nemohl si nevšimnout, že Vader je vládkyní Tarentu doslova fascinován.

Také Thrawn zauvažoval nahlas: „Možná by bylo výhodnější navázat s Tarentem diplomatické vyjednávání. Zničené komunikační bóje se dají odpustit pokud …“

Jindy bojovně laděný Vader začal přikyvovat, avšak císař admirála netrpělivým hlasem přerušil: „Útok na Impérium je neodpustitelný. Můžete jít, oba,“ propustil Thrawna i zpravodaje. „Ty, Lorde Vadere, ještě zůstaň.“

Thrawn se lehce pousmál. Teď si dopřál malou, škodolibou radost zase on. Neřekl Vaderovi o telepatických schopnostech té válečnice. Konec konců, pro sithského lorda to jistě bude milý dáreček na uvítanou.

„Nechci nic jiného než tu ženu,“ řekl Palpatin Vaderovi, když za oběma důstojníky zapadly dveře. „Koncentruje se kolem ní velká Síla. Přivedeš mi ji, stane se jednou z nás.“

Nyní tedy bude mít Lord Vader příležitost ukázat, jak opravdová je jeho oddanost.

Vader se sklonil před svým vládcem a pokorně řekl: „Stane se, jak říkáš, můj Mistře.“


V.


Říšská flotila v čele s vlajkovou lodí Executor vystoupila z hyperprostoru. Smetla při tom, jakoby mimochodem, tarentské hraniční bóje a navigační majáky. Spektakulární příchod jen podtrhoval údernou sílu imperiálního svazu.

Superdestruktor s pozemními invazními jednotkami na palubě, pět hvězdných křižníků, sedm menších interdictorů, čtyři fregaty a šest korvet, hejna hlídkujících stíhaček nepočítaje. Pod velením císařova osobního zmocněnce Lorda Darth Vadera, pána ze Sithu, zaujala imperiální flotila bojové postavení.

Proti ní se pod záštitou maskovacích štítů choulily křižníky Protector, Centurion a Severus. Společnost jim dělalo pět fregat a chumel stíhačů. K hranicím rychle spěchaly ještě tři další křižníky z vnějších měsíců, ale i tak měl admirál Kereon pocit, že by měl raději spáchat čestnou sebevraždu.

Toryen seděla ve vlitelském křesle a s kamennou tváří hleděla na imperiální flotilu.

„Působivé,“ připustila. „Nedá se nic dělat, pánové,“ řekla svým důstojníkům. „Musíme s pravdou ven. Deaktivujte maskovací štíty.“

Darth Vader si založil ruce v bok, s pohrdlivým úšklebkem se zahleděl na tarentskou flotilu. Napadlo ho, zda to se silou imperiálního svazu přece jen poněkud nepřehnal.

„Pane,“ obrátil se na Vadera admirál Piett, „máme je zavolat?“

„Ano, rád si s jejich velitelem osobně promluvím.“

„Paní, volají nás,“ oznámil tarentský operátor.

„Dejte je na obrazovku.“

„Jejich systém není kompatibilní,“ povzdychl si operátor. „Používají hologramy. Chvíli potrvá než navážeme spojení.“

„Primitivové,“ zahučel tarentský navigátor a spiklenecky se na komunikačního zakřenil.

Toryen vstala, vzduch před ní se rozkmital. Na okamžik probleskl namodralý obraz jakési mohutné postavy v životní velikosti, aby vzápětí pohlasl.

„Ještě okamžik,“ kroutil ovladači operátor. Také na Executoru dělali co mohli. Jak chvályhodné začít válku vzájemnou spoluprací. Technikům na obou stranách se konečně podařilo navázat spojení a udržet signál stabilní.

Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd, stanula tváří v tvář Lordu Darth Vaderovi, Temnému pánovi ze Sithu.

Admirál Kereon překvapeným pohledem střelil po Toryen. Moc dobře si nedávného návštěvníka pamatoval.

Tarentská posádka si vyměnila kradmé pohledy a tiché úšklebky.

„Blééé, co je to za maškaru?“ otřásl se tarentský navigátor upřímným odporem. Chtěl ještě poznamenat k bizarnímu vzhledu Lorda ze Sithu něco mnohem výstižnějšího, ale Kereon provinilce umlčel přísným pohledem dřív, než stačil znovu promluvit.

Zdálo se, že na Toryen Vaderovo impozantní vzezření žádný dojem neudělalo.

Na můstku Executoru mrkl admirál Piett na generála Veerse. Druhý muž, ačkoli výrazná gestikulace nepatřila k jeho způsobům, uznale protáhl obličej.

„Působivá dáma,“ sykl tlumeně.

Admirál Piett jen tiše přikývl.

Jediný Darth Vader zůstal na okamžik stát jako přikovaný. Štíhlá, vysoká žena v černé zbroji pomalu přecházela sem a tam. Pravou rukou – mimochodem mechanickou protézou – svírala jílec meče zavěšeného u pasu. Z ramen jí k zemi splýval těžký, černý plášť. Pole energie, temnoty a Síly, které ji obklopovalo bylo nezměrné.

Vader si prohlížel její zmenšený, nehybný hologram snad stokrát, ale se skutečností se to nedalo v žádném případě srovnat. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že už se s ní někdy v minulosti setkal.

„Jsem …“ začal svým hlubokým, působivým hlasem, ale válečnice mu bez známky jakéhokoli respektu skočila do řeči.

„Já vím, kdo jsi, Lorde Vadere,“ řekla jasným, nezastřeným altem, který se jako dunivá ozvěna prohnal můstkem Executoru.

Generál Veers se zamračil. Znamenalo to snad, že Tarent přece jen nebyl tak odloučený a také posílal na opačnou stranu své zvědy? Pak by invaze nemusela být tak snadná, jak předpokládali.

„Pak také víš, proč jsem tady,“ odpověděl Vader zlověstně.

„Jistě, Lorde Vadere,“ usmála se Toryen sžíravě. „Tarentský kvadrant má být připojen ke Galaktické říši. Ale já jeho Strážce, nositel moci nesmrtelných bohů, se nikdy neskloním před tvým císařem. Nikdo z Tarenťanů mu nebude říkat můj pane. Nikdy!!!“

Tlaková vlna, která prošla můstky obou lodí všechny na okamžik ohlušila. Žádný ječák ve vysoké poloze, ale úder obrovitého gongu. Z přetížených mikroprocesorů ve Vaderově přilbě se ozvalo pískání, které Temného pána na chvíli připravilo o sluch.

Rozzuřený Vader už nedokázal udržel svůj hněv pod kontrolou. „Admirále Piette, zahajte útok. Odstraňte mi z cesty tu směšnou flotilu. Generále Veersi připravte vojsko na invazi. Uvidíme, jak velká je moc nesmrtelných bohů!“


*     *     *


Tarentský kvadrant byl v ohni.

Bojovalo se všude. Ve vesmíru, v atmosféře planet i měsíců, na souši i na vodě. Imperiální úder, jenž měl být bleskovou válkou, však narazil na překvapivě tuhý odpor. Flotile se nedařilo vyexpedovat invazní jednotky z transportérů. Tarenstké legie držely dobyvatele v šachu, když oddíl po oddílu zatlačovaly jednotky stormtrooperů zpět do výsadkových lodí. Legionáři se chránili štíty, které až neuvěřitelně dobře eliminovaly střely z blasterů, jejich meče pronikaly skrze pancíře protivníků stejně snadno, jako hroty šípů vybavené energetickými rozbuškami.

Dobře mířené střely z katapultů proměnily nejeden transportér či kráčející AT-AT v hromadu pokroucených trosek. Obratná vznášela směle konkurovala imperiálním TIE Fighterům.

Největší ztráty však působila útočníkům obrněná jízda těžkooděnců na dračích koních. Mohutná opancéřovaná zvířata, z jejichž nozder šlehaly plameny, válcovala říšskou pěchotu a obracela útočníky na bezhlavý útěk.

Vrchní velitel říšské armády generál Veers přistál se svými jednotkami nedaleko tarentské Metropole, na velké otevřené planině.

„Postupujte!“ řval do komlinku. „Držte formace, prolomte jejich bojovou linii!“

„Držte pozice!“ křičela na opačné straně bojiště generál Mistri na své legie. Za žádnou cenu nesmí připustit, ale imperiální jednotky vstoupily do Metropole. Planina se rychle plnila hromadami mrtvých z řad útočníků i obránců.


*     *     *


Vysoko nad Tarentem, v nekonečném prostoru vesmírného bojiště, se křižník Protector otřásl v základech. Avšak ještě stále se držel v bojeschopném stavu. Severus takové štěstí neměl. Dobře mířená salva z dělové věže Executoru proměnila nešťastné plavidlo v rychle hasnoucí mrak žhavého popela.

Dorazily i zbývající tarentské křižníky, které se teď v přímé palbě utkávaly s imperiálními destruktory.

Další výstřel, další otřes. Admirál Kereon se udržel na nohou jen za cenu největšího vypětí.

„Admirále, otočte loď,“ přikázala Toryen vztekle. „Přesměrujte energii do příďových baterií, posilte deflektory.“

Kereon přikývl. Jestlil mají zemřít, pak ať je to v čestném boji a ne jako bezbranná potrava pro cizí děla. Vzápětí nato se Protectoru povedl husarský kousek, když v kolizním kurzu za mohutné palby ze svých příďových dělových věží doslova prolétl můstkem jednoho z hvězdných destruktorů. Tarentský křižník sice rázem přišel o štíty, avšak ze srážky vyvázl jen s lehkým poškozením. Zato neovladatelný destruktor se srazil s dalším říšským křižníkem a obě plavidla naráz explodovala, přičemž vzala s sebou na věčnost jeden z poblíž manévrujících interdictorů.

Tarenťané řičeli nadšením, zatímco o admirála Pietta se pokusily mdloby.

Na křižníku Centurion kapitán Gnaeus Galba, menší, podsaditý chlápek se zrzavými vlasy i vousy, zatnul ruku v pěst: „A máš to, parchante!“

Jestli tuhle bitvu přežije, bude mít hodně dlouho o čem vyprávět.

„Palte plnou silou!“ zařval na svou posádku a jedna z říšských fregat se proměnila v ohnivou kouli. Tarentské křižníky měly s ohledem na svou velikost neuvěřitelnou palebnou sílu.

V odpověď na jejich úspěch se turbolaserové baterie zbývajících imperiálních lodí zaměřily na Protector.

„Všechnu energii do štítů!“ zaječel Kereon.

Jako roj pomstychtivých vos se na plavidlo vrhly také imperiální TIE Fightery. Slavu vypálil i Executor.

Tarentská vlajková loď zmizela v ohni, otřásla se jako nikdy předtím. Z přetížených systémů vytryskly spršky jisker. Obrovská síla vymrštila Toryen z velitelského křesla a udeřila jejím tělem přímo na vybuchující panely. Admirál Kereon se sesypal k jejím nohám.

Z reproduktorů zapraskal hlas Channy Mistri: „Má paní, už je neudržíme. Brzy prolomí naše linie!“

Toryen ze sebe smetla střepy a trosky rozbitého zařízení. Sklonila se k zhroucenému veliteli, pevně uchopila admirála za paži.

„To zabíjení musí skončit. Ještě chvíli vydržte, už brzy bude po všem,“ řekla odhodlaně a Kereonovi nezbývalo než jí závidět její rozhodnost.

Vzduch kolem Toryen se zavlnil, bojovnice zmizela. Kereon si pomyslel, že pokud má velitelka nějaký plán, pak mu ho mohla aspoň nastínit.


*     *     *


Na palubě Executoru se admirál Piett odhodlával předstoupit před Lorda Vadera. Za dobu, kdy pod náladovým pánem ze Sithu sloužil, si zvykl ani v náznaku nedávat najevo své pocity. Nyní se však třesu prostě neubránil. Imperiální jednotky si v boji se slabším soupeřem nevedly nijak zářně. Vader bude zuřit. Kdo ví kolik důstojníků zaplatí neúspěch životem.

Vader stál s rukama za zády na svém obvyklém místě u velkého okna na Executorovu můstku a se zaujetím sledoval průběh vesmírné bitvy. Při výbuchu čtyř imperiálních plavidel naráz zatnul ruce v pěst, jeho mohutné tělo se zlověstně napjalo. Prudce se odvrátil od okna a málem srazil k zemi Pietta, který se k němu váhavě plížil.

„Ano, admirále?“

„Lorde Vadere,“ začal pobledlý Piett opatrně. Dal by roční výplatu tomu, kdo by ho zbavil povinnosti podat hlášení. „Ztratili jsme dva destruktory, jeden interdictor a jednu fregatu.“

„Viděl jsem,“ zahučel Vader. „Něco, co nevím?“

„Ztráty na povrchu také nejsou zanedbatelné. Pozemním jednotkám se nedaří prolomit bojovou linii. Velká města chrání silové štíty, bombardování je neúčinné. Generál Veers žádá další posily.“

„Žádá posily,“ posměšně zopakoval Vader, ohlédl se přes rameno. Ještě okamžik hleděl na mihotavé ohníčky vesmírné bitvy, než řekl: „Myslím, že generál Veers spíš potřebuje dodat novou motivaci. Postarám se o to osobně!“

„Jistě, pane, jak si přejete,“ nic nenamítal Piett. Věděl, že zrazovat Vadera od osobní účasti v první linii nemá význam. Spíš se divil, že bojovná nálada nepopadla Vadera už dříve, hned na začátku útoku. „Váš modul je připraven.“

„Poletím Avengerem,“ rozhodl Vader.

Pochopitelně, pomyslel si Piett. Jak jinak. Nejlepší pilot v galaxii, pardon, ve vesmíru, přece nepoletí jako pasažér raketoplánem. Ale říct něco nahlas se Piett už neodvážil.

Darth Vader vměstnal své mohutné tělo do kokpitu stíhačky a v doprovodu dalších dvou TIE Avengerů vyrazil směrem k Tarentu.

Cestou sestřelil několik nepřátelských stíhačů, kteří mu zkřížili kurz. Dole na planetě přistál těsně u bojové linie. Vydrápal se z kokpitu a vyrazil přímo doprostřed bojové vřavy.

Nedaleko odtud se generál Veers, velitel pozemní armády, zády opíral o trup jednoho z poškozených transportních modulů. Prostřednictvím vysílačky řídil své jednotky, zatímco říšská pěchota soustředěnou palbou držela v uctivém odstupu dotírající tarentské legionáře.

Vader si musel cestu k Veersovi doslova prosekat.

„Generále,“ zakřičel zblízka na Veerse a i tak ho velitel v bitevní vřavě sotva slyšel. „Podejte hlášení!“

„Situace pod kontrolou, pane,“ vyštěkl Veers.

Vader se rozhlédl kolem, potřásl hlavou: „Obávám se, že nesdílím váš optimistický názor na věc.“


*     *     *


Anakin pohlédl k obloze. Z terasy paláce Strážce Tarentu rozšířenýma očima sledoval vzdušné souboje zuřící nad městem i úpornou bitvu, která rozvířila jindy klidné vody zálivu před námořním přístavem. Imperiální vznášedla se utkávala v přímé palbě s tarentským hladinovým loďstvem. Sloupy zpěněné mořské vody se v explodujících gejzírech zvedaly k obloze, kterou křižovaly zelené blesky odrážející se od silového štítu nad Metropolí.

Ozbrojená stráž, která dostala chlapce na starost, se ho sice snažila odvést zpět do bezpečí za kamenné zdi paláce, ale on se jim jen prudce vytrhl a dál sledoval to neuvěřitelné představení. S úžasem hleděl k nebi, odkud se valili nepřátelé.


*     *     *


Den se pomalu chýlil ke konci. Nad bitevním polem se začalo smrákat, na kraj padl mlžný opar. Byl to opravdu dlouhý den, pro útočníky i pro obránce.

Generál Mistri byla na pokraji sil. Třásla se vyčerpáním, ale nepřestávala své legie hnát vpřed proti nepříteli.

Ochraptělým hlasem rozdávala rozkazy na všechny strany, přijímala hlášení, činila blesková rozhodnutí. Tvář i zbroj měla umazanou od bláta, když se musela několikrát vrhnout k zemi při blízkých explozích. Zpod přilby se jí draly neposlušné prameny rozcuchaných rezavých vlasů.

„Generále, blíží se noc, padá mlha. Za chvíli nebude vidět na krok!“ zavolal na ni jeden z důstojníků. Přilby legionářů sice byly vybaveny spolehlivými senzory pro noční vidění, ale pokud to šlo, bylo lepší se takovému boji vyhnout.

Pokud to šlo.

Mistri zoufale pohlédla k obloze, když v tom se vzduch kolem ní zavlnil. Z mlžného víru vyrazil obrovitý dračí kůň s černým jezdcem v sedle. Opancéřované zvíře, jehož oči divoce žhnuly, udeřilo mohutnými kopyty do země. Toryen přitáhla černému hřebci otěže a kůň zatančil v heraldické póze na zadních nohách. Tarenťané strnuli v posvátné hrůze.

„Generále,“ křikla Toryen na Mistri. „Vydržte, boj brzy skončí. Za každou cenu udržte pozice!“

Pak se naklonila ke zvířeti a zasyčela mu do ucha: „Tak jeď, Bukefale. Ukaž jim, co dovedeš.“

Kůň zaržál, z nozder mu vyšlehly ohnivé jazyky. Až se zdálo, že se ten ztělesněný běs na boj více než těší. Toryen kopla zvíře patami a Bukefalos vyrazil přímo doprostřed bitevního pole.


*     *     *


Darth Vader zformoval jednotku vojáků, v jejímž čele se systematicky probíjel řadami legionářů.

Nemilosrdně, bez zaváhání, bez soucitu.

Jeho světelný meč svištěl vzduchem jako pulzující gilotina. Před ním bojovali živí, za ním zůstávali mrtví. Legionářské meče, ačkoli vyrobené z pevné oceli, neměli proti zbrani z jiného koutu vesmíru nejmenší šanci.

Říšské pěchotě se pod Vaderovým vedením nakonec podařilo prolomit bojovou linii.

Právě zabil dalšího protivníka, když zaslechl podivný hluk. Křik a řev, avšak jiný než ryk bitevní vřavy. Nebyl jediný, kdo si toho všiml. Stormtroopeři i legionáři na zlomek vteřiny zanechali boje, jako jeden muž pohlédli stejným směrem.

Znělo to jako  vítězný pokřik, jako provolávání slávy.

A pak Vader spatřil, co Tarenťany tak povzbudilo.

Středem bitevního pole se řítil černý dračí kůň. Obrovitému zvířeti se z nozder valila žhavá oblaka dýmu, černá hříva vlála ve větru.

Na hřbetě té hrůzy seděla Toryen.

Skupinky bojujících vojáků sotva stačily před rozběsněným Bukefalem uskakovat do stran, aby se bitevní linie vzápětí znovu uzavřela a boj propukl s novou silou. Legionáři pozvedali své meče k nebi a volali jediné jméno: „Toryééén!“

Bukefalos projel bitevní vřavou jako rozžhavená čepel. Kdo nestačil uskočit, byl smeten. Strašlivé zvíře se řítilo vpřed, řítilo se přímo – přímo na Vadera.

 „Palte!“ zaječel generál Veers na své vojáky, ale nikdo se neodvážil na tu ztělesněnou hrůzu vystřelit, aby na sebe nepřivolal její hněv.

Vader sklonil světelný meč, nehnutě zíral na neuvěřitelný výjev. Veers vyrazil svému pánovi na pomoc. Právě včas, aby stačil hypnotizovaného Vadera strhnout ke straně.

Toryen otočila Bukefala takřka na místě. Kůň zaržál, zatančil na zadních nohách, udeřil kopyty do země. Vader, kterého ten pád vrátil zpět do reality, se v poslední chvíli stačil odvalit stranou, aby ho Bukefalos nerozdrtil svými kopyty. Zvíře na Vadera divoce pohlédlo svýma planoucíma očima. Byly tak plné zuřivého hněvu a nenávisti, až se Vaderovi zdálo, že je to ryze osobní záležitost.

Válečnice v černé zbroji vytasila meč, pozvedla blyštivou čepel k nebi. Legionáři propukli v hurónský řev a Bukefalos vyrazil.

Vader vyskočil na nohy, máchl proti Bukefalovi světelným mečem. Z nozder rozzuřené bestie vyšlehly plameny. Toryen se odrazila od třmenů, jediným skokem stála před Vaderem.

Zářící čepel světelného meče se střetla s mečem Strážce Tarentu. K Vaderovu nezměrnému překvapení jeho zbraň nepřeťala posvátnou čepel, nezanechala na ní ani tu nejmenší stopu. Od zkřížených mečů sršely jiskry. Toryen se přes ten ohnivý vodopád zadívala do očí Vaderovy nehybné masky.

„Překvapen, Annie?“ jedovatě se usmála. „Tak, co s tím provedeš, rytíři?“

Ta jediná věta vrátila Vaderovi vzpomínky, narovnala pokřivenou posloupnost času.

Najednou viděl vše úplně jasně – své ztroskotání na Tarentu i výjimečnou noc s výjimečnou ženou. Objímal ji a líbal, miloval se s ní. Byla nádherná, jedinečná, temný anděl, královna noci. Jediná žena ve vesmíru, která ho dokázala přijmout takového, jaký byl.

Jen tu mechanickou ruku, tak moc podobnou jeho vlastním kybernetickým končetinám, tehdy neměla.

Vader ustoupil o krok zpět. „Toryen,“ zašeptal její jméno.

Jeho hlas, i když stále stejně zkreslený modulátorem zabudovaným v masce, zněl najednou úplně jinak. Generál Veers vytřeštil na svého pána oči. Takového Vadera neznal.

„Proč jsi to udělala?“ vydechl Vader. „Proč jsi mi změnila paměť?“

Tenkrát s ní prožil chvíle opravdového štěstí, avšak pro ni zřejmě nebyly ničím víc než krutou hrou.

„Protože ses nikdy neměl vracet. Měl ses postarat, aby Říše nikdy nezaútočila na Tarent,“ drtila Toryen slova mezi zatnutými zuby. „Zklamal jsi mne, Lorde Vadere. Tvé slovo v Impériu zjevně nic neznamená.“

Veers  nevěřil vlastním uším.

Toryen se vrhla na zaskočeného Vadera se zuřivostí, které nedokázal vzdorovat. Jedinou ranou mu vyrazila světelný meč z ochablé ruky. Neuvěřitelně dlouhou, štíhlou nohou ho kopla přímo doprostřed hrudního pancíře. Do panelu, který ovládal jeho podporu života.

Vader se zapotácel, zhroutil se na zem. Toryen vztáhla ruku a Vaderův světelný meč jí poslušně vklouzl do dlaně. Namířila Vaderovi na hrdlo hrot jeho vlastní zbraně.

„A kvůli tomuhle umírají Tarenťané?“ zaburácela hlasem, který by dokázal zabít. Neuvěřitelně dokázala pracovat s mocí a Silou.

Vader nebyl schopen jediného slova, jediného pohybu.

Generál Veers těžce polkl, očima zatěkal po svých mužích. Copak nikdo nic neudělá? Nikdo nezakročí? Ale ani on nesáhl po zbrani a na bojovnici nevystřelil.

Bukefalos hrábl kopytem do země, výhružně zaržál.

Toryen chladně hleděla na poraženého Vadera. Nemohl popadnout dech, z jeho masky se dralo přidušené sípání. Toryen tou jednou jedinou větou vyjádřila vše, víc nebylo třeba.

Jako by řekla – stateční umírají kvůli zbabělému mrzákovi, co se válí v blátě!

Nastalo hrobové ticho.

Toryen si zubama stáhla opancéřovanou rukavici. Také toto gesto Vader důvěrně znal. Jenomže nyní k němu nepoklekla, nepoložila mu ruku smířlivě na předloktí a měkce neřekla – budeš v pořádku.

Místo toho mu vmetla rukavici i zhasnutý světelný meč přímo do tváře. Kovové předměty třeskly Vaderovi o masku. Veers se přikrčil, neubránil se výmluvnému syknutí. Čekal, že teď Vader vyskočí a roztrhne tu amazonku vejpůl, jenomže ten jen strnule zíral před sebe.

„Teď mě dobře poslouchej, Lorde Vadere,“ zasyčela Toryen. „Válka musí skončit. Takže, zítra za úsvitu, na náměstí Nebeské prozřetelnosti – jen ty a já. Když zvítězíš, Tarent se podvolí tvému císaři. Když zvítězím já, Impérium na Tarent zapomene. Do té doby, nechť panuje příměří.“

Hrobové ticho, panující nad bitevním polem, narušoval jen Vaderův sípavý dech. Generál Veers si vyměnil pochybovačné pohledy se svými muži. Nikdo z nich nedokázal pochopit, co se to s Vaderem děje.

Možná, že dokonce přistoupí i na tu bláznivou dohodu. Ostatně, odpovídalo by to i jeho zálibě producírovat se na veřejnosti a všem dokazovat, jak dobře umí mávat svým světelným mečem.

Ale akceptoval by takovou dohodu i císař? Skutečně by v případě Vaderovy porážky stáhl imperiální jednotky z Tarentského kvadrantu?

Vader pohlédl na Veerse, který jen neurčitě pokrčil rameny.

Toryen pohrdlivě zkřivila rty: „Potřebuješ snad souhlas svých podřízených?“

„Souhlasím,“ řekl Vader dutě. „Přijímám tvou výzvu.“

Veers zavřel oči, zadržel dech. Tak to bude hodně zajímavé.

Toryen sklonila Posvátný meč, otočila se k Vaderovi zády. Kývla na Bukefala, jediným obratným pohybem se vyšvihla do sedla.

Legionář stojící vedle jednoho ze stormtrooperů udeřil vojáka pěstí do masky. Bílý bojovník se po Tarenťanovi ohnal, pozvedl svůj blaster. Legionář proti němu vyrazil mečem. Zdálo se, že zuřivý boj znovu propukne. Toryen přísně pohlédla na oba muže: „Už ani krok!“

Strnuli uprostřed nedokončeného pohybu. Legionář nasadil provinilý výraz, poťouchle se na stormtroopera zašklebil. Imperiální voják plácl Tarenťana do ramene.

Legionáři spustili vítězný pokřik.

Do zítřejšího rána panuje příměří. Pak rozhodnou bohové.

Toryen otočila Bukefala a za bouřlivých ovací tarentských bojovníků vyrazila zpět k Metropoli. Na Vadera už ani nepohlédla.


*    *    *


Zpráva o příměří zastihla admirála Kereona právě včas. Na všech palubách Protectoru  hořelo, selhávala podpora života, vyhořelý můstek byl v troskách. Kereon musel řízení lodi přesunout na náhradní stanoviště. Vlajková loď na tom byla jen o něco lépe než Centurion, ze kterého kapitán Galba chvatně evakuoval zdecimovanou posádku. Nefunční vraky byly i ze zbývajících tarentských křižníků.

Také generál Mistri si hluboce oddechla. Vyčerpaně usedla přímo na holou zem, unaveně zavřela oči, sklonila hlavu.

Dnes je tedy konec a zítra? Raději nemyslet.

Admirál Kereon přenechal loď prvnímu důstojníkovi, nasedl do transportního modulu a spěšně vyrazil dolů k Tarentu. Musel za každou cenu mluvit s Toryen.


*     *     *


Když Kereon dorazil do paláce Strážce Tarentu, byly jeho chodby plné důstojníkůi senátorů. V přijímacím sále s vysokými sloupy z rudě žíhaného mramoru to vřelo jako v úle, avšak Toryen zde nebyla.

„Nikoho nepřijímá,“ rozhodil rukama předseda Senátu, Ctihodný Quintus Likko. Malý, zavalitý tlouštík s bystrýma očima tázavě pohlédl na Kereona: „Musí nám přece říct, co máme dělat,“ dožadoval se naléhavě.

K oběma mužům se připojila i Mistri. S očima plnýma těch největších obav uchopila Kereona za paži a odtáhla admirála stranou. Zpříma mu pohlédla do očí. Ty její byly plné děsu.

„Tiberi, ona to nedokáže. Viděla jsem ho bojovat. Za necelou hodinu pobil víc mužů než by dokázal nejlepší z mých legionářů za celý život. Jenom díky němu prolomili naši linii. Nikdo nebojuje jako on!“

„A nikdo nebojuje jako Toryen,“ řekl Kereon tiše. „Já jí věřím.“

Mistri zavřela oči, zakroutila hlavou. Před očima viděla černého bojovníka se zářícím mečem jak posílá na věčnost jednoho Tarenťana za druhým, jak se prosekává řadami legionářů jako by si klestil cestu suchým roštím. Jak poslal k zemi vznášedlo, které na něj zaútočilo ze vzduchu.

„To není člověk, Tiberi. Je to stroj, vraždící monstrum. On nezabíjí protivníky proto, že za něco bojuje. On zabíjí, protože ho to baví!“

„Nepřeceňuj ho, je to jenom člověk. Navíc mrzák.“

„Mrzák? Kéž bych měla aspoň oddíl takových mrzáků!“ vykřikla Mistri.

Kereon byl na chvíli v pokušení velitelce říct, že už Vadera kdysi viděl, že ví, co se skrývá pod jeho brněním, ale pak si vše rozmyslel. „Sama jsi viděla, že už ho porazila,“ namítl místo drbů. „Mohla ho namístě zabít.“

„Jenomže to neudělala,“ zaúpěla Mistri. „A to mě děsí!“

„Potřebovala, aby přijal její výzvu. Je to jediná šance na vítězství.“ Kereon se trhaně nadechl, potřásl hlavou: „Promluvím s ní, mne přijme.“

Zanechal Mistri jejím obavám. Přistoupil k legionářům, kteří se zkříženými meči střežili dveře do soukromých komnat Strážce Tarentu.

„Musím mluvit s Toryen,“ řekl stráži.

Jeden z vojáků odvětil: „Lituji, pane. Strážce nikoho nepřijímá, nikoho.“

„Vojáku, neptám se na váš názor, dávám vám rozkaz!“ přitvrdil admirál.

„Nemohu váš rozkaz přijmout, pane.“

Než stačil Kereon vznést další námitku, voják znehybněl, jeho pohled zmatněl. Zkřížené meče s třesknutím uvolnily cestu.

„Můžete jít, pane,“ řekl voják. „Strážce vás očekává.“


*     *     *


Toryen seděla ve velkém, vyřezávaném křesle. Ještě stále byla oblečená v plné zbroji, jen z hlavy si stáhla přilbu, která se teď válela na zemi. Nohy v těžkých vojenských botách měla natažené na lesklou desku velkého stolu. V ruce držela křišťálový pohár z půlky naplněný legranvillským koňakem. S nepřítomným výrazem hleděla kamsi do prázdna.

Kereon vstoupil do sálu, pohledem zavadil o pohár, v duchu se otřásl. Jestli byl předtím plný, pak šlo o dávku, která by porazila i nejodolnějšího z legionářů.

Admirál poklekl, sklopil zrak. „Má, paní, všichni čekají na tvé rozkazy.“

Toryen mlčela, na Kereona ani nepohlédla. Tlumené světlo matně ozařovalo její pobledlou tvář. Kereon zvedl hlavu, zadíval se na svou vládkyni. Prázdný výraz jejího obličeje jej vyděsil. Všichni byli po celodenním boji vyčerpaní, ale ona vypadala, jako by z ní vyprchal všechen život, jako by veškerou svou sílu nechala na té rozblácené planině za městem. Mechanickou rukou sevřela pohár, kovové prsty zaskřípaly po jeho broušeném povrchu. Pozvedla sklenici k ústům, dlouze se napila.

Kereon vstal, odvážil se k Toryen přistoupit, znovu poklekl. Váhavě se dotkl paže, která jí volně visela podél křesla.

„Má paní,“ vydechl.

Trhla sebou, mírně se odtáhla. „Co chceš?“

„Všichni čekají na tvé další rozkazy,“ zopakoval Kereon. „Měla bys k nim promluvit. Potřebují tě vidět.“

Stále se dívala jinam, když mu mdlým pohybem podala datapad, který držela ve svěšené ruce. „Zde jsou tvé rozkazy. Můžeš jít.“

Kereon se ztěžka nadechl. Chtěl ji vzít do náručí, přitisknout ji k sobě, políbit ji. Říct jí, jak strašně moc ji miluje, jak moc ji ctí a obdivuje. Ale ani tentokrát nenašel odvahu něco takového sám od sebe udělat. Chtěl ji aspoň povzbudit.

„Toryen, vím, že zvítězíš. Dokážeš to. Všichni ti věří.“

Zavřela oči, hlavu zvrátila do opěradla. Hořce se usmála: „Copak můžu zabít Anakinova otce?“

Kereonovi okamžik trvalo, než mu došel plný význam toho co právě řekla. Bylo mu, jako by se přímo pod ním rozevřela bezedná propast. Vytřeštil na Toryen oči, srdce se mu divoce roztepalo.

„On je Anakinův otec?“ zasípal přiškrceně. „On je jeho otec?!“

Nikdy se na nic neptal. Nikdy nechtěl vědět s kým porušila posvátný slib, ale toto bylo víc než dokázal unést.

„Jak jsi to mohla udělat zrovna s ním?!“

Při představě, že se jí to odporné monstrum dotýkalo, že se s ním milovala, že s ním počala dítě, se Kereonovi udělalo zle. Otřásl se niterným odporem.

„Musíš ho zabít!“ vykřikl. „Musíš tu zrůdu poslat do pekel. Když to neuděláš, zabiješ nás všechny.“

Toryen k němu obrátila hlavu. Poprvé od začátku rozhovoru na Kereona pohlédla.

„Své rozkazy máš, teď odejdi,“ řekla bezbarvě.

Kereona obestřel ledový závan smrti. Jako by už nyní Toryen stála na odvrácené straně světa, jako by najednou byla něčím tomu strašlivému válečníkovi podobná. Temnotou, nekonečnou prázdnotou, beznadějí.

Kereon odvrátil zrak, do očí se mu draly slzy. Už nedokázal víc promluvit. Se sklopenou hlavou komnatu rychlým krokem opustil.


*     *     *


„Tak co říkala?“ chytila Kereona za ruku Mistri, když vyšel zpět do přijímacího sálu. Avšak admirál se jí vytrhl a zamířil k východu z paláce. Očima přitom těkal po údajích zaznamenaných v datapadu. Neměl sílu s někým hovořit.

Mistri několika rychlými kroky admirála dostihla, zastoupila mu cestu. „Tiberi, co máme dělat? Jaké jsou rozkazy?“

Pozvedl zrak od datapadu, zamženým pohledem se zadíval na Mistri, která dychtivě očekávala odpověď. Chvíli trvalo než byl schopen promluvit.

„To nejsou rozkazy,“ vymáčkl ze sebe se staženým hrdlem. „To je závěť!“


VI.


Obdélníkové náměstí Nebeské prozřetelnosti se rozkládalo v geometrickém středu tarentské Metropole. Na první pohled vypadalo jako obrovská aréna, jako místo přímo stvořené pro osudový souboj. Ze tří stran se na velkou dlážděnou plochu svažovala široká schodiště, na jejichž vrcholcích se majestátně vypínaly katedrála Věčného řádu a chrámy nesmrtelných bohů, paláce i budova senátu, oblouky a sloupořadí. Ze čtvrté strany ústil na prostranství široký bulvár.

Na vrcholu jednoho ze schodišť, v nezastavěném rohu otevřeném k východu, se odrážel proti obloze obrovský kovový kruh složený z žebrovaných článků. Vypadal jako prázdné zrcadlo bez skla. Na první pohled poněkud zvláštní umělecké dílo, do anticky vznešeného celku jaksi nezapadající, ve skutečnosti jeden z portálů teleportu. Zařízení, které dokázalo ohýbat prostor i čas. Stejná brána na základně Altifer kdysi poslala domů jednoho nezvaného návštěvníka.

Kruh v rohu náměstí byl poslední funkční branou Tarentského kvadrantu. Ty ostatní na rozkaz admirála Kereona ještě v noci armáda zničila, stejně, jako další strategická zařízení, aby nepadla do rukou nepřítele.

Kereon pochopil, že s vítězstvím Toryen prostě nepočítá.


*     *     *


Darth Vader stál uprostřed náměstí.

Klidný a vyrovnaný.

Jeho černý plášť volně splýval k zemi v šerém oparu bez stínů, kdy noc ještě nezemřela a nový den se nezrodil. Spirála galaxie pomalu mizela za obzorem.

V uctivé vzdálenosti od Vadera stáli admirál Piett s generálem Veersem a oddílem stormtrooperů. Pietta napadlo, zda s sebou neměl přece jen vzít Vaderova osobního lékařského droida nebo aspoň šéflékaře z Executoru.

Na opačném konci náměstí postával admirál Kereon, generál Mistri, kapitán Galba, předseda senátu Ctihodný Quintus Likko, několik legionářů a k Vaderovu údivu i jakýsi malý chlapec, který se na Temného pána nemohl zcela zjevně vynadívat.

V otevřené části náměstí kordon legionářů a imperiálních stormtrooperů držel pod kontrolou rozvášněný dav občanů tarentských. Sem tam někdo zařval na Vadera šťavnatou poznámku, občas prolétla vzduchem dlažební kostka.

Kolem chrámů postávaly hloučky kněží, bohatí měšťané přihlíželi z balkónů svých paláců. Ze schodiště před Senátem si udělali pohodlné hlediště ctihodní otcové senátoři.

Chyběly už jen stánky s pivem a pouliční prodej horkých párků.

Souboj se měl odehrávat s vyloučením veřejnosti, ale zabránit místním, aby přišli podpořit svou vládkyni, se tarentským pořádkovým službám zjevně nezdařilo. Možná se o to ani nesnažily, ba naopak.

Generál Veers mrkl na hodinky, pak se naklonil k Piettovi: „Madam si dává na čas.“

Piett pokrčil rameny, a – jako už tolikrát za svou kariéru – raději mlčel.

Veers se zahleděl na dorážející dav.

„Tak tohle se musí Vaderovi zaručeně líbit. Publikum, které rozhodně nezklame.“

Piett než promluvil okamžik zvažoval, zda je opodál stojící Vader nemůže slyšet. Pak tlumeně řekl: „Víte, generále, něco mi říká, že jeho povzbuzovat nebudou. Navíc, ten včerejší výprask Vadera dost sebral. Co se vrátil na loď, nepromluvil ani slovo.“

Veers se ušklíbl: „Jak ho znám, už se určitě otřepal. Nemůže se dočkat, jak všem ukáže, že je největší Jedi v galaxii.“

„Jenomže to tady nejspíš nikdo neocení,“ řekl vážně Piett.

Veers brvou nehnul, dál se přít nehodlal. O znepokojivém dialogu mezi Vaderem a Toryen, který včera vyslechl, se Piettovi raději nezmínil. Ani Piett se nemohl špatných pocitů zbavit. Něco zde nesedělo. Tak zamlklého Vadera už dlouho nezažil. Naposledy po nevydařené akci na Bespinu.

Bouřící dav náhle ztichl.

Oči všech se v posvátném obdivu upřely k východnímu schodišti. Na jeho vrcholu se v záři vycházejícího slunce objevila silueta jezdce na dračím koni. Jezdec přitáhl koni otěže, zvíře se vzepjalo proti rudému slunečnímu kotouči. Zatančilo na zadních nohách, hlasitě zaržálo, z nozder mu vyšlehly plameny.

Černý jezdec vytasil meč, pozvedl posvátnou zbraň vysoko nad hlavu. Od blyštivé špice se odrazily sluneční paprsky a dopadly na náměstí Nebeské prozřetelnosti.

První světlo nového dne.

„Buďte pozdraveni Tarenťané!“ zahřměl nad náměstím Toryenin hlas zesílený tisícinásobnou ozvěnou.

Dav explodoval nadšením: „Buď pozdravena Toryen, Strážce Tarentu!“

Legionáři a stromtroopeři se pevně chytili jeden druhého, aby běsnící dav neprolomil kordon. Ostatně, jak se potvrdilo již předchozího dne, jsou momenty v dění válečném, které se bez vzájemné spolupráce znesvářených stran prostě neobejdou.

Toryen povolila Bukefalovi otěže a mohutné zvíře vyrazilo širokým, mramorovým schodištěm dolů na fórum. Kamenné stupně duněly pod údery Bukefalových kopyt, od kterých odlétávaly gejzíry jisker. Na jednom z odpočívadel se dračí kůň náhle odrazil a dlouhým skokem přistál jen pár metrů od Vadera. Zařičel, hrábl kopytem, probodl Vadera tím svým nepřátelským pohledem.

Proč jen mě ta bestie tak nenávidí? blesklo Vaderovi hlavou. Navenek se však ani nepohnul, pouze poznamenal: „Působivé.“

Toryen seskočila z koně, uzdu hodila jednomu z legionářů. Pak, aniž by Tarenťanům věnovala jediný pohled, vykročila směrem k Vaderovi. V chůzi uvolnila sponu svého černého pláště, který se tiše snesl k zemi. Vader udělal stejný pohyb, aktivoval svůj světelný meč, pozvedl jeho zářící ostří.

Dav ztichl, náhle by bylo slyšet spadnout na zem špendlík. V okamžiku, kdy se zdálo, že se do sebe duelanti pustí, proťal ovzduší vysoký dětský hlas: „Toryen!“

Anakin se vytrhl Kereonovi a vyrazil k bojovníkům.

„Toryen!“ znova zavolal její jméno.

Včera večer za ním nepřišla a když se domáhal vstupu do jejích komnat, legionáři ho za ní prostě nepustili.

A v noci ho trápily sny, ošklivé sny. O zabíjení, o smrti.

Toryen semkla rty, podívala se Vaderovi do očí. Jedovatě se usmála. Vztyčenou dlaní volné ruky prudce ukázala za sebe. S očima stále upřenýma na Vadera vykřikla: „Teď ne – Anakine Skywalkere!“

Chlapec strnul na místě, jako by narazil do zdi.

Vader deaktivoval svůj meč. Pohlédl na chlapce, pak zpět na jeho matku.

„Co všechno jsi mi ještě neřekla?“ otázal se temně.

Pokud bylo jejím cílem ho šokovat, pak jí to vyšlo. Ani načasování nemohlo být lepší.

Také Toryen sklonila meč. Vader se k ní přiblížil, dlouze se jí zadíval do tváře. Jeho předsevzetí udržet si od všeho chladný odstup vzalo za své.

„Toryen, skonči tohle divadlo,“ zahučel. „Nemohu tě nechat zvítězit.“

Zkřivila obličej: „Mé vítězství nezáleží na tvé vůli.“

„Nenuť mě, abych tě zabil. Císař si nepřeje tvou smrt. Nerad bych ho zklamal.“

„Takže jsi stále jenom otrok svého pána,“ ušklíbla se.

„A ty jsi otrok Tarentu!“

Toryen zahrál kolem koutků pobavený úsměv: „Já jsem Tarent. Zatímco tvůj zbabělý císař za sebe posílá gladiátora. A teď strpení, Annie,“ ukázala hlavou na chlapce. „Pak už se budu věnovat jen tobě.“

Aniž by čekala na Vaderův souhlas, otočila se k němu zády a vykročila k chlapci.

„Nebuď tak pyšná, Toryen. Čím větší pýcha, tím větší pád,“ zavrčel Vader. „Neznáš moc Temné strany.“

Ani se neohlédla.


*     *     *


Toryen poklekla před Anakinem, opancéřovanou rukavicí pohladila chlapce po tváři.

„Anakine, dobře mě poslouchej,“ řekla tlumeně, ale naléhavě. „Kdyby mě zabil, uteč. Sedni s Kereonem na Bukefala a proskoč tím kruhem na východním nároží. Je to brána do jiných světů. Kereon ví, jak ji otevřít. Je nastavená tak, aby se okamžitě zničila, jakmile s ní projdete. Nikdy vás nedostihnou. Na opačné straně jste očekáváni. Kereon se o tebe postará.“

Anakin pohlédl na ocelový kruh, pak sjel pohledem na Vadera.

Toryen chlapce objala, zarazila se. Pod jeho pláštěm nahmatala luk a pouzdro se šípy. Zamračila se.

„On tě zabije, viděl jsem to ve snu,“ zašeptal Anakin se slzami na krajíčku. „A já zabiju jeho!“

Toryen se trhaně nadechla, zakroutila hlavou, očima vyhledala Kereona. Stál opodál, ruce svěšené podél těla, ublíženě hleděl do země. Ještě stále se nevzpamatoval ze šoku, který utrpěl. Nedokázal se na Toryen ani podívat.

Obrátila se zpět k chlapci. „Anakine, nemůžeš zabít vlastního otce,“ řekla pevně.

Chlapec zkřivil pusinku a stejně, jako včera Kereon, i on vytřeštil na Toryen oči. Ta maskovaná hrůza, to zlo navlečené v černém brnění, tak to je jeho otec?

Takže i jemu to řekla až nyní, napadlo Vadera.

Cítil nezměrnou bolest, která jako temné ostří projela chlapcovou myslí. Nejraději by se k němu sklonil, kamarádsky se na něj usmál a řekl mu, že vůbec není tak strašný, jak vypadá, že on se ho bát nemusí.

Ale nic z toho nebylo možné.

Už jen proto, že syn by otcův úsměv přes jeho černou masku prostě neviděl.

Anakin nesouhlasně zavrtěl hlavou, jeho hezká tvářička potemněla. Nedokázal se smířit s myšlenkou, že ta ztělesněná smrt je jeho otec. Přestože jeho sny mu napovídaly opak a děsivou pravdu vždy tak nějak podvědomě tušil. Toryen uchopila chlapce za bradu, přinutila ho podívat se jí do očí.

„Anakine, nebojuj s ním. Ať se stane cokoli, nebojuj s ním. Uteč! Rozumíš, můj synu?“

Nic, žádná odpověď. Poslední dílek skládačky zapadl na místo. Pesně tam, kam odjakživa patřil.

„Rozumíš?“

Chlapec těžce polkl. Po tvářích se mu rozkutálely slzy. Stálo ho mnoho sil, než řekl: „Ano, mami, rozumím.“

Toryen sklonila hlavu. Přimhouřenýma očima se zadívala na hieroglyfy vyryté na ostří posvátného meče. Bylo tam napsáno Ne mocí, ne silou, nýbrž duchem.

Nezáleží na zbrani, nezáleží na síle. Jedině odvahou, statečností a odhodláním je možné porazit nepřítele, a to jakéhokoli.

„Už musím jít, Anakine, tvůj otec čeká.“


*     *     *


Toryen vyskočila, rozmáchla se mečem. Jeho ostří se střetlo s rudou čepelí Temného pána.

Šance, že by boj vzdala, tak definitivně padla.

Bojovala jako obrovská, divoká kočka. Naprosto přesně koordinovala své pohyby. Vader sotva stačil vykrývat rány, které se na něj ze všech stran sypaly. Nedařilo se mu přejít do protiútoku, zatlačit ji do defenzívy.

Posvátný meč udeřil do Vaderovy přilby, jeho špice se svezla po pancíři. Kdyby neměl chráněnou hlavu, padl by s rozťatou lebkou k zemi. Vader na okamžik ztratil rovnováhu, zapotácel se. Úder pěstí přímo do masky srazil Lorda ze Sithu k zemi. V mžiku byl zpět na nohou.

Vší silou udeřil do Toryenina meče, podařilo se mu vychýlit válečnici z osy. Prudce ji kopl do boku. Konečně se od ní dokázal odpoutat. Vztáhl ruku, změnil tok Síly. Kus kamenného obložení z trojúhelníkového štítu Katedrály se urval, prolétl vzduchem a udeřil Toryen do zad. S vyraženým dechem padla k zemi. Meč, jí vylétl z ruky, neškodně zazvonil o dlaždice.

Dav zahučel.

Toryen se zvedla do kleku, marně se snažila popadnou vyražený dech. Kdyby jí teď Vader zabil, bylo by po všem. Ale ten jen sklonil meč a se zlověstným klidem čekal, až se Toryen vzpamatuje.

Admirál Kereon k sobě přitiskl Anakina. Chlapec tlumeně vzlykl. Co mělo přijít, bylo nevyhnutelné. Jeho sny nikdy nelhaly.

„Zdá se, že nejseš tak silná, jak jsem předpokládal. Zřejmě jsem se v tobě zmýlil,“ pronesl Vader posměšně.

Toryen konečně popadla dech, nenávistně se zadívala na Vadera. „Jenom mě nepodceňuj.“

Prudce oddychovala, těžce se postavila na nohy.

„Nenávidíš mě?“ provokoval Vader. Neuměl číst myšlenky, ale pocity dokázal rozeznat dokonale. „Zajímavé, ale k ničemu, když nedokážeš svou nenávist správně použít. Jenom tě zbavuje síly!“

Toryen se pousmála, vycenila na Vadera dvě řady dokonale rovných bílých zubů: „Když myslíš, Annie.“

Posvátný meč jí vklouzl zpět do dlaně, zaujala bojové postavení, pokynula Vaderovi: „Tak pojď, rytíři. Ukaž, jak strašlivý dokážeš být,“ udělala narážku na jejich dávný rozhovor.

Bez zaváhání vyrazil vpřed.

Toryen pozvedla volnou ruku nad hlavu. V ten okamžik, jako by se nebe nad náměstím zatáhlo, jasné ráno potemnělo nadcházející bouří.

Vader se rozmáchl světelným mečem. Ohnivé blesky, které vytryskly z Toryeniny dlaně, sjely do černého bojovníka a odmrštily jeho tělo stranou. Přesto, že Toryen neudeřila do Vadera plnou silou, dokázal odrazit ten ohnivý vodopád jen s maximálním vypětím. Tímto druhem Síly on nadán prostě nebyl.

Dopadl na všechny čtyři, bez zaváhání vyrazil proti Toryen.

„Výborně, holčičko, a to je všechno, co umíš?“ zasyčel sarkasticky zpod masky.

Roztáhla tvář do krutého úsměvu: „Kdepak, drahý, to byl teprve začátek.“

Švihla mečem odspoda nahoru směrem k Vaderovi, jako by chtěla rozetnout plochu fóra ve dví. Neuvěřitelná síla trhala a vystřelovala dlaždice z náměstí, po jeho povrchu se rozeběhla klikatá čára zemětřesení. Blok pod Vaderovýma nohama vyletěl do vzduchu a doslova katapultoval Lorda ze Sithu proti sloupoví jednoho z chrámů. Přihlížející kněží sotva stačili uskočit. Vaderovo tělo udeřilo do žlábkovaných sloupů, aby se vzápětí začalo nekontrolovaně kutálet dolů po schodišti.

Dav burácel nadšením, Veers s Piettem si vyměnili starostlivé pohledy.

„Myslím, že s tímhle nepočítal,“ poznamenal Veers. „Roztomilá dáma.“

Otřesený Vader se namáhavě stavěl na nohy. Natáhl ruku, proud Síly zvedl Toryen ze země a zuřivě s ní mrštil k Vaderovým nohám. Posvátný meč znovu zařinčel o dlažbu.

Dav zaječel.

Toryen zasyčela jak rozdrážděná kočka. Vyskočila, jedinou ranou vykopla Vaderovi z ruky světelný meč a poslala ho obloukem pryč.

Tentokrát nezaváhal.

Bylo to jako úder obrovského kladiva.

Po tom, jak ponižujícím způsobem s ním zametla, už na ni nemínil brát nejmenší ohledy. Dal si opravdu záležet, aby ji náraz Síly zasáhl přímo do hlavy. Toryen zavrávorala, před očima se jí zatmělo. Vader vztáhl ruku, zpátky mu v ní přistál jeho světelný meč. Švihl Toryen rudou čepelí proti nechráněnému obličeji. Uskočila, ztratila rovnováhu. Další ráně se vyhnout nedokázala. Vader ji trefil přímo do oka. Zaskučela, zlomila se v pase, oběma rukama se uchopila za obličej. Z úst se jí vydral nelidský řev.

Dav zavřískal s ní.

Vader jí Silou stiskl hrdlo. Jeho  srdcem projel rozžhavený šíp. Ještě stále bojovala. Zesílil stisk. Nebude to snadné vítězství, ale je nadosah.

Toryen se zapotácela, zalapala po dechu, ale rozhodně se nevzdávala. Poloslepá se rozmáchla k dalšímu úderu. Vader uhnul, chytil ji pod krkem, zvedl do výšky. Nebyla o mnoho menší než on, přesto kopala nohama bezmocně ve vzduchu.

Chroptěla, zoufale se zmítala v jeho smrtelném sevření. Hrozilo, že si sama srazí vaz. Avšak stále dokázala vzdorovat. Vader ji musel obdivovat, byla neskutečně silná. Císař dobře věděl, proč ji chce.

„Nikdy,“ zachroptěla. „Nikdy nebudu sloužit tvému císaři.“

„Přestaň se vzpírat,“ zaburácel na ni zblízka. „Přijmi svůj osud!“

„Ne!“

Z posledních sil pěstí své mechanické ruky v opancéřované rukavici udeřila Vadera do hrudi, přímo do ovládacího panelu jeho životně důležitých systémů.

Něco uvnitř prasklo, modře se zablýsko, ozvalo se ostré zasyčení. Vader se zapotácel. Se zlostným výkřikem odmrštil Toryen stranou, avšak sám byl na pokraji zhroucení.

Těžce klesl na kolena.

Chtěl se nadechnout, ale respirátor vypadl z rytmu. S Vaderem se zatočil svět. Cítil, že vstát už nedokáže. Ještě stačil pozvednout ruku s mečem, ale kopnutí těžkou okovanou botou ho vzápětí odzbrojilo. Jeho meč poslušně skočil Toryen do ruky. Surově nakopla Vadera do masky.

Padl na zem.

Dav ani nedutal.

Další rána, další úder, další kopnutí. Poloslepá Toryen byla vzteky bez sebe. Tohle již nemělo s čestným bojem vůbec nic společného. Jen čirá nenávist, nic víc.

„Já i tarenstký lid,“ zařvala ochraptěle, „už tě máme,“ kopanec, „plný,“ další kopnutí do masky, „zuby!“

Dav jednohlasně zaječel, aby vzápětí ohromeně ztichl.

Poslední zásah byl strašlivý.

Srazil Vaderovi z hlavy pancéřovou přilbu, jeho maska se rozletěla na dvě poloviny. Jasné denní světlo Vadera oslepilo, jeho plíce se křečovitě stáhly. Před očima se mu vyrojily barevné kruhy, když se nechráněnou hlavou tvrdě udeřil o zem. Mohutné tělo sebou nekontrolovaně zaškubalo.

Boj skončil, bylo po všem. Už zbývalo jen jedno jediné. Práce pro řezníka.

Toryen namířila na Vaderovo obnažené hrdlo ostří světelného meče. Viděl jeho rudou, oslepující záři, slyšel tiché vibrace vražedné energie. Už zase na něj mířila jeho vlastní zbraní. Stačí jeden jediný pohyb a bude po všem.

Toryen těžce oddychovala, v uších jí šumělo, v hlavě divoce tepalo. Neslyšela nic než údery svého srdce. Třásla se bolestí a vyčerpáním, musela polykat, aby nezačala zvracet. Na levé oko neviděla.

„Skonči to,“ zachroptěl Vader z posledních sil. Vzepřel se na loktech, obrátil k ní své oči. Hluboké, temné, plné zloby a krutosti, ale i bolesti a strachu.

Daleko za nimi viděla malého chlapce, jemuž se stýskalo po matce, která mu později zemřela v náručí. Zamilovaného mladíka i zoufalce, který z obav o těhotnou ženu zaprodal svou duši Temné straně Síly. Cítila jeho bolest a bezbřehé utrpení, když při souboji se svým Mistrem spadl do sopečného kráteru na Mustafaru, když zemřela Padmé, když za jediný den přišel vlastní vinou o vše, co miloval a ctil. Prošla s ním peklem proměny, kdy pohřbil všechny pocity i vzpomínky, a jen tak se ubránil šílenství.

Stal se nelítostným monstrem, ale dokázal i milovat. Byl ztělesněním zla, přesto v něm bylo dobro. Šířil strach a hrůzu, a přitom zoufale toužil po lásce a pochopení. Byl krutý a nemilosrdný, avšak uměl být i něžný a pozorný.

Byl otcem jejího dítěte.

Dav rozpačitě zašuměl.

„Tak co je?“ sykla Channa Mistri. „Proč ho nezabije?“ s morbidním zaujetím hleděla na Vaderovu mrtvolně bílou, zjizvenou tvář. Nemohla od ní odtrhnout zrak.

Kereon zakroutil hlavou, nedokázal promluvit. Ze všeho nejvíc si přál, aby už byl té hrůze konec. Jakýkoli, ale konec.

„Tiberi,“ špitl Anakin tak tiše, že ho slyšel pouze Kereon. „Vážně je to můj otec?“

„Nedívej se tam.“

Ctihodný Quintus Likko pozvedl ruku s palcem otočeným směrem dolů. „Smrt!“ vykřikl směrem k davu.

„Smrt! Smrt! Smrt!“ začal skandovat lid, přidali se i senátoři. Stejný verdikt zněl i z balkónů blahobytných paláců. Jen kněží v sloupoví chrámů důstojně mlčeli.

„Toryééén, doraž ho!“ zařval Gnaeus Galba. S uctivým oslovením si pod tíhou okamžiku hlavu nelámal. Kdyby bylo na něm, už by ta kreatura nedýchala.

Legionáři a stormtroopeři držící dav pod kontrolou měli plné ruce práce. Lidu začala docházet trpělivost.

Piettovi s Veersem se usadil v očích děs.

Piett horečně uvažoval, jak tohle všechno císaři vysvětlí. Veers si zaraženě kousal zevnitř tvář a přemítal, koho asi imperátor požene k odpovědnosti za smrt svého oblíbence. Bez poprav se tahle záležitost zcela jistě neobejde. Proč jen se ten blázen musí věčně předvádět.

„Smrt! Smrt! Smrt!“ burácel lid jednohlasně.

Toryen zvedla ruku, jediným gestem dav umlčela.

„Jsi poražen, odpor je marný!“

Také nyní, ačkoli byla k smrti vyčerpaná, dokázala pomocí Síly svůj hlas proměnit v burácivou ozvěnu.

„Válka skončila, Tarent – zvítězil!“

Dav propukl v jásot.

Gnaeus Galba zvedl do náruče Channu Mistri, vlepil důstojnici pusu na tvář. Ctihodný Quintus Likko plácl do ramene admirála Kereona, který vděčně pohlédl k nebi. Přece jen je Toryen Vyvolená. Nesmrtelní bohové dobře věděli, komu svěřit ochranu Tarentu.

Vader zavřel oči, pomalu přikývl.

Tváří padl zpět na studenou dlažbu. Dusil se.

Toryen zhasla světelný meč, hodila zbraň na Vadera. „A teď jdi, odkud jsi přišel.“

Otočila se na patě, vykročila ke skupince jásajících Tarenťanů. Rukou si uvolnila řemínek přilby, odhodila ji na zem.

Kereon pocítil obrovskou radost a ulehčení. Skutečnost, že Toryenin první pohled po tom strašlivém boji patřil právě jemu, ho naplnila štěstím.

Veers s Piettem se rozběhli k zhroucenému Vaderovi. Chvatně mu začali nasazovat masku. Piett se zařekl, že bez doktora do podobné akce již nikdy nepůjde.

Nebe se rozjasnilo, na modré obloze zazářilo bílé slunce i barevné měsíce.

Toryen se zhluboka nadechla. Ranní vzduch byl čistý a průzračný, příjemně chladivý. Nad Metropolí nadcházel překrásný den.

Usmála se. Je po všem, zvítězila. Dokázala ubránit Tarent. Dávné proroctví se nenaplní. Už necítila žádnou bolest ani beznaděj. Obstála před tváří nesmrtelných bohů, postavila se osudu.

Lehkým krokem kráčela vstříc Anakinovi, který se k ní s úsměvem rozběhl. Náhle se však zarazil, jeho ústa strnula v němém výkřiku. Admirál Kereon vytřeštil oči, Channa Mistri cosi zaječela.

Dav náhle zmlkl.

Běh světa se zastavil, vteřiny se staly věčností.

Vader, kterému Veers s Piettem nasadili masku, vyskočil na nohy, vztyčil se do své impozantní výšky. Sípal a chroptěl, hlavu mu drtila nesnesitelná bolest, všechno se točilo a houpalo, ale on si ničeho z toho nevšímal.

Zaměřil se na jedno jediné.

Několika dlouhými kroky dostihl Toryen, pevně ji uchopil za rameno, prudce ji k sobě otočil. S překvapeným výrazem na něj pohlédla. Byla příliš vyčerpaná, než aby dokázala vyhodnotit, co se vlastně děje.

Uchopil ji v pase, pevně ji k sobě přitiskl. „Toryen, miluji tě.“

Avšak láska na Temné straně je tak jiná. K hrudi jí přiložil zhasnutý světelný meč, stiskl jeho ovladač. Rudá čepel pronikla pancířem, jako žihadlo projela Toryen hrudí.

„Nééé!“ zaječel Anakin.

Toryen vytřeštila oči, naprázdno otevřela ústa. Zděšení, které se jí usadilo ve tváři, bylo nekonečné. Nohy pod ní poklesly, rukama se zachytila Vadera. Hlava jí klesla na jeho rameno.

„Odpusť, Toryen.“

S těmi slovy ji srazil na kolena. Očima zastřenýma smrtí k němu vzhlédla. Vader se rozmáchl, aby jí jediným úderem setnul hlavu.

Nemůže ji nechat vyhrát, ale také ji nikdy nepřivede císaři. Nedá Palpatinovi ženu, kterou miluje.

Avšak najednou ten pohyb nedokázal dokončit. Nesmí zklamat svého pána. Musí splnit rozkaz, podřídit se vůli svého Mistra.

„Annie …“

Toryen se bezvládně zhroutila na kamennou dlažbu. Svět kolem ní se změnil v rozmazanou šmouhu, roztřásla ji zimnice.

Kereon a Likko bez dechu zírali na děsivé představení, Mistri si přikryla tvář rukama. Jediný Galba se vrhl vpřed.

„Ty pokřivenej zmetku!“ zařval na Vadera.

Vytasil legionářský meč, ale byl sražen výstřelem z blasteru dříve, než vůbec stačil Temného pána jakkoli ohrozit. Další blesk zasáhl Channu Mistri, která vyrazila Galbovi na pomoc. Byla na místě mrtvá.

„Nééé!“ řval Anakin, kterému se z očí valily proudy slz. „Toryééén!“

Neměl čas zvyknout si oslovovat ji matko.

Vader vykročil jeho směrem.

Anakin si rukávem otřel oči, horečně sáhl pod plášť. Stejnou situaci už jednou prožil, včera v noci, v děsivém snu. Napjal tětivu luku, zamířil na Vadera. Šíp vystřelený dítětem nemohl mít dostatečnou průraznost, pokud by ovšem nebyl, stejně jako tento, opatřen hrotem s kontaktním detonátorem.

Temný pán znehybněl. Věděl, že tenhle kluk nikdy nemine.

Syn pohlédl přes hrot šípu na otce.

Anakine, zašumělo mu v hlavě, nebojuj s ním, uteč! Uteč!

Uvolnil tětivu, nevystřelil. Zahodil luk, rozběhl se k Bukefalovi. Obratně se na dračího koně vyšvihl, přitáhl mu uzdu, kopl zvíře patami.

„Chyťte toho kluka!“ zařval Vader na stormtroopery. „Chci ho živého!“

Bukefalos divoce zaržál, udeřil kopyty do kamenné dlažby. Vyrazil vpřed, mohutným tělem smetl vojáky, kteří se mu snažili zatarasit cestu. Několik z nich spálil svým ohnivým dechem.

Na opačné straně náměstí dav prolomil kordon a vpadl na prostranství. Vážení občané tarentští se vrhli na stormtroopery vším, co měli právě po ruce. Dlažebními kostkami, odpadkovými koši, urvaným zábradlím. Z balkónů paláců začaly létat kořenáče a truhlíky s květinami.

Legionáři se postavili po bok lidu, který se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Nablýskané meče zasvištěly vzduchem, hlavy v bílých přilbách se rozkutálely po náměstí. Celý prostor byl najednou válečnou zónou. Stormtroopeři utvořili kolem imperiálních důstojníků kruh a střelbou z blasterů drželi rozzuřený dav v uctivé vzdálenosti.

„Pošlete dolů úderné jednotky,“ křičel Veers do vysílačky na posádku Executoru.  „Okamžitě pošlete posily. Vypuklo povstání!“

Anakin přibrzdil Bukefala, zavolal na hrůzou zkamenělého Kereona: „Tiberi, nasedni. Rychle!“

Kereon se probral z ohromení. Rozběhl se k Bukefalovi, vyšvihl se za Anakina.

„Jeď, Bukefale!“ přikázal Anakin.

Dračí kůň chrlil oheň na všechny strany, zatímco uháněl přímo k bráně teleportu. Jeho kopyta se téměř nedotýkala země. Jako by přesně věděl, co má dělat. Imperiální vojáci vyslali za uprchlíky několik střel. Kereon cítil, jak se mu laserový výboj otřel o rameno. Sykl bolestí, stiskl ovladač teleportu na svém zápěstí.

Obrovitý ocelový kruh se začal otáčet, vzduch rozkmitalo hlubokofrekvenční hučení. Kereon se naposledy ohlédl přes zraněné rameno. Viděl, jak jeden ze stormtrooperů pozvedl blaster, přiložil prst na spoušť.

„Nestřílej!“ zahřměl Vader, vrhl se k vojákovi. Jediným úderem Síly rozdrtil jeho hrdlo. Přesto voják, ještě než zemřel, vypálil.

Zelený blesk projel vzduchem. Kereon se instinktivně přikrčil, výboj mu zasyčel kolem ucha. Anakin zaskučel, bezvládně padl na Bukefalovu šíji.

Prostor uvnitř brány teleportu se rozvlnil jako vodní hladina.

„Skoč, Bukefale!“ zařval Kereon.

Kůň se odrazil, proletěl kruhem, který vzápětí explodoval.

Vader po několik úderů srdce zíral na zničený teleport. Jeho syn, kterého ani nestačil blíže poznat a jemuž před očima zavraždil matku, zemřel dříve, než nenávratně zmizel v ohnivém mraku. To bylo příliš i na Lorda Vadera. Tvrdě potlačil pocity, které se ho chystaly připravit o rozum.

Toryen zasténala, ale nic z okolního dění už nevnímala.

Vader se obrátil na Veerse s Piettem, ukázal na umírající bojovnici: „Dopravte ji na mou loď. Ať ji doktor ihned stabilizuje. Kontaktujte rekonstrukční tým na Coruscantu. Ručíte mi za ni osobně, admirále!“

Veers byl z duše rád, že neřekl generále.

„Vy, generále,“ Veers s sebou zaskočeně trhl, „skoncujte s tou rebélií!“

Vader pod maskou sarkasticky zkřivil rty: „Já i Galaktické impérium už máme tarentského lidu plné zuby!“


*     *    *


Kdesi daleko, na opačném konci galaktického disku, ve světě, jehož šťavnatě zelené louky a podzimem zbarvené lesy zalévalo měkké podvečerní světlo, se rozvlnil vzduch. Kopyta dračího koně udeřila do trsů trávy, od ocelových podkov odlétlo bílé chmýří babího léta.

Kereon přitáhl Bukefalovi uzdu, rychle seskočil z koně. Zatřásl bezvládným chlapcem v jeho sedle.

„Anakine?“

„Anakine!“

Obrátil k sobě jeho tvář, zděšeně ustoupil několik kroků zpět. Zakalené oči slepě hleděly do prázdna. Kereon jemně stáhl chlapce z Bukefalova hřbetu, zvedl ho do náruče, rukou mu podepřel hlavu.

„Anakine …“ vzlykl.

„Pane?“

Kereon se poplašeně otočil, zamženým zrakem pohlédl na jakéhosi muže v šedém plášti, který se náhle objevil jen pár kroků od něj.

Kereonovi se sevřelo hrdlo. Ten tvor nebyl člověk. Z lysé hlavy mu splývaly na záda dva dlouhé, ocasům podobné výběžky.

„Nebojte se pane, jsem twi’lek,“ řekl neznámý tarentsky, avšak s velmi zvláštním přízvukem. Lehce se usmál, čímž odhalil dvě řady ostrých, špičatých zubů. „Jsem na tomto světě cizincem, stejně jako vy, přesto vám pomohu,“ pokračoval zdvořile. „Mám mnoho kontaktů. Vaši lidé mi zaplatili, abych se postaral o vás a …“ zarazil se, „o chlapce.“

Sklopil hlavu, rukou udělal jakési znamení, něco nesrozumitelného zamumlal. Pomalu přistoupil ke Kereonovi. Rukou s dlouhými kostnatými prsty lehce přejel přes Anakinovu křídově bílou tvář. Strnulé oči se navždy zavřely.

Kereon poklekl. Jemně chlapce položil do trávy protkané stříbrnými nitkami pavučin. Hluboce sklonil hlavu, zakryl si tvář rukama. Nedokázal víc zadržovat pláč.

Ani v nejmenším netušil, že twi’leka dobře zaplatila nejen tarentská tajná služba, ale i někdo mnohem vlivnější.

Twi’lek se zhluboka nadechl, na okamžik zadržel dech. Pak pevným hlasem řekl: „Ještě dnes zajistím jeho pohřeb, pane.“


VII.


Nestávalo se často, aby na Coruscantu pršelo. Ale když už déšť navzdory regulaci počasí přišel, obvykle nešlo o příjemný májový deštíček, ale o studený liják, který dokázal v prudkých poryvech bičovat planetu po mnoho dní. Město, jindy zářivé a živé, zšedlo a potemnělo, propadlo se do sychravého splínu a ospalé dřímoty. Vrcholky nebetyčných mrakodrapů se ztrácely v mlžném oparu, nebylo možné odlišit den od noci. Tep Věčného města se zpomalil na nezbytně nutnou frekvenci, jen takovou, aby se srdce Galaktické říše nezastavilo nadobro.

Darth Vader stál zamyšleně u velkého okna a sledoval kapky vody, jak stékají po skle. Neměl déšť rád. Pocházel ze světa, kde klidně nezapršelo celé roky. Nesnášel mokro a mlhavé příšeří, ve kterém ho vždy rozbolelo celé tělo. Kdy každá, i ta nejmenší mechanická součástka, jejíž přítomnost běžně ani nevnímal, o sobě náhle dávala s jízlivou naléhavostí vědět.

Zamyšleně sledoval, jak se dech z jeho masky sráží na chladném povrchu zamženého okna, jak zakrývá šedou siluetu města.

Nesnášel tohle sychravé bezčasí, kdy celý Coruscant jako by upadl do stavu uzívané netečnosti. Dokonce ani císař nepřijímal žádné návštěvy. Výsledky Tarentské mise jako by Palpatina náhle nezajímaly. Uzavřel se v soukromých komnatách a meditoval o věcech, jež ostatním zůstávaly skryty.

A tak Vaderovi nezbývalo než čekat. Čekat až ustane déšť a obloha se vyčasí, čekat až lékařští droidi odvedou svou práci na Toryen.

Pracovali čistě a bezchybně, žádný živý tvor v galaxii by nedokázal nahradit přesnou práci jejich mechanických systémů. Dokázali napojit i mikroskopicky jemná nervová vlákna, scelit nejmenší z kapilár. Propojit živý organismus s kybernetickými doplňky, stvořit novou bytost.


*     *     *


Darth Vader se odvrátil od okna. Jeho zrak spočinul na sklopném lékařském stole, na jehož desce ležela Toryen. Oblečená byla v přiléhavé kombinéze, která pomáhala organismu v bezvědomí udržovat stálou tělesnou teplotu.

Ale byla to ještě vůbec Toryen?

Srdce poškozené čepelí laserového meče bylo nahrazeno kybernetickým orgánem. Levou část hlavy jí jako černá klepeta obepínaly kovové úchyty. K nim byla připevněna maska, která jí zakrývala třetinu obličeje. Pod maskou byly, namísto zničeného oka, umístěny citlivé vizuální senzory. Dlouhé vlasy jí kvůli instalaci úchytů museli ostříhat, a tak její účes nápadně připomínal tatooinského dikobraza. Také pravá, i když mechanická ruka s částí předloktí, byla vyměněna za protézu kompatibilní s říšskými technologiemi, aby bylo možné kdykoli provést údržbu.

Úsilí droidů se přiblížilo ke svému konci. Prováděli závěrečné testy, odpojovali přístroje. Teď se rozhodne, zda bude Toryenino tělo schopno fungovat samostatně, bez neustálé podpory zvenčí.

K Darth Vaderovi se připojil šéflékař rekonstrukčního týmu. Postarší muž s šedými vlasy a stejně šedými, krátkými vousy. Měl tmavé, zapadlé oči, které napovídaly, že ten člověk má za sebou hodně probdělých nocí.

„Základní životní funkce jsou v pořádku,“ řekl bez známky jakéhokoli osobního zaujetí pro pacienta. Za dobu, kdy dělal tuhle práci, se naučil udržovat chladný odstup od jedinců, kteří mu procházeli pod rukama. Často bylo bezpečnější ani nevědět, o koho se vlastně jedná.

„Objekt sám dýchá, organismus přijal implantáty včetně srdce, mozek vykazuje aktivitu. Základní životní funkce jsou v pořádku, k sekundární infekci nedošlo. Pokud si přejete, můžeme ji zkusit probudit.“

Vader úkosem pohlédl na lékaře. „Dobrá, začněte.“

„Ještě jedna připomínka. Přestože mozek funguje, nelze, dokud je v bezvědomí, otestovat všechny procesy. Přece jen k jistému poškození mohlo dojít. Může se stát, že některé procesy nebyly zcela zachovány.“

„Co tím myslíte?“

Lékař pokrčil rameny, nezúčastněně vysvětloval: „Může trpět ztrátou paměti, poruchou intelektu, možná se bude učit znovu chodit, nemusí mluvit nebo neudrží …“

Vader prudkým gestem lékaře zarazil. „Mluvte k věci. Chcete říct, že jste z ní udělal idiota?“

„Já ne,“ ohradil se lékař. „Já ji nezmrzačil. Pouze napravuji přehmaty jiných.“

„Máte na mysli někoho konkrétního?“ otázal se Vader mrazivě.

„Jen chci říct, že kvalita jejího života nemusí být jako předtím,“ pokračoval doktor nevzrušeně, jako by mu předchozí Vaderova reakce unikla.

Vader přiblížil k lékaři svou masku. „Kvalitu jejího života ponechte na mě. Starejte se jen o svou práci!“

Lékař si sáhl na hrdlo, rukou udělal obranné gesto: „V pořádku, Lorde Vadere, jen jsem vás chtěl informovat.“


*     *     *


Lékař přiložil Toryen k paži injekční aplikátor a vstříkl jí povzbuzující látku.  Netrvalo dlouho a víčko Toryenina zdravého oka se mírně sevřelo.

„Je připravená, sklopte lůžko,“ přikázal lékař droidům.

Stůl se začal pomalu naklápět do svislé polohy. Tělo, hlavu i končetiny držela pevná, kovová pouta.

Lékař s Vaderem přistoupili k lůžku.

„Slyšíte mě?“ promluvil lékař. „Pokud ano, pokuste se to dát nějak najevo.“

Toryen otevřela oko, zamrkala. Její ústa se pohnula. Vydralo se z nich přidušené zachroptění, pak něco jako hlas.

„Ana …“ nesrozumitelný sled zvuků. „Ana – ki – ne.“

Darth Vader přistoupil k Toryen. Pochopil, ke komu se upínají její první myšlenky. „On zde není,“ řekl pomalu.

Toryen se pokusila podívat kolem sebe, její dosud plavoucí pohled utkvěl na Vaderovi. „Ne, hlavu ne!“ vykřikla.

Vader se zarazil. Pamatovala si vše do posledního detailu.

„Hodlal jste jí useknout hlavu?“ pohlédl lékař tázavě na Vadera, ale souhlasu se od něj nedočkal. „Zřejmě navázala přesně tam, kde skončila. To je úžasné!“

Zářivka nad jejich hlavami se rozblikala, lékařské přístroje začaly drnčet.

„To není úžasné,“ zahučel Vader. „Vypadněte!“ přikázal lékaři.

„Musím zůstat s pacientem, monitorovat …“

„Zabije vás,“ s těmi slovy popadl Vader chlapa za límec. „Ještě maličkost, co ta okna?“ zajímal se.

„Nerozbitná.“

„Výborně.“

Vader mrštil doktorem proti ocelovým dveřím. Ovládací čidlo zaznamenalo pohyb, křídla se rozjela do stran. Doktor vyletěl hlavou napřed do chodby, kde se rozplácl na podlaze. Vzápětí se za ním dveře zase zavřely.

Ne, že by Vaderovi na tom člověku nějak osobně záleželo, ale nejspíš ho bude pro Toryen ještě potřebovat.

Ocelové zámky, které držely Toryen připoutanou ke stolu, se s prásknutím uvolnily. Pokusila se udělat krok, ale zesláblé nohy ji neunesly. Padla na zem, snažila se vstát. Jednomu z lékařských droidů explodoval motivátor, dalšímu vyhořely senzory a odpadly mechanické končetiny. Naprosto neměla sílu své mysli pod kontrolou.

Obrátila hlavu k Vaderovi. „Kde je Anakin?“

Necítila žádnou ozvěnu jeho mysli, ani ten sebemenší závan synova vědomí. Obklopovaly ji miliardy hlasů, promlouvaly a křičely, slévaly se do ohlušujícího burácení. Svět, ve kterém se ocitla, bzučel jako jediný obrovský roj. Miliardy hlasů, miliardy duší, miliardy ozvěn tříštících se v prostoru.

Vader sklonil hlavu, uhnul pohledem. „Anakin zemřel. Jeden z výstřelů ho zasáhl dříve než kůň proskočil portálem teleportu.“

Toryen vytřeštila na Vadera zdravé oko. „Ne,“ vydechla.

„Ne!“ zakřičela.

„Ne!!“ sevřela ruce v pěst.

„Nééé!!!“

V meditační místnosti v samém srdci císařského paláce Palpatin slastně zavřel oči. Vychutnával nespoutanou energii, která tak neuvěřitelným způsobem zasáhla do pole Síly. Již zakrátko bude jejím pánem, zkrotí ji a přiměje sloužit Temné straně.

Toryen bezděky pohlédla k oknu. Na zšeřelém pozadí říšské metropole spatřila svůj odraz na skle pokrytém kapkami deště. Dotkla se svého obličeje, instinktivně přejela rukou po své hrudi.

Naprázdno otevřela ústa, přidušeně zasípala.

Obrovské tabule ve vysokých oknech začaly vibrovat. Z úst se jí vydralo cosi, co nemělo nic společného s hlasem lidské bytosti. Jediným skokem byla u okna, kovovou pěstí pravé ruky udeřila do tabule. Po vrstvené výplni se rozběhly klikaté čáry. Obraz monstra, který chtěla zničit, rozpraskal a získal tak ještě bizarnější podobu.

Další výkřik, další úder.

Sklo se s řinčením vysypalo, obrovitá tabule doslova explodovala. Rozprskla se na tisíce malých kousků, jež se vzápětí změnily v zářivé jiskry. Do sálu zadul ostrý poryv studeného větru s deštěm.

„Nerozbitné,“ zavrčel Vader ironicky.

Přiskočil k Toryen, odtáhl ji od vyraženého okna zpět do sálu, aby ji prudký vítr nestrhl ven do propasti. Sevřel ji v náručí. Věděl, jakou bolest cítí, jak nezměrná je její beznaděj. Pevně ji objal, přitiskl k sobě. I teď, přesto jakou proměnou prošla – či snad právě proto – byla nádherná a jedinečná.

Toryen se přes Vaderovo rameno ohromeně zadívala ven na cizí, gigantické město bičované vytrvalým deštěm.

„Já vím, co prožíváš,“ řekl Vader, „ale časem ovládneš své pocity, já jsem to dokázal také. Mysl najde cestu, jak se vypořádat s utrpením.“

Toryen se od Vadera odtáhla, zkřivila obličej. „Jsi pokřivenej bastard!“ zavřískala. „Měli jsme dohodu, a ty jsi ji porušil. Udělal jsi ze mě stejnou zrůdu, jako jsi sám. Zabil jsi naše dítě!“

„Ne!“ vyhrkl s opravdovým zděšením. „To bych nikdy neudělal. Toryen, věř mi, já Anakina nezabil!“

Vytrhla se z jeho náruče. „Nenávidím tě!“ s těmi slovy do Vadera vší silou vrazila. Silný úder připravil Temného pána o rovnováhu. Ostrý vítr se opřel do jeho černého pláště a strhl Vadera přes okraj rozbitého okna.

Vykřikl, padal do nedozírné hloubky pod sebou. Jen s použitím Síly se mu podařilo zachytit římsy, která o mnoho pater níž obepínala budovu. Zařval bolestí, když se pád naráz zastavil a on zůstal viset za jednu ruku nad propastí. V kloubech mu zapraštělo, pravým ramenem mu projela děsivá bolest.

Provazy deště stékaly Vaderovi po přilbě i po masce, vpíjely se do jeho těžkého, černého pláště.

Zaklel jak nejsprostší pasák z coruscantské galerky.

Jak nenáviděl tohle počasí!

Vztekle uvolnil sponu pláště, do něhož se opíral vítr a hrozil strhnout Vadera k zemi. Jakmile byl plášť volný, vítr ho uchopil a odnesl do mlhy nad městem. Vader se marně snažil nohama najít oporu na mokré fasádě budovy. Ruka v kožené rukavici mu pomalu klouzala po úzkém okraji římsy. S vypětím veškerých sil se přitáhl, zkoncentroval energii, odrazil se.  Síla vymrštila jeho tělo vzhůru. Oběma rukama se zachytil rámu vyskleného okna, těžce přepadl přes okraj zpět do sálu.

Toryen seděla na zemi, uprostřed zdevastovaného zařízení. Rukama si objímala kolena, její tvář byla křídově bílá, bezkrevné rty se neslyšně pohybovaly. Vader se ztěžka stavěl na nohy, když v tom se otevřely dveře a náhlý průvan málem vyhodil Temného pána zase zpátky ven z okna. Sotva udržel rovnováhu.

Doktor, který slyšel na chodbě řinčení rozbitého skla, už nedokázal dále nečinně vyčkávat. Vtrhl do sálu.

„No to snad …“ rozhlédl se po zničeném vybavení. Pohledem zavadil o Toryen. Přiskočil k ní, přejel po jejím těle lékařským skenerem. Celá se třásla, zjevně nevnímala, co se kolem ní děje.

„Prodělala nervový otřes, rozvíjí se u ní šok. Ihned ji musím napojit na přístroje, než její organismus zničí sám sebe,“ informoval lékař Vadera. „Nechám ji dopravit na jednotku intenzívní péče.“

Ale Temný pán byl opačného názoru. Pevně chytil doktora, který se chystal přivolat personál s nosítky, za předloktí. Muž dotčeně zaúpěl.

„Dopravte ji do mého paláce,“ rozhodl Vader.

Lékař, pokud si v tu chvíli vůbec něco pomyslel, zcela správně usoudil, že udělá lépe, ponechá-li si svůj názor pro sebe. Vpíchl Toryen silné sedativum a zorganizoval transport.


*     *     *


O pár dní později vyšlo nad Coruscantem slunce. Mraky se protrhaly, sluneční paprsky rychle vysoušely kaluže. Věže mrakodrapů zalil měkký, nazlátlý opar. Věčné město procitlo z ospalé malátnosti. Jeho život se zcela samozřejmě vrátil k svému obvyklému tempu, o to rušnějšímu, že několik posledních dní jen tak prozívalo.

Lord Darth Vader klečel před císařem Palpatinem. Provinile skláněl před svým Mistrem hlavu.

„Zřejmě jsem zapomněl zdůraznit, že ji chci živou,“ řekl posměšně imperátor.

„Ona žije, můj pane,“ namítl Vader.

Císař si Vadera změřil ostrým pohledem. Chtěl Toryen s její nespoutanou energií a nezměrnou silou, jež by si podmanil. Nechtěl vyhaslou loutku, která s prázdným výrazem zírala do stropu ve Vaderově paláci.

„Příště, Lorde Vadere, kroť svůj temperament.“

Vaderem lomcoval vztek. Císař s ním nikdy nepřestal jednat jako s nehotovým učedníkem. Tomu starci působilo krutou radost, když mohl svého služebníka neustále ponižovat.  Při obvyklém poklekni, Lorde Vadere měl už za ty roky rudo před očima.

Vader se přesto ovládl a vyrovnaným hlasem řekl: „Vynasnažím se, můj pane.“

Palpatin se jedovatě usmál. Dotykem Síly přinutil Vadera vzhlédnout a podívat se mu do očí. Žlutých, zlých, potměšilých.

„Vím, že na tebe udělala opravdu hluboký dojem,“ řekl jízlivě.

Vader se zachvěl. Skrýval city, které k Toryen choval, na nejhlubším dně své temné duše. Skrýval je i sám před sebou, avšak Palpatin dokázal nahlédnout kamkoli. Bezohledně, bez nejmenších skrupulí, pronikal do Vaderova nitra, aby vždy neomylně zasáhl tam, kde to nejvíce bolelo.

„Avšak měl jsem za to, že sis po smrti Padmé,“ další rána pod pás, „vyjasnil svůj postoj k jistým věcem,“ pokračoval císař a kousavě dodal: „Nebo snad ne, Lorde Vadere?“

Vader se zhluboka nadechl a tak klidně, jak toho byl v danou chvíli schopen, řekl: „Ujasnil můj pane.“

Císař se obrátil k Vaderovi zády, poťouchle se zašklebil. Na svého žáka už ani nepohlédl. „Přivedeš mi ji takovou, jaká byla,“ prohlásil s nekompromisní jistotou.

„Ona už nikdy nebude taková, jaká byla,“ poznamenal Vader ponuře.

„Pak tedy doopravdy zemře,“ rozhodl císař. Dobře věděl, že často je mnohem účinnější ohrozit toho, na kom těm druhým záleží, než vyhrožovat smrtí jim samotným.

Vader zatnul ruce v pěst. Ne, Palpatin se nevzdává, nikdy. Když něco chce, tak to prostě dostane. Avšak nic si nevezme násilím, každý mu jeho přání dobrovolně splní.

„Dej mi týden, můj pane.“

Císař se v duchu usmál. „Můžeš jít, Lorde Vadere. Uvidíme se za týden.“


VIII.


Hodiny, dny, týdny, měsíce, nebo také roky.

Darth Vader přemítal, jak dlouho může trvat, než se Toryen se vším vyrovná. A nebo také nikdy, pomyslel si hořce. Z vlastní zkušenosti věděl, že ten čas nelze nijak zkrátit. Otřesené duši prostě nelze poručit. Ten krok musí učinit sama, a nebo se utopit v doživotním šílenství.

Vader se vrátil do svého paláce. Zcela pohroužen do pochmutných úvah nepostřehl, že věci nejsou, jak by měly být. Kývnutím pozdravil dvojici noghrijských strážných u dveří komnaty, do které nechal uložit Toryen. Měl lepší pocit, když tam dnem i nocí stáli. Přesto nepochyboval, že kdyby chtěla, dokázala by si s nimi bez problémů poradit. Nevšiml si, že už se tak stalo. Mírně pohnul prstem a dveře komnaty se otevřely.

Prostorné apartmá s velkými okny a stupňovitou terasou bylo zamýšleno jako ložnice pána domu, ale Vader ji nikdy nepoužíval. Stejně jako na Executoru, nechal si i zde vybudovat speciálně vybavené prostory přizpůsobené jeho osobitým požadavkům.

Vstoupil do místnosti. Tlumené osvětlení a šedé odstíny v kombinaci s černou dodávaly interiéru poněkud přísný charakter. Uprostřed pokoje stála postel, snad až příliš velká pro jednoho člověka. Avšak Toryen v ní k Vaderovu údivu nebyla. Od jeho poslední návštěvy, kdy s prázdným výrazem stále jen zírala do stropu, na nic nereagovala a lékař jen bezmocně krčil rameny, se tedy něco důležitého změnilo.

Rozhlédl se prázdnou komnatou. Nebylo příliš možností, kam mohla odejít, pokud ovšem – neodešla úplně. Zběžně nahlédl do přepychové, mramorem obložené koupelny, se zlou předtuchou rozrazil vysoké prosklené dveře vedoucí na stupňovitou terasu. Tady nahoře, vysoko nad ruchem Věčného města, panoval klid.

Hluboké, takřka posvátné ticho.

Vader se zlostně otočil na patě a s černým pláštěm divoce vlajícím za jeho zády rázně vkročil zpět do chodby.

„Kde je?“ udeřil na Noghrie u dveří. Museli vědět, že Toryen zmizela, tak proč mu o tom neřekli?

Přikrčili se, vyděšeně pohlédli jeden na druhého. Vader poznal, že dostali rozkaz mnohem důraznější než byl ten jeho, že neposlechnout zkrátka nemohli. Přesto je jejich slabost neomlouvala. Naopak. Takové selhání bylo neodpustitelné. Měli Toryen hlídat, ne přijímat její rozkazy. Oba Nogriové se prackami s ostrými drápy uchopili za krky porostlé šedým kožíškem.

„Lorde Vadere, paní vás …,“ začal mňoukat jeden z nich přidušeně, „… oče …“ nechutný zvuk, jako když kočka dáví spolykané chlupy „ … očekává …“

Vader povolil sevření.

Toryen byla v paláci. Už když Noghri začal mluvit, vycítil její přítomnost. V tomto směru se Vaderovi ulevilo, ale vzápětí se mu sevřel žaludek, když si uvědomil, kde je očekáván.

V nejtemnějším srdci ponuré citadely, v podzemní komnatě, kde přijímal návštěvy, které palác opouštěly pouze v plastových pytlích. V prostorách, kde probíhaly ty nejkrutější výslechy, kde každá naděje byla jen marnou pošetilostí.

Věděl, že se před telepatií nadanou Toryen moc věcí skrýt nedá, přesto byly jisté okolnosti jeho života, od kterých by ji rád oddělil.

Vader stanul před zvukotěsnými dveřmi. Zhluboka se nadechl, na okamžik zaváhal, než kývl rukou a dveře se s tichým zasyčením otevřely.

Vkročil do komnaty. Po pár krocích zůstal stát ochromený pohledem, který se mu naskytl. Mdlé namodralé světlo spoře osvětlovalo prostor vyplněný přístroji, které dokázaly každou živou bytost hravě proměnit v poddajnou trosku. Uprostřed, ve velkém křesle, v němž během výslechů sedával nemilosrdný Lord ze Sithu, byla usazena Toryen.

Chladná a vznešená královna temnoty.

Oděv, který měla na sobě, neskrýval, nýbrž podtrhoval její jedinečnost. Zhotovený byl z jemné, černé kůže. Přiléhavé kalhoty, vysoké boty, rukavice s manžetami, krátký kabátek s širokým páskem a velkým límcem. A nad tím vším exoskelet s maskou. K dokonalosti jí chybělo jediné, meč sithského bojovníka.

Netušil, kde si oděv opatřila, ale zřejmě to museli zařídit služebníci paláce. Dal jim příkaz postarat se o Toryen, tak se o ni prostě postarali. Nebo spíš splnili rozkaz, který jim dala.

Vaderův dech se prohloubil, jeho elektricky řízený puls se zrychlil. V nitru Lorda ze Sithu doslova explodovaly pocity, které celá léta důsledně potlačoval. O to silnější byl nyní jejich zmatený příval. Silou burácivé povodně zaplavily jeho duši.

Těžké kroky zaduněly komnatou. Toryen pomalu vstala. Vztyčila se do své plné výšky, jež by byla úctyhodná i na muže. Přesto byly její pohyby elegantní a ladné.

Vader přistoupil k Toryen, oběma rukama ji uchopil za ramena. Potěšilo ho, že se při jeho doteku zachvěla. Vzrušovalo ho, když se ho lidé báli.

„Jsi krásná.“

Nikdy neuměl spřádat komplikované lichotky.

„Samozřejmě, máš zvrhlý vkus i záliby.“

Pochopil, proč ho očekávala právě zde. Jaké poselství se skrývá v komedii, kterou s ním hraje.

Vždycky, ať už se ocitne v jakkoli nevýhodné situaci, mu dokáže připravit nepříjemné překvapení. Nikdy nebude jejím absolutním pánem. S tím se bude muset smířit nebo – ji rovnou zabít.

„To nejsou záliby, jen nutnost vyplývající z mých povinností,“ zavrčel.

I on, jindy okázale krutý, se chtěl náhle předvádět v aspoň trochu lepším světle.

„Nebuď naivní. Jsem ten poslední, kdo by si o tobě dělal iluze. Na Tarentu je temnota vznešená, v tvém podání nechutně zvrácená.“

„Toryen, buď mě můžeš nenávidět nebo …“ Vader se zarazil. Slovo milovat se k němu opravdu nehodilo.

Jejich tváře se téměř dotýkaly. Téměř, kdyby mezi nimi nebyla jeho černá, dýchací maska.

„Nebo – milovat tě?“ dokončila větu za něj. „Kterou možnost myslíš, že zvolím, rytíři?“

Ihned ji pustil, bezděčně ustoupil o krok zpět.

„Tenkrát jsem ti nevadil, přestože jsi věděla, jaký jsem.“

„Tenkrát jsi mě nechtěl předhodit císaři.“

Takže to byl ten hlavní problém.

Pochopitelně.

Studeným hlasem řekl: „Císař mi dal příkaz tě přivést. Splním rozkaz a ty se podřídíš.“

Chyběla už jen hrozba, co se stane, když se vzepře. Výmluvně se rozhlédl po všech těch roztomilých hračkách rozmístěných kolem.

„Hodláš mě mučit?“

„Když se nepodřídíš dobrovolně, pak mi nejspíš nic jiného nezbyde.“

„Nepodřídím.“

„Pak doopravdy zemřeš, jak rozhodl císař,“ řekl neosobním tónem. „Připravím ti velmi bolestivou smrt, tu radost si neodpustím.“

Stejně studeně řekla: „Pochybuji, že tobě může něco udělat radost. Jsi jen stroj naprogramovaný plnit cizí vůli.“

„Splním rozkaz, ani tvé urážky na tom nic nezmění.“

Být na jejím místě kdokoli jiný, už by nežil.

„Nikdy se nedokážeš vzepřít, nikdy se neodvážíš Palpatinovi postavit. Svůj vztek si pak vybiješ na jiných. Kolik životů stojí každá audience?“

„Prozatím se spokojím s tím tvým.“

Stačilo jen nedbale kývnout prstem a Toryen visela přikovaná na ocelové stěně. Ruce i nohy jí držela pevná, neviditelná pouta. Vadera ovládl pocit vítězství. Teď jí dá pocítit svou pravou moc a sílu. Ukáže jí, kdo je pánem každé situace. Klid s jakým k ní vykročil, byl zlověstnější než jakýkoli výbuch.

Toryen zatnula zuby. Podařilo se jí uvolnit jednu ruku, ale než stačila vyslat proti Vaderovi proud energie, Temný pán pouta bleskově obnovil.

Reakce byla okamžitá. Rozžhavené žihadlo projelo Vaderovi srdcem. Mohutným tělem v černém brnění Toryen ještě více přimáčkl ke stěně. Bolestně zaskučela.

Rukou v opancéřované rukavici ji pevně uchopil za bradu. Ucítila na své tváři dech, vycházející zpoza jeho ebenové masky.

Divoce na něj pohlédla: „A co teď rytíři, dostanu pusu od Darth Vadera?“

Naprosto přesně udeřila do samé podstaty jeho absurdní existence. Nemilosrdně zasáhla Vadera na nejcitlivějším místě. Mnohem bolestivěji, než by dokázala jakákoli vulgární urážka.

Pouta zmizela, sevření ochablo. Vader se jednou rukou opřel o stěnu. Jeho těžký, hlasitý  dech jako by vycházel z bezedné studny.

Po několik dlouhých chvil mlčky hleděli jeden na druhého. Toryen si stáhla rukavici,  konečky prstů své mechanické ruky se lehce dotkla tváře té černé příšery, za kterou se skrýval. Zlý a krutý, nešťastný a osamělý.

Kov zaskřípal o kov.

„Annie, co jsme to za lidi?“ povzdychla si šeptem. „Jsme zrůdy.“

„Ne, jsme stvořeni ze světla,“ ale sám věděl, že to světlo již dávno pohaslo. Něžně ji pohladil po tváři: „Miluji tě.“ Jeho hluboký hlas byl najednou podivně zastřený, plný marné touhy.

„Já vím.“

Toryen oběma rukama uchopila Vaderovu přilbu a pomalu mu ji stáhla z hlavy.

„Co to děláš?“

Neodpověděla, na nic se ho neptala. Ozvalo se tiché zasyčení.

„Počkej, bez masky nemůžu …“

„Můžeš.“

Jeho oči oslepilo světlo. Ačkoli byla komnata jen spoře osvětlená, bolestivě zamžoural. Naposledy se zhluboka nadechl přes respirátor. Toryen odpojila i spodní část jeho masky. Chtěl jí říct, aby snad raději zavřela oči a nedívala se na něj, ale nemohl si dovolit plýtvat dechem. Ona přece věděla, jak vypadá.

Políbil ji.

Bez zaváhání, prudce a vyprahle. Moc času mu nezbývalo. Jeden, možná dva nádechy.

Vášnivě ji objímal uprostřed toho bizarního prostředí, kam nikdy nezasvítilo slunce a posledním pocitem, který zde měl být prožíván, byla láska.

Přesto to bylo možné.

Opět, tak jako před lety na Tarentu, nemohl uvěřit, že se našla žena, která dokáže vidět víc než jen jeho děsivý vzhled a temnou, pokřivenou duši, že to vše není jen bláznivý přelud jedné výstřední noci.

Znovu se nadechl. Nějaký vzduch se mu do plic sice dostal, přesto ho v hrudi varovně píchlo. Neměl čas se tím zabývat.

Chtěl jí říct, že i on umí milovat, ale nedostávalo se mu dechu. Před očima se mu vyrojily barevné mžitky. Chtěl promluvit a zjistil, že nemůže.

Zajíkl se, něco nesrozumitelného zasípal. Už nebyl schopen vyslovit ani jediné slovo. Celé tělo ho začalo brnět, plíce se bolestivě stáhly. Naprázdno zalapal po dechu.

Toryen se vymanila z Vaderova stále zoufalejšího objetí. Podala mu obě části masky, které – kdo ví, jak se to stalo – skončily na zemi.

Dávno zažitým pohybem si nasadil masku i přilbu. Několikrát se zhluboka nedechl. Pak bez jakékoli námahy zvedl Toryen vysoko do náručí. Svýma neuvěřitelně dlouhýma, štíhlýma nohama objala Vadera v pase, rukama se vzepřela o jeho ramena.

Z výšky se na něj usmála: „Dnes v noci jsem jen tvoje, rytíři.“

Musel zaklonit hlavu, aby jí mohl pohlédnout do tváře. Její jediné oko zářilo jako hvězda na nočním nebi.

„Ne, má paní,“ vydechl. „Každou noc budeš moje.“


*     *     *


Nad Coruscantem vycházelo slunce. Velké, rudé, příjemně hřejivé. Jeho přívětivá záře zalévala město narůžovělým přísvitem.

Darth Vader rozespalým zrakem klouzal po tiché ložnici, kterou měkké ranní světlo alespoň na okamžik zbavilo její strohé uměřenosti.

Netušil, jak se sem nahoru z temného podzemí vlastně dostali, ale na tom teď opravdu nezáleželo.

Ještě na chvíli zavřel oči, spokojeně vydechl. Nepamatoval, kdy naposledy spal tak tvrdě, kdy ho netrápily zlé sny, které běžně sužovaly jeho duši jakmile oko zamhouřil.

Do mysli, napůl zastřené závojem spánku, se mu začaly vkrádat vzpomínky na uplynulou noc.

Na noc, kdy prožíval lásku.

Kdy se jako muž miloval s ženou.

Kdy s údivem zjistil, že je schopen sdílet myšlenky a pocity, které se dříve neodvážil ani pojmenovat, že umí nejen brát, ale i dávat.

Kdy konečně nebyl tak strašlivě osamělý.

Při těch vzpomínkách znovu zatoužil po ženě, v jejímž objetí se tak nádherně utápěl, ale Toryen v komnatě nebyla. Rychle se zadíval skrze velké prosklené dveře na terasu.

Při pohledu do jasného denního světla bolestivě přimhouřil oči. Tvář mu zakrývala jen lehká dýchací maska, která pomáhala jeho poškozeným plicím zásobovat tělo dostatkem kyslíku, avšak nijak nechránila jeho přecitlivělé oči, ani neskrývala ošklivé jizvy. Takovou používal jen když byl skryt před zrakem okolního světa za zdmi svého paláce nebo v kajutě na palubě Executoru.

Toryen stála na terase zahalená do jeho černého pláště a tiše pozorovala překrásný východ slunce nad věžemi Věčného města.

Vader vstal, posbíral po místnosti rozházené části svého oděvu. Trochu namáhavě se začal soukat do černé kombinézy navržené tak, aby spolehlivě chránila jeho mechanické protézy a kybernetické implantáty. Některé její elektronické součásti bylo třeba propojit se zařízeními na jeho těle, a tak mu oblékání vždy zabralo nějaký čas. Kdysi, na počátku existence Darth Vadera, se nebyl schopen bez pomoci droidů ani sám obléct. Nyní se proto musel v duchu zasmát, když si uvědomil, že Toryen na to, aby ho v noci svlékla, stačilo pár vteřin.

Chvíli zaváhal nad těžkou černou maskou s přilbou, ale pak si ji stejně nasadil. Hlavně kvůli očím, jež byly zvyklé přijímat jen tlumený obraz zprostředkovaný vizuálními senzory. V běžném denním světle byl takřka slepý. Navíc byl na masku prostě zvyklý. Byla jeho dechem i neviditelností. Spolehlivou ochranou proti okolnímu světu.

Vyšel ven na terasu. Přistoupil k Toryen, objal ji. Společně beze slov shlíželi na obrovské město. Temný, vznešený pár, který bude zakrátko vládnout Říši.

Nyní už věděl, že po celý ten nekonečný čas, kdy žil sám, čekal jen na ni. Cítil, že i nejskrytější z jeho tužeb se brzy naplní. Dech měl klidný a vyrovnaný. Budoucnost, vždy mlhlavá a nejasná, začala po jejím boku konečně získávat pevné obrysy.

„Mrzí mne, co se stalo Anakinovi,“ řekl tiše. Škoda, že jejich syn už do té budoucnosti nepatřil. Byl bezpochyby výjimečný.

Toryen dlouho mlčela, než pronesla: „Slib mi, že už o něm nebudeme mluvit. Nikdy.“

Za celou noc mezi nimi nepadlo o Anakinovi jediné slovo a ona si přála, aby to tak zůstalo navždy.

„To ti rád slíbím,“ vydechl a jako tisíckrát předtím, i nyní si zakázal jakoukoli lítost. Jen další uzavřená kapitola, nic víc.

„Annie, Impérium umírá, stojí na konci času,“ řekla Toryen zamyšleně. „Vláda tvého císaře se brzy stane minulostí.“

Shoda jejich pocitů byla dokonalá.

„Ano, já vím, také to cítím. I císař se toho obává.“

Dlouze se zadíval do ranního oparu. „Nechci kvůli němu podruhé ztratit ženu, kterou miluji. Nestaneš se jeho učedníkem, staneš se Lady Vader.“


*     *     *


Velící důstojníci na Executoru chvatně šikovali vojáky do vyrovnaných útvarů, aby uvítání Lorda Vadera, pána vlajkové lodi, bylo jak se patří na úrovni.

Admirál Piett s generálem Veersem stáli v hlavním hangáru v čele důstojnického sboru. Ani jeden z nich si nebyl jistý, zda Vader nalezne loď v takovém pořádku, jak by si představoval. Vader se na palubě dlouhé dny neukázal. Piett neměl žádné rozkazy, že by měli jít do akce, a tak dal víc jak polovině mužů propustku dolů na Coruscant.

Raketoplán třídy Lambda dosedl do doku, jeho nástupní plošina se sklopila.

V kotoučích páry, které se vyvalily z hydraulických ovladačů, se objevila nezaměnitelná silueta Lorda Vadera a …

„A sakra,“ uklouzlo Veersovi. Ačkoli se změnila takřka k nepoznání, dobře věděl, koho má před sebou. Piett brvou nehnul, jen o poznání zbledl.

Darth Vader bez okolků nakráčel k oběma důstojníkům. Toryen zůstala stát pár kroků zpět, zamyšleně se rozhlížela po doku.

„Pane, jsme velmi poctěni vaším návratem,“ začal vrnět Piett obvyklou uvítací řeč.

Vader netrpělivě zavrčel, nezvykle tlumeně řekl: „Admirále, jako velící důstojník jste oprávněn oddávat?“

Generálu Veersovi cukly koutky, div si neprokousl tvář zevnitř. Vždy si až s dětinskou ješitností zakládal na své schopnosti být za všech okolností odměřený a rezervovaný, ale v poslední době podstupovalo jeho sebeovládání hodně těžké zkoušky.

Admirál Piett, kterého v souvislosti s Lordem Vaderem už nemohlo absolutně nic překvapit, srazil paty a neutrálním hlasem řekl: „Samozřejmě, pane.“

Na mysli mu vytanuly omezující podmínky, které se na toto oprávnění vztahovaly, ale jak znal Vadera, ten si se zbytečnými formalitami hlavu lámat nejspíš nehodlá.

Veers počkal, až Vader s Toryen zmizí v útrobách Executoru, pak se naklonil k Piettovi: „Myslíte, že se zamiloval?“

Admirál sebou trhl, bojácně špitl: „Myslím, že až po uši.“


*     *     *


Darth Vader se jemně, aby spící ženu nevzbudil, vymanil z jejího objetí. Něžně se dotkl její tváře, krátce se na ni zahleděl. Pak jí upravil odkopanou přikrývku, zatímco sám vstal. Tiše se oblékl a opustil luxusní apartmá, které se nacházelo o dvě paluby níž pod hlavním můstkem Executoru. Původně mělo sloužit veliteli vlajkové lodi. Vader si ale nechal vybudovat speciálně vybavenou kajutu nedaleko hlavního můstku, a tak i tyto přepychové prostory zůstávaly až do teď prakticky nevyužity.

Vader se vrátil se do své soukromé kajuty. Na pečlivě uklizeném pracovním stole ležel připravený kovový box. Vader krabici otevřel a opatrně z ní rozložil na desku stolu součástky a nářadí. Bez zaváhání se pustil do práce.


*     *     *


Miliardy hvězd galaktického středu se oslnivě třpytily na sametově černém pozadí nekonečného prostoru. Toryen byla tím pohledem doslova unesená. Byla zvyklá dívat se na galaxii zvenčí, ze světa daleko za jejím okrajem. Znala ji jako vzdálenou zářící spirálu, která den co den vycházela nad setmělým obzorem. Avšak nyní se ocitla v samém středu toho gigantického víru. Hleděla do záplavy světel, ohromená a uchvácená velkolepostí Říše, které vládl jediný člověk. Byla tím neskutečným pocitem natolik pohlcena, že ani nepostřehla, když se za jejími zády tiše otevřely dveře.

Darth Vader vstoupil do apartmá, mlčky zůstal hleděl na siluetu ženy, která jako by se vznášela v zářícím hvězdném oceánu. Připadala mu ještě krásnější než včera v paláci, než dnes v noci, kdy mu usnula v náručí s hlavou na jeho rameni. Patřila sem mezi hvězdy, do nekonečného vesmíru.

Toryen seděla na ocelovém rámu obrovského okna, které tvořilo čelní stěnu apartmá a poskytovalo tak ohromující výhled přes celou délku Executoru do otevřeného vesmíru.

Obrátila hlavu, tázavě pohlédla na Vadera. „Annie?“

Trhl sebou, jako by se právě probudil, pomalu k ní došel.

„To je pro tebe,“ trochu neohrabaně jí strčil do ruky podlouhlé černé pouzdro.

„Pro mě?“ podivila se.

Vader se v duchu pousmál nad svými i jejími rozpaky. On nebyl zvyklý dávat druhým dárky, ona nebyla zvyklá dárky dostávat. Kdysi vyrobil Padmé přívěsek na krk, ale Toryen by šperk nejspíš nepotěšil. Byl si jistý, že zvolil správně.

Pomalu otevřela pouzdro, nahlédla dovnitř. Nevěřícně se otázala: „Annie, to je vážně pro mě?“

Vyjmula z pouzdra světelný meč, zaskočeně si zbraň prohlížela. „Zvážil jsi všechna rizika?“

„Vyzkoušej ho,“ vybídl ji.

Stiskla ovladač, energetická čepel vystřelila do vzduchu. Nebyla ani rudá, jako meče Sithů, ani světle modrá či zelená, jako čepele Jediů. Čepel Toryenina meče měla temně modrou barvu s fialovými odlesky. Sálal z ní spalující mráz temnoty.

„Myslím, že se k tobě opravdu hodí,“ zapředl Vader spokojeně. „Je to lehká a elegantní zbraň, rychle si na ni zvykneš.“

Toryen zkusmo švihla mečem do vzduchu. Byl mnohem lehčí a obratnější než Posvátný meč Strážce Tarentu. K dokonalosti temného bojovníka už jí nic nescházelo. Správně by měla zbraň sestrojit sama, a on nepochyboval, že by to dokázala, ale když už ji nemohl vzít na žádnou svatební cestu, chtěl ji aspoň obdarovat.

Toryen s potutelným úsměvem namířila zářící hrot Vaderovi na hruď. „Tohle jsi nedomyslel, rytíři.“

„Chceš mě zabít?“ zabručel rozšafně.

„Tolik nepříčetné radosti nemohu galaxii způsobit.“

Zhasla meč, zcela samozřejmě si zbraň připnula k pasu.

„Chvályhodná ohleduplnost,“ poznamenal Vader.

Objal usmívající se Toryen, ale něco ve způsobu jakým to udělal, ji zarazilo. Zvážněla, pozorně se zadívala do nehybných očí jeho masky. Snažila se nahlédnout až za ně, do jeho duše, ale on svou mysl pečlivě uzavřel.

„Annie, co se děje?“ otázala se pátravě.

„Čas, kdy jsem tě mohl mít jen pro sebe, pomalu končí,“ řekl temně.

Do Toryen jako by udeřil blesk. Její výraz ochladl, po několik úderů srdce strnule hleděla na Vadera.

„Takže to přece jen uděláš,“ zkonstatovala zklamaně.

„Dnes tě odvedu k císaři.“

„Nikdy mu nebudu sloužit jako ty,“ zasyčela studeně.

Snažila se vymanit z Vaderova objetí, ale o to víc ji sevřel. „Přijmi svůj osud, Toryen. Nic jiného ti nezbývá.“

Rukama se vzepřela o černé brnění: „Říkal jsi, že se nestanu jeho učedníkem. Jsi slaboch, nikdy nedokážeš uskutečnit své plány. Narodil ses jako otrok, žiješ jako otrok a víš, jak zemřeš?“

Odstrčil ji, ustoupil o pár kroků zpět.

„Udělám, co mi přikázal,“ řekl nesmlouvavě. „Nebudeš Palpatinův učedník, ale podřít se mu musíš. Tak jako každý v galaxii. Císař výjimky nepřipouští.“

„Jsem vládce nezávislé republiky!“

„Poražený vládce. Modli se, aby císař nenařídil tu tvou operetní republiku zlikvidovat! Zatím byl velmi shovívavý.“

Tentokrát si nemohl dovolit zaváhat. Nevydařenou akcí na Bespinu vzbudil Palpatinův hněv. Mistrova důvěra v oddanost žáka byla velmi otřesena. Od Bespinu už nikdy nebyl jejich vztah jako předtím.

„Nesmím zklamat svého pána,“ zaburácel Vader. Jenomže koho vlastně přesvědčoval, Toryen nebo sám sebe?

Skryl choulostivé vzpomínky na samém dně své mysli. Nechtěl, aby se Toryen dobrala pravdy o jeho synovi dříve, než přijde ten správný čas.

Dnes Palpatina uchlácholí. Přivede mu Toryen a ona se mu podřídí. A protože z ní nerozvážně učinil Lady Vader, Palpatin mu ji velkoryse přenechá. Alespoň v to doufal.

„Zmýlila jsem se v tobě, Annie,“ řekla jako by se jí přece jen podařilo zachytit alespoň mlhavý záblesk jeho myšlenek. „Tvá vzpoura už začala a císař to ví. Jenomže ty ještě pořád lžeš sám sobě, protože se bojíš svobody. Je v tobě rozpor, vnitřní boj. Ale jednou se budeš muset rozhodnout.“

Tím nejzlejším hlasem, jakého byl schopen, řekl: „Žádný vnitřní boj, už jsem se rozhodl. Připrav se na audienci, císař tě očekává.“

Neosobní pařát výmluvně stiskl její krk. Sklopila hlavu, dívala se stranou. Slov nebylo zapotřebí. Stejný spár se otřel Vaderovi o srdce.

Byl si naprosto vědom její schopnosti  zabít jedinou myšlenkou, přesto jí zabodl prst pod bradu, přinutil ji podívat se mu do očí. „Musím přesvědčit císaře o své oddanosti. Jestli se jen pokusíš to překazit, zemřeš. Osobně se o to postarám.“


IX.


Císařský palác na Coruscantu byl postaven tak, aby v každém, kdo vstoupil do jeho prostor, vzbuzoval pocit pokory a umenšení. Široké chodby a rozlehlé sály, klenuté stropy a prostorná schodiště, věže a věžičky, nebetyčné sloupy a lomené oblouky, chliče i šklebící se sochy podivných stvoření, šerosvit a tmavá zákoutí, to vše mělo uvést návštěvníka do stavu strnulé poddajnosti.

Darth Vader v doprovodu Toryen rychlým krokem procházel chodbami císařského paláce. Nevšímavě míjel skupinky rozprávějících dvořanů z nejrůznějších koutů galaxie, ačkoli převahu měli jednoznačně lidé. Císařův odpor k jiným formám života byl všeobecně známý.

Kudy Vader procházel, tam utichal hovor. Oči všech, lidské i nelidské, se kradmo upíraly k ženě stejně působivé jako Temný pán, která Vadera doprovázela. Nikdo si nevzpomínal, že by kdy Lorda ze Sithu viděl v dámské společnosti.

Toryen křečovitě svírala Vaderovu ruku, tvář měla křídově bílou. Nelidská individua mlčky častovala pohledy plnými bytostného odporu. Snad ani zvířatům by nevěnovala tak znechucené pohledy. Na Tarentu takoví tvorové neexistovali.

Vader se pod maskou usmál.

Právě toto potřeboval. Záměrně přivedl Toryen do císařského paláce v době, kdy císař uděloval audience. Mohl ji sem samozřejmě dovést ve zcela jinou hodinu, kdy by chodby zely prázdnotou a ona by se s těmi tvory ani nepotkala, ale musela být vyvedená z míry, aby byla při audienci povolná a neodhalila karty příliš brzy.

Toryen se přitiskla k Vaderovi. Několik zevlujících obličejů se udiveně protáhlo. Nikdo si dokázal představit, že by se dobrovolně přitulil k Lordovi ze Sithu.

„Uklidni se,“ vyzval ji. „Uvědom si, že většině z nich připadáš tisíckrát strašlivější než oni tobě. Jsou sice odporní, ale pamatuj, že oni se tě bojí,“ ani se nesnažil ztišit hlas. Také on těmi patolízaly hluboce opovrhoval.

Dvořané si vyměnili poplašené pohledy. Jenom, aby jí nechtěl předvést, jak snadné je ten hnus zabít pouhou myšlenkou.

„Časem si zvykneš,“ nyní Vader hlas přece jen ztišil. Měkce, takřka konejšivě zabručel: „Já vyrostl mezi mnohem horší sebrankou.“

„To vysvětluje mnohé,“ poznamenala Toryen překvapivě klidným tónem. Vader si pomyslel, že tak snadné to s ní zase nebude.

Vstoupili do předsálí audienční síně. Vader si povšiml, že Toryeninu pozornost náhle zaujal vysoký muž v bílé admirálské uniformě.

Chiss s modrou tváří a pronikavýma rudýma očima se poněkud znuděně opíral o jeden z vysokých sloupů a čekal až na něj v císařově programu přijde řada.

Toryen zůstala stát jako přimražená.

Admirál jí naznačil lehkou úklonu, zcela bez okolků k ní vykročil. Ačkoli se velmi změnila, ihned poznal ženu, která mu uštědřila nepříjemnou lekci. Ani ho nepřekvapilo, že ji potkává ve společnosti Lorda Vadera, i když se říkalo, že ji zabil.

„Omluv mě,“ zamumlala Toryen na půl pusy směrem k Vaderovi a k jeho velkému překvapení vyšla Chissovi v ústrety.

„Madam,“ srazil admirál podpatky. Uchopil Toryen za ruku, lehce ji políbil. „Je mi ctí poznat protivníka, který mne dokázal porazit,“ řekl příjemným, kultivovaným hlasem. „Jsem …“

„Já vím, kdo jste,“ přerušila Toryen admirála nadřazeným tónem. Dokonce  se ani neodtáhla, když se jí humanoid dotkl. „Také mne těší admirále Mitth'raw'nuruodo, či snad jen Thrawne?“

Admirál se lehce usmál. Jeho krkolomné jméno vyslovila s naprosto správným chisským přízvukem.

„Poznat ženu, jako jste vy, muže vždy potěší. O to víc, že naše předchozí setkání bylo takřka niterné,“ udělal narážku na Toryenin útok na jeho mysl. „Nicméně, vaše taktika mne ohromila. Malé umělecké dílo, řekl bych.“

Toryen překvapeně vytáhla obočí: „Žertujete?“

„Nikoli, madam,“ řekl zdvořile. „O kvalitách protivníka nikdy nežertuji.“

Toryen nevěřícně zakroutila hlavou: „Ale to byl jen moment překvapení a starý námořní trik – říká se mu položit příčku na té. Naučil mne ho velitel tarentského hladinového loďstva. Je to účinný prostředek, jak jediným manévrem zmenšit palebnou sílu silnějšího protivníka, kterým jste bezpochyby byl. Copak tak otřepaný trik říšská flotila nezná?“

Thrawn se provinile kousl do rtu: „Obávám se, že císařská vesmírná flotila nedisponuje hladinovým loďstvem.“

Oba se zasmáli, pohlédli si do očí. Byl to kratičký zlomek vzájemného porozumění, prchavý okamžik jakéhosi nenadálého souznění myslí. Najednou ani nevadilo, že jeden z nich není člověk. Toryen byl ten muž něčím sympatický přesto, že dobře vycítila, jak moc nebezpečný dokáže být. Možná nebezpečnější než přímočarý Vader.

„Madam, obávám se, že náš rozhovor spěje ke konci,“ pohlédl Thrawn přes Toryenino rameno do středu sálu odkud k nim kráčel lehce rozladěný Vader. Temný pán si nemohl nevšimnout, že Thrawn stále drží Toryen za ruku a může na jeho ženě své rudé oči nechat. Zatímco Toryen, místo aby se otřásala odporem, s ním vesele flirtuje.

„Blíží se k nám Lord Vader,“ dodal admirál.

„Máte sepsanou závěť?“ otázala se Toryen nevinně.

Jinak rezervovaný Thrawn div nevyprskl smíchy.

„Lorde Vadere, jaká čest,“ zazubil se. Zcela zjevně si z hrozivého vzhledu Lorda ze Sithu příliš nedělal. „Přijměte, prosím, moji omluvu, že jsem vám odlákal dámu, avšak rozhovor s ní pro mne byl …“

„Zajisté potěšením,“ poznamenal Vader kousavě.

„Spíše poučením,“ namítl s úsměvem Thrawn. Znovu políbil Toryen ruku, a pak ji zcela bez okolků vložil do ruky Lorda Vadera. „Madam, doufám, že okolnosti budou příznivé a já vás někdy uvítám na palubě své vlajkové lodi,“ dodal uhlazeně.

„Pochybuji,“ odsekl Vader. „Císař vás hodlá poslat zpět na mapovací misi do Neznámých regionů. Svým posledním vystoupením u Tarentu jste císaře o svých vojenských kvalitách právě nepřesvědčil. Navíc byste měl více držet za zuby svůj neposedný jazyk,“ připomenul Vader Thrawnovi jeho nedávné vystoupení při jedné dvorské debatě, kdy se výřečnému admirálovi podařilo vzbudit nelibost samotného Palpatina.

Thrawn se smířlivě usmál, omluvně pohlédl na Toryen. Věděl, kdy je lepší ustoupit. „Vezmu si vaše ponaučení k srdci, Lorde Vadere,“ zapředl pokorně.

Dříve než stačil Vader zareagovat, přistoupil k němu císařův tajemník. „Lorde Vadere, císař vás očekává. Předpokládám, že dáma vás doprovází. Koho mám, prosím, ohlásit?“

„Ohlaste Lady Toryen Vader, paní ze Sithu,“ poučil ho Temný pán.

Thrawnovi zasvítily oči.

Neuvěřitelné! Zápletka hodná lyrické básně.

Bude velmi napínavé sledovat, jak rychle bude roztomilé pikantérie plná galaxie. Opravdu pozoruhodné, a to si vždy myslel, že Vaderovou jedinou vášní je škrtit neschopné důstojníky.


*     *     *


„Vaše Veličenstvo, dovolte mi ohlásit paní a pána ze Sithu, Lady Toryen a Lorda Darth Vadera,“ zvolal tajemník silným hlasem.

Byl profesionál a ať už si myslel cokoli, jeho dávno zažité instinkty mu nedovolily dát cokoli najevo.

Palpatin upřel ke dveřím své žluté oči.

Slyšel dobře?

Lady Toryen Vader, paní ze Sithu?

Kostnatýma rukama pevně sevřel opěrky velkého trůnního křesla. V posledních dnech pocítil zvláštní změny v toku Síly. Jakási podivná mlha se vařila kolem jeho učedníka a ženy, kterou mu měl přivést. Nedokázal však nahlédnout do Vaderovy duše, nedokázal spatřit, co mělo zůstat skryto. Jako by mysl jeho učedníka obklopil jakýsi mléčný opar, který Palpatinovi znemožnil vidět detaily. Zase ten dávný otisk cizí mysli ve vědomí jeho žáka.

Tak tedy, další tajný sňatek Lorda Vadera.

Hmmm, zajímavé?

Ne, jen další selhání a další slabost. Nicméně vítaný nástroj, jímž bude možné Vadera ovládat.

Palpatinův obličej, skrytý stínem černé kápě, se zachmuřil. Zatímco jeho učedník před ním pokorně poklekl, Lady Vader zůstala stát. Chladně na imperátora pohlédla. Její vzhled Palpatina překvapil.

Vader měl pravdu.

Rozhodně nebyla jako předtím, a už nikdy nebude. O to se jeho prchlivý žák svým světelným mečem spolehlivě postaral. Navždy změněná, navždy znetvořená. O to víc působivá. Sebevědomá žena, která si dokázala omotat kolem prstu Lorda Vadera – jak neočekávané a vskutku obscénní.

Palpatin si povšiml světelného meče u jejího boku. Cítil Sílu a obrovskou moc, která se v  ní skrývala. Nic nebránilo tomu učinit z ní sithského bojovníka, ale Vaderovi nepříslušelo to udělat. Učedník si už zase neoprávněně přivlastnil pravomoc svého Mistra.


*     *     *


„Vstaň, Lorde Vadere,“ vyzval Palpatin Temného pána. „Vidím, že čas, který jsem ti dal jsi skutečně plodně využil. Avšak měl jsem za to, že ve svém životě dáváš přednost vznešeným hnutím mysli před tělesným potěšením v náruči krásných dam.“

Vader povstal, probodl Palpatina pohledem. Mlčel. Uzavřel svou mysl, aby jeho Mistr nevycítil škodolibou radost, kterou mu jeho nevole působila.

„Lépe jsi měl vážit své kroky. Ovšem nerozvážnost vždy byla tvou věrnou milenkou a tajné sňatky oblíbenou kratochvílí,“ řekl císař ostře.

Vader sklopil hlavu, něco nesrozumitelného zamumlal. Ale zatím vše vycházelo podle jeho předpokladů. Císař ho považoval za nerozvážného blázna, nikoli za zrádce.

Palpatin zkřivil rty, obrátil svou pozornost k Toryen, která s nehybným výrazem hleděla před sebe. Žádná myšlenka, žádný obraz nebo pocit neodhaloval, co se děje v jejím nitru.

„Lady Toryen, poražený Strážce Tarentu. Jaká čest poznat tak silnou válečnici,“ oslovil ji císař posměšně. „Avšak jak se zdá, i ty potřebuješ mít svého Mistra, že?“ tázavě na ni pohlédl.

„Nepotřebuji Mistra,“ řekla Toryen. Její tvář nerozvířil ani ten nejmenší záchvěv. „Já jsem Mistr.“

„Skutečně?“ vytáhl Palpatin obočí. „Myslím, že o Temné straně Síly nevíš zdaleka vše. Sithské nauky jsi nestudovala, přesto sis pyšně titul sithského bojovníka přivlastnila.“

„Na mém úsudku ponech, co o temnotě vím. Studovala jsem nauky, pro které ty sithské jsou pouhým úvodem,“ řekla Toryen bez jakéhokoli výrazu či zabarvení hlasu.

Vader se zachvěl. Tohle nemělo s pokorou a podřízeností nic společného. Chtěl Toryen umravnit, ale císař ho předešel.

„Pak jistě víš, že Mistr, který není zapotřebí musí zemřít,“ zasyčel výhružně.

Toryen rychle pohlédla na Vadera, ale než stačila jakkoli zareagovat, vytryskly z Palpatinových rukou modré blesky. Naplno udeřily do Vadera a mrštily jeho mohutným tělem proti stěně sálu. Vader sáhl po světelném meči, ale císař vztáhl ruku a učedníkova zbraň mu poslušně vklouzla do dlaně.

Vader zachroptěl, energií přehlcené obvody jeho životně důležitých systémů kvílely o pomoc. Křečovitě zatnul pěsti. Stálo ho mnoho sil, aby neřval. Z úst se mu vydralo jen přidušené zasténání. Zaskočená Toryen zůstala stát, jako by udeřilo do ní.

Imperátor pozvedl paže, další ohnivá spleť sjela po Vaderově těle. Žhavý vodopád drtil jeho nitro. Nyní už se výkřiku prostě neubránil. Palpatin spokojeně zamručel. Energie, kterou ohrozil Vadera byla jen zlomkem strašlivé Síly, kterou disponoval. Kdyby chtěl, dokázal by svého žáka – i když mocného a silného – zabít úderem jediného blesku.

Císařova garda rychle vyklízela předsálí. Každý pochopil, že dnes jsou audience u konce. Admirál Thrawn zamyšleně hleděl na dveře přijímacího sálu, kolem kterých probleskovala modrá záře a řinul se bolestý řev. Nepohnul se, dokud ho jeden z gardistů nevybíravým postrčením nepřinutil odejít. Napadlo ho, že ani Vader, děsivý a obávaný, to nemá občas jednoduché. Copak tomu asi říká Lady Toryen?

Ta už na nic nečekala. Vytrhla od pasu svůj světelný meč, temně modrá čepel rozkmitala vzduch. S prudkostí, která imperátora zaskočila, se postavila do cesty jeho smrtícím paprskům, obrátila jejich tok.

Vztáhla ruku, z modrých blesků stvořila sršící kouli, kterou opovržlivě udeřila o zem. Vzduch naplnil odporný pach seškvařeného koberce. Palpatin ohromeně zíral na černý kráter v podlaze. Jen Mistr Yoda, největší z Jediů, kdysi dokázal něco podobného.

Přes jiskry poletující vzduchem probodla Toryen imperátora nenávistným pohledem. Surovým dotykem Síly sevřela jeho srdce. Šokovaný Palpatin sklonil paže, blesky pohasly.

„A teď – zemřeš,“ zasyčela Toryen.

„Ne!“ zařval Vader, jediným skokem byl na nohou. Sice zavrávoral, málem se zase zhroutil, ale dokázal slabost překonat. Natáhl ruku, Silou vyrval ochablému Palpatinovi svůj meč z ruky.

Temná ostří zařinčela jedno o druhé.

„Výborně,“ zasmál se Palpatin, který se velmi rychle vzpamatoval z nepříjemného překvapení, jež mu Toryen přichystala. „Teď uvidíme, kdo z vás je Mistr,“ řičel nadšením.

Ale ani Lord Vader, ani Lady Toryen se do vzájemného souboje zrovna nehnali. Prostě tam jen tak stáli a přes zkřížené meče nehybně hleděli jeden na druhého.

„Toryen, přestaň se vzpírat,“ promluvil Vader. „Nemůžeš zvítězit. Císař je teď tvým pánem.“

V podtónu jeho krutého hlasu zněla potlačovaná bolest a ještě něco, co dokázala postřehnout jen Toryen. Zoufalá prosba, aby ho nevystavila dalšímu císařovu hněvu. Věděl, že Palpatin bude zuřit. Čekal jedovaté poznámky, výčitky, manipulace a vyhrožování, jenom ne tak ponižující výprask. Jak strašlivě svého Mistra nenáviděl.

Toryen sklonila meč, zhasla jeho čepel. Najednou jí bylo Vadera líto. Zaraženě se zadívala do země.

„Copak, Lady Toryen, ty nebudeš bojovat? Bojíš se, že bys zase nedokázala Lorda Vadera zabít?“ otázal se Palpatin potměšile.

Stál s volně svěšenýma rukama uprostřed sálu. Silný a vyrovnaný, vítězný a nekonečně trpělivý. „Zdá se, že přece jen potřebuješ svého Mistra. Nebo se snad mýlím?“

Zaraženě mlčela.

„Toryen, přijmi svůj osud,“ zahučel Vader.

„Ne, nemýlíš se,“ řekla pečlivě ovládaným hlasem. „Svého Mistra skutečně potřebuji.“

Vader si oddychl, těžkým krokem přistoupil k císaři. Jako pokorný služebník stanul po imperátorově boku. Palpatin si ho změřil zkoumavým pohledem. Dnes oddanost Lorda ze Sithu podstoupila opravdu hodně tvrdou zkoušku, přesto nezklamal. Snad je tedy vyléčen ze své nepokory, jež už začínala být poněkud obtížná.

Císař se v duchu usmál. Jak často je láska, ta královna slabostí, mocným spojencem temnoty. Přistoupil k Toryen, křivými prsty se dotkl její tváře.

„Mohu jen závidět svému žákovi lásku a oddanost tak výjimečné ženy jako jsi ty, Lady Toryen,“ zaskřehotal. „Jsi diamant, kterému však klenotník dosud nedal ten správný tvar. Sám jsem chtěl být tvým Mistrem, vybrousit tvou jedinečnou mysl k dokonalosti, avšak Lord Vader mne předešel,“ povzdychl si, přimhouřenýma očima pohlédl na Vadera: „Kvůli tobě si zaslouží, aby žil, aby i on měl konečně svého žáka. A starému muži nezbývá než doufat, že i jemu jednou věnuješ svou přízeň, že budeš naslouchat jeho moudrým slovům.“

Palpatin se v duchu zašklebil. Nechá tu šelmičku Vaderovi, ať si s ní užívá, když ho to baví. Však ona brzy začne být nad jeho síly. A pak se jí ujme sám.

Toryen vycítila v jeho řeči odstín dvojsmyslnosti, po zádech jí přešel mráz. Opravdový a nepředstíraný. Ten stařec, znetvořený Temnou silou, se jí bytostně hnusil. Jeho odporný zjev byl odrazem ještě odpornější duše.

Navenek však pokorně sklopila zrak, zdvořile řekla: „Vážím si tvé velkorysosti, císaři Palpatine. Věřím, že stejně shovívavý budeš i k Tarentu a jeho občanům.“

Císař pokýval hlavou: „Záleží jen na tobě a tvé poslušnosti, jak velká bude míra mé trpělivosti. Předpokládám, že jsi slyšela o systému Alderaan?“

Toryen šlehla pohledem po Vaderovi. Srdce jí vyskočilo až do krku: „Samozřejmě, kdo by neslyšel. Avšak Říše již nedisponuje zbraní schopnou zničit celou planetu.“

Palpatin přimhouřil oči, velmi zle se usmál: „Och, mé dítě, ani nevíš, jak moc se pleteš,“ a vzápětí nevzrušeně pronesl: „Lorde Vadere, odletíš s Lady Toryen k měsíci Endor. Dohlédneš na dokončovací práce na stavbě Hvězdy smrti. Já se k vám připojím později. Předveď své milované ženě, jakými zbraněmi bude Impérium zakrátko disponovat.“


X.


Admirál Piett nervózně přešlápl z nohy na nohu. Chvíli mu trvalo než se odhodlal stisknout ovladač dveří apartmá Lady Vader. Přišel sám, bez obvyklého doprovodu dalšího důstojníka. Rozhovor, který ho čekal byl velmi choulostivý.

Lady Vader seděla na rámu velkého okna, za kterým modře pableskovala světla hyperprostoru, a cosi zkoumala v přenosném datapadu. Gigantický Executor se řítil hlubinami prostorového zakřivení k okraji galaktického disku, do soustavy Endor.

Piett si dodal odvahy: „Lady, já …“ nevěděl jak začít.

„Ano, admirále,“ obrátila k němu svou pozornost.

Musel si odkašlat. „Já – rád bych vás požádal o pomoc.“

Podivila se, vstala do své plné výšky. „O pomoc?“

„Jde o Lorda Vadera, paní,“ Piett tonul v rozpacích. „Dělám si o něj starost.“

„Starost? Jak šlechetné,“ prohodila ironicky.

Piett ustaraně zamrkal: „Víte, on se …“

„Já vím,“ přikývla Toryen. Po událostech v císařském paláci se Vader zahalil do hradby mlčení. Skryl se ve své speciálně upravené kajutě a dosud z ní nevyšel.

Piett se vděčně pousmál, ušetřila ho nepříjemného vysvětlování. „Měl jsem za to, že byste s ním mohla promluvit,“ navrhl.

Toryen pokrčila rameny: „Když myslíte.“

Společně došli ke dveřím Vaderovy kajuty. Piett pro formu opakovaně stiskl elektronickou signalizaci, ale zámek se neuvolnil a dveře neotevřely.

„Obávám se, zda je v pořádku,“ ale současně napadlo Pietta i něco horšího.

Toryen zavrtěla hlavou. „Ne, žije, jestli jste měl na mysli právě toto. Už to někdy udělal?“ zajímala se.

Piett zrozpačitěl, uhnul očima. „Ano, ale nikdy na tak dlouho. On spíš vždycky, když má špatnou náladu, tak někoho zabije,“ špitl, kradmo pohlédl na Toryen. Snad nezašel příliš daleko.

„Schází vám to?“ ušklíbla se Lady Vader. „Možná bych vám mohla ulevit, stejně už se tady začínám nudit,“ vychutnávala si admirálovy rozpaky.

„Promluvíte s ním?“ otázal se Piett spěšně.

Toryen zamyšleně přikývla, ukázala na pancéřové dveře: „Existuje nějaký civilizovaný způsob jak je otevřít nebo mám snad rozdrtit zámek pomocí Síly?“

„Ne, to žádném případě,“ zhrozil se admirál. „Znám bezpečnostní kód,“ dodal, avšak vzápětí znejistěl: „Ale to je jen pro opravdu mimořádné situace. Pokud víte, že je Lord Vader v pořádku, pak bychom ho nejspíš neměli vyrušovat.“

„Toto je mimořádná situace,“ ubezpečila Pietta Toryen. „Už to opravdu trvá trochu moc dlouho. Odpovědnost beru na sebe. Zadejte kód. Určitě to skousne spíš, než kdybychom mu připevnili k zámku obranný granát.“

Piett si těžce povzdychl: „Já nevím,“ možná měl raději nechat věcem volný průběh.

Toryen se zblízka zadívala admirálovi do očí, zabodla mu vztyčený prst do hrudi: „Nezapomínejte, že si jakoukoli informaci dokážu zjistit z vaší paměti, ať se vám to líbí nebo ne. A  nebo ta vrata rovnou odstřelím. Takže?“

Piett zalapal po dechu, zase se mu něco otřelo o srdce. Už neváhal, zadal na ovládacím panelu vstupní kód. Pomyslel si, že některým typům lidí se dá jen těžko odporovat.

Dveře se neslyšně rozjely do stran.

„Ani to nebolelo, co? Ale možná bude,“ nahlédla Toryen do spoře osvětleného prostoru. „Raději počkejte tady. Kdybych se dlouho nevracela, prohlaste mě za mrtvou.“

Piett, kterému nebylo právě dobře po těle, se jen stísněně pousmál.


*     *    *


Toryen vkročila na zakázané území.

Pátravě se rozhlédla po zšeřelém prostoru, kterému dominovala velká, meditační komora. Její poloviny, otevřené jako chřtán nějakého dravce, se němě šklebily do tichého příšeří. Toryen letmo nahlédla do komory, zamračila se. I když si odmyslela lékařské přístroje, které pomáhaly Vaderovi přežít bez jeho masky, stejně na ni celý ten klaustrofobní prostor působil hodně divným dojmem.

S elegantním přepychem apartmá pod hlavním můstkem se toto místo nedalo v žádném případě srovnávat. V apartmá se mělo žít, zde bylo možné jen přežívat. Balancovat mezi životem a smrtí. Nemohla si nevzpomenout na podzemní prostory Vaderova paláce.

Jestli je toto obývací pokoj, jak asi musí vypadat ložnice, pomyslela si kysele. Nejspíš jako pitevna nebo rovnou márnice.

Také na Tarentu se uctívaly síly temnot, avšak způsobem, jež uváděl mysl do stavu ohromeného úžasu a nikoli ubíjejícího ponížení.

Opatrně postupovala dál. Celý prostor byl doslova přehlcen temnou, vibrující energií. Byla si vědoma, že vstupuje do Vaderovy třinácté komnaty, a to doslova a do písmene.

Sevřela v ruce svůj světelný meč. I na tuto variantu musela být připravena.

Právě včas.

Ani tentokrát ji výjimečné smysly nezklamaly. Rudá čepel zasvištěla vzduchem. Toryen stačila sotva uskočit, zažehnout meč a krýt výpad.

„Zbláznil ses?“ obořila se na Vadera přes zkřížená ostří. „Co si myslíš, že děláš?“

Namířil na ni hrot světelného meče. Oči černé, nehybné masky na ni hleděly přes jeho rudou záři. „Odejdi!“

Pole Síly, které Vadera vždy obklopovalo, bylo nyní hodně neuspořádané. „Kdo tě sem pustil?“ otázal se zlostně. Moc možností nebylo.

Admirálu Piettovi se stáhlo hrdlo. S výrazem štvance pohlédl směrem k uzavřeným dveřím Vaderovy kajuty. Napřed Toryen svírala jeho srdce, nyní mu Vader drtil hrdlo. Byly dny, kdy toho na obyčejného člověka bylo přece jen trochu moc.

Toryen se ani nepohnula.

„Nech Pietta být, přinutila jsem ho. Jestli si potřebuješ na někom vybít vztek, tak prosím, proto jsem tady. Směle do toho, rytíři!“ rozhodila ruce, zhasla světelný meč.

Vader švihl čepelí do vzduchu, přiblížil její špici Toryen k hrdlu, ale Piettovi se ulevilo. „Naposledy tě vyzývám –  odejdi,“ přikázal.

„Co mě přinutí poslechnout?“ odsekla sarkasticky.

Neviditelná síla jí okamžitě sevřela hrdlo. Nijak drtivě, ale co nebylo, mohlo vzápětí být. Vader rozhodně nevypadal, že by právě teď hodlal laškovat. Toryen naklonila hlavu ke straně, úkosem pohlédla na špici Vaderova meče.

Neměla strach, ale bojovat s ním nechtěla. Věděla, že není ve stavu, kdy by byl schopen svést rovný boj. Jedna, možná dvě výměny a odzbrojila by ho. To by mu na náladě rozhodně nepřidalo.

„Jenom jsem chtěla vědět, jestli jsi v pořádku. Také posádka by uvítala, kdybys ji občas poctil svou přítomností. To je všechno, víc za mou návštěvnou nehledej.“

Otočila se na patě, chtěla odejít.

„Počkej,“ řekl tak tiše, že ho málem neslyšela. Sevření povolilo.

Zarazila se, ohlédla se zpět. Vader zhasnul meč, zády se opřel o stěnu. Zadíval se do stropu. Trvalo celou věčnost, než znovu promluvil.

„Měla jsi pravdu, Toryen,“ řekl přerývaně. „Od začátku jsi měla pravdu.“

„Pravdu? O čem?“

„O mně.“

Váhavě k němu přistoupila. Ještě stále si nebyla jistá, že na ni znovu nezaútočí. Opatrně mu sebrala světelný meč. Neprotestoval, neodtáhl se, zato pevně stiskl Toryen ruku. Až moc pevně.

Jsi slaboch, nikdy nedokážeš uskutečnit své plány. Narodil ses jako otrok, žiješ jako otrok a víš jak zemřeš?

Smutně se usmála: „Ne, Annie, jenom jsem měla vztek. Asi jako ty teď, chtěla jsem tě naštvat.“

 „Nedokázal jsem se Palpatinovi vzepřít a tebe jsem donutil se ponižovat.“

Toryen zavrtěla hlavou: „Ale já se neponižovala. Podala jsem jen podřadný herecký výkon. Až mě překvapilo, že na to tak snadno skočil. Je víc zaslepený, než jsem si myslela. Opravdu stojí na pokraji pádu.“

Vader si povzdychl: „Zase jsem jen oddálil, co se bojím udělat. Měla jsi pravdu – jsem slaboch a otrok. Lžu sám sobě, bojím se svobody. Nikdy nedokážu Palpatina zabít. Nedokážu se ani dívat, jak ho zabije někdo jiný, silnější než já,“ dodal hořce. Jeho hlas zněl vyčerpaně, byl na pokraji sil.

„Dokážeš, vím to,“ řekla Toryen pevně. „Každý se dokáže vzepřít, musí jen přijít ten správný okamžik.“

Neodpověděl. Pomalu se sesul podél zdi k zemi. Sklopil hlavu, těžce dýchal. Bylo jasné, že celou tu dobu, co se skrýval, jen bezmocně bojoval se svými démony.

Toryen usedla vedle Vadera, jemným pohybem mu otočila hlavu. Měla ho přijít vysvobodit mnohem dřív. Příště tak dlouho čekat nebude. Zblízka se zadívala do neosobních očí jeho masky. Byly hrozivé a temné, ale ona za nimi viděla hluboce nešťastného člověka.

„Palpatin moc dobře ví, že se stále víc začínáš vymykat jeho kontrole. Ví, že je bezmocný, proto tak zuřil. Ale tvá vůle je silnější než jeho. Chtěl ze mě udělat svého učedníka a místo toho mě přenechal tobě.“

Vader Toryen objal, zoufale se k ní přitiskl. „Zabiju císaře, přísahám. Společně ukončíme ty nesmyslné války, které vede po celé galaxii. Budeme vládnout Říši,“ vyrazil ze sebe.

Chtěl jí toho říct ještě mnohem víc, ale byl tak strašně unavený. Oči se mu začaly zavírat. Ani mu v tu chvíli nepřišlo divné, že něco podobného před časem navrhoval svému synovi na Bespinu.

„Pojď, půjdeme,“ řekla Toryen, pomohla Vaderovi vstát. Musel se o ni opřít, aby se znovu nezhroutil. Poslušně jako loutka se nechal odvést do apartmá. Usnul, sotva se dotkl postele.


XI.


Executor vystoupil z hyperprostoru a cestovní rychlostí zamířil k imperiální základně, kde měl doplnit zásoby před svou další cestou na samý okraj galaktického disku k rozestavěné Hvězdě smrti.

Vader už byl zase v plné síle a s elánem takřka nevyčerpatelným proháněl posádku Executoru i základny k nejvyšším možným výkonům. Důstojníci, vojáci i civilní dělníci doslova zakopávali jeden o druhého, jak se snažili co nejlépe plnit jeho rozkazy. Přesto bylo jasné, že loď stráví na základně několik dní a na Hvězdu smrti tak dorazí nejspíš se zpožděním.

Netrpělivý Vader měl dojem, že bez jeho účasti se zásobovací práce rozhodně neobejdou, a proto přikázal admirálu Piettovi: „Připravte mou loď. Osobně dohlédnu na průběh operace.“

Piett zauvažoval, zda nakládání beden s proviantem lze nazvat operací, ale jako obvykle nahlas neřekl nic a odspěchal vyplnit rozkaz. Záhy na to Vaderův TIE Avenger v doprovodu dvou dalších strojů opustil mateřskou loď a zamířil k základně, aby jeho pilot mohl dodat poflakujícímu se proletariátu patřičnou motivaci.


*     *     *


Toryen skrz okno svého apartmá pozorovala nákladní transporty a vlečné lodě s kontejnery, jak se jako pilné včelky rojí kolem Executoru. Náhle si všimla několika zářících bodů, které se zhmotnily po obou stranách základny. Zamračila se, její duši sevřela zlá předtucha. Barevné světlušky zaútočily na základnu, černý prostor rozzářily zelené blesky.

Toryen přitiskla tvář na sklo, opřela se o něj oběma rukama. Ohromeně zírala na náhle propuknuvší vesmírnou bitvu.

Několik strojů se odpoutalo od hlavní skupiny a vyrazilo vstříc Vaderově letce. Toryen odstoupila od okna, v němém úžasu pootevřela ústa. Jeden z doprovodných Avengerů explodoval.

Toryen už neváhala.

Její výsostné postavení jí umožňovalo pohybovat se po jinak přísně střežené lodi prakticky neomezeně. Rozrazila dveře apartmá a rozběhla se na hlavní můstek.

„Admirále Piette, podejte hlášení!“ s těmi slovy vpadla na řídící stanoviště Executoru. Několik důstojníků překvapeně vzhlédlo, operátoři si vyměnili poplašené pohledy. Někteří z nich viděli působivou Lady Vader poprvé. Piett sebou zaskočeně trhnul, instinktivně se přikrčil.

„Admirále, hlášení,“ domáhala se Toryen odpovědi.

„Povstalci, Lady. Útočí na základnu,“ k údivu všech ze sebe poslušně vymáčkl Piett. Důstojníci se začali ošívat, kdosi pronesl dotčenou poznámku.

„Zdá se, že mateřská loď pod vaším velením jim příliš nepřekáží,“ poznamenala Lady Vader kousavě.

„Povstalci operují v těsné blízkosti základny. Výstřely z našich zbraní by ji mohly poškodit. Základna si musí poradit sama, je vyzbrojena turbolaserovými bateriemi. Než stačíme zorganizovat letecký protiútok, bude po všem.“

Toryen se zamračila, výhružně si založila ruce v bok: „Takže vy nezaútočíte?“

„Lady, já …“ znejistěl admirál.

„Dejte ihned příkaz stíhačům ať odstartují. Okamžitě nařiďte protiútok. Přesuňte Executor blíž k základně, zahajte palbu z protileteckých baterií.“

Bylo vidět, že je zvyklá velet a ví, o čem mluví.

„Nejste oprávněna udílet mi rozkazy,“ nalezl Piett záchytný bod. „Nemůžete …“

„ … mohu a vy se podřídíte. Víte vůbec, kde je Lord Vader?“

Piett zbledl. „Jistě, Lady. Letí na základnu.“

Toryen chytila admirála za límec uniformy, dovlekla Pietta k velkému oknu. Dlaní své mechanické ruky naplocho udeřila do tvrzené výplně průzoru.

„Váš nadřízený je uprostřed bitvy a vy tady chytáte lelky?!“ zařvala na Pietta. „Spoléháte na turbolaserové baterie obsluhované přístavními dělníky? Okamžitě mi připravte plně vyzbrojený Avenger s kopilotem. O vašem selhání, admirále, si promluvíme později!“

Prudce mrštila Piettem, o kterého se právě pokusil infarkt, mezi zkoprnělé důstojníky. Otočila se na patě a vyrazila do hangáru.

Tam už na ni čekal plně vyzbrojený dvoumístný cvičný Avenger, kopilot a letecká výstroj. Stíhací stroj byl naprosto plnohodnotný s bitevními letouny, jen byl vyveden ve dvoumístné verzi.

„Lady, major Milla Karsteen, očekávám vaše rozkazy,“ srazila kopilotka podpatky.

„Dejte si pohov, majore. Budu potřebovat vaši odbornou konzultaci,“ řekla Toryen.

Horko těžko se nasoukala do letecké kombinézy, která byla původně zamýšlena pro někoho mnohem menšího. Také pilotní přilbu s dýchací maskou si musela přes úchyty exoskeletu na hlavu doslova napasovat.

Majoru Karsteen, drobné štíhlé plavovlásce s veselýma očima, zacukaly koutky, když s napětím sledovala, jak se vysoká Toryen skládá do stísněného kokpitu. Sama bez potíží usedla za ni na místo instruktora. Toryen nahodila systémy.

„Když bude potřeba, pomůžu vám s řízením i s útokem, Lady. Jinak funguji jako váš navigátor a taktický operátor,“ řekl Karsteen. „Teď požádejte řídící věž o povolení ke startu. Mimochodem, kde jste se učila létat?“

„Na Tarentu.“

„Už jste někdy letěla s Avengerem?“

„Zanechte vyptávání, soustřeďte se na akci,“ odsekla Toryen. Nehodlala pilotce vysvětlovat za jakých okolností a zejména jakým způsobem měla kdysi možnost podrobně se seznámit s Avengerem. Přesto se nedovážila usednout do cizího stroje sama.

Karsteen se křečovitě zasmála: „No, tak to bude hodně zajímavý let.“


*     *     *


Darth Vader seřizoval zaměřovač svého Avengeru, aby se mohl vypořádat s dalším útočníkem, když v tom zapraskal z reproduktorů v jeho kokpitu důvěrně známý hlas: „Centrálo, TIE Avanger let Alfa 4. Žádám o povolení ke startu.“

„Povolení uděleno, můžete na start, hodně štěstí Lady,“ zněla překvapivě samozřejmá odpověď.

Vader, do jehož Avengeru se přenášela komunikace všech stíhačů s centrálou nevěřícně pohlédl na vysílačku, pak střelil pohledem k mateřské lodi.

„Centrálo, ruším povolení ke startu,“ přikázal. „Okamžitě ji vraťte zpět.“

„Nelze splnit, Alfa 4 právě opustila letovou palubu.“

„Přitáhněte ji vlečným paprskem.“

„Nelze provést, stroj má příliš velkou rychlost.“

Vader se chtěl spojit s Toryen, avšak vtom se v kokpitu jeho stíhačky rozkvílel poplach. Přímo za záď Vaderova Avengeru se pověsil obratně manévrující A-wing. Nejrychlejší stíhačka, jakou měla povstalecká aliance ve výzbroji. Jediný stroj, který mohl svou obratností konkurovat imperiálním TIE Avengerům.

Vader se snažil klikatým kurzem vyhnout střelám, ale pilot A-wingu zjevně velmi dobře věděl, koho má před sebou. Dával si opravdu záležet, aby se výjimečnému klientovi věnoval jak se patří. Držel se Vadera s úporností vskutku obdivuhodnou.

Vader se marně snažil vykroutit z jeho sevření, když v tom povstalcův výhled přeťaly zelené blesky dalšího z Avengerů.

Toryen pálila plnou silou jednu dávku za druhou. Zaskočený povstalec ani nestačil zjistit, odkud se tam jeho kat tak náhle vzal. Byl příliš zaujatý pronásledováním Vadera, než aby sledoval situaci kolem sebe.

„Toryen, okamžitě se vrať na Executor!“ přikázal Vader. „Potvrď příjem.“

„Nepotvrzuji.“

Než stačil Vader odpovědět, rozkvílel se v kokpitech obou Avengerů další poplach. Na zaměřovacím displeji se objevilo několik červených, poskakujících bodů.

Karsteen vykřikla: „Pět zásahů na dvou hodinách.“

Toryen střelila pohledem udaným směrem, prudce stočila Avenger.

„Lady zvedněte štíty,“ instruovala ji Karsteen.

Avenger obklopila neviditelná bublina, avšak výkon motoru tím mírně klesl. Na displeji se objevily další červené body, tentokrát na opačné straně základny.

Turbolaserové baterie imperiální stanice se zaměřily na útočníky, kteří se na ni zuřivě vrhli. Jeden z imperiálních transportů explodoval zasažený raketou z povstaleckého Y-wingu. Další se rychle vracely do pochybného bezpečí odstřelované základny, jiné prchaly k Executoru.

„Jdou po nás,“ vykřikla Karsteen. „A-wing na šesti hodinách, je přímo za námi. Musíte ho vymanévrovat. Nemám převzít řízení?“

„Ne, to zvládnu,“ odsekla Toryen.

Karsteen jen protáhla obličej.

Povstalecký pilot vypálil, štíty Avengeru zasáhl laserový výboj, stroj se otřásl. Toryen prudce strhla stíhačku, přitáhla knipl. Snížila výkon štítů, aby posílila tah motoru. Obrovská síla vmáčkla posádku do křesel, ale obratný A-wing se držel kořisti jak klíště.

Vader se pokusil přispěchat Toryen na pomoc, avšak další dva A-wingy zaútočily i na něj. Nyní se musel starat jen sám o sebe.

„Ještě snižte výkon štítu,“ vřískala Karsteen do komlinku. „Posilte motory, musíte …“ nedořekla. Zelený blesk udeřil do oslabených štítů  Avengeru, prorazil zadní část kokpitu. Ze stíhačky vytrysly jiskry, Karsteen padla obličejem na řídící panel. Palubní počítač automaticky uzavřel vzduchotěsnou přepážku mezi pilotem a instruktorem.

Toryen sprostě zaklela, strhla stroj ke straně, podařilo se jí dostat za A-wing. Zaměřovač oznamoval výhodné palebné postavení. Stiskla spoušť, jediná dávka rozmetala povstalecký stroj na prach.

Ohlédla se za sebe: „Majore? Karsteen, slyšíte mě?“

Zkontrolovala displej monitorující životní funkce druhého pilota. Pěstí vztekle udeřila do řídícího panelu.

„Annie, zasáhli mě. Ztratila jsem kopilota,“ zakřičela na Vadera.

„Okamžitě se vrať na palubu.“

Žádná odpověď.

Toryen stočila stroj, do zaměřovače se jí dostal jeden z Vaderových pronásledovatelů. Odpálila raketu, nepřátelský stroj vybuchl.

Vzápětí po zničení A-wingu se za Toryen pověsil další povstalecký stroj. Tentokrát X-wing vyzbrojený čtyřmi laserovými kanóny a protonovými torpédy. Nebyl sice tak obratný jako menší A-wing, zato jeho palebná síla byla nesrovnatelně vyšší.

Znělo to jako bubnování zběsilého deště, když čtyři kanóny zaměřily své dávky na štíty Avengeru. Výkon energetického pole šel rychle dolů. Toryen potřebovala maximálně využít obratnost svého stroje. Přitáhla knipl, zkřížila X-wingu dráhu, ale z hlavních zbraní na něj vypálit nemohla. Měla útočníka ve špatném úhlu.  Strhla Avenger do prudkého propadu. Podařilo se jí dostat  za záď X-wingu. Z kořisti se náhle stal útočník.  Bleskově změnila tok energie z motorů zpět do zbraní.

„Už tě milánku, začínám mít plný zuby!“ zasyčela a stiskla spoušť. X-wing explodoval takřka vzápětí, jakmile se střely dotkly jeho trupu. Zřejmě na tom nebyl se štíty právě nejlépe.

Náhle se odkudsi vynořil druhý stroj stejného typu. Vířivou spirálou se pověsil za Toryen. Avenger se otřásl, rázem byl bez štítů. Toryen se pokusila o úhybný manévr, ale pilot X-wingu vystihl její záměr.

Ostrá dávka z Vaderova stroje rozmetala povstalce na kusy. Současně dorazily i čerstvé imperiální síly.

„Toryen, jsi v pořádku?“ zapraskal jí ve sluchátkách zabudovaných v přilbě Vaderův hlas.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku,“ odpověděla Toryen sebevědomě.

Vader se pousmál. Byla dobrá, ale raději by ji viděl v bezpečí mateřské lodě. „Vracíme se na Executor, budu tě krýt.“

Toryen srovnala kurz a plnou rychlostí zamířila k mateřské lodi. Štíty jejího Avengeru začaly pomalu znovu nabíhat.

Teď měla aspoň čas rozhlédnout se kolem sebe. Letky imperiálních stíhaček se vrhly na povstalce, celá oblast kolem základny se rázem stala jedním velkým bitevním polem. Několik dalších povstaleckých strojů ještě vystoupilo z hyperprostoru, ale imperiální síly, mohutně podporované palbou z protileteckých baterií Executoru, který se nyní přemístil blíž k základně, pomalu ovládaly bojiště.

Letka těžkopádných bombardovacích Y-wingů odpalovala proti základně svá torpéda, ale než stačila útok dokončit, byla zničena říšskými TIE Interceptory. Teď už šlo jen o to eliminovat všechny povstalecké útočníky.

Jeden z X-wingů se zaměřil na Vadera. Pověsil se mu za záď a pálil jednu dávku za druhou. Vader ostrou vývrtkou strhl stroj z původního kurzu, avšak útočník ho zarputile pronásledoval.

Toryen otočila Avenger, vyrazila Vaderovi na pomoc.

„Ne, Toryen!“ zařval Vader. „Vrať se na loď, to je rozkaz, potvrď příjem!“

„Kašlu na tvý rozkazy,“ zněla blesková odpověď.

Pilot X-wingu pálil jako zběsilý. Také on bezpochyby věděl, s kým má tu čest. Aspoň zuřivost jeho útoku tomu napovídala. Zelené výboje nepřetržitě bušily do Vaderova štítu, povstalec za ním vyslal dvě rakety.

Toryen zaměřila jedno z torpéd, vypálila. Střela explodovala, ale druhé torpédo dál uhánělo za svým cílem. Vaderovi se podařilo prudkým manévrem a vystřelením klamných cílů zmást jeho zaměřovací senzory, avšak útočící X-wing nesetřásl. Štíty jeho Avengeru šly rychle dolů.

Toryen opsala se svým strojem široký oblouk a nevedla stíhačku do čelního kolizního kurzu s Vaderovým strojem. Oba Avengery se teď řítily přímo proti sobě.

„Přesměruj všechnu energii do motorů,“ přikázala Toryen na Vaderovi.

„Toryen, nedělej to!“

Přesně pochopil, co zamýšlí udělat. Až příliš dobře si pamatoval na sebevražedný manévr tarentského křižníku Protector, jemuž velela.

Vaderův pronásledovatel nepřetržitě pálil jednu plnou dávku za druhou. Avenger se otřásal a celou jeho konstrukcí se nesly hrozivé vibrace. Nebylo na co čekat. Vader posílil energii motorů.

Pilot X-wingu přes Vaderovu stíhačku neviděl druhého útočníka.

„Úhybný manévr!“ vykřikla Toryen.

Vader strhl svůj stroj. S motory vybičovaným na maximum tak v jediném zlomku vteřiny odkryl pilotovi X-wingu výhled. Povstalec až nyní spatřil další Avenger, který se v kolizním kurzu řítil přímo proti němu.

Toryen posílila výkon zbraní, na štíty už jí nestačila energie. Stiskla spoušť. Ve stejný okamžik zaburácely i čtyři laserové kanóny X-wingu. Rakety už neměl k dispozici.

Zelené výboje zasáhly Toryenin štíty nechráněný Avenger, z energií přehlcených obvodů vytryskly spršky jisker. Toryen zatnula zuby, ani na okamžik neuvolnila stisk spouští, neuhnula z kurzu.

„Tak se ukaž, frajere, jaký máš nervy,“ zašklebila se. Ale něco podobného si pomyslel i povstalec.

Další dávka z X-wingu udeřila do Avengeru, čelní stěna kokpitu rozpraskala. Podpora života však kupodivu stále fungovala. Toryen naposledy stiskla spoušť. Prudce trhla za knipl, aby se vyhnula čelní kolizi, ale poškozený stroj už nebyl ovladatelný. Vzápětí proletěl vybuchujícím X-wingem. Trosky povstalecké stíhačky třaskavě udeřily do štíty nechráněného Avengeru. Horní část řídícího panelu se urvala.

Toryen ucítila, jak ji cosi tvrdého udeřilo do hlavy.


*     *     *


Vlečný paprsek z Executoru zachytil vrak Toryenina stroje a pomalu, aby nedošlo k dalšímu poškození, navedl Avenger do jednoho z vedlejších doků. Mechanici s hasicím zařízením ihned obklopili stíhačku. Jejich obavy však byly zbytečné. Stroj v kyslíkové atmosféře hangáru hořet nezačal.

Darth Vader zaparkoval svou stíhačku ve stejném hangáru. Rychlým krokem vyrazil k vraku. Jeden z mechaniků mu však zastoupil cestu.

„Pane, zachovejte klid, prosím. Lady je v bezvědomí, ale žije. Hned ji dostanou ven.“

Vader chytil muže pod krkem, mrštil jím stranou: „Jdi mi z cesty!“

„Pane, počkejte,“ projevil mechanik neobyčejnou statečnost. Znovu se postavil před Vadera. Štíhlý mladík nesahal Vaderovi ani po ramena.

V obranném gestu zvedl ruce: „Pane, oni vědí, co dělat. Nechte je dělat jejich práci a Lady bude v pořádku,“ řekl s nadějí v hlase.

Napětí Vaderova těla ochablo, pokýval hlavou. Bezmocně se díval jak mechanici obratně odřízli rozbitou čelní stěnu pilotní kabiny, uvolnili bezpečnostní pásy a přes řídicí panel vytáhli Toryenino bezvládné tělo ven z kokpitu.

Slyšel jak kdosi z mechaniků řekl: „Je v pohodě, dýchá,“ a další vykřikl: „Zavolejte doktora, rychle!“

Muži opatrně položili Toryen na zem. Jeden ze záchranářů jí sundal dýchací masku, z hlavy jí stáhl rozpraskanou pilotní přilbu, zkontroloval puls.

Mechanik lehce plácl Toryen po tváři. „Lady? Lady, slyšíte mě?“

Baterkou jí posvítil do oka. K jeho velké úlevě zornice zareagovala. Nemohlo to být zlé, nejspíš byla jenom otřesená. V zádech cítil upřený pohled Lorda Vadera.

„Lady, proberte se.“

Toryen se rozkašla, zamrkala. Mozek začal přijímat informace z vizuálních senzorů. Viděla rozmazané tváře, které se nad ní skláněly.

Kdosi jí ukázal dva vztyčené prsty. „Lady, kolik vidíte prstů?“

Toryen se snažila zaostřit vidění. Přímo před obličejem měla vyplašenou tvář jakéhosi tlustého, rozcuchaného chlapa v šedých montérkách, který jí šermoval rukou před očima.

„Lady, mluvte, prosím. Musíte se probrat. Kolik vidíte prstů?“ domáhal se muž odpovědi. Vaderův pohled byl stále upřenější.

„Kdy jste se naposledy česal?“ zamumlala Toryen.

Chlapi se ulehčeně rozchechtali, padlo pár vtipných poznámek.

Toryen se pokusila vstát. Několik ochotných rukou jí ihned přispěchalo na pomoc. Mátožně se postavila na nohy, svět se s ní houpal a točil.

Všimla si Vadera. Mdle se usmála, chtěla k němu vykročit, ale nohy ji neunesly. Vader už na nic nečekal. Rozrazil mechaniky a chytil hroutící se Toryen do náruče. Bez zaváhání vyrazil vstříc zdravotníkům, kteří se objevili na opačném konci hangáru.


*     *     *


Velitel průzkumné centrály se uchopil za hrdlo. Zezelenal, zrudl, s vypoulenýma očima zaskuhral: „Omlouvám se, Lorde Vadere, ale … ten útok … nešlo … předvídat,“ padl k zemi.

Byl mrtvý dřív než se jeho tělo dotklo podlahy. Jako druhý zemřel jeho zástupce. Vader pokynul čtyřem stormtrooperům čekajícím opodál. Zvedli mrtvá těla a s klidem profesionálů zvyklých na občasný rozruch je vynesli z můstku.

„Přijímám vaši omluvu, pánové,“ zavrčel Vader posměšně. Pak se prudce obrátil na Pietta. Admirál srazil podpatky, vypjal se do co nejvzornějšího pozoru.

„Útok eliminován, pane. Všechny povstalecké lodě byly zničeny. Základna je jen lehce poškozena. Transport nákladu dokončen. Loď je připravena na další cestu.“

Vader k němu přiblížil svou masku, zblízka na něj zavrčel: „Velmi jste mě zklamal, admirále. Vaše otálení se zahájením protiútoku je trestuhodné!“

Piett byl bledší než krupicová kaše z jídelny na třicáté sedmé palubě, ale mnohokrát se mu osvědčilo v podobných situacích prostě mlčet. Žádné omluvy, ani výmluvy. Nic na co by mohl Vader svou černou ironií reagovat. Žádná záminka k sarkastické demonstraci Síly. Jen pokorná bázeň a němá, opravdová lítost. Taktika mrtvého brouka mu v podobné situaci už mnohokrát zachránila život.

Bláhový každý, kdo se snažil ospravedlnit.

„Jmenujte nové velení průzkumné centrály a volte dobře, admirále. Nezklamte mě podruhé,“ zašermoval mu Vader před očima vztyčeným ukazovákem. „Přejděte do hyperprostoru, kurz Endor!“

Piett těžce polkl, přikývl. Kdyby zklamal Vadera jen podruhé …

Obvyklé ano, pane se odvážil říct, až když Vader s černým pláštěm vlajícím za jeho patami můstek rychlým krokem opustil.


*     *     *


Darth Vader se v lodní nemocnici sklonil nad spící Toryen, něžně ji pohladil po tváři. Probudila se, zamlženým zrakem se podívala na Vadera. „Annie?“

„Toryen,“ oslovil ji měkce, „už mi takové věci nikdy nedělej.“

Matně se usmála: „Chtěla jsem ti pomoc.“

Opatrně ji zvedl do náruče, jemně ji k sobě přivinul. Jak moc ji toužil políbit. „Nechci tě ztratit.“

Zavřela oči. „Ani já tebe. Musela jsem tě zachránit.“

„V poslední době mě pořád zachraňuješ.“

„Ne, zachraňuji tě od první chvíle, co tě znám,“ zašeptala a vzápětí usnula s hlavou na jeho rameni.

Vader opatrně uložil Toryen zpět na lůžko. Chtěl ošetřovnu opustit, ale ve dveřích ho zarazil lodní šéflékař.

„Lorde Vadere, máte chvilku?“

„Co se děje, doktore?“

Lékař očividně znejistěl. „Chtěl jsem s vámi mluvit o Lady Toryen.“

„Nějaké komplikace?“ zeptal se Vader ostře.

Lékař neurčitě potřásl hlavou. „Pojďte, prosím, se mnou,“ odvedl Vadera do své pracovny. Pečlivě uzavřel dveře. Najednou nevěděl, jak začít.

„Neposadíme se?“ přistrčil Vaderovi židli.

„Mluvte,“ vyzval doktora, aniž by usedl.

Lékař se zhluboka nadechl. Odvahu mu dodalo pomyšlení na výhodnou životní pojistku, kterou před časem uzavřel. Aspoň, že rodina bude zajištěná.

„Lorde Vadere, víte, že je Lady Toryen těhotná?“ otázal se a v očekávání nejhoršího podvědomě vtáhl hlavu mezi ramena.

Vader po několik úderů srdce na medika hleděl, než pomalu řekl: „Zopakujte to.“

„Lady Toryen je těhotná. Možná o tom zatím ani sama neví. Plod je starý jen pár týdnů. Udělal jsem testy, nejspíš to bude děvče.“

Chtěl Vaderovi, jakožto pravděpodobnému otci pogratulovat, ale včas správně usoudil, že udělá lépe, bude-li méně osobní.

Vader pomalu došel k oknu, opřel se o jeho rám. Nehleděl na hvězdy, hleděl do prázdna. Napjaté ticho, které by se dalo krájet, narušoval jen jeho mechanický dech.

Lékař pochopil, že musí na zaskočeného otce hlavně mluvit, aby nezkolaboval. Kříšení Lorda Vadera bylo to poslední, čím by chtěl obohatit svou beztak bohatou medicínskou praxi.

„Víte, Lady by se měla šetřit. Rozhodně by neměla podstupovat podobné eskapády. Přetížení organismu je při leteckých soubojích opravdu velké, nehledě na další rizika včetně vysoké pravděpodobnosti úmrtí. Statisticky je životnost pilotů jen pár minut. Je div, že nepotratila.“

„Takže ona o tom neví?“ ujišťoval se Vader.

„Myslím, že ne,“ odpověděl lékař pomalu. Obával se, aby mu Vader nenařídil provést potrat. Vlastně by od Lorda ze Sithu nic jiného ani nečekal.

„Kdo všechno o tom ví?“

„Jen my dva, pane.“

„Dobře, nic jí neříkejte.“

Lékař namítl: „Pacient má právo znát svůj zdravotní stav. Navíc, časem na to stejně přijde sama, tomu nezabráníte.“

Vader, který nalezl ztracenou rovnováhu, se na lékaře obořil: „Máte mě za idiota? Myslíte, že nevím, že žena sama pozná, kdy je těhotná?“

Lékař prudce zavrtěl hlavou. Pochopil, že jeho poslední věta nejspíš vyzněla poněkud jinak, než zamýšlel. „Ne, pane, to rozhodně ne, tak jsem to nemyslel.“

„Skutečně?!“

„Omlouvám se,“ vykřikl doktor.

Vader se nad nešťastníkem hrozivě vztyčil: „Přijímám vaši omluvu.“

Teď se udělalo mdlo pro změnu doktorovi. Od posádky věděl, že tato věta obvykle znamená, že koroner bude vyplňovat další úmrtní list. Avšak, naštěstí pro lékaře, Vader se protentokrát spokojil s pouhým zastrašováním.

„Nic jí neříkejte!“ důrazně zopakoval svůj požadavek. „Drže jazyk za zuby a hlídejte si myšlenky. Je to ve vašem vlastním zájmu, doktore. Je vám to jasné?“

Lékař pocítil nepříjemný dotyk čehosi tvrdého na svém hrdle. Těžce polkl, horlivě přikývl: „Naprosto, pane.“


XI.


Zelený měsíc Endor se vznášel na sametově černém pozadí vesmíru jako jiskřící smaragdový šperk. Většinu jeho povrchu pokrývaly prastaré, hluboké lesy, které mu dodávaly onu zcela jedinečnou, temně zelenou barvu. Někteří tvrdili, že se  jedná o jednu z nejkrásnějších scenérií v galaxii, avšak Toryen tento nadšený názor nesdílela. Představa světa, kde pro stromy, houštiny a mlází není vidět dál než na pár metrů, v ní vzbuzovala pocit tísně.

A stejně divný pocit měla i z rozestavěné Hvězdy smrti, která kolem smaragdového měsíce obíhala. Její ocelová konstrukce byla dokončená jen z části a do ladnosti ideálního geometrického tvaru jí ještě hodně chybělo. Jako malinkaté světlušky se kolem jejích spletitých superstruktur rojily servisní moduly, montážní stroje a nákladní kontejnery. Sem tam přelétla eskadra hlídkujících TIE Fighterů. Při zběžném pohledu se skoro nechtělo věřit, že toto má zakrátko být nejmocnější zbraň v galaxii. Elegantní a majestátní Executor, i když ani zdaleka nedosahoval tak kolosálních rozměrů, vypadal proti nedostavěné stanici jako všemocný pán vesmíru.

Přesto Toryen usoudila, že udělá lépe, bude-li se – aspoň před císařem – tvářit jako pokorný učedník svého Mistra. Není přece nutné, aby právě Tarent byl světem, na němž si Hvězda smrti otestuje své zbraňové systémy.

Lord Vader odspěchal na rozestavěnou stanici dodat líným dělníkům novou motivaci a způsoby dosud neotřelými pozvednout jejich neuspokojivou pracovní morálku. Velitel stanice Moff Jarjerrod, mimochodem žádný ostřílený bojovník, ale bývalý důstojník logistického skladu, se sice trapně vymlouval na nedostatek personálu, ale na základě takřka otcovského napomenutí ze strany Lorda Vadera včetně zasvěcení do císařova plánu osobně stanici navštívit, přislíbil zdvojnásobit pracovní úsilí.

Ostatně, bylo to v jeho vlastním zájmu.

Přísný imperátor neodpouštěl tak snadno jako laskavý Lord ze Sithu.

Vader vykonal ještě několik pochůzek po téměř dokončených částech stanice. Rozšafnými poznámkami typu nezklamte mě, pánové či poněkud ostřejším jsem hrubě nespokojen s tempem vaší práce a již takřka výhružným modlete se, abych vás nevyměnil rozhýbal uválený personál k maximálním výkonům.

Po několika hodinách, které pár labilnějších jedinců odneslo nervovým otřesem, stanici opustil. Moff Jarjerrod si hluboce oddychl. Aspoň, že se vše obešlo bez ztrát na životech.

Lord Vader byl ten den v opravdu dobrém rozmaru.


*     *     *


Toryen se převalila na bok, vzepřela se na loktech. Rukama si podepřela bradu, zadívala se Vaderovi do očí. Ležel vedle ní v široké posteli v ložnici jejich apartmá. Tvář mu zakrývala jen lehká, průhledná maska, pod kterou se spokojeně usmíval.

Tak ho nikdo z posádky neznal.

Jeho černý oblek se válel někde na zemi, právě tam, kde ho z něj Toryen předtím chvatně svlékla.

Vader Toryen objal přitáhl si ji blíž k sobě. Nadzvedla mu masku, políbila ho. Dokázal vydržet bez ventilace jen chvíli, ale i ten prchavý zlomek věčnosti stál za to. Každý polibek tak v sobě nesl jistou dávku dobrodružství.

V životě vlastně miloval jen dvě ženy, i když oplzlé vtípky kolující galaxií tvrdily opak. Padmé a Toryen. Těch pár ostatních vztahů, které zemřely dříve než se vůbec stačily zrodit, nestálo za řeč. Byly jen potměšilou připomínkou jeho odlišnosti.

Padmé byla protikladem jeho temné duše, Toryen jejím odrazem. Až do nedávné doby si myslel, že nelze srovnávat, co ke každé z nich cítí, ale jen do chvíle než zjistil, že Toryen v sobě nosí jeho dítě.

S tím poznáním se mu vrátily sny.

Zlé sny.

Kdysi v nich vídal Padmé umírat při porodu a i když obětoval vše, aby tomu zabránil, sám se nakonec stal příčinou její smrti.

Nyní v nich viděl Toryen.

Jenomže ta představa byla ještě děsivější. Bezmocně sledoval, jak kdosi, jehož tvář nemohl rozpoznat, jí vyjme dítě z těla a ji odhodí jako prázdnou skořepinu. Tím krutým zlodějem mohl být Palpatin, ale také někdo úplně jiný.

Nedokázal ochránit Padmé, ale musí ochránit Toryen.

Nepochyboval, že by dokázala Palpatina porazit. Otázkou bylo, za jakou cenu. A to nesmí připustit.

Pohladil ji, jemně k sobě milovanou ženu přivinul. Otočil ji na záda. Něžně, jako by se dotýkal té nejposvátnější věci na světě, ji pohladil po břiše. Zatím bylo ploché a pevné. Toryen se pousmála, položila svou ruku na jeho. Všimla si, že v posledních dnech se jí často tímto způsobem dotýká. Předtím nic takového nedělal.

„Annie?“

Vzhlédl.

„Co se děje?“ otázala se Vadera tónem, který ho nenechal ani na okamžik na pochybách, že něco tuší.

„Nic se neděje,“ zabručel. „Mělo by?“

Toryen mu odtáhla ruku, posadila se. Vážně na něj pohlédla: „Pořád mi není úplně dobře. Mívám nevolnosti, závratě. Myslím, že je to po tom otřesu, ale …“ pátravě se zamračila. „Co ti řekl doktor?“

„Budeš v pořádku, jenom to pár dní potrvá. Nesmíš se do všeho vrhat po hlavě,“ popíchl ji.

„Dobrá, takže nebude vadit, když budu chtít vidět svoji zdravotní kartu, nebo jak tomu u vás říkáte?“ tázavě na něj pohlédla.

Uhnul očima. Ne, tomu prostě nešlo zabránit. To by ji musel na devět měsíců uspat. Také v tomto směru se doktor nemýlil.

Jsem idiot, pomyslel si. Naivní pitomec.

„Ale on nic takového neřekl,“ ozvala se Toryen. „Jenom řekl, že na to stejně časem přijdu sama.“

Pevně ji chytil za ramena, až příliš silně ji sevřel. „Tohle už mi nedělej! Už nikdy nevstupuj do mého vědomí!“

Odvrátila tvář, polkla slzy. „A ty už mi nikdy nic nezatajuj,“ řekla překvapivě tiše. Čekal výbuch a ten vzápětí přišel.

„Co sis myslel, že mi necháš dítě tajně vzít, abyste si mohli s Palpatinem vychovat dokonalého bojovníka?“

Šokovaně na ni hleděl. Bylo až k neuvěření, jak přesně se obvinění, které mu vmetla do tváře, shodovalo s jeho vlastními obavami. Jen v jedné věci se mýlila.

„Ne, to bych nikdy neudělal!“ vykřikl.

Ostře na něj pohlédla. Nedůvěra, která z jejího pohledu čišela, byla strašlivá. Zraňovala Vadera na nejcitlivějším místě.

„Toryen, už jednou jsem ti řekl, že bych nikdy neublížil našemu dítěti.“

„Dítě jako dítě, naše nebo cizí …“ řekla bezbarvě. „A co matka, té bys také nikdy neublížil?“

Vstala, přehodila přes sebe průsvitný černý župan a odešla do vedlejší místnosti s oknem, za nímž se vznášel Endor a Hvězda smrti.

Věděla, co se stalo v Chrámu Jediů na Coruscantu, když Palpatin vydal rozkaz číslo šedesát šest. Věděla, že zabil malé učedníky, kteří se bláhově domnívali, že jim Mistr Anakin přišel na pomoc. Stejně tak věděla, co se stalo Padmé, jak moc jí ublížil. Tehdy na Tarentu přece zkoumala jeho paměť, aby zjistila kým je. A co provedl s ní před zraky jejich syna, který vzápětí také zemřel, nebylo třeba ani zmiňovat.

Vader vstal, pomalu došel k otevřeným dveřím, avšak do vedlejší místnosti nevešel. Opřel se o jejich rám. Toryen stála na jednom z širokých stupňů, které stoupaly k velkému oknu. Její černá silueta se odrážela od zeleného Endoru na pozadí, ale ona se dívala jinam.

„Ty víš, že jsem s tebou nechtěl bojovat, ale …“

„Promiň, Annie,“ přerušila ho tiše.

Zhluboka si povzdychl: „Ne, to já bych se měl omluvit tobě. S tím, co o mě víš, nemůžu chtít, abys mi věřila.“

Natož, abys mne milovala, pomyslel si hořce. Nikdy mu neřekla, co k němu vlastně cítí a proč se kdysi rozhodla porušit svůj posvátný slib právě s ním. Jestli ho miluje, nebo je jen morbidně fascinovaná jeho absurdní existencí.

Toryen sama překonala těch pár kroků, které je dělily, objala ho. Doufal, že teď mu řekne, že ho miluje, ale ona nic takového neudělala a nejspíš nikdy neudělá.

„Nechtěl jsem, aby sis dělala starosti než přijdu na způsob, jak tě ochránit před Palpatinem, nic víc,“ řekl omluvně. „Nechci, aby ti ublížil. Mimochodem, prý to bude holčička.“

Cítil, jak její napětí povolilo, jak se k němu celým tělem přitiskla. Přál si, aby tak mohli zůstat celé věky. Vytržení z běhu událostí, které měly zakrátko přijít.


*     *     *


Říšská flotila v čele s císařovou vlajkovou lodí Majestic vstoupila do systému Endor. Uvítání císaře Galaktické říše na palubě již téměř dokončené Hvězdy smrti bylo velkolepé. Lord Darth Vader, pán ze Sithu, v čele vzorně nasoupených oddílů elitních stormtrooperů osobně vítal císaře. Mohl být pyšný sám na sebe. Svého imperátora opět nezklamal. Ve slavnostní momenty, jako byly tyto, o svém postavení po boku Palpatina takřka nepochyboval. Až se divil, jak mohl v poslední době tak často balancovat na pomezí zrady.

Císař zasvětil Vadera do svého plánu vlákat povstaleckou alianci do pasti a jediným mocným úderem s ní skoncovat jednou provždy. Také se zmínil o Vaderovu synovi, o Luku Skywalkerovi.

Vader se zachvěl, slavnostní opojení bylo rázem pryč. Už zase začal pomýšlet na Palpatinovu smrt.

Od událostí na Bespinu nepadlo mezi císařem a Vaderem o Lukovi ani slovo. Vader vycítil, že obratný manipulátor Palpatin umně připravuje půdu pro zasetí sváru mezi něj a Toryen. Znala sice Vaderovy vzpomínky, ale jen do zničení první Hvězdy smrti. Tehdy ještě netušil, že odvážný pilot, který stanici zničil, je ve skutečnosti jeho syn. Pravdy se dobral až o něco později. A také byla pravda, že pod dojmem nenadálého vztahu s Toryen jeho zájem o Luka ochladl. Ovšem Palpatin vždy dokázal rozjitřit staré rány a směřovat osoby i události směrem, který určil on sám.

Po Toryen se imperátor neptal, a Vader tomu byl z hloubi duše rád. Ačkoli i to mohlo být jen součástí další složité manipulace. Přesto, čím více ji bude Palpatin ignorovat, tím lépe. Možná, když mu přivede Luka, nebude se dožadovat dítěte, které v sobě nosí Toryen.

Avšak veškeré naděje se měly vzápětí ukázat jako liché. Císař zavedl řeč na Toryen, jakmile s Vaderem vstoupili do prostorného sálu s ocelovým schodištěm, na jehož vrcholu stál velký, černý trůn.

Palpatin usedl do křesla, sladce se na Vadera usmál: „Jak se daří Lady Toryen?“

Ve Vaderovi by se krve nedořezal. V podobných chvílích děkoval osudu, že jeho tvář zůstává skryta za nehybnou maskou. Ačkoli Palpatin dokázal bez problémů nahlédnout i za ni.

Vader neodpověděl a imperátor dál cukroval: „Musíš na ni lépe dohlédnout. Už žádné letecké souboje. Ve svém požehnaném stavu se musí opravdu šetřit. Vzpomeň, jak skončila nebohá Padmé.“

Vader sevřel ruce v pěst, zatnul zuby. Kdyby mu to respirátor dovolil, nejspíš by přestal i dýchat. Nikdy nebyl blíž myšlence na Palpatinovu vraždu.

Císař věděl vše, pochopitelně.

Jeho agenti či sondy byli všude. I na palubě Executoru. A když už ne přímo agenti, pak aspoň jedinci ochotní kdykoli podat příslušné hlášení – lodní šéflékař a nebo třeba některý z lékařských droidů. Nic a nikdo neunikne bdělému oku císaře. Imperátor je všemocný, vševědoucí a všudypřítomný.

Jen není nesmrtelný.

A Vader mu to dá už brzy pocítit.

„Lady Toryen je v pořádku,“  řekl dokonale vyrovnaným hlasem. Ostatně mohl být rád, že císař nezatoužil po její další audienci. „Samozřejmě, že na ni dohlédnu.“

Poté císař osobně převzal velení nad Říšským bojovým svazem. Spokojený se stavem v jakém nalezl Hvězdu smrti, přikázal Vaderovi vrátit se na Executor a čekat na další rozkazy.

Starost císaři nedělala ani povstalecká flotila, která se formovala v nedaleké soustavě Sollust. Naopak, den konečného zúčtování s odbojnou chátrou se pomalu, ale jistě blížil.


*     *     *


Nad černým lesklým stolem v apartmá na palubě Executoru se vznášela prostorová mapa galaxie. Toryen zamyšleně hleděla do miliard mihotavých světel gigantické spirály, očima měřila vzdálenost mezi soustavou Sollust a systémem Endor. Odlehlost místa, kde měla být svedena konečná bitva ji děsila. Zadumaně pohlédla ven na umělou dvouplanetu Endor – Hvězda smrti. Dost dlouho na Tarentu studovala vojenskou strategii a taktiku, aby jí bylo jasné, že se císař řítí do záhuby.

„My tady zemřeme, Annie,“ řekla s jistotou, ze které Vaderovi přeběhl mráz po zádech. Také on sám se nemohl zbavit strašlivých předtuch. Jeho sny o Toryen byly den ze dne děsivější.

Přesto řekl: „Pochybuji.“

„Nestrkej hlavu do písku, podívej se ven, co se tam děje. Copak to nevidíš? Palpatin dělá osudovou chybu a nás všechny strhne s sebou. Myslí si, že nastražil obrovskou past, ale na koho vlastně? Na koho? Jenom sám na sebe.“

„Císař chce svést generální bitvu,“ řekl Vader bezbarvě. „Smést povstalce jediným úderem. Spoléhá na palebnou sílu Hvězdy smrti.“

Myšlenka na skoncování s otravnou rebélií se mu sice zamlouvala, ale sám cítil, že něco zní falešně.

Toryen se křivě pousmála: „A kdo té bitvě bude velet? Zbabělec Piett nebo ten provianťák ze stanice? Kde má stratéga, který by dokázal takovou bitvu svést? Kdo bude místo generála Veerse velet pozemním jednotkám na Endoru? Thrawna poslal do Neznámých regionů kreslit mapy a ty máš na Executoru čekat na jeho rozkazy. V podstatě tě zbavil velení. Spoléhá na palebnou sílu jediné, navíc nevyzkoušené stanice. Většinu flotily má roztroušenou po celé galaxii. Kdo mu přijde na pomoc, když něco selže? Thrawn zahodí kružítko a vyrazí?“

Vader zaraženě mlčel. Věděl, že Toryen má pravdu. Navíc první Hvězda smrti se také právě neosvědčila. Palpatin je obratný politik, mocný Sith, ale rozhodně není zkušený vojevůdce. V tom nezbývalo než s Toryen souhlasit.

Z dalších myšlenek Vadera vytrhl raketoplán třídy Lamba, který ve vesmírném prostoru pomalu míjel nástavby Executoru. Trojúhelníková silueta přelétla za oknem apartmá.

Vader znehybněl, se zatajeným dechem zíral na loď. Nedokázal uvěřit tomu, co právě pocítil. Na palubě té lodi byl jeho syn.

Copak i tohle patřilo do spletitého Palpatinova plánu?

Toryen se zadívala stejným směrem jako Vader. Kolem jinak všedně vypadajícího, servisního raketoplánu se koncentrovalo velké pole Síly, ale detaily či původ té energie Toryen rozeznat nedokázala. Zamračila se, pátravě střelila pohledem po strnulém Vaderovi: „Annie, co se děje?“

„Promiň,“ zamumlal nepřítomně. „Musím na můstek.“


*    *    *


Darth Vader pomalu došel zpět ke svému Avengeru v hlavním doku na Hvězdě smrti. Opřel se o jeden z bočních energetických článků, pomalu a zhluboka dýchal. Po několik dlouhých chvil prázdným pohledem zíral před sebe. Opodál zevlující skupinka mechaniků si vyměnila tázavé pohledy. Dokonce padl nesmělý návrh, zda by se nenašel odvážlivec, který by se Vadera dotázal, jestli něco nepotřebuje. Ale pak nad tím chlapi raději mávli rukou a šli si po svém.

Vader zavřel oči, potřeboval zklidnit rozbouřené nitro. Císař přikázal, aby mu přivedl vlastního syna. Chtěl zneužít city, které Luke k otci choval.

A Vader se jen uklonil a řekl: „Jak si přeješ, můj pane.“

Jenomže tentokrát to nebylo ze slabosti, už se rozhodl. Nechá Palpatinovi Luka, aby před ním uchránil Toryen a její dítě.


*    *    *


 „A ty jsi souhlasil?“

Skutečnost, že druhý muž Galaktického impéria, má dospělého syna, který bojuje na straně povstalecké aliance, Toryen nezaskočila tolik jako fakt, že se Vader ani tentokrát nedokázal Palpatinovi vzepřít. Navíc to do jisté míry předznamenávalo i možný osud jeho dalšího potomka.

„Přece té kreatuře nepředhodíš vlastní dítě!“ zakřičela zblízka na Vadera. Chytila ho za ramena, prudce s ním zatřásla: „Annie, slyšíš, co říkám?“

„Musím odletět na Endor. Počkat až mě můj syn sám vyhledá,“ mechanicky zopakoval příkaz, který mu dal Palpatin. „Pak ho odvedu k císaři. Nesmím zklamat svého pána.“

„U všech bohů, co to plácáš za nesmysly?“

„Když mu nepřivedu Luka, začne se časem zajímat o tvé dítě,“ oponoval Vader. „Bude se ho chtít zmocnit.“

Objal Toryen, rukama přejel po jejím zatím štíhlém těle. Jak strašně moc ji toužil políbit, splynout s ní. Najednou měl pocit, že ji tak drží naposled. Vzala do dlaní jeho hlavu, odhodlaně se mu zadívala do očí.

„Annie, nemůžeš handlovat s osudy svých dětí. To není směnný obchod. Palpatin je chce všechny. Zničí je, jako zničil tebe. Pokud my nezničíme Palpatina.“

Zamračila se, zdálo se, že naslouchá jakémusi vnitřnímu hlasu. „Tvůj syn bojuje na straně povstalců. Palpatin bude chtít, aby tě zabil nebo ty jeho. Poštve vás proti sobě. Musím jít s tebou!“

„To ti nedovolím,“ řekl tvrdě.

„Já se tě neptám, já ti to oznamuji.“

Zakroutil hlavou. Věděl, že to bude těžké, ale takovou reakci popravdě řečeno nečekal. Myslel, že mu bude vyčítat, že jí o Lukovi neřekl už dříve, že bude chtít vědět, zda mu víc záleží na synovi Padmé nebo na ní a jejím nenarozeném dítěti. Jenomže Toryen vše uchopila za úplně jiný konec.

„Tenhle boj musím vybojovat sám. Nemohu tě ohrozit,“ řekl nekompromisně. „Zůstaneš zde na Executoru. Tady jsi v bezpečí.“

„Ale … co to děláš?“

Jednou rukou ji k sobě pevně přitiskl, druhou sáhl do záhybů svého oděvu. Nahmatal k opasku připevněný injekční aplikátor se silným sedativem. Dávku konzultoval s lékařem. Nechtěl ublížit ani jí, ani dítěti. Jen ji musel ochránit. Před Palpatinem i před ní samotnou.

„Jednou vše pochopíš.“

S těmi slovy jí bleskovým pohybem přiložil aplikátor k nekrytému místu na krku. Pokusila se vytrhnout, ostrá bolest projela jeho srdcem, dokonce sáhla po laserovém meči. Avšak tentokrát si nemohl dovolit zaváhat. Obrovskou silou ji sevřel v drtivém objetí, bolestně vykřikla. Nepřipustil si ten nejmenší soucit.

Stiskl spoušť.

Zděšeně na něj pohlédla. Byl to stejný překvapený pohled jako tehdy na Tarentu, když jí probodl srdce.

„Annie …“

Ochabla, ztratila vědomí. Zvedl ji do náruče, odnesl na lůžko. Sklonil se nad ní, rukou v černé rukavici ji něžně pohladil po tváři.

„Spi, má lásko. Až se probudíš, bude po všem. Pak už budu jenom s tebou, slibuji. Budeme vládnout galaxii.“


XII.


Toryen sebou trhla, překvapeně se rozhlédla kolem. Stála uprostřed jakéhosi obrovského, zšeřelého prostoru, kterému dominovalo široké schodiště a velké kruhové okno. Před oknem stálo prázdné, černé křeslo.

Zpoza zhroucené ocelové rampy vycházela namodralá záře a bylo slyšet řev. Nelidský řev strašlivé bolesti, úpění zmučené duše na pokraji smrti. Toryen vykročila tím směrem. S pocitem největšího odporu zůstala zírat na výjev, který se jí naskytl.

Na zemi, obklopen spletí modrých blesků, se v  bolestech svíjel jakýsi štíhlý, světlovlasý mladík. Nad ním stál Palpatin a s výrazem krutého šílenství zasypával mladého muže ohnivou spletí.

Po císařově boku stál Vader. Pravou ruku měl odseknutou v zápěstí, ze zčernalého pahýlu koukalo pár ohořelých drátů, ale Vader si svého poškození příliš nevšímal. Nehybně zíral na umírajícího mladíka, který z posledních sil zachroptěl: „Otče, pomoz mi, prosím!“

Vader se ani nepohnul.

„Tak mu pomoz!“ vykřikla Toryen na Vadera, ale ani on, ani nikdo jiný si nebyl její přítomnosti vědom.

„Annie, pomoz mu!“ zaječela bezmocně. Udělala by to sama, ale neměla žádnou moc nad okolním děním. Nebyla jeho součástí, jen nezúčastněným divákem z jiné dimenze vědomí.

Modré blesky na okamžik pohlasly. Císař svraštil obočí, obrátil zrak směrem k Toryen. Náhle si uvědomil, že nejsou sami, že se někdo další dívá. Vzápětí se však zaměřil zpět na svou oběť. Krutě se zašklebil: „A nyní, mladý Skywalkere – nyní zemřeš!“

Smršť, kterou rozpoutal byla děsivá. Mladík se zmítal ve smrtelných křečích, již naprosto nekontroloval své pohyby. Toryen v tom hrůzyplném výjevu spatřila budoucnost svého dítěte.

Přiskočila těsně k Vaderovi, soustředila se na jeho vědomí: „Annie, přece tu zrůdu nenecháš zavraždit vlastního syna!“ udeřila vší silou do jeho mysli.

Vader naklonil hlavu ke straně, zdálo se, že něčemu naslouchá, že horečně uvažuje. Zpříma, jako by se náhle probral z tranzu, pohlédl na zuřícího Palpatina, pak zpět na svého syna. „Chceš, aby jednou zabil i další tvoje dítě?!“

Váhal.

„Na co čekáš?!“

Rozhodl se.

Jediným nenadálým pohybem uchopil imperátora, strhl ho ke straně. Sevřel nepříčetného Palpatina v nelítostném sevření. Zvedl zmítající se bestii nad hlavu a jako obrovský černý stroj vyrazil k ústí široké větrací šachty.

Blesky teď sršely z rukou rozzuřeného císaře na všechny strany. Jeho hněv se obrátil proti učedníkovi, který se mu konečně dokázal vzepřít. Výboje sjížděly Vaderovi po přilbě, po masce, po černém plášti. Jeden výboj ho udeřil mezi lopatky a propálil se mu přímo do srdce.

Toryen jen bezmocně zaskučela.

Vader doklopýtal k ústí široké větrací šachty, okamžik podržel Palpatina nad propastí, aby si než zemře dokonale vychutnal ten nezapomenutelný pohled. Pak jím bez nejmenší lítosti mrštil do bezedné hloubky. Sám se pomalu zhroutil k zemi. Z jeho sežehlé, nefunkční masky se ozývalo přidušené sípání.

Darth Vader stanul tváří v tvář smrti.


*     *     *


Padal.

Palpatinovo křehké tělo naráželo do stěn šachty, do tváře mu vanuly prudké poryvy ledového větru z chladicího průduchu reaktoru. Avšak bolest byla tím posledním, co cítil. Jeho duši ovládla nenávist a hněv.

Vztek na sebe samotného. Jak mohl být tak zaslepený? Příliš se soustředil na Vaderova syna a úder přitom přišel z úplně jiné strany.

Až nyní v plnosti pochopil, jak plytké divadlo s ním Lady Toryen na Coruscantu sehrála, jak moc měla jeho proradného žáka v hrsti.

Velmi ji podcenil. Ale stejnou chybu už podruhé neudělá.

Jednou se vrátí. O to už se postaral.

A pak je zničí.

Všechny.

Do jednoho.


*     *     *


Toryen se s výkřikem probudila z děsivého snu. Vytřeštila oči do přítmí ložnice. Po několik úderů srdce byla dezorientovaná v prostoru i čase. Prudce dýchala, celá se třásla. Jediným skokem vyrazila z postele, rozeběhla se k oknu.

„Annie!“ vykřikla ochraptěle. Hlava se jí točila, bylo jí na omdlení, ale ona se soustředila na jedno jediné. „Proč? Proč jsi mě nevzal s sebou?!“ zavřískala vyčítavě.

Byla jediná, kdo by dokázal Palpatina zabít a přitom sám přežít. Jen nedostala příležitost.

Zděšeně pohlédla z okna. Zjistila, že se probudila uprostřed běsnícího inferna. Venku zuřila vesmírná bitva, jakou galaxie dosud nespatřila. Nejen stíhačky, ale i gigantické vesmírné lodě chrlily zkázu jedna na druhou. Obrovské křižníky pustošily ničivé detonace, zelené blesky z turbolaserových baterií křižovaly prostor. Pálila také Hvězda smrti. Náhlá exploze rozvířila i jinak poklidný povrch měsíce Endor.

Povstalci zničili generátor štítu, napadlo Toryen. Teď už jim nic nebrání zaútočit přímo na stanici. Oběma rukama se opřela o výplň okna, přitiskla čelo na jeho chladný povrch. Po tváři jí tekly slzy. S neskutečnou vnitřní bolestí hleděla na Hvězdu smrti. Plula vesmírem, klidná a netečná, jako by se jí okolní dění snad ani netýkalo.

„Annie,“ zašeptala Toryen. Byl tam, uvězněný uvnitř té ocelové obludy a umíral.

Ticho, žádná odpověď.

Toryen zatnutými pěstmi udeřila do okna. „Annie!“

Zhroucený Vader na palubě Hvězdy smrti pootevřel oči, vzhlédl. Nad ním se skláněl jeho syn, ale byl příliš pohnutý, než aby dokázal na otce promluvit. Avšak Vader si byl jistý, že někdo volal jeho jméno. Jenomže Luke by ho nikdy neoslovil Annie.

„Annie!!“

Vader zasténal.

„Annie!!!“

„Toryen,“ zasípal z posledních sil.

Luke svraštil obočí, chtěl otci porozumět, ale nemohl v žádném případě pochopit, co jeho otec říká. Zato Toryen rozuměla velmi dobře. Ten jediný vzdech, chabé vzepětí slábnoucího vědomí, jí stačil, aby se pokusila o nemožné.

Rozrazila dveře apartmá, rozeběhla se k turbovýtahům vedoucím dolů na letovou palubu. Executor se otřásal pod přímou palbou, na chodbách blikala světla bojového poplachu. Koridory byly jako vymetené, celá posádka byla na bojových stanovištích. Toryen však nad ničím z toho neuvažovala, její cíl byl jeden jediný. Nastoupila do výtahu, stiskla ovladač. Zdviž se obrovskou rychlostí začala propadat do útrob gigantické lodi.

Executor se náhle otřásl jako nikdy předtím, z celé jeho konstrukce se ozvalo hrozivé sténání. Uširvoucí exploze zaduněla můstkem a rozběhla se do všech částí lodi. Slyšela ji i Toryen uvězněná v kabině výtahu. Naštěstí byla již dost daleko od centra výbuchu, a tak výtah dále směřoval do hlavního doku.

Toryen netušila, že právě jeden z povstaleckých pilotů proletěl se svým těžce poškozeným A-wingem hlavním můstkem Executoru. Ať už sebevražedný záměř či shoda okolností, výsledek byl stejný. Výbuch rozmetal na prach nejen řídící centrálu, ale i další patra pod ní. Kdyby Toryen zůstala v apartmá jen o minutu déle, byly by její dny sečteny.

Výtah zastavil, Toryen vyběhla z kabiny. Zůstala stát jako opařená. Za velkými průzory hagáru, krytými jen silovým polem, metaly hvězdy zběsilé kotrmelce. Neřízená loď se nekontrolovaně potácela prostorem a bylo jen otázkou času, kdy se zřítí na povrch Endoru nebo se srazí s Hvězdou smrti.

Toryen tryskem vyrazila k Vaderovu Avengeru, který stál jen pár kroků od turbovýtahů. Jako vždy byl připraven k okamžitému použití. Světla na Executoru začala pohasínat, bylo zřejmé, že za krátko vypadne i systém podpory života.

„Lady?“ zakřičel na Toryen jeden z mechaniků. Byl to ten rozcuchaný chlap, co ji před nedávnem křísil. „Nevíte, co se děje? Ztratili jsme spojení s hlavním můstkem, systémy se hroutí.“

V očích měl děs a hrůzu.

Toryen pohlédla ke stropu hangáru, na okamžik znehybněla.

„Jsou mrtví,“ vydechla. „Admirál Piett … všichni … Loď nikdo neřídí. Vyhlaste okamžitou evakuaci.“

„Komunikace nefunguje,“ zanaříkal mechanik.

„Tak vypadněte aspoň vy!“ zaječela na rozcuchaného chlapa a znovu vyrazila k Avengeru. Vydrápala se do kokpitu, aktivovala systémy. Vaderův speciální model měl kabinu vybavenou zvláštní podporou života, jež umožňovala pilotovat stroj bez obvyklé kyslíkové masky. Toryen jediným výstřelem zničila energetické články generující silové pole mezi prostorem doku a volným vesmírem. S motory vybičovanými na plný výkon vyrazila s Avengerem z hangáru. Rázem byla osvobozená ze zajetí v umírající lodi.

V těsném závěsu za ní odstartoval také malý nákladní transport s mechaniky na palubě a nejvyšší možnou rychlostí zamířil dolů k Endoru. Otázkou zůstávalo, jak velkou mají naději na přežití v lodi bez štítů a bez zbraní uprostřed zuřící bitvy.

Toryen prokličkovala se svým strojem bitevní vřavou, opsala široký oblouk, chtěla zamířit k Hvězdě smrti, když v tom si s hrůzou uvědomila, že se stejným směrem řítí i destabilizovaný Executor.

Znejistěla, snížila výkon motorů Avengeru na minimum. Ačkoli byla hmota mateřské lodi ve srovnání s Hvězdnou smrti zanedbatelná, Toryen stejně zaváhala. Vzápětí na to se Executor jako gigantický klín zapíchl do ocelové planety, aby se v následné explozi i s částí jejího povrchu doslova vypařil.

Toryen se neubránila výkřiku, ale obludná stanice k její velké úlevě i tuhle hrůzu vydržela. Nezbývalo, než doufat, že Vader v zasažených sektorech prostě nebyl.


*     *     *


Luke Skywalker poprvé a naposledy pohlédl do tváře svého otce. Černá, nefunkční  maska Darth Vadera ležela odpojená na zemi a slepě zírala do prázdna. Avšak přestože si Lord ze Sithu přál pohlédnout alespoň jednou na svého syna vlastníma očima, měl Luke dojem, že ho otec stejně nevidí. Jeho tmavé, hluboké oči se již nedokázaly zaostřit.

„Luku, měl jsi pravdu. Od začátku jsi měl pravdu. Řekni sestře, že jsi měl pravdu,“ to byla poslední slova která Anakin Skywalker řekl.

Toryen pustila knipl. Její kybernetické srdce se na zlomek věčnosti zastavilo, zapoměla dýchat.

„Ne, Annie, neumírej!“

Víčka Vaderových očí se zachvěla, lehce se pousmál. Luke myslel, že ten úsměv patří jemu, avšak byl určen někomu jinému. Zdálo se, že Vader chce ještě něco říct, ale byl to již jen poslední, nesrozumitelný vzdech, který mu splynul ze rtů.

Toryen …

Přes propast vesmírného prostoru, který je odděloval, cítil její bolest a nekonečnou beznaděj. Chtěl ji obejmout, aspoň ještě jednou sevřít v náručí. Omluvit se za všechny hrůzy, které jí způsobil. Říct jí, jak straště moc ji miluje, že ona je tím andělem, který mu dodal odvahu a sílu a tím mu přinesl spásu. Díky ní dokázal přetrhnout pouta svého temného otroctví.

Ale nedokázal už vyslovit ani její jméno. Zločiny, které spáchal, byly příliš velké a cena za vykoupení tak byla velmi vysoká.

Toryen …

Jen odlesk umírající myšlenky, nic víc.

Darth Vader – Anakin Skywalker zemřel.

Toryen pěstí udeřila do ovládací desky Avengeru. Zavřela oči, okolní svět, jakkoli přehlcený událostmi, pro ni přestal existovat. Čas přestal plynout. Vnímala jen čirou bolest.

Neviděla, jak se všechny lodě, obrovské křižníky i malé stíhačky, začaly náhle vzdalovat od Hvězdy smrti. Neviděla, jak raketoplán třídy Lambda s Lukem a mrtvým Darth Vaderem na palubě opustil její dok a vyrazil k  Endoru.

Povstaleckým stíhačům se podařilo zničit regulátory hlavního energetického jádra stanice. Vzápětí na to Hvězda smrti explodovala. Rázová vlna udeřila do Toryenina stroje a katapultovala bezbranný Avenger do hlubin vesmíru, daleko od měsíce Endor.


XIII.


Ticho.

Tma.

Pustý vesmír.

Naprostá, nekonečná prázdnota.

Toryen otevřela oči. Netušila, jak dlouho byla mimo tento svět, jak dlouho balancovala nad propastí nicoty.

Otřela si slzy, které však na jejích tváři stejně dávno zaschly. Zkontrolovala přístroje, pohlédla skrz průzor kokpitu ven. Měsíc Endor byl jen malou zelenou tečkou v nedozírné dálce nekonečného hvězdného oceánu.

Už zase samotný, opuštěný. Navždy ztracený na samém okraji galaktického disku.

Toryen tvrdě potlačila pocity a myšlenky, které se chystaly pozřít její duši. Žádné pocity, žádné myšlenky. Jen nekonečná temnota.

Zkontrolovala chronometr. Od událostí v systému Endor uplynulo jen několik hodin. Pro ni celá věčnost.

Mechanicky seřídila palubní přístroje, nahodila motory a zamířila zpět ke smaragdovému měsíci.


*     *    *


Bitva skončila, povstalecká aliance zvítězila. Bujaré noční oslavy na povrchu Endoru se protáhly do časných ranních hodin, a tak se s vyklízením prostoru začalo až v odpoledních hodinách.

Den po osudové bitvě se probudil do pošmourného šera bez stínů, kdy lesy, jindy světlé a prosluněné, halil příkrov studené mlhy. Občas drobně mrholilo. Náladu to však nikomu z povstalců nemohlo zkazit ani v nejmenším. Slavila celá galaxie.

Luke Skywalker usedl na jednu z beden a zamyšleně hleděl před sebe. S úsměvem k němu přistoupila Leia, jeho sestra. Ta, o které ve své poslední chvíli mluvil Vader.

„No tak, Luku, co je?“ šťouchla Luka vesele do ramene. „Usnul si?“

„Myslíš, že to všechno uděláme za tebe?“ popíchl ho její přítel Han Solo, povstalecký generál, který vedl útok na generátor štítu na povrchu Endoru. Bývalý pašerák, který kdysi dokázal při leteckém souboji tak nezapomenutelně nakopat zadek Lordu Vaderovi.

Luke se matně usmál, zakroutil hlavou. „Ne já …“ najednou nevěděl, jak Leie vysvětlit, co zamýšlí udělat.

Včera večer spálil mrtvé tělo svého otce na obrovské hranici, a pak měl vidění. Zdálo se mu, že vidí Anakina Skywalkera ve společnosti Mistra Yody a Obi-Wana Kenobiho, rytířů Jedi, kteří Luka cvičili a znali jeho otce ještě předtím, než se stal Darth Vaderem. Ale to všechno mohlo být jen zdání, samovolná produkce přetíženého vědomí.

Přesto měl Luke pocit, že by se měl jít s otcem ještě jednou rozloučit. Navštívit odlehlou mýtinu, kde zanechal jeho popel. Možná by s ním měla jít i Leia, ale tu by nejspíš nepřesvědčil. Přičiněním osudu poznala otce jen z té nejhorší stránky. Proto Vader chtěl, aby jí Luke řekl, že je v něm i dobro. Ale věřila by mu, po tom všem, co zažila?

Mučení, děsivé výslechy, zničení domovské planety …

Jenomže tehdy Vader netušil, že se jedná o jeho dceru. Přesto Luke usoudil, že udělá lépe, když půjde sám.

„Víš, Leio,“ upřel na ni své velké, modré oči, „rád bych se ještě rozloučil.“

Nemýlil se. Její pohled znatelně ochladl. Dobře pochopila, co má na mysli.

„Jak chceš,“ řekla. „Tady je to stejně ještě na dlouho, takže – až přijdeš, tak přijdeš.“

Za dobu, co Luka znala, si zvykla, že přichází a odchází jak mu Síla, či hnutí jeho složité mysli, velí. Otočila se k němu zády a rozběhla se za Hanem Solem, který o čemsi horlivě diskutoval s generálem Calrissianem, velitelem úspěšného leteckého útoku na Hvězdu smrti.


*     *    *


Toryen vedená neurčitým otiskem událostí ve věčném poli Síly dosedla s Avengerem na okraj rozlehlé mýtiny, na které v noci shořelo tělo Darth Vadera. Povstalecká aliance se o zbloudilou imperiální stíhačku nestarala. Nejspíš její přítomnost nikdo ani nezaznamenal.

Toryen vystoupila z kokpitu, rozhlédla se kolem. Cáry mlhy se vznášely mezi stromy. Na zelených větvích se stejně, jako na trsech trávy, srážely velké kapky vody. Bylo chladno, mlhavo, nepřívětivo.

Pomalu, kroky tlumené poduškami mechu, došla doprostřed mýtiny. Poklekla, rukou se nevěřícně dotkla šedého popela, který déšť zvolna měnil v bláto. Zahlédla drobný černý předmět, který z něj vyčníval. Opatrně si černý střep položila na dlaň. Bez jakéhokoli výrazu či pocitu hleděla na neshořelý úlomek Vaderovy masky.

Sevřela ruku v pěst. Když ji znovu otevřela, měla v dlani jen malou hromádku popela. Artefakt, zkřehlý žárem pohřební hranice, se rozpadl na prach.

Toryen zkřivila rty, začala přerývaně dýchat: „Ne!“ zašeptala.

„Ne!!“ zakřičela.

„Nééé!!! zařvala tak, že celý vesmír naráz zmlkl a naslouchal tomu bezbřehému zoufalství. Strašlivý výkřik jako obrovská vlna obletěl galaxii a způsobil bouři v poli Síly. Každý věděl, že se stalo něco strašného. Děsivý zvuk podpořený temným žalem proťal poklidné ovzduší měsíce Endor. Vše ztichlo, každý živý tvor poplašeně vzhlédl a znehybněl. Les zahalilo hluboké, strnulé ticho.

Povstalci pohlédli jeden na druhého, vyměnili si vystrašené pohledy.

„Co to bylo?“ otázal se jako první Han Solo, když byl opět schopen promluvit. Hlas měl tichý, přiškrcený. Zatěkal očima po ostatních. Ale odpověď nikdo z nich neznal.

„Luke,“ řekla Leia tiše. Nepřítomně zírala do prázdna. „Musíme mu pomoc. Je v nebezpečí.“


*     *     *


Luke se právě blížil k mýtině, když ke svému údivu zahlédl na vzdálenějším okraji prostranství zcela nezaměnitelnou siluetu TIE Avengeru Darth Vadera. Černošedý, atypický stroj Luka po jejich vzájemném souboji nad první Hvězdou smrti ještě dlouhou dobu děsil ve snech. Vzápětí si zaskočený Luke všiml postavy, která klečela nad vyhaslým žárovištěm.

Instinktivně sevřel světelný meč zavěšený u pasu, opatrně došel k okraji mýtiny. Zcela ohromen výjevem, který se mu naskytl, zůstal stát mezi stromy. Rukou jeden z nich objal, přitiskl se k jeho prastarému kmeni.

Žena, kterou spatřil, byla nádherná i děsivá zároveň. Smrtelně bledou tvář jí zčásti zakrývala maska stejně černá a hrozivá, jako maska Darth Vadera.

V krátkých, černých vlasech se jí jako blyštivé perly třpytily kapky drobného mžení, jež se začalo snášet z mlhavé oblohy. Aura, která ženu obklopovala, sálala mrazivou energií.

Luke měl na okamžik dojem, že už ji někdy viděl. Zdálo se mu, jako by na Hvězdě smrti, kdy již málem zemřel pod přívalem císařovy zloby, v kratičkém záblesku spatřil její tvář po boku svého otce.

Tehdy ji považoval za smrt, za černého anděla temnoty, který čeká, aby ho provedl branou podsvětí.

Luke měl najednou pocit, že o kus dál mezi stromy vidí mihotavý stín jakési další postavy. Namodralý přízrak svého otce, stejný jaký spatřil včera. Anakin Skywalker smutně hleděl na ženu v černém a stejně jako Luke, ani on se k ní neodvážil vykročit.

Žena rozevřela dlaň, krátce pohlédla na něco, co předtím svírala v zatnuté pěsti. Na něco, co Luke nemohl ze svého místa vidět. Pak se z jejích úst vydral výkřik.

Výkřik, jaký Luke v životě neslyšel. Hlas, který by dokázal zabít. Strašlivá tlaková vlna zoufalství a beznaděje doslova prošla Lukovým tělem a rozletěla se do prostoru. Křečovitě zatnul prsty do kmene stromu, bolestně zkřivil obličej. Nemohl popadnout dech, měl dojem, že právě ohluchl. Ani on se neubránil výkřiku.

Žena zvedla hlavu, obrátila k Lukovi tvář. Paralyzovaně, jako králík na hada, na ni hleděl. Nezmohl se na jediný pohyb.

Vstala.

Byla vysoká, na ženu až příliš. Přitom štíhlá a pružná, jako obrovitá černá kočka. Vztáhla ruku, její zkřivené rty se neslyšně pohnuly. Vzápětí se Luke válel u jejích nohou. Pokusil se vstát a zjistil, že hledí přímo do pulzující, temně modré čepele světelného meče. Jiskřivé ostří s fialovými odlesky mu kmitalo přímo před očima.

Sáhl po svém meči, ale žena opět vztáhla ruku a Lukův meč jí poslušně skočil do dlaně. S pohrdlivým úšklebkem mrštila Lukovou zbraní daleko do podrostu.

„Zachránil ti život!“ zaburácela na Luka tím svým strašným hlasem. „A ty jsi  ho spálil jako odpadky!“

Lukovi klesla brada, do očí se mu začaly drát slzy. Prudce zavrtěl hlavou: „Ne, to … to ne …“ vykoktal.

„Ne? A co je tohle?“ švihla čepelí směrem ke spáleništi. „Co jsi udělal pro to, abys ho zachránil?“

Luke těžce polkl, v obranném gestu zvedl jednu ruku. „Ale … ale on nechtěl žít …“

Naklonila hlavu ke straně, její pohled nemohl být výmluvnější. „Nechtěl žít?“

„Byl těžce zraněný. Řekl, že nic nezabrání tomu, aby zemřel,“ hájil se Luke.

„Ty ses ani  nepokusil zachránit mu život,“ obvinila ho sžíravě. „Podívej se na mě. Tvůj otec mi světelným mečem spálil srdce. Víc na pokraji smrti jsem být snad ani nemohla. Přesto mě dokázal udržet při životě!“

Luke měl pocit jako by se pod ním otevřela bezedná propast. „Ale, já …“ zajíkl se. Dalších slov nebyl schopen.

Také Toryen mlčela, stále na něj mířila svým mečem. Nepohnula se, ani když pozpátku o kus poodlezl a odvážil se vstát.

„Je mi to líto,“ řekl upřímně, avšak vzápětí si uvědomil, jak povrchně jí jeho slova musí znít. „Včera jsem měl dojem, že jsem zahlédl jeho stín,“ řekl váhavě.

Toryen se zamračila, zdálo se, že o něčem uvažuje. Výraz její tváře se náhle změnil, jako by z ní spadl jakýsi závoj.

„Stín?“ otázala se tiše, lehce se pousmála. Sklonila meč. „Pak by možná kněží na Tarentu …“

Nedořekla.

„Luku, uhni!“ zakřičela Leia z okraje lesa. „Palte!“ přikázala vojákům, které vedla.

Luke poplašeně pohlédl tím směrem. Leia s Hanem a skupinou ozbrojených povstalců vtrhli na mýtinu. Ovzduším projely výstřely z blasterů. Černá bojovnice se otočila, bleskovým pohybem několik střel odrazila. Dva vojáci padli k zemi zasažení vlastními výstřely.

„Nééé,“ zajčel Luke. „Nestřílejte!“

Natáhl ruku směrem, kam předtím válečnice odhodila jeho meč, aby jí mohl pomoc. Také Leia  s Hanem pozvedli zbraně. Vypálili i ostatní. Barevné blesky se odrazily od temně modré čepele.

Toryen zpříma pohlédla na ženu v bílé kombinéze, která oddíl vedla. Ruka s mečem klesla, Toryen znehybněla. Nemohla s tou ženou bojovat, nemohla zabít Vaderovu dceru.

„Leio, ne! Hane, přestaňte!“ vřískal Luke. Meč mu vklouzl do dlaně, zažehl jeho čepel. „Nestřílejte, není nepřítel!“

Kdyby s nimi chtěla bojovat, už by nežil ani jeden z nich.

Vrhl se mezi povstalce a Toryen.

Blesk z Leina blasteru se odrazil od čepele temně modrého meče a v nešťastném úhlu sjel Toryen do břicha. Zaskučela, zapotácela se, další výboje ji zasáhly do stejného místa a udeřily jejím tělem o  zem.

Svíjela se v bolestech, sténala ve smrtelné křeči.

„Co jste to udělali?“ zaječel Luke. „Proč?“ Jeho zděšení bylo bezmezné. Vše se seběhlo tak rychle. Za pár vteřin bylo po všem.

Povstalci zaskočeně pohlédli jeden na druhého, Leia se kousla do rtu, Han uhnul očima. Uvědomili si, že možná byli příliš ukvapení. Ale jednal by někdo jiný na jejich místě jinak? Viděli, jak ta žena míří na Luka světelným mečem, slyšeli předtím ten strašlivý výkřik. Navíc vzhled té bojovnice byl natolik výmluvný, že nebyl důvod váhat.

Luke zhasnul meč, přiskočil k umírající ženě. Otočil ji na záda, podepřel jí hlavu. Pohlédl do zsinalé, bolestí poznamenané tváře.

Rukou, kterou se předtím držela za prostřelené břicho chytila Luka za paži, křečovitě zaryla prsty mechanické ruky do jeho předloktí. „Já jsem … čekám …“

Hlava jí klesla ke straně.

Naprosto zoufalý Luke pohlédl směrem, kde se mu zdálo, že předtím viděl stát svého otce. Stín se s výrazem němé bolesti nehybně díval na těžce zraněnou ženu. Bezmocný, lapený v pavučině věčnosti, neschopný přispěchat jí na pomoc.

„Nesmíš spát, neusínej,“ zatřásl Luke Toryen. Pootevřela oči, ale svět proplouval kolem jako paleta barev rozpitých deštěm. Zvuky přicházely odkudsi z dálky.

„Musíme ji dostat na lékařskou loď,“ křičel nějaký hlas.

Nic ji nebolelo, nic necítila. Barvy se rozplynuly, zvuky utichly.

Už ji netrápily žádné myšlenky, ani pocity.

Obklopilo ji ticho a tma.


*     *     *


Han Solo nervózně přecházel předsálím operačního sálu na palubě lékařské fregaty Nebulon B. Nebylo mu právě dobře po těle ani na duši, nedovážil se pohlédnout velkým oknem do prostoru operačního sálu. Nakonec zde zůstal sám. Luke i Leia někam zmizeli a lékařský personál měl plné ruce práce s tou cizí ženou. Byl z duše rád, když se ve dveřích konečně objevil Luke. Vypadal přepadle, jako by ty střely schytal sám.

„Luku,“ oslovil Han pobledlého mladíka, pokusil se na přítele usmát.

„Jak to vypadá?“ zajímal se Luke.

Han zrozpačitěl. „No, já nevím,“ pokrčil rameny. „Pořád ji operují. Nikdo nic neříkal.“

Luke si povzdychl, potřásl hlavou. Nezbývá než čekat.

„Poslyš, ty víš, kdo to je?“ pohlédl Han vážně na Luka, ale ten jen neurčitě zavrtěl hlavou.

„Co ti říkala?“ zajímal se Han.

Luke se trpce pousmál. „Vynadala mi, že jsem Vadera spálil jako odpadky.“

Han překvapeně vytáhl obočí. „Cože? Smysl pro humor jí tedy nechybí,“ zašklebil se.

„Myslela to vážně,“ odsekl Luke. Někdy ho Hanovy uštěpačné poznámky pěkně štvaly, přesto na něj smířlivě pohlédl. „Víš, myslím, že měla s mým otcem hodně společného.“

„Jenomže pořád nevíme, kdo to vlastně je,“ řekla Leia, která právě vstoupila do místnosti. V ruce držela datapad. „Kontaktovala jsem Bothany, ani jejich rozvědka o ní nemá žádné inforamce.“

Han se zašklebil: „Starej bručoun měl tajemství.“

Luke počastoval Hana příkrým pohledem, nicméně v duchu si takřka oddychl. Najednou se bál znát celou pravdu. Chtěl Leie a Hanovi říct, jak byl svědkem jejího žalu, ale pak se rozhodl nechat si vše pro sebe. Uvědomil si, že zde vlastně není nikdo, s kým by si Vader svým zlým, svérázným způsobem nepohrál. Nikdo, kdo by mohl mít pro Temného pána sebemenší pochopení.

Leiu a Hana krutě mučil, Lukovi při souboji na Bespinu usekl ruku, ale co ta žena tam na sále? Zvláštní bylo, že ta na které se podepsal nejvíc, mu také nejvíc rozuměla. Možná se dokázala na vše dívat z jiného úhlu pohledu. Nebo byla stejná jako Vader, pomyslel si Luke s mrazením v zádech.

„Napřed ji zmrzačil, a pak se postaral, aby přežila,“ řekl nepřítomně. „Řekla mi to.“

„Nic víc?“ otázala se Leia.

„Hezkej románek,“ poznamenal Han.

„Ještě mluvila o jakémsi Tarentu – možná svět, ze kterého pochází,“ uvažoval Luke. Hana a jeho pošklebků si raději nevšímal.

Leia zadala údaj do datapadu. „Tarent, svět za okrajem galaktického disku, daleko za Neznámými regiony. Říše tam nedávno podnikla invazi,“ tlumočila údaje, které vyběhly na displeji.

Han i Luke pokrčili rameny. „No, možné je všechno,“ řekl Han. „Třeba nám řekne víc, až se probudí.“

Leia zamyšleně hleděla do sálu. S vážným výrazem pozorovala lékařské droidy rojící se kolem pacientky. Zdálo se, že jsou s prací u konce. Ve dveřích předsálí se náhle objevil jeden z nich, řídící jednotka operačního týmu.

„Princezno Leio, generále Solo, pane Luku, operace skončila,“ řekl mechanickým hlasem. „Matka i dítě budou v pořádku.“

„Dítě?“ vykřikli takřka jednohlasně.

Luke s Leiou si vyměnili ohromený pohled, Han Solo protáhl obličej. Nejspíš chtěl dodat nějakou hodně oplzlou poznámku, ale Luke i Leia mu přísným pohledem sebrali slova z úst.

„S ohledem na rozsah zranění jsme museli dítě vyjmout z těla matky,“ pokračoval droid. „Jedná se o plod v prvním trimestru vývoje. Dělali jsme testy, je to děvče. Umístili jsme ji do speciálního prenatálního inkubátoru, ale není důvod, aby z ní nevyrostl zdravý jedinec.“

S Lukem se rozhoupala podlaha. „Ona mi to chtěla říct,“ uvědomil si, co znamenala poslední, nesouvislá slova, která pronesla.

Leia svraštila obočí. Pevně uchopila Luka za paži, zblízka mu pohlédla do tváře. „Doufám, že ti je jasné, kdo je otcem dítěte?“ sykla tlumeně.

Luke se musel opřít o stěnu, aby neomdlel. „Vader,“ řekl bezbarvě.

Řekni sestře, že jsi měl pravdu.

Ale, které vlastně? Mluvil o Leie, nebo snad o někom jiném? Možná o obou.

Leia zatřásla šokovaným Lukem, přinutila ho, aby se na ni podíval. „Luku, nesmíme v žádném případě připustit, aby dítě vychovávala,“ řekla pevně.

„Leio?“ nechtěl ani domýšlet, kam svými slovy míří.

„Je to naše sestra, Luku. Jestli ji bude vychovávat, udělá z ní stejné monstrum jako je sama, jako byl Vader. To nesmíme připustit.“

„Co chceš dělat?“ otázal se s podezřením Han. Nebyl nadán mocí Síly, nedokázal číst lidské myšlenky, vlastně na tyhle nesmysly ani moc nevěřil, ale způsob, jakým Leia náhle mluvila, se mu vůbec nezamlouval.

„Dítě ukryjeme, bude myslet, že potratila,“ řekla Leia.

Luke zavrtěl hlavou: „Na to nespoléhej. Jenom ji ještě víc poštveš proti nám.“

„Luke má pravdu,“ vložil se do debaty Han. Cítil, že v tomhle rodinném sporu stojí tak trochu stranou, ale přesto mu nedalo, aby nevyslovil svůj názor. „Nemůžeš jen tak, kvůli nějaké domněnce, odtrhnout dítě od matky.“

Také on jako by Leiu, ženu kterou miloval a obdivoval, najednou ani nepoznával.

„Tedy doufám, že ji nechceš …“ prstem si výmluvně přejel po krku.

Ale Leia už se rozhodla. Vždy byla silná a odhodlaná, vždy přesně věděla, co chce. Zatímco Luke často tápal a hledal, ona vždy šla přímo za vytčeným cílem. Nikdy neváhala. Byla rozený vůdce, pro povstání hodně znamenala, ale Luke si byl najednou jistý, že i v ní je něco z temnoty jejich otce.

Leia zavrtěla hlavou: „Neměj obavy Hane, nechci ji zabít. Až se její stav stabilizuje, pošlu ji domů. Možná pochází ze světa za Neznámými regiony. Neznáme jeho souřadnice, ale můžeme nasměrovat hyperdrive její stíhačky do té oblasti. Dál musí trefit sama. Lékař jí podá sedativa, aby se neprobudila příliš brzy.“

„Leio!“ vykřikl Luke. „Ona se vrátí, pak nás všechny zabije! Nedělej si zbytečně nového nepřítele. Mluvil jsem s ní, byla jenom nešťastná. Nechtěla s námi bojovat. Tak ji k tomu nenuť.“

Leia na bratra studeně pohlédla. Najednou mu připadala tak strašně jiná, tak podivně cizí. Luke znal svou sestru natolik aby věděl, že když se Leia pro něco rozhodne, pak není moci, která by jí v tom dokázala zabránit.

„Nedovolím, aby zničila naší sestře život. Aby i ji zasáhlo rodinné prokletí,“ řekla Leia tónem, který vylučoval jakoukoli další diskuzi. „Někdo tomu musí učinit přítrž a já tu odpovědnost beru na sebe.“


XIV.


„Admirále Thrawne, zachytili jsme signál TIE Avengeru. Právě vystoupil z hyperprostoru,“ oznámil kapitán Pellaeon na palubě hvězdného křižníku Chimaera svému veliteli. Na císařův rozkaz se Thrawn, povýšený na velkoadmirála, před časem vrátil zpět do Neznámých regionů, aby pokračoval v mapovací misi.

Pellaeon náhle znejistěl. „Pane, je to stroj  Lorda Vadera,“ zakroutil nevěřícně hlavou.

Velkoadmirál překvapeně vytáhl obočí. „Lorda Vadera? Spojte se s ním,“ přikázal.

„Zkouším to, neodpovídá. Loď řídí autopilot.“

Thrawn se zamračil. „Dobrá, přitáhněte stíhačku vlečným paprskem. Posaďte ji do hlavního doku.“


*     *     *


Toryen otevřela oči, zapochybovala o pravdivosti toho, co vidí. Obklopoval ji jakýsi zvláštní prostor nasvícený tlumeným, žlutým světlem. Celý byl vyplněn postavami nejrůznějších bytostí, abstraktními tvary a snovými náladami zvěčněnými na malířských plátnech i v trojrozměrných projekcích. Toryen ležela uprostřed toho neskutečného prostoru ve velké, široké posteli se zdobeným rámem. Hlavu a záda jí podpíraly pečlivě nastlané polštáře, zakrývaly ji hebké podušky. Celý pokoj byl prosycen jemnou, nevtíravou vůní.

Toryen se pokusila vzepřít na loktech, ale byla příliš slabá. Dokázala sotva zvednout hlavu.

„Lady Toryen,“ oslovil ji kultivovaný hlas, který jí nebyl neznámý. „Je mi ctí uvítat vás na palubě mé vlajkové lodi. Ačkoli jsem vaší přítomností velmi potěšen, přál bych si, aby se tak stalo za příznivějších okolností.“

Toryen znovu zatěkala očima po bizarním pokoji. Nevypadal jako běžná kajuta na válečné lodi. Spíš jako umělecká galerie. Velkoadmirál Thrawn, oblečený jako vždy v bílé, skvěle padnoucí uniformě, usedl na okraj lůžka. Jemně uchopil Toryen za ruku, lehce ji políbil.

Toryen na Chisse zmateně pohlédla: „Admirále? Nemáte být náhodou v Neznámých regionech?“

„Jsme v Neznámých regionech. Je mi líto, že musím být poslem špatných zpráv,“ řekl svým měkkým, příjemným hlasem.

Toryen si ztěžka povzdychla. „Já vím,“ zašeptala. „Byla jsem u toho …“

Ale jak se dostala sem?

Thrawn se hořce usmál. „Obávám se, že nemám na mysli to samé, co vy.“

Toryen zbystřila, pozorně se na Thrawna zadívala.

„Jedná se o váš zdravotní stav, Lady. Můj lékař zjistil znepokojivé věci,“ řekl Thrawn pomalu. „Navíc vám podali opravdu silná sedativa a váš stroj pak nasměrovali sem do Neznámých regionů.“

Toryen si sáhla rukou na břicho, v děsivé předtuše odhrnula přikrývku. Thrawn diskrétně sklopil zrak. Lady byla oblečená jen v nátělníku a kalhotkách. Vyhrnula si tričko, s narůstající hrůzou pohlédla na zcelené, hojící se rány po výstřelech z povstaleckých blasterů. Poslední, co si pamatovala byl spalující žár blesků, které ji zasáhly, a smrtelný chlad, jenž vzápětí sevřel její tělo i duši.

Musíme ji dostat na lékařskou lodˇ…

Toryen zavřela oči, nedokázala jakkoli zareagovat.

Cítila ozvěnu dosud neprobuzeného vědomí v prostoru a čase, ale bylo tak daleko, tak strašně daleko. Ztracené kdesi v hlubinách nekonečného hvězdného oceánu.

Prázdnota v jejím nitru byla nekonečná. Vaderovy děsivé sny se naplnily. Kdosi cizí jí vyrval dítě z těla a ji odhodil jako prázdnou skořepinu. Posadil ji do Avengeru a odkopl na druhý konec známého vesmíru, co nejdál od jejího dítěte.

Ale kdo?

Jednou to zjistí, a pak si vezme zpět, co jí patří.

Z Toryenina oka, které bylo schopné plakat, se spustily slzy, zato v důlku vyplněném kybernetickými implantáty jí pulzovala nesnesitelná bolest. Z úst se jí vydral přidušený sten.

Thrawn se odvážil vzhlédnout, lehce položil dlaň Toryen na břicho. Jeho modrá ruka byla překvapivě měkká a hřejivá.

Tiše řekl: „Jak barbarské zničit krásu v tak nádherné bytosti jako jste vy. Takový zločin by neměl zůstat nepotrestán.“

Toryen si Chisse k sobě přitáhla, křečovitě ho objala. Najednou jí vůbec nevadilo, že objímá tvora, který není člověkem, jehož tvář je modrá a oči žhnou pronikavým, rudým žárem. Prostě jen potřebovala nějaký záchytný bod, k němuž může upnout své vědomí, aby nezešílela.

Thrawn se trhaně nadechl, zavřel oči. Sevřel Toryen v náručí. Vnímal ji jako celek, jako překrásné umělecké dílo, které někdo zničil. Jako anděla se zlomenými křídly, který však, jak aspoň doufal, dokáže povstat z vlastního popela. Ve svém pohnutí si nevšiml namodralého stínu, který stál v rohu místnosti a nehybně sledoval jeho počínání.

Thrawn objímal Toryen dokud její pláč neustal, její tělo se nepřestalo otřásat a ona neusnula. Opatrně jí položil hlavu zpět na polštář, jemně upravil přikrývku, ještě více ztlumil osvětlení.

Pak tiše místnost opustil.


*     *     *


Jen o pár dní později stála Toryen uprostřed pracovny velkoadmirála Thrawna a se skutečným zájmem si prohlížela umělecká díla pocházející z nejrůznějších koutů galaxie.

Komnata byla, stejně jako ložnice, vyplněná sochami a obrazy. Chiss si očividně potrpěl na umění a luxus a nehodlal se jich vzdát ani na palubě válečné lodi. Toryen si pomyslela, jak asi musela sbírka vypadat po nevydařeném střetu u Tarentu, kdy byla Chimaera těžce poškozena. Ze zamyšlení ji vytrhl Thrawnův příjemný hlas.

„Zůstává jediná otázka, Lady. Co bude dál? Impérium se zhroutilo, ale …“ záměrně nechal větu nedokončenou.

„Nejsem ten, kdo vám může dát uspokojivou odpověď,“ řekla Toryen odměřeně. „Jsem cizincem ve vašem světě.“

Thrawn jí hlavou naznačil uctivou úklonu: „Nicméně cizincem velice schopným a nadaným. Byla by velká škoda nevyužít vaše schopnosti.“

Musel obdivovat, jak rychle se Lady Vader dokázala vzpamatovat ze šoku, který utrpěla. Stačilo jí na to pár dní. Thrawn ji po celou tu dobu zahrnoval pozornostmi a přízní a byl by přidal i nějakou tu drobnou něžnost, kdyby mu to chladná Lady Vader dovolila.

Mimo jiné jí nechal pořídit mnohem důstojnější oděv, než byl naprosto nemožný oranžový overal, do kterého ji navlékli povstalci. Přenechal jí i svou přepychově zařízenou ložnici a sám přespával na pohovce v pracovně. Přesto, kdykoli se jí pokusil jen letmo dotknout, neopomněla mu dát najevo, že o takovou náklonnost prostě nestojí. Thrawna tak pokaždé napadlo, zda si vzpomíná, jak ji držel v náručí a byl jí oporou v jejím žalu. Neudělal přece nic, co by sama nechtěla. Nijak tu situaci nezneužil, i když příležitost v tu chvíli bezpochyby byla.

Nebo se snad styděla za svou slabost a nyní ho trestala, že byl jejím svědkem?

Také se ani slovem nezmínila o tom, co se jí vlastně stalo u Endoru, a tak se mohl jen na základě informací od lodního lékaře domýšlet, jaké hrůzy nejspíš zažila.

Přesto byl trpělivý. Věděl, že trpělivost občas i růže přináší a pomalu začal v duchu spřádat velmi odvážné plány.

Toryen na velkoadmirála studeně pohlédla: „Myslíte, že když Palpatin vodil na řetězu Vadera, vy si ochočíte mě?“

Thrawn ucítil, jak se mu cosi nepopsatelného otřelo o srdce. Nenápadná připomínka moci, kterou on neovládal.

Ten dar neměl.

Právě proto musel získat spojence nadaného mocí Síly. Jen tak mohl pomýšlet na ovládnutí galaxie. Byl skvělý stratég, i když poněkud opomíjený. Nebyl v galaxii druhý takový, ale to samo o sobě k uskutečnění jeho odvážných plánů nestačilo. Měl-li být úspěšný, pak potřeboval bojovníka s výjimečnými schopnostmi.

Thrawn se lehce pousmál a jako by žádnou výhrůžku nepocítil, vemlouvavě řekl: „Ve vašem případě Lady Vader, bych tomu spíše říkal vzájemně výhodná spolupráce. Na jedné straně vy, vaše ohromující schopnosti a velké jméno, které nosíte a na druhé straně já, mé vojenské umění a má flotila. Společně bychom byli neporazitelní. Z našeho spojenectví by měl zajisté prospěch i Tarentský kvadrant.“

Toryen neodpověděla. Pohlédla skrze okno ven do vesmíru. Na rozdíl od galaktického středu, zde v Neznámých regionech byly hvězdy jen řídce rozptýlenými, osamělými světýlky. Centrum galaxie probleskovalo v nedozírné dálce jako jiskřivý, nazelenalý pás.

Lehce se pousmála. Už zase ta lákavá nabídka vládnout galaxii. Navíc od muže, který byl velmi schopný a jemuž nebyla ani v nejmenším lhostejná. Ale její myšlenky se upíraly k jiným obzorům.

„Možná jste slyšela o ztracené flotile válečných lodí,“ pokračoval Thrawn vemlouvavě. „Byla postavena tak, aby ji mohl ovládat jen jeden člověk. Avšak obyčejný smrtelník to nikdy nedokáže …“

„ … jen válečník s výjimečnými schopnostmi,“ přerušila Thrawna Lady Vader. „Kdo flotilu najde a ovládne, vybojuje velká vítězství. Stane se vládcem vesmíru. Ano, znám ten příběh. Vypráví se i na Tarentu.“

„Lady, opět musím obdivovat vaše znalosti,“ řekl Thrawn s úsměvem, ale vzápětí zvážněl. Upřeně na ni pohlédl: „Mám jisté indicie, kde ztracenou flotilu hledat,“ řekl s překvapivou jistotou.

Toryen se smutně zasmála: „Jste příliš velkým milovníkem umění. Je to jen příběh, dílo dávného umělce.“

„Flotila byla postavena před klonovými válkami.“

„A na Tarentu před tisícem let. Je to jen legenda, admirále. Jedna z mnoha a nezáleží na tom, kde a kdy se vypráví.“

Thrawn se postavil vedle Toryen. Věděl, že hodně riskuje, když ji pevně uchopil za ramena a otočil čelem k sobě. Již předtím mu dala pocítit, co by mohlo následovat, kdyby vzbudil její hněv. Přesto se odvážil jít až na samou hranici, v sázce bylo opravdu hodně.

„Toryen,“ oslovil ji poprvé jménem, „vím, že jste prošla peklem. Potřebujete čas, ale já umím být trpělivý,“ přitáhl si ji blíž k sobě. „Zapřísahám vás, nenechávejte galaxii těm, kteří vám ublížili. Potrestejte zločin, který na vás spáchali. Nedosahují vaší velikosti, nezaslouží si vládnout,“ řekl podmanivě.

Toryen vzala Chissovu hlavu do dlaní, zblízka mu pohlédla do očí. Nebylo ve vesmíru mnoho bytostí, které by měly odvahu něco podobného udělat.

„Ne, můj drahý. Galaxii i pomstu za zničenou krásu přenechám vám,“ řekla tiše. „Stejně, jako ztracenou flotilu.“

Pak dlouze políbila Thrawna na rty. Byl tím náhlým obratem velmi překvapen, přesto bez nejmenšího zaváhání polibek opětoval. Ani on, který se dokázal vždy dokonale ovládat, nebyl vůči některým věcem zcela imunní. Sevřel Toryen v náručí, převzal iniciativu. Klesli na měkkou pohovku v rohu komnaty, obklopili je nadýchané polštáře.

Thrawn už nevnímal nic, než objetí Lady Vader.

Byla tak neuvěřitelná, nádherná, výjimečná.

Stejně, jako ho přestala odmítat jako muže, tak časem určitě změní názor i na vše ostatní.

O tom byl přesvědčen.

Toryen však náhle od omámeného Chisse oddálila tvář a studeně mu přikázala: „A teď mi, Mitth'raw'nuruodo, vrať můj světelný meč. Odcházím.“

Věděla, že před ní zbraň ukrývá. Snad, aby ji neobrátila proti němu nebo možná i proti sobě. Ostatně bylo s podivem, že jí povstalci dali meč s sebou. Jen bohové vědí, co se jim v tu chvíli honilo hlavou.

Thrawn na Toryen okamžik nepřítomně hleděl, než přerývaně vydechl: „Nikdy ti nedovolím odejít. Dám ti tolik času, kolik budeš chtít, ale odejít tě nenechám.“

Nemůže si ten neskutečný artefakt, nástroj vítězství, nechat proklouznout mezi prsty. Mohl jen litovat doby, kdy ji měl ve své moci Lord Vader, ačkoli bez jeho osobitého rukopisu by nikdy nebyla tím živoucím zázrakem.

Znovu chtěl Toryen políbit. Chtěl toho ještě mnohem víc. Chtěl splynout s tím nádherným uměleckým dílem, vytvořit s ním jedinečný celek, ale Toryen se vzepřela rukama o zlaté výložky jeho bílé uniformy a mrazivě řekla: „Naopak, vojáku. Nesnaž se mě zkrotit. Jednou bych tě zabila. Vezmi si ponaučení z Palpatina a jeho konce.“

Thrawnovi instinkt stratéga zavelel přece jen zpozornět: „Jak císař zemřel?“

„Zabili se navzájem s Lordem Vaderem. Takže, nech – mě – jít! Je to v tvém vlastním zájmu.“

Poslechl, nechal ji odejít. Zakázal si jakékoli pocity, když ji doprovázel dlouhou chodbou k hangáru, když ho naposledy políbila a řekla: „Galaxie je tvoje, Mitth'raw'nuruodo. Obnov řád, pomsti zničenou krásu.“

Nic necítil, ani když skrze okno své přepychové kajuty hleděl do míst, kde Avenger zmizel v hyperprostoru.

Tehdy se rozhodl.

Jednoho dne se vrátí.

Stvoří Nové Impérium.

Ale ponaučení si příliš nevzal. O několik let později velkoadmirála Thrawna při rozhodující bitvě o vládu nad galaxií zavraždil velitel noghrijských zabijáků, které lstí a manipulací přinutil mu sloužit.


Epilog


Hraniční bóje soustavy Tarent zaznamenaly pohyb malého jednomístného stroje, který se vysokou rychlostí přibližoval k okraji sektoru. Na první pohled bylo zřejmé, že černošedý stroj podivného tvaru zcela zjevně nepochází z Tarentského kvadrantu. Navíc mířil přímo k centrální planetě soustavy.

Avšak nebyl nikdo, kdo by signál z bójí přijal a vyhodnotil, o cizincovu přítomnost se nikdo nestaral. Prostor kolem byl prázdný a pustý. Tarentská flotila byla v troskách a posádka, kterou zde Říše zanechala, soustavu po porážce u Endoru chvatně opustila.

Toryen opatrně navedla Avenger tak, aby měkce dosedl na široké, vyvýšené prostranství před katedrálou Věčného řádu. Lidé, kteří procházeli přes náměstí Nebeské prozřetelnosti překvapeně zvedli hlavy k obloze, zadívali se ke Katedrále.

Jakási veselá partička chlapů hrajících karty v zahrádce malé kavárny na opačném konci fóra zmlkla, oči všech se obrátili k místu, kde se dělo něco zajímavého.

Toryen deaktivovala systémy Avengeru, otevřela poklop, protáhla se ven. Zhluboka se nadechla průzračného, čistého vzduchu.

Toto byl její svět.

Tarent.

Bylo pozdní odpoledne. Chrámy a paláce vrhaly dlouhé stíny na zašedlou plochu kdysi oslnivě bílého prostranství. Na temně modrém nebi zářily barevné měsíce a daleko za nimi ležely ostatní světy Tarentského kvadrantu. Metropole, dříve živá a burácející překotným ruchem, dýchala ospalou atmosférou provinčního města. Slabý vánek honil po náměstí nezametené listí.

Toryen začala pomalu sestupovat po schodišti dolů na fórum. Bránila se vzpomínkám na souboj, který se zde odehrál, ale jeho následky byly stále patrné. Kamenné stupně popraskané od zásahů světelným mečem, utržený kus štítu jednoho z chrámů, vytrhané dlaždice uprostřed náměstí, které kdosi jen ledabyle naskládal zpět, zčernalé trosky nefunkčního teleportu. Při pohledu na ohořelý kruh se Toryen stáhlo hrdlo, musela rychle odvrátit zrak.

Sestoupila k patě schodiště, vykročila doprostřed náměstí. Po několika krocích si všimla, že jedna z velkých dlaždic je nahrazena průhlednou deskou. Pod ní ležel Posvátný meč Strážce Tarentu. Přesně na tom místě, kde jí naposledy vypadl z ruky. Kolem byly čerstvé květiny.

Toryen netušila, jak dlouho nad tím výjevem pohnutě stála, ale náhle si všimla, že se kolem ní začínají tvořit hloučky zvědavců. Zachytila několik zkoumavých pohledů, zaslechla tlumené poznámky a vzrušené dohady.

„No to snad ne?“ vykřikl jeden z hráčů karet v zahrádce na opačném konci náměstí. „To není možné!“ udeřil kartami o stůl. Vyskočil, převrhl svou židli. Málem by smetl i stůl, kdyby ho ostatní chlapi nepřidrželi. Tryskem vyrazil vpřed.

„U všech bohů, to je Toryééén!“ zaječel v běhu. „Toryééén!“

Pohlédla tím směrem. Muž, který se k ní řítil byl Gnaeus Galba, kapitán křižníku Centurion. Byl sice při boji na náměstí sražen střelou z blasteru, ale zranění nebylo smrtelné. Nakonec přežil.

„Toryééén!“ řičel Galba a hnal se k ní jako šílený.

Toryen vztáhla ruku, prosklená dlaždice explodovala, gejzír jisker vytryskl ze země k obloze. Přihlížející ohromeně vykřikli. Posvátný meč vklouzl Toryen do ruky. Pozvedla meč nad hlavu, od jeho blyštivé čepele se odrazily paprsky večerního slunce.

„Buďte pozdraveni, Tarenťané!“ vykřikla hlasem, který nenechal nikoho na pochybách, že vládce je zpět.

„Buď pozdravena, Toryen, Strážce Tarentu!“ jednohlasně odpověděl dav.

Galba si pomocí nevybíravých strkanců proklestil cestu davem. Jako jediný měl odvahu se k Toryen přiblížit. Když spatřil její tvář na okamžik zaskočeně strnul, ale pak se k ní stejně vrhl. Bez jakýchkoli zábran ji popadl do náručí a zvedl Toryen ze země. Několikrát se s ní zatočil dokola.

„Vítej zpět, paní!“ Byl by jí snad dal i pusu, kdyby mu to ostych dovolil.

Zasmála se: „Počkej, pusť mě, ty blázne.“

Galba ji poslušně postavil zpět na zem, neubránil se slzám. „Jak je možné, že žijete?“

Toryen zvážněla, přerývaně se nadechla: „Mistr Anakin Skywalker, rytíř Jedi, který nastolil v galaxii rovnováhu Síly, mi pomohl přežít.“

Rychle zamrkala, aby zaplašila slzy.

Bývalý kapitán tomu sice příliš nerozuměl, ale jedno bylo jisté – někdo Toryen pomohl a ona byla zpět. Anakin Skywalker, měl dojem, že to jméno již někdy slyšel. Ale než si stačil vzpomenout na malého chlapce, který před válkou žil v paláci Strážce Tarentu, Toryen zasáhla do jeho mysli a tu myšlenku rychle potlačila.

„A Vader?“ zeptal se Galba. „Prý je mrtvý, stejně jako císař.“

Toryen mlčky přikývla. Chvíli trvalo, než byla schopná zase promluvit.

„Galbo, jaká je situace v kvadrantu?“ otázala se.

Rozhodil rukama: „Vždyť vidíte sama, paní. Imperiálové vypadli jen před pár týdny, ale z války jsme se pořád ještě nevzpamatovali,“ výmluvně pokrčil rameny. „Hodně věcí nefunguje.“

„Skvělé,“ ironicky se ušklíbla Toryen. Pak ztišila hlas: „A admirál Kereon?“

Ale Galba jen stiskl rty a výmluvně zavrtěl hlavou. Nic říkat ani nemusel.

„Generál Mistri?“

Stejná odpověď.

„Quintus Likko?“

„Jo, ten starej hochštaplér je v pohodě. Pořád vede Senát, dokázal ukecat i imperiály, ale jinak to za moc nestojí,“ rezignovaně mávl rukou. „Armáda by vás určitě podpořila.“

„Takže, dej dohromady jednotku vojáků. Navštívíme Ctihodného Quinta. Dnes po západu slunce zasedne tarentský Senát.“

Galba, ačkoli nebyl oblečený v uniformě, srazil paty, vypjal se do hrdého pozoru: „Jak poroučíte, má paní.“


*     *     *


Toryen svou mechanickou rukou sevřela jílec Posvátného meče, který se jí už zase houpal u pasu, rozhodným pohledem umlčela vzrušeně debatující senátory. Vyčkala, dokud ticho nebylo hrobové.

„Otcové senátoři, já, Strážce Tarentského kvadrantu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd, jsem zpět. Svěřte mi neomezenou moc, jmenujte mne doživotním vládcem a já slibuji, že obnovím Tarent. Pozvednu náš svět k nebývalé velikosti a slávě. Svůj předchozí slib jsem splnila. Strážce Tarentu nikdy nepoklekl před císařem Galaktického impéria a žádný z vás, vznešených občanů republiky Tarent, tak nikdy před nikým z galaxie neučiní. Věnujte mi svou důvěru a já vás nezklamu. Já a vy, volení zástupci lidu, stvoříme nový svět schopný čelit jakémukoli nepříteli. Svěřte mi moc a já učiním Tarent neporazitelným!“

Po těch slovech Senát doslova explodoval nadšením, bouřlivé ovace trvaly několik dlouhých minut. O to se postaral Ctihodný Quintus Likko, zkušený a prozíravý muž, který tváří v tvář ozbrojené jednotce bystře vycítil, že si své teplounké místečko udrží, jen když bude spolupracovat. Jím zaplacení roztleskávači se činili o sto šest.

Následující hlasování bylo rychlé a jednoznačné. Nikdo nebyl proti, nikdo se hlasování nezdržel.

Mezi sloupy jednacího sálu se míhaly rudé chocholy legionářů, ale zásah vojáků, kterým velel Gneus Galba, nebyl nakonec zapotřebí.

Vše proběhlo hladce bez zbytečných průtahů a komplikací.

Senát, jménem lidu, který zastupoval, jednohlasně prohlásil Brill Toryen Rheu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, doživotním vládcem republiky Tarent.

Bylo krátce před půlnocí, když se otcové senátoři začali rozcházet do svých domovů, zatímco Ctihodný Quintus narychlo organizoval tiskovou konferenci. Příštích několik dní se sice nikdo pořádně nevyspí, ale Tarent už měl zase budoucnost.

Toryen vyšla na balkón budovy Senátu. Zamyšleně se opřela o balustrádu z bílého mramoru. Přes hladinu mořského zálivu pohlédla na miliardy světů nedaleké galaxie, jejíž spirála zářila do průzračné noci.

„Neboj, mé dítě,“ řekla s příslibem do budoucna. „Jednou se pro tebe vrátím – a možná i s tvým otcem.“

V zamyšlení nepostřehla přítomnost modrého, mihotavého stínu, který stál za jejími zády a smutně se usmíval.



KONEC