wz


KRÁLOVNA NOCI II



Prolog


Patnáct let po bitvě u Endoru stála Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd, na terase svého paláce a se spokojeným úsměvem shlížela na Metropoli, jež povstala k novému životu v nebývalé kráse.

Vysoko nad městem, mezi barevnými měsíci, křižovaly vesmírný prostor majestátní, těžce vyzbrojené křižníky schopné zasáhnout prakticky kdekoli. Nejen v Tarentském kvadrantu, ale i v sousední galaxii. Pozemní armáda se mohla směle měřit s kteroukoli armádou ve vesmíru.

Tarent se brzy stal rozhodující silou v oblasti Neznámých regionů. Rozdělil si sféry vlivu s Chisskou Ascendencí, s níž uzavřel smlouvu o neútočení. Dříve izolovaný systém navázal kontakty se světy sousední galaxie. Přijal a vylepšil některé jejich technologie. Tarentští vědci navštívili soustavu Kamino, pronikli do tajů klonování.

Tajná služba nepřetržitě sledovala dění v bývalém Impériu. Věděla o provinčních potyčkách i místních válkách. O neúspěšném tažení velkoadmirála Thrawna stejně, jako o opakované snaze oživit císaře Palpatina i o zvěstech, že nesmrtelná duše netvora byla navždy spoutána.

A přesto se ji jistý blázen už zase pokoušel osvobodit.

Toryen zvážněla, pátravě pohlédla na jiskřivá světla galaktické spirály. Její dcera byla dosud uvězněná ve středu toho zářícího víru a pomstychtivý Palpatin se přece nevzdává.

„Má paní,“ vyrušil ji ze zamyšlení jeden ze služebníků paláce. „Velekněz Chaled Attius Varro tě očekává ve Svatyni nesmrtelných duší. Kněží ochotně zodpoví všechny tvé otázky.“

Ještě okamžik hleděla na zářící spirálu, než tiše řekla: „Bude mi ctí se s Veleknězem setkat.“


*     *     *


Od nepaměti byly ve Svatyni nesmrtelných duší na Nividicu uctívány síly temnot.

Od úsvitů věků se právě zde otvírala brána mezi bytím a nebytím.

Srdce posvátného místa se nalézalo hluboko v podzemí, pod bělostným chrámem s vysokými sloupy a velkou kopulí, který se vypínal nad rozsáhlým komplexem mnoha budov a stinných ambitů, udržovaných zahrad a rozlehlých nádvoří.

Velekněz Chaled Attius Varro očekával Toryen v hlavním sálu Svatyně. Na Nividicu byl čestným hostem. Jeho sídelním chrámem byla katedrála Věčné moudrosti v Metropoli.

Tichý, věkovitý prostor osvětlovalo tlumené světlo přivedené do podzemí důmyslným systémem kovových zrcadel.

Vždy klidný a vyrovnaný Velekněz stál přímo uprostřed sálu. Na místě, kde věkem ohlazené kameny dvou barev vytvářely obrazec osmicípé hvězdy představující osm světů Tarentského kvadrantu. Kameny z červené žuly označovaly titulární světy Strážce Tarentu, šedá barva patřila těm zbývajícím. Čtyřicet obydlených měsíců symbolizovalo čtyřicet bílých kamenů, které tvořily kolem hvězdice uzavřený kruh.

Zatímco Attius stál v samém srdci hvězdy, ostatní kněží stáli na jejích hrotech. Spolu s Veleknězem devět mužů, kteří jako jediní mohli přivádět do světa živých duše zemřelých, kteří dokázali spoutat či osvobodit mrtvé. Devět mužů připravených ústy Velekněze dát Toryen odpověď na žádost, kterou před pár dny vznesla.

Vzali si čas na rozmyšlenou. Dotazovali se bohů na jejich vůli, meditovali a četli v prastarých knihách.

Toryen širokým schodištěm sestoupila do Svatyně. Její kroky se v mnohonásobné ozvěně odrazily od stěn sálu. Došla až k okraji centrálního obrazce. Hraniční kruh z bílých kamenů však nepřekročila. Důstojně stanula tváří v tvář Veleknězi. Nepoklekla, jen v ukázněném postoji hluboko sklonila hlavu.

„Buď pozdravena Toryen, Strážce Tarentu!“ zvolal Attius.

„Nechť ti bohové požehnají!“ jednohlasně zvolali ostatní kněží.

Toryen pozvedla skloněnou hlavu: „Nechť požehnají i vašim nesmrtelným duším.“

Zvuk jejího hlasu proťal posvátné ticho jako úder gongu.

Bělovlasý Attius Varro se mírně usmál. Jeho jasně modré oči zářily průzračnou silou moci, jíž sloužil.

„Co jsi žádala Toryen, nebylo žádáno po celé věky,“ přešel bez okolků k účelu setkání. Toryen nehybně na Velekněze hleděla, přesto si pozorný Attius nemohl nevšimnout, jak se její ruka svírající jílec Posvátného meče mírně zachvěla.

„Často je požadováno povolání duše mrtvého, rozhovor s myslí ze světa za branou, avšak po více než tisíc let se nikdo neodvážil požadovat zhmotnění stínu!“

„Proč?“ otázala se Toryen dutě.

Velekněz prošel mezi kněžími, avšak ani on bílý kruh nepřekročil.  Starý, vysoký muž zblízka pohlédl na Toryen.

„Mezi světem živých a světem mrtvých panuje rovnováha. Přivést stín zpět do světa živých, vrátit mu hmotné tělo, znamená obrovskou koncentraci Síly, která může navždy porušit její rovnováhu.“

„Může, ale nemusí,“ úsečně namítla Toryen. „Nic není pevně dáno.“

Attius ještě více ztišil hlas, jeho oči se přestaly usmívat. „Toryen, i když nectíš dávnou víru, ani své posvátné sliby, nezneužívej moc, jež ti byla dána. Je to dar nesmrtelných bohů. Nepatří jen tobě. Má sloužit Tarentu, ne tvým osobním zájmům.“

Přísnost vystřídal stín skutečných obav.

„Zhmotnění stínu je velmi bolestivý proces. Pro něj i pro tebe. Budeš trpět s ním. Prožiješ jeho smrt i znovuzrození. Taková je daň, kterou určili bohové.“

Toryen zpříma pohlédla na Velekněze: „A to mě má odradit? Chvilka bolesti? Co ty víš o bolesti? Přestaň mě zastrašovat řečmi o rovnováze. Ano, trvám na svém požadavku.“

„Kéž ti nesmrtelní bohové odpustí tvou pošetilost a neuvrhnou tě do zkázy,“ povzdychl si Varro.

Nemohl si dovolit odmítnout. Riskovat, že armáda obsadí Nividic stejně, jako jiná posvátná místa. Netušil, že se tak stane, ať udělá cokoli.

Otočil se k Toryen zády, vrátil se zpět doprostřed hvězdice. Vznešeným hlasem zvolal: „Zvážili jsme tvou žádost, dotázali se na vůli nesmrtelných bohů. Naše odpověď zní – ano, splníme tvůj požadavek. Je již jen na tobě určit, kdy nastane ten správný čas.“

Toryen nezaváhala ani na okamžik: „Teď je ten správný čas.“


*     *     *


Nic, než věčnost.

Žádný prostor, ani čas, a přesto plnost všeho.

Miliardy hlasů proplouvaly kolem jeho mysli a v tiché ozvěně se přelévaly jeden přes druhý. Mohl je nechat tiše šumět na pozadí nebo zvolit jen jeden, jemuž se rozhodl naslouchat.

V okamžiku byl schopen spatřit celý vesmír či se zaměřit na jeden jediný detail. Viděl události, jak se jako barevné obrazy střídají v toku času, ale dokázal vidět děj i jako jednolitý celek. Avšak do žádného z těch dějů nedokázal zasáhnout. Mohl je pouze sledovat jako nezúčastněný divák z jiné úrovně bytí.

Stál mimo prostor i mimo čas, nekonečně svobodný v toku vesmírné Síly.

Náhle jakýsi sbor hlasů pronikl k jeho vědomí a přiměl ho naslouchat. Ty hlasy ho vábily svým zvukem. Monotónním opakováním jednoho jediného slova lákaly jeho duši blíž a blíž do svého středu.

Jeden hlas se oddělil od ostatních a – povýšen nad jiné – odříkával cosi, co znělo jako tiché modlitby ve větru, jako vzdálený šepot mořského příboje.

Ten měkký, jednotvárný hlas spoutal jeho mysl a pomalu ji táhl od věčnosti zpět k pomíjivosti.

Až nakonec svobodnou duši uvěznil v hmotném těle.

V tom jednom jediném zlomku času zahlédl celý svůj život. Od dětství, přes proměnu v děsivou bytost až po svou smrt. Od lásky k nenávisti a zpět k usmíření.

Oslnivě modrý blesk projel vzduchem. Udeřil ho do zad a propálil se mu do srdce.

Neubránil se výkřiku. Až nyní si uvědomil, jak strašlivě to tenkrát bolelo.

Tváří padl na studenou zem.

Zoufale lapal po dechu a přerývaný řev, který se mu dral z úst, zněl jako pláč čerstvě narozeného dítěte.


*     *     *


Oslnivě modrý blesk projel vzduchem.

Toryen křečovitě sevřela ruce v pěst, celé její tělo se napjalo jako struna. Zatnula zuby, všechnu svou energii zaměřila jen na potlačení bolesti, ale i tak se jí z úst vydral výkřik.

Řekli jí, že to bude bolet. Nabídli pomoc i omamné látky, ale ona odmítla. Chtěla být sama, mít jasnou mysl. Přesto měla pocit, že ji celou dobu někdo pozorný sleduje. Připravený ihned zasáhnout, kdyby ji utrpení mělo přivést k branám smrti či do náruče šílenství.

V jedné z bočních lodí Svatyně oběma rukama objala štíhlý kamenný sloup, tváří se přitiskla k jeho hrubému povrchu. V bolestech, které nemilosrdně drtily její vzdorující vědomí, se bezvládně sesula k zemi.


*     *     *


Darth Vader – Anakin Skywalker otevřel oči. Obraz kolem něj byl rozmazaný, odněkud z velké dálky slyšel tiché šumění. Něco jako mořský příboj či mumlavý šepot tlumených hlasů.

Zamrkal, snažil se co nejvíce zaostřit vidění, ale nedokázal rozlišit víc než šedé odstíny a jakousi bílou, přezářenou plochu. Jak se zmateně rozhlížel kolem, začaly si jeho oči pomalu zvykat na denní světlo, které pronikalo do místnosti velkým vitrážovým oknem.

Na okamžik se zalekl, že je zpět na Coruscantu, v císařském paláci, ale vnitřní hlas mu říkal, že tomu tak není.

Několikrát se zhluboka nadechl, nevěřícně se dotkl své tváře. Neměl dýchací masku a přitom bylo dýchání tak podivně snadné.

Něco podobného už kdysi zažil. Na Tarentu. Ale tenkrát zjistil, že mu stejně pomáhá dýchat přístroj, i když menší a odlišný od těch jeho.

Vztyčil se na loktech, svraštil obočí. Snažil se ještě lépe zaostřit vidění. Pohlédl sám na sebe. Na své ruce, na své tělo. Neměl žádné kovové protézy, ani mechanické implantáty, žádná kybernetická zařízení, která by ho držela při životě.

Dýchal a žil bez jakékoli vnější podpory.

Neměl na svém těle ani žádné stopy po dávných zraněních. Dotkl se své hlavy, avšak namísto ohavných jizev, nahmatal krátké vlasy.

Klesl zpět na lůžko. V tom jednom jediném okamžiku se mu vrátily vzpomínky. Viděl i obrazy, které spatřil po své smrti –  Luka, jak se raduje z vítězství nad Impériem, nešťastnou a zraněnou Toryen i Thrawna, který ji vášnivě objímal.

Slyšel hlasy, jež ho nesmlouvavě vtáhly zpět do světa, který tak podivně opustil.

Nevěděl, jak dlouho jen tak ležel a s prázdným výrazem zíral do bílého stropu. Netušil, zda uběhly hodiny či dny.

Možná mezitím i spal, když vtom do jeho zorného pole vstoupil stín.

Okamžitě ji poznal. Síla, která z ní vyzařovala, byla nezaměnitelná.

„Toryen,“ pokusil se vyslovit její jméno, ale místo hlasu mu vyšlo z úst jen sípavé zachroptění.

Usedla na okraj lůžka a stejně jako při jejich prvním setkání, mu položila ruku na předloktí: „Vítej mezi živými, Annie.“

Zachvěl se při tom dotyku, který jako tichá ozvěna prošel celým jeho tělem. Stále viděl rozmazaně, ale najednou měl dojem, že jí tvář nezakrývá žádná maska, že i její ruce jsou v pořádku.

Ve stejné podobě ji několikrát spatřil po své smrti, když se jako namodralý stín skláněl nad jejím lůžkem. V těch nesouvislých záblescích s údivem sledoval, jak se náhle změnila v krásnou ženu, kterou bývala. Nikdy se však neodvážil vstoupit do jejích snů, natož na ni promluvit. Už jí nechtěl působit žádnou další bolest. Ale odpoutat se od ní nedokázal.

Nyní se bál, že nic z toho, co vidí, není skutečné, že je to jen jakási forma posmrtného přeludu.

„Toryen,“ zašeptal.

Teď už to znělo o něco lépe, ačkoli bez modulátoru mu jeho vlastní hlas připadal nezvykle prázdný.

„Odpusť …“

S tou myšlenkou umíral. Byla tím prvním, co jí chtěl říct. Pocit viny v něm navždy zůstal. Výčitky, že ji uspal, že jí nedovolil postavit se Palpatinovi, že kvůli jeho pošetilosti málem zemřela. Přesto přinesla jeho temné duši osvobození a spásu. Chtěl ji chránit a přitom ji uvrhl do utrpení. Jen jednoho z mnoha, která jí způsobil.

A přitom ji hluboce miloval.

„Odpusť.“

„To lze jen těžko, Annie,“ řekla chladně.

Kýbl studené vody by ho neprobral lépe.

Prudce se zvedl, svět se s ním roztočil, avšak stejně jako vždy i nyní si přikázal nedat najevo žádnou slabost.

„Tak proč jsi mě přivedla zpět, když mě nenávidíš?“

Byl zvyklý, že ho lidé nemají zrovna v lásce, ale od ní to bolelo.

Také její tvář potemněla.

„Dostal jsi druhou příležitost, rytíři,“ řekla vážně. „Važ si té milosti. Tisíce let se jí nikomu nedostalo.“

Zaraženě na ni pohlédl. Ublížil jí, zmrzačil, kvůli němu zažila neuvěřitelné hrůzy, ale přece mu nevrátila život jen proto, aby se mu mstila a trestala ho. Tak nízké pohnutky mu k ní neseděly.

„Toryen, vím, co se stalo, ale nemohl jsem ničemu zabránit.“

Konečně se mu podařilo zaostřit vidění. Jeho předchozí dojem byl správný. Vypadala tak jako předtím, než ji zohavil. Jen byla o něco starší. Přesto krásná.

Zvedl ruku, chtěl se dotknout její tváře, ale Toryen vstala a bez jakéhokoli výrazu řekla: „Obleč se, šaty máš ve skříni. Na stole máš jídlo,“ kývla hlavou za sebe. „Až budeš hotov, přijď za mnou. Sluha za dveřmi ví, kam tě má odvést a …“ mírně se usmála, „vstávej pomalu, ať tě doktor nemusí křísit,“ udělala narážku na situaci, která se odehrála tak propastně dávno.

Vysvětlil si to jako gesto usmíření, ale než se vzpamatoval, zmizela ve dveřích.

S povzdychem se zvedl z postele. I tentokrát měla pravdu, vstávat musel opravdu hodně pomalu.


*     *     *


Ve skříni nalezl černý oděv, vysoké boty a rukavice. Zjevně oblečení pro bojovníka, nicméně zbraň chyběla.

Pochopitelně.

Začal se oblékat, když v tom se zarazil. Koutkem oka si všiml malého zrcadla upevněného na dveřích skříně. Sklopil hlavu, kradmo do něj pohlédl. Nepamatoval, kdy naposledy viděl sám sebe. Od událostí na Mustafaru se pohledu do zrcadla pokud možno vyhýbal. Nebylo příjemné vidět skutečnou, znetvořenou tvář Darth Vadera.

Avšak nyní by to mělo být jiné.

Pomalu, se staženým hrdlem, obrátil zrak k zrcadlu. Musel se trochu sehnout, aby se viděl.

Ze skleněné plochy na něj koukal jakýsi cizí, pobledlý chlap s hlubokýma, tmavýma očima a krátkými, světlými vlasy. Dříve možná pohledný, nyní docela obyčejný týpek věkem hodně po čtyřicítce.

Tak toto je Anakin Skywalker, pomyslel si, ale také Darth Vader.

Skywalker uhořel na Mustafaru, Vadera spálili na Endoru. Přesto ty dva od sebe nelze oddělit. I když byl stvořen ze světla, vždy v sobě cítil vábení temnoty.

Ten rozpor v něm prostě je.

S tím nic nenadělá.

Navíc byl příliš dlouho Vaderem, než aby najednou dokázal být pouze Skywalkerem. Také s tím se bude muset smířit. Jako o Skywalkerovi o sobě uvažovat už dávno prostě neuměl.

Posměšně se zašklebil na chlapa v zrcadle, přirazil dveře od skříně. Úkosem pohlédl na pokrm na stole. Žádné hody, ale stejně musel jídla po pár soustech nechat. Žaludek mu toho víc už prostě nebral. K pití dostal obyčejnou vodu, ale aspoň byla příjemně chladivá.

Velkými dveřmi vyšel ven do prostorné chodby, kde už na něj čekal jeden ze služebníků Svatyně.

Se zdvořilým úsměvem pronesl: „Následujte mne, prosím.“


*     *     *


Místo, kde se rozkládal komplex se Svatyní, leželo zakousnuté do skalního masivu na samém konci dlouhého, ostrého údolí. Skalní  zářezy se kaskádovitě svažovaly ke klidné hladině oceánu.

Vader pohlédl k obloze a správně usoudil, že není na Tarentu.

Svět, na kterém se nalézal, měl jen jeden vzdálený měsíc. Jeho bledý, nevýrazný srpeček visel nad útesy. Nebe bylo prázdné a vysoké, průzračně modré. Nebyla zde vidět ani spirála sousední galaxie. Byl na odvrácené straně nejvzdálenějšího světa Tarentského kvadrantu. Na samém konci známého vesmíru.

„Kde jsme?“ otázal se svého společníka a mladík odvětil: „Na Nividicu.“

Na jednom z titulárních světů Strážce Tarentu, prastarém a prosyceném temnou energií.

Bylo zvláštní, že místo, kde byly od nepaměti vzývány síly temnot, jejichž skrytý, nekonečný šepot Vader stále slyšel, zářilo až krystalickou čistotou a bělostí.

Služebník Svatyně provedl Vadera spletitými chodbami i širokými nádvořími, aby nakonec úzkým schodištěm vystoupali k malé osamělé zahradě na samém okraji komplexu. Služebník se sklopenou hlavou Vaderovi pokynul, aby kovanou bránou vstoupil do zahrady.

Sám tiše odešel.

Toryen, zahalená do dlouhého černého pláště, stála zády k Vaderovi a přes bílou balustrádu shlížela na tyrkysový oceán. Lehký vánek si pohrával s černým chocholem její legionářské přilby. Vader k Toryen pomalu přistoupil, lehce se dotkl jejích ramen. Zachvěla se, ale neodtáhla.

I to musel považovat za úspěch.

Odvážil se promluvit: „Toryen, jak dlouho?“

Hloupá otázka, ale nějak začít musel. Nechtěl, aby se utápěli v mlčení. Neměl ponětí o čase. Z jeho pohledu dělil události u Endoru od současnosti pouhý okamžik ne delší než záblesk hasnoucí jiskry.

Odpověděla až po hodně dlouhé chvíli: „Patnáct let.“

Ačkoli si nechtěl připustit žádné pocity, sevřel se mu žaludek: „Proč tak dlouho?“

„Dříve nebyl důvod.“

„Takže teď nějaký je a stesk po mě to asi nebude,“ řekl trpce.

Kdyby jí chyběl, oživila by ho mnohem dříve. V její moci to bezpochyby bylo.

Otočila se k němu, zadívala se mu do očí. Teprve nyní si uvědomil, jak moc mladá musela být, když se s ní poprvé setkal. On dostal patnáct let k dobru, jí naopak přibyly. Přesto byla stále o celé roky mladší než on.

Navíc byla přesně taková, jakou si ji pamatoval před proměnou. Žádná maska, žádné implantáty. Odvážil se dotknout její tváře.

„Jak je to možné?“ otázal se s jistým podezřením.

„Tarent navázal kontakt s klonovači z Kamino.“

Podezření se potvrdilo. Schopnost bezchybného úsudku mu tedy zůstala. Ale právě teď z toho žádnou radost neměl.

„Naši vědci se od nich mnohé naučili,“ pokračovala Toryen. Všimla si jeho nevole. „Neboj se Annie, nejsem klon. Jenom nahradili, co bylo zničeno,“ bezděky se dotkla své hrudi, mrkla na něj už zase zdravým okem.

Vader se zamračil. Nechtěl ani domýšlet, kolik bolestivých zákroků musela podstoupit.

„A já?“ otázal se s předtuchou horší, než byla ta první.

Pohladila ho po tváři: „S tebou je to jiné. Jsi stvořen ze Síly. Jen Darth Plagueis Moudrý, kdysi dokázal něco podobného. Ačkoli umění kněží z Nividicu je založeno na jiné bázi. Nemanipulují s midichloriany. Oni mění koncentraci Síly, přímo usměrňují její tok.“

Vader cítil, jak ztrácí půdu pod nohama.

„Takže Palpatin nelhal,“ řekl s nepřítomným výrazem. „Zachránit Padmé bylo možné.“

„Ne Annie, nebylo. Lhal ti. Nikdy by nedokázal Padmé vzkřísit a nedokázali by to ani kněží z Nividicu, ani Darth Plagueis Moudrý. Její duše neměla potřebnou koncentraci Síly. Byla obyčejný člověk. Ta možnost tady nikdy nebyla.“

„Promiň,“ zamumlal. Uvědomil si, jak nevhodně musela zmínka o Padmé Toryen znít.

„Původně jsem chtěla, aby tě naklonovali, a kněží by pak jen přenesli tvou duši do nového těla, ale nepodařilo se získat vhodný genetický materiál,“ pokračovala Toryen. „Moji agenti doslova obrátili naruby tvůj palác na Coruscantu i Bast Castle na Vjunu, ale nebyli úspěšní. Nezbylo než zariskovat, zkusit dávno zapomenuté postupy.“

Přejel si rukou přes obličej.

Tak tohle bylo příliš.

Představa, že tarentská tajná služba prohledávala jeho paláce, obzvláště ten na Vjunu, ho šokovala. Nebylo nic, co by před Toryen zůstalo skryto. Agenti ji museli informovat o hrůzách, které tam objevili. Přesto jí stál za to, aby ho přivedla zpět.

„Proč jsi mě vzkřísila?“ zeptal se přiškrceným hlasem.

Toryen přimhouřila oči: „Jsi zpět, abys napravil, co jsi zkazil.“

Zaraženě se zadíval do země: „Toryen, ty víš, jak moc tě miluji. Dokážeš mi odpustit?“

Toužil po její lásce a usmíření. Chtěl ji sevřít v náručí, políbit, ale nic z toho mu nedovolila. Jedinou odpovědí mu byl šum větru v korunách staletých stromů.

Toryen poodešla stranou, aktivovala komlink na svém předloktí. Spojila se s generálem Ryanou Deciel, která převzala velení nad legiemi po padlé Channě Mistri. Tlumeně, avšak nekompromisně řekla: „Generále, ať armáda okamžitě obsadí Nividic. Kněží internujte v oddělených celách. Nikdo z nich nesmí Svatyni opustit, ani Velekněz metropolitní Katedrály. Od této chvíle nesmí s nikým hovořit. Nepřeji si mrtvé, avšak postupujte s maximální rozhodností.“

„Rozkaz, paní,“ zapraskala z komlinku vojensky lakonická odpověď. Hlas, který ta slova pronesl, byl hodně zvláštní.

Toryen se ohlédla zpět.

„Dej mi čas, Annie. Já …“ nedokázala už víc promluvit. Do očí se jí nahrnuly slzy, rukou si přikryla ústa.

Vykročili jeden k druhému. Příliš pohnutí na to, aby dále mluvili, aby dokázali udělat cokoli jiného než si prostě padnout do náručí.


I.


Setmělá ulice.

Tichá, prázdná. Až na to ticho a prázdnotu ničím výjimečná.

Kráčí tou ulicí a neslyší nic než vlastní dech a ozvěnu svých kroků.

A pak, jako by zdálky, zazní podivný zvuk.

Zastaví se, naslouchá. Zvuk je stále blíž, už je skoro u ní. Je to třeskot koňských kopyt na kamenné dlažbě.

Otočí se. Obrovský jezdec v černé zbroji se řítí přímo na ni. Na hlavě mu divoce vlaje černý chochol. Rachot, který vydávají kopyta jeho obludného koně, ji ohluší.

S výkřikem se obrací na útěk.

Na konci ulice vidí muže zahaleného v plášti. Jeho tvář je skryta ve stínu kápě.

Běží k němu, ale je tak vzdálený.

Ví, že jen u něj bude v bezpečí. Muž k ní promlouvá, šepotem uklidňuje její vyděšenou duši. Pohání ji vpřed, do svého náručí.

Utíká, co jí síly stačí, ale jezdec je jí v patách. Natahuje se po ní, dostihne ji.

Na krku cítí dotek jeho ocelové ruky.


*     *     *


Probudila se s výkřikem.

Doširoka otevřenýma očima zírala do zšeřelého přítmí probouzejícího se dne.

Po několik nadechnutí jí trvalo, než se zorientovala v prostoru i v čase.

Nad Coruscantem svítalo.

Mdlé ranní slunce zalévalo jeho majestátní věže narůžovělým přísvitem.


*     *     *


Enola Solo seděla u velkého jídelního stolu a bez chuti se lžící šťourala v jogurtu s vločkami. Nápadně bledá, vysoká dívka s krátce střiženými, černými vlasy nezúčastněně pozorovala dění kolem sebe. Hlubokýma, tmavýma očima se bez zájmu dívala na své mladší sourozence, plavovlasá, modrooká dvojčata Jacena a Jainu, jak se bezstarostně pošťuchují u snídaně.

Okolní hovor, při kterém otec s matkou, generál Han Solo a senátorka Leia Organa, řešili politické problémy Nové Republiky, kolem ní proplouvaly jako bezobsažný šum nehodný pozornosti.

Nezajímalo ji ani nezákonné kšeftaření s pašovaným zbožím, ani že si jistý Ysqarr Shadree, zbohatlík a šarlatán, začal na vzdáleném Nissau budovat soukromou armádu.

Nevšimla si soustředěného pohledu strýčka Luka, který si o ni v poslední době dělal vážné obavy. Vedl Akademii rytířů Jedi. Několikrát nabízel, že by dívku, jejíž mentální schopnosti byly výjimečné, osobně cvičil, ale její rodiče nechtěli o něčem podobném ani slyšet.

Jak nesnášela tyhle nedělní rodinné snídaně.

Aspoň, že s Lukem nepřišla ta zrzavá mrcha Mara Jade. Tu potvoru, polepšenou císařovu agentku, nemohla vystát.

„Je veřejným tajemstvím, že Shadree skupuje bývalé imperiální lodě,“ řekl Han Solo, zatímco matka si zamyšleně mazala rohlík.

Enola odhodila na stůl zmuchlaný ubrousek, který bezděčně žmoulala v ruce. Prudce vstala.

„Budu ve svém pokoji,“ řekla jasným, zvučným hlasem.

Všichni na ni překvapeně pohlédli. Přerušila jim vzrušenou debatu o obchodních cestách a soukromé armádě nissauského prefekta.

„Snídaně ještě neskončila,“ namítla matka.

„Pro mě ano,“ řekla Enola.

Aniž by na kohokoli pohlédla, opustila jídelnu.

Han s Leiou za ní překvapeně hleděli, Luke si tiše povzdychl.

„Tak by mě zajímalo, po kom ta holka vlastně je? Nevíte to někdo?“ ušklíbl se Han.

Luke čekal, že přesně tohle řekne.

„Hane, přestaň,“ okřikla ho Leia. „Jednou něco plácneš a …“ střelila pohledem po dvojčatech. Kývla na chůvu, která postávala u dveří, a nechala děti raději odvést.

„Leio, v Enole je obrovská Síla,“ spustil Luke, jakmile za chůvou a dětmi zapadly dveře. „Navíc se obávám, že začíná tušit, že věci nejsou tak, jak jí je celou dobu předkládáme. Nemůžeš ji pořád držet stranou. Už teď je pozdě začít s jejím výcvikem. Když se nenaučí svou energii správným způsobem ovládat, obrátí ji jednou proti nám všem.“

„Budu ji chránit Luku a nejvíc před ní samotnou,“ řekla Leia. „Výcvik jí nikdy nedovolím.“

Zavrtěl hlavou. „Nemůžeš donekonečna potlačovat její schopnosti. Na to nemáš, ani já bych ji nedokázal věčně držet pod kontrolou. Nezapomínej, kdo byli její rodiče.“

Leia protáhla obličej: „Tak o čem je řeč, Luku, když stejně nic nezmůžeme?“

„O tom, že jednou zjistí pravdu, a pak,“ bezmocně zakroutil hlavou. „Bojím se, co udělá pak. Ona výcvik prostě potřebuje!“

Leia se pousmála. „O tomhle jsme snad už mluvili, nebo ne? Tisíckrát jsme si řekli, že se prostě pravdu dozvědět nesmí, že z ní nikdy nebude Jedi.“

„A jak chceš zabránit, aby nezjistila pravdu? Stačí, když se podívá do zrcadla a uvidí, že něco nesedí,“ vykřikl. „Nemůžeš ji věčně izolovat. Nutit ji studovat školu, která ji nebaví, kde nemůže uplatnit své schopnosti.“

Leia nepřátelsky zúžila oči.

„Které máš na mysli? Třeba to, že děsí spolužáky svými upřenými pohledy?“ rozhodila ruce. „Ano, vím. Třídní profesorka se mi zmiňovala. Jeden neduživý hoch se dokonce rozkašlal.“

„Ne, třeba to, že pilotuje vznášedlo jako nikdo z jejích vrstevníků, že dokáže předvídat věci, které ještě nenastaly. Nemůže studovat školu pro diplomaty, učit se jak správně přivítat calamarského velvyslance nebo jakou vidličkou se na recepci jí nabooský moučník. Ona leštikliku na ministerstvu nikdy dělat nebude!“ poslední slova skoro zakřičel.

„No a co navrhuješ?“ vložil se do debaty Han.

„Akademii ... “

„ … jasně,“ ušklíbl se Han. Nenechal Luka ani domluvit. „Hele, kámo, nech to plavat,“ vyměnil si výmluvný pohled s Leiou.

„Tak aspoň pilotní školu,“ naléhal Luke.

Han mávl rukou: „Holka je v blbým věku, vylíže se z toho.“

„Trápí ji zlé sny,“ nadhodil Luke.

„Opravdu?“ vytáhla Leia obočí. „To mě také a koho ne v dnešní době?“

„Víš, Leio, ty mi prostě nechceš rozumět,“ řekl Luke smutně.

Měl zlost sám na sebe, že nedokáže Leie předložit ty správné argumenty, ale chtěla by mu vůbec naslouchat?

O Enole přece rozhodla už dávno.

Leia zakroutila hlavou, pokrčila rameny: „Fajn, tak s ní promluv. Protože se mnou ani s Hanem se v poslední době prostě nebaví.“


*     *     *


Enola vstoupila do svého pokoje. Z pečlivě uklizeného stolu sebrala datapad a vyšla ven na prostornou terasu. Zlé jazyky tvrdily, že se Coruscant Nové Republiky nedá srovnávat s Coruscantem císařským, že se z živoucí metropole proměnil v ospalé město za zenitem své bývalé slávy, ale Enolu pohled na jeho panorama nepřestal uvádět v úžas.

Chvíli se kochala výhledem na mrakodrapy, pak usedla na lavičku a aktivovala datapad. Náhle vycítila přítomnost někoho dalšího.

„Luku?“ pousmála se na příchozího, ale příliš upřímný úsměv to zrovna nebyl.

„Neruším?“

Zavrtěla hlavou, položila datapad na opačný konec lavičky, displejem dolů. Ten detail Lukovi neunikl. Přisedl si k Enole.

Kamarádsky na ni mrkl. „Matka si o tebe dělá starosti.“

Jak hloupá a banální věta.

„Proč?“ otázala se ještě hloupěji.

Poslední dobou moc zbytečných řečí nenadělala. Dříve bývala veselá a bezstarostná, nyní se stále více uzavírala do sebe.

Luke se měkce usmál: „Ještě tě trápí ty ošklivé sny?“

Zamračila se.

„Ano,“ sotva znatelně hlesla.

„Pořád to samé?“

Pokývala hlavou.

„To přejde, jsou to jen noční můry. Nehledej v nich žádný význam.“

Chtěl ji uklidnit, ale sám věděl, že je to jen planá útěcha. Sny nelžou, nikdy.

Enola se zvedla, přešla k okraji terasy. Litovala, že mu o svých snech vůbec řekla. Stejně ji nedokázal pomoc a určitě o všem mluvil s matkou, která však nikdy nic podobného nemůže pochopit.

Smutně se zadívala na mrakodrapy. Nejlépe se cítila, když se mohla proplétat mezi věžemi se svým vznášedlem. V tu chvíli byla šťastná. Jenomže i to jí v poslední době zakázali.

Enola stála k Lukovi zády, a tak nenápadně, za pomoci Síly, nadzvedl datapad. Jen natolik, aby viděl, co je na displeji. Když spatřil, co si předtím prohlížela, dokázal jen těžko ovládnout své zděšení.

Na displeji byl mírně rozmazaný obrázek získaný, soudě podle kódu umístěného v jeho pravém dolním rohu, z archivu bezpečnostního systému bývalého císařského paláce. Na snímku byl Lord Vader ve společnosti té ženy z Endoru. Ženy, která nyní vládla Tarentskému kvadrantu. Luke nedokázal od toho obrazu odtrhnout zrak.

„Poslali tě, abys mě špehoval?“

Luke sebou zaskočeně trhl. Datapad s třesknutím spadl zpět na lavičku. Enola se vztyčila nad sedícím Lukem. Natáhla ruku a datapad jí sám skočil do dlaně. Lukovi překvapením klesla brada.

„Ne … já …“ styděl se, že ho přistihla, a také byl šokován, jaký pokrok udělaly její schopnosti.

„Přestaň mi lhát,“ řekla velmi nepříjemným tónem. „Řekni pravdu, proč jsi přišel?“

Musel si odkašlat, aby uvolnil stažené hrdlo. „Chtěl jsem si s tebou promluvit. Děláš mi starosti, to je všechno.“

„Není o čem mluvit.“

Pole Síly, které ji obklopovalo, doslova tepalo potlačovanou zlobou a nevolí. Luka napadlo, jak dlouho ještě dokáže Enola krotit svou energii, než ji obrátí proti ostatním.

Vstal.

Správně pochopil, že rozhovor je u konce.

Mohl jí sice vynadat do arogantních spratků, poučit o způsobu jednání se staršími členy rodiny a tak dále, a tak dále, ale k čemu by to bylo.

Jediné, čeho svou zvědavostí a obavami dosáhl, že se Enola ještě více uzavře do sebe.

Bylo mu to líto.

Měl ji rád a rozuměl jejím pocitům.

Jenomže nyní pokazil něco velmi důležitého, co hned tak nenapraví.

„Promiň, kdyby sis chtěla někdy promluvit …“ nedokončil větu.

Výmluvným pohledem mu ukázala dveře. Nezbylo mu, než s pocitem trapného studu odejít.


*     *     *


Jakmile za Lukem zapadly dveře, Enola otevřela skříň. Tašku s věcmi sbalenými na cestu měla připravenou už dávno. Jen se stále nemohla odhodlat. Avšak nyní se rozhodla.

Nebude na Coruscantu už ani minutu.

Věděla, kdo je ta žena na snímku v datapadu. A věděla mnohem víc.

V posledních týdnech procházela staré archivní záznamy. Nikdo už se o ty dávno zapomenuté databáze nestaral. Některé byly poškozené, ale jiné vydaly zajímavé informace. Mnoho sklíček skládanky chybělo a chybět už asi vždycky bude, ale přesto to stačilo k tomu, aby si učinila aspoň základní závěr.

Lhali jí.

Celý život.

Pomalu jí začaly docházet všechny ty tiché poznámky, které kdy vyslechla.

Po kom ta holka vlastně je?

Tušila, kdo je ten jezdec, který ji pronásleduje ve snech. Ale proč?

Když bude nadosmrti sedět na Coruscantu, nikdy to nezjistí.

V životě ji nepustili dál než na hranice vnějšího okruhu města, ale kde leží vesmírný terminál, věděla dobře. Trajekt na základnu Ellamet III na hranicích s Neznámými regiony odlétal dvakrát týdně. Lístek měla rezervovaný už několik týdnů, jen stále posouvala datum odletu.

Doufala, že na Ellametu III sežene loď, která by ji vzala na Tarent. Chissové jsou přece jako jediní s jinak xenofobními Tarenťany zadobře.

Jen si musí pospíšit a kontrolovat své myšlenky. Luke v patách byl tím posledním, co potřebovala.

Nepostřehla, že za pootevřeným oknem bzikla malá, nenápadná sonda. Odpoutala se od budovy a zmizela nad střechami věží. Ve stejný okamžik zaslala kódovanou zprávu na Nissau.

A stejnou zprávu poslala podobná sonda i na Tarent.


*     *     *


Ysqarr Shadree, pohádkově bohatý prefekt planety Nissau, rychle procházel komnatami svého přepychového paláce. Mohutné a přitom elegantní Citadely, jež se tyčila nad hlavním městem. Temně fialový plášť divoce vlál za vysokým mužem pěstěného vzhledu. Poplašení sluhové nestačili před rázujícím pánem otevírat mahagonové dveře zdobené zlatem.

Dveře za dveřmi, sál za sálem, komnata za komnatou.

Poslední, těžké černé dveře se stříbrným kováním otevřel sám.

Vstoupil do jiného světa.

Do světa ze strohého kamene a magických symbolů. Do temného srdce Citadely, kam směl vstoupit jen on a ti, které považoval za zasvěcené, kde pořádal ty nejtajemnější obřady. Vždy když sem vstoupil, zrychlil se mu tep a prohloubil dech.

Zde se mu před časem podařilo navázat kontakt se spoutanou duší Mistra Darth Sidiouse, jehož většina znala pod jménem Palpatin.

Pomocí sithských nauk s ní Shadree začal rozmlouvat. To, co se zpočátku jevilo jako neškodná, tajuplná zábava, časem přerostlo v pevný vztah.

Shadree se tak zakrátko stal novým učedníkem Mistra Sidiouse.

Na přání svého pána vybudoval armádu, do jejíchž řad najal bývalé imperiální důstojníky. Získání válečných lodí, také z řad bývalé říšské flotily, pak bylo samozřejmostí. Netrvalo dlouho a Shadree disponoval vojenskou silou schopnou způsobit Nové Republice nemalé problémy. Avšak jeho pohled, vedený vůlí temného Mistra, se upíral jinam. Daleko za hranice Nové Republiky, daleko za hranice Neznámých regionů.

Shadree cítil posvátnou bázeň, když poklekl a v tichém usebrání čekal, až zazní hlas jeho pána. Hluboko sklonil hlavu.

Znehybněl.

Vysokým, úzkým oknem pronikaly do komnaty svazky paprsků slabého zimního světla, většina prostoru však tonula ve tmě a příšeří. Jeden stín se oddělil od ostatních, zvolna začal nabírat podobu lidské postavy, až byla jeho snaha korunována úspěchem.

Ta změna se odehrála až v poslední době. Jako by se otevřela jakási pomyslná brána, kterou předtím nebylo možné překonat. Rovnováha Síly byla nějakým novým, zvláštním způsobem narušena a spoutaná mysl toho dokázala využít. Okovy se uvolnily a duše vězně začala získávat hmotnou podobu.

„Vstaň příteli,“ zašuměl prostorem hlas ne silnější než šepot větru.

„Můj pane,“ vydechl Shadree.

„Náš čas nadešel. Lady Toryen se odvážila přivést zpět mezi živé Lorda Vadera, mého vzpurného učedníka,“ na okamžik se odmlčel, vzpomínal. „To ona poštvala Vadera proti mně. Pošlapala naše přátelství. Přiveď mi jejich dceru. Pak oba poznají, jak mocná je Temná strana Síly. Jejich duše utopíme v bolesti,“ ruce kryté širokými rukávy černého pláště se sevřely v pěst. „Buď se podřídí, nebo je zničíme, do jednoho.“

Shadree sklopil hlavu, zadíval se na dlouhými věky zčernalé kameny: „Stane se, jak říkáš, můj pane. Zrada Lorda Vadera bude potrestána.“


II.


Darth Vader přecházel komnatou, jež mu byla přidělena v paláci Strážce Tarentu a cítil se jak šelma zavřená v kleci. Toryen se musela věnovat neodkladným státním záležitostem, a tak mu nezbývalo, než se utápět v najednou tak nesnesitelné samotě.

Dříve ji vyhledával, nyní se jí děsil.

Pořád dokola se mu před očima promítaly výjevy od Endoru i mnohem starší, avšak o nic méně bolestné. Zločin střídal zločin, utrpení hrůzu. Pronásledovaly ho obrazy, které by ze své paměti nejraději navždy vymazal.

Jenomže, co by potom zbylo?

Jen pár ojedinělých záblesků opravdového štěstí, které však sám vždy spolehlivě zničil.

Vader sklíčeně vyšel na balkón. Bez zájmu pohlédl dolů, nahoru, vrátil se zpět do místnosti, aby  zase vyšel zpátky na balkón. Znovu pohlédl dolů, znovu nahoru.

Vrátil se zpět do pokoje. Snažil se meditovat. Obrátit zrak do svého nitra, zklidnit rozbouřenou mysl, ale nedokázal se soustředit. Cítil se mizerně a zlepšení se ztrácelo v nedohlednu. Čím déle v komnatě přebýval, tím hůř mu bylo.

Bez chuti snědl pár soust z oběda, který mu přinesli, a přikázal, aby jídlo odnesli. Sluhové rychle sklidili ze stolu. Cvakly zámky dveří a Vader opět osaměl. Upřeně se zadíval na uzamčené dveře.

Jeho napětí dostoupilo vrcholu.

Dveře začaly vibrovat ve veřejích. Vader pouhým kývnutím rukou rozdrtil jejich zámky. Vkročil do chodby. Takřka vzápětí na jeho hrdlo mířily dva legionářské meče. Jeden z vojáků cosi výhružného pronesl.

Vader zavrčel: „Opravdu?“

Jen mírně pohnul prstem a vojáci se váleli na zemi. Další nedbalý pohyb a Vader držel v rukách jejich meče. Legionáři vyskočili na nohy, domluvili se pohledem.

„Na to zapomeňte, pánové,“ zavrčel Vader.

Jeden ze strážných omluvně zvedl ruce. Zkušeným chvatem zabránil druhému vojákovi, aby se holýma rukama vrhl na ozbrojeného Vadera. Ten už na nic nečekal, otočil se na patě a vyrazil směrem, kterým ho vedl jeho instinkt. Šel za Toryen.

Meče cestou zahodil.

Na to, aby někoho zabil, on žádnou zbraň přece nepotřeboval.


*     *     *


Toryen se opírala o desku masivního stolu a znuděně naslouchala steskům správce provincie Komara, jenž si stěžoval na nespravedlivé přerozdělování daňových výnosů ve prospěch armády. Její myšlenky se však mnohem více upínaly k předchozí audienci, při které jí velitel zpravodajské služby tlumočil zprávy, které zaslala sonda z Coruscantu.

Správce Komary právě přešel k barvitému líčení zkorumpovanosti vládních úředníků, když vtom ho Toryen přísným gestem zarazila. Vážně pohlédla i na další přítomné, Ctihodného Quinta Likka a admirála Galbu, kteří jen těžko potlačovali kradmé úšklebky.

Generál Ryana Deciel se naproti tomu tvářila, jako by se jí nářky ohledně přehnaného financování armády vůbec netýkaly. Její jasně modré oči zkoumaly bezpochyby zajímavý vzoreček na koberci.

„Obávám se, že budeme muset naše jednání přerušit,“ řekla Toryen.

Popuzený správce Komary chtěl sice cosi namítat, ale nedostal k vyjádření nevole příležitost. Za dveřmi Toryeniny pracovny se ozvaly velmi znepokojivé zvuky.

Dveře se prudce otevřely. Hlavou napřed jimi prolétl legionář. Zabrzdil obličejem o koberec. Hezký vzoreček znectil krví z rozbitého nosu. Správce s Likkem vykřikli, Galba s Deciel sáhli po zbraních. Toryen si založila ruce na prsou. S křivým úsměvem pohlédla ke dveřím.

Vader vtrhl do komnaty.

„Host do domu, bůh do domu …“ poznamenala ironicky Toryen.

„ … a hůl do ruky,“ dodala Deciel.

„Kolik mrtvých?“ zajímala se Toryen.

„Zatím nikdo,“ ohradil se Vader takřka dotčeně.

„Jak chvályhodné,“ utrousila Deciel.

Galba slovy neplýtval.

Vyrazil vpřed, ale byl sražen k zemi tělem vojáka, jehož Vader nenuceným pohybem odmrštil přímo na něj. Galba vyskočil, rozmáchl se k úderu. Strážný vytasil meč. Do komnaty vtrhli další legionáři.

Vader se otočil a málem se napíchl na hrot nablýskaného meče. Zlatá špice mu mířila přímo na hrdlo. Zarazil se, očima pomalu klouzal po ostří.

Meč držela ruka v okované rukavici.

Zpoza ní na Vadera hleděl pár ledově modrých očí. Jejich chladný pohled příjemný rozhodně nebyl. Tak neskutečně modré a studené oči Vader v životě neviděl.

Patřily ženě ani mladé, ani staré. Štíhlé a vysoké, ale ne tak jako Toryen. Její snědou tvář lemovaly sněhobílé vlasy, které se jako zamrzlý vodopád rozlévaly zpod vojenské přilby.

Vader vztáhl ruku, aby vyrazil válečnici meč z ruky, ale majitelka azurových očí byla proti působení Síly naprosto imunní.

„Nebuď překvapen, pocházím z Tavenecu, z lidu starší krve,“ řekla, jako by právě to mělo vysvětlovat její odolnost. Ani hlas neměla právě libozvučný. Zastřený a hodně nakřáplý.

Byl to ten hlas z komlinku.

Zle se usmála: „Jsem Ryana Deciel, vrchní velitel armády. Ještě krok a důvod tvého příchodu nám zůstane utajen.“

Vadera napadlo, že tarentské ženy jsou prostě neobyčejné.

„Okamžitě toho nechte, všichni!“ přikázala Toryen. „Všichni!“ důrazně houkla na Galbu, který se chystal znovu vrhnout na Vadera. 

Admirál, legionáři i Deciel na Toryen vyčítavě pohlédli, pak rychle sklopili zrak. Dělali přece jen svou práci.

„Jak se dostal do paláce?“ houkla Deciel na strážného s rozbitým nosem, ale ten jen krčil rameny.

„Trestuhodná nedbalost,“ zahřímal Likko.

„Kdepak, Ctihodný Quinte, ten vznešený rytíř je můj nový poradce pro záležitosti našich galaktických sousedů …“

Vader jen stěží ovládl údiv.

„ … a vy se k němu budete podle toho chovat,“ oznámila Toryen klidným hlasem. „Teď nás, prosím omluvte,“ vyzvala přítomné, zatímco Vaderovi pokynula, aby šel dál.

Likko se k ní přitočil.

„Má paní,“ špitl a úkosem pohlédl na Vadera. „Snad byste nám mohla vznešeného rytíře představit.“

Ten chlap mu byl povědomý, jen měl dojem, že když ho viděl naposledy, vypadal poněkud jinak. Také Galba se tvářil, že horečně pátrá v paměti.

Toryen s nevinným úsměvem ukázala na Vadera: „Mistr Anakin Skywalker, rytíř Jedi, jenž nastolil v galaxii rovnováhu Síly.“

Vader si založil ruce v bok. Rozladěně zabručel. Pochopil, že jméno Darth Vader na Tarentu žebříčky popularity právě netrhá.

„Mistr Skywalker?“ vyhrkl Galba. „Ten co vám pomohl přežít v Impériu?“

„Přesně ten,“ zazubila se Toryen.

Přesto Galba nepřestal provrtávat Vadera nevlídným pohledem. Něco tady nesedělo, ale co jen to bylo?

„Toryééén, doraž ho!“ uvědomil si Vader, kde už toho zrzavého pořízka viděl.

„Jak jste pravila, paní – host do domu, bůh do domu …“ utrousil uštěpačně kulaťoučký Quintus Likko.

„ … a hůl do ruky,“ zahučela Deciel.

„Mistr Skywalker je na Tarentu samozřejmě vítán a jeho postřehy ohledně záležitostí našich galaktických sousedů nás zajisté obohatí,“ zamrkal Likko svýma bystrýma očima.

Vader mu věnoval sžíravý úsměv. Moc dobře si pamatoval, jak ten tlusťoch s palcem otočeným k zemi ponoukal dav, aby požadoval jeho smrt.

„A co moje stížnost?“ zaskuhral správce Komary, na kterého všichni zapomněli.

„Generále, dořešte to,“ přikázala Toryen Deciel. Správce nasadil ublížený výraz, ale Likko, jakožto moudrý a zkušený muž, začal chlapa kvapně strkat ze dveří.

Deciel přidala trochu ostřejší postrčení.

Jen Galba vypadal, že se nějak nehodlá smířit s výsledkem.

„Galbo,“ zesílila Toryen hlas. „Odejdi, prosím.“

Admirál potřásl hlavou. „Jak si přejete, paní,“ zamumlal pokorně.

Nicméně při odchodu si neodpustil, aby do Vadera aspoň nevrazil.


*     *     *


„Špatná nálada?“ otázala se Toryen Vadera, když se za ostatními konečně zavřely dveře. „Svou přítomnost jsi zviditelnil způsobem vskutku originálním.“

Vader usedl do jednoho z velkých, pevných křesel pro návštěvy. Prázdným pohledem se zadíval před sebe.

„Poradce pro záležitosti galaktických sousedů …“ zabručel.

Toryen pokrčila rameny: „Musela jsem improvizovat.“

Chtěla vzít Vadera za ruku, ale ten ucukl. 

„Neměla by ses zapomínat. Dostaneš se do řečí s Mistrem Skywalkerem,“ řekl podrážděně.

„Pořád lepší než s Darth Vaderem,“ odpověděla pohotově Toryen. „Neměj obavy, tady kamery ani odposlechy nejsou. Navíc mé zasvěcení dávno neplatí.“

„Tak proč jim neřekneš, že jsme manželé?“

„Nejspíš by tě zabili. A teď k věci - smím vědět, co se děje?“

Ironicky se zasmál: „Nic, všechno v pořádku, snad  jen drobnost – nevzkřísila jsi mě proto, abych seděl zamčený v pokoji a zdobil pohovku, že ne?“

Pokud se mu chtěla pomstít, pak nečinnost v sametových poduškách byla spolehlivým trestem.

„Slova ty a zdobit nelze spojovat. Důvod hledej jinde,“ ušklíbla se.

Jsi zpět, abys napravil, co jsi zkazil.

Vader vstal.

Rozrazil dveře na terasu. Na vtipnou konverzaci náladu rozhodně neměl. Opřel se o balustrádu. Zadíval se na panorama bílé Metropole zalité odpoledním sluncem. Ale nic z té krásy nevnímal. Sužovaly ho jen jeho vlastní, neuspořádané pocity.

Toryen vyšla ven za Vaderem. Zadumaně si sedla na široký okraj kamenného zábradlí.

„Annie, vím, že to pro tebe není jednoduché, ale …“

„Soucit vynech.“

Zarazila se.

„Jak chceš,“ seskočila na zem. „Nechám tě o samotě. Potřebuješ klid.“

Klid a samota byly tím posledním, co potřeboval. Nesmlouvavě ji uchopil za paži. Nedovolil jí odejít.

„Nepotřebuji klid, potřebuji tebe.“

Cítil se trapně. Měl vztek, že nezvládá své pocity. „Proč mi nedokážeš odpustit?“

Odvrátila zrak, mlčela. Vader ji otočil obličejem k sobě, aby se na něj podívat prostě musela.

„Chtěl jsem tě ochránit. Nechtěl jsem, aby ti císař ublížil.“

„Tak mi ublížili jiní.“

„Musíš mi odpustit!“

V jeho hlase zazněla jen těžko potlačovaná zloba. Nejspíš si to ani neuvědomil, ale Toryen pocítila neviditelný dotek Síly na svém hrdle.

„Odpuštění si nemůžeš vynutit,“ přejela si prstem výmluvně po krku.

Prudce se k ní otočil zády. Pěstí zoufale udeřil do kamenného zábradlí.

Nikdy nepřestane ubližovat lidem kolem sebe – a nejvíce těm, které miluje. Nikdy nepřestane kolem sebe šířit bolest a utrpení.

A proto mu nikdo neodpustí.

Srdce se mu sevřelo. Těžce dýchal. Měl obrovskou chuť něco rozmlátit.

„Ty jsi měla patnáct let na to, aby ses se vším vyrovnala. Ale pro mě se to stalo včera!“ zařval. „To jsi mi vrátila život jenom proto, aby ses mi pomstila? Abys mě zamkla v pokoji a donutila zbláznit se ze vzpomínek?“

„Věř mi, že bych tě mohla nechat zavřít na mnohem horší místa,“ řekla vážně. „Některé věci nelze zapomenout ani za patnáct let.“

„A  lze je odpustit?“ otázal se o poznání klidnějším hlasem.

Vztek vyprchal, zůstal jen stud.

Mlčky k němu přistoupila. Jejich rty se setkaly. Zavřel oči. Kéž by ten polibek znamenal odpuštění, ale vytoužené, osvobozující věty se mu nedostalo.

„Zůstaň se mnou,“ zaprosil a sotva to řekl, cítil se jako zostuzený pitomec.

„Annie, teď s tebou zůstat nemůžu. Mám ještě nějaké povinnosti.“

Nadechl se k protestu, ale položila mu prst na ústa. „Vrať se do své komnaty. Večer budeme spolu, slibuji.“


*     *     *


Slunce se ještě nedotklo hladiny oceánu a ve dveřích Vaderovy komnaty stanul jeden ze služebníků paláce.

Vader, oblečený i s botami, ležel na posteli a tiše zíral do stropu. Na stole měl nedojedenou večeři. Zato víno, které mu přinesli, vypil všechno. Bylo silné s kořeněnou příchutí. Příjemně se rozlévalo po těle a naplňovalo duši osvobozující netečností. Až ho napadlo, jestli mu Toryen nenechala do pití přimíchat něco na zklidnění. Po tom, co předvedl odpoledne v její pracovně, by se ani nedivil.

Bez zájmu pohlédl na muže, který se jako duch zjevil v komnatě.

„Co chceš?“ nepřívětivě si ho změřil.

„Mistře Anakine, paní vás očekává,“ odpověděl sluha zdvořile. Mírně pozvedl zrak, ale výš než na Vaderova ramena se nepodíval. Rukou pokynul ke dveřím: „Pojďte, prosím, se mnou.“

Prošli spletitými chodbami paláce, sestoupili do jeho méně okázalých prostor, až stanuli před dveřmi doku, který těsně přiléhal k provoznímu traktu budovy.

Sluha stiskl ovladač dveří, pak se uctivě uklonil a tiše zmizel.

Vader se zvědavě rozhlédl kolem.

Nedaleko vstupu parkovalo černé vznášedlo s otevřeným kokpitem. O jeho kapotu se opírala Toryen. Neskutečně dlouhé nohy měla natažené daleko před sebe. Na rtech jí pohrával pobavený úsměv.

Do Vadera rázem vjel nový život. Se zalíbením si ji prohlédl. Oblečená byla podobně, jako tenkrát na Coruscantu.

Přimhouřila oči: „Dnes v noci jsem jen tvoje, rytíři.“

„Myslel jsem, že každou noc,“ zabručel s úsměvem.

„Uvidíme. Každopádně, žádnou romantiku nečekej.“

„Z té bych tebe rozhodně nepodezíral.“

Zasmáli se, zblízka si pohlédli do očí. Znovu si uvědomil, jak moc mají společného, že není ve vesmíru žena jako ona.

Chtěl ji políbit, avšak jeho pohled náhle zavadil o stroj, který do prostředí Tarentského kvadrantu rozhodně nepatřil. Osaměle, stranou všeho ostatního, stála spíš odložená než zaparkovaná černošedá stíhačka naprosto nezaměnitelného tvaru.

Vader zůstal stát jako opařený. Stáhlo se mu hrdlo.

„To je …?“ nedokázal otázku dokončit.

„ … tvůj Avenger. Podařilo se mi v něm utéct z Executoru. Pak jsem se s ním vrátila na Tarent. Od té doby stojí tady.“

Vaderovi se rozbušilo srdce. Pomalu došel ke stíhačce. Dotkl se jednoho z bočních energočlánků. Co všechno s tímhle strojem prožil. Sám navrhoval některé jeho technické detaily. Měl obrovskou chuť do Avengeru nasednout, vyvést ho z atmosféry a zamířit do vesmíru. Cítit volnost a svobodu nekonečného prostoru bez hranic.

A pak mu vše došlo.

Žádnou romantiku nečekej.

Přece mu nepřišla ukázat jeho stroj jen proto, aby nostalgicky vzpomínal na staré časy. Najednou si nebyl jistý vůbec ničím. Vlastní vůlí, ani jejími pocity, ani tím, kam a za kým by měl vlastně jít. Za patnáct let se musela v galaxii změnit spousta věcí. A zejména na něj s otevřenou náručí zajisté nikdo nečekal.

„Takže mám odletět?“ zeptal se stísněně.

„Dělej, jak myslíš, ale já ani nevím, jestli ten křáp ještě funguje. Být tebou, zkusím raději tohle,“ klepla rukou do kapoty vznášedla.


*     *     *


Černé vznášedlo s otevřeným kokpitem burácelo širokými bulváry Metropole.

Řítilo se kolem štíhlých věží, vystoupalo nad střechy majestátních chrámů. Propletlo se hustým provozem, udělalo několik zběsilých vývrtek. S motory vybičovanými na plný výkon se přehnalo nad městem.

„Poslyš Annie, zkus nás nezabít!“ zakřičela Toryen.

Tvář jí zářila úsměvem, černé vlasy vlály ve větru.

Vader se rozesmál. Objal Toryen, pevně ji k sobě přitiskl. Držel teď knipl jen jednou rukou, přesto stroj ovládal naprosto bezchybně. Řídil se tak snadno. Reagoval na sebemenší dotek a snad i myšlenku. Vadera zaplavilo obrovské štěstí. Pocit nekonečné volnosti a svobody, nespoutané energie a Síly.

Svět byl přece jen báječné místo k žití. Aspoň tady na Tarentu, po boku Toryen.


*     *     *


Bílá Metropole zářila milióny světel do jasné noci a nadcházející soumrak měnila v den. Avšak měla i svá temná zákoutí, kam světla mramorových promenád nikdy nepronikla.

Ne všude se kladly růže na oltáře nesmrtelných bohů, ne všude se snilo o věčnosti.

Pod ohromující majestátností skrývala děje, jež svou krutostí připomínaly bezcitný Coruscant.

Přesto i ona byla vznešená a ohromující.

Vader se nechal vodit spletitými ulicemi i po visutých lávkách, kolem bílých paláců a katedrál, ale také místy, kde z opuštěných průjezdů zazníval půlnoční kočičí smích.

Nikdy nic podobného nezažil, nikdy se jen tak neprocházel se ženou. A přitom to bylo tak samozřejmé a naprosto přirozené. Stejně jako mnoho jiných, obyčejných věcí, které však nikdy v životě nedělal.

Nevnímal už nic jiného než  podmanivou atmosféru nočního města a výjimečnou ženu, která ho tím městem vedla.

Zvláštním způsobem k městu patřila. Počínala si naprosto uvolněně. Zjevně se v jeho nekonečných ulicích cítila lépe, než na posvátných místech. Jako by právě tady a teď konečně mohla být sama sebou. Nikoho z kolemjdoucích by nejspíš ani ve snu nenapadlo, kdo kolem nich prošel, že právě spatřili vládkyni Tarentu.

Vader se zastavil, odhrnul Toryen z tváře uvolněný pramen vlasů. Zblízka se jí zadíval do očí. Zářily jako odraz hvězd na večerní hladině.

„Patříš sem, ne do chrámů a katedrál,“ řekl měkkým, hlubokým hlasem.

„Myslíš na ulici? Ty tedy umíš dámě polichotit.“

„Tak jsem to zrovna nemyslel,“ bránil se s úsměvem. „Možná se mýlím, ale …“ pokrčil rameny.

Jako obvykle se však nemýlil.

„Ne, máš pravdu. Já tady, kousek od přístavu, vlastně vyrostla,“ povzdychla si. Její předtím jasné oči potemněly.

„Bydleli jsme jen o pár ulic dál než …“ smutně se pousmála. „To už je dávno.“

… než ji odvedli kněží z Katedrály, než její rodina musela zemřít.

Přesto se ani zde, tak daleko od bělostných chrámů, nikdo nevzepřel kruté vůli nesmrtelných bohů.

Posvátný meč zasviští vzduchem, tichý výkřik zazní nocí.

Jeden, druhý, třetí …

Vader viděl před očima malou, černovlasou dívenku, jak sedí na lavičce někde na nábřeží a svýma velkýma, tmavýma očima pozoruje ten úžasný svět kolem sebe. Přes tmavou zátoku se dívá na galaxii, která večer co večer vychází nad obzorem. Možná sní o dálkách, možná o hvězdách.

Jednou bude vládnout Tarentu. Uvrhnou ji do temnoty, aby byla Strážcem světla.

A pak, jednoho dne, nezvaný návštěvník z těch vzdálených hvězd potká svou královnu noci.

Vader již nedokázal ovládat svou touhu. Tak strašně moc ji chtěl.

„Počkej Annie,“ zašeptala přerývaně, když ji sevřel v náručí. „Vím o lepším místě.“


*     *     *


Černé vznášedlo se s burácením přehnalo nad náměstím Nebeské prozřetelnosti. Portál obnoveného teleportu v jeho východním rohu se roztočil, vzduch uvnitř se rozvlnil jako vodní hladina.

Dříve než stačily Vaderovi proletět hlavou nepříjemné vzpomínky, Toryen zařičela: „Annie, zkus trefit ten kruh.“

„Tak to ti neslibuji,“ zabručel.

Vzápětí vznášedlo prolétlo geometrickým středem portálu a takřka smykem zabrzdilo v hlavním doku na palubě křižníku Dominator, který se majestátně vznášel nad Tarentem.

„Jsem dobrej,“ pochválil se Vader uznale. „Ale varovat jsi mě mohla.“

Toryen mrkla na sotva centimetrovou spáru mezi bokem vznášedla a stěnou doku. 

„Jsi dobrej, ale ne nejlepší. Protože nejlepší jsem …“

Umlčel ji polibkem. Přesto mu nedalo, aby se přes její rameno nerozhlédl kolem.

„Mimochodem, teď jsme kde?“

„Vítej na palubě mé vlajkové lodi.“

Na samém vrcholu mohutné nástavby se rozkládalo apartmá, které si – stejně jako celá loď – v ničem nezadalo s Executorem. Čelní stěnu přepychového pokoje tvořilo jedno velké okno, jež poskytovalo naprosto úchvatný výhled do propastných hlubin vesmíru.

Zde mohli dát volný průchod svým citům. Milovat se uprostřed nekonečného hvězdného oceánu. Beze slov a bez výčitek. Bez děsivých vzpomínek, které zraňovaly jejich duše.

Vader vnímal Toryen každou částí svého těla. Bylo to tak jiné, když se jí mohl dotýkat rukama, které nebyly jen citlivými kybernetickými implantáty, když nemusel myslet na to, jak dlouhý může být polibek, aby se bez dýchací masky nezadusil. Když nemusel uvažovat nad tím, jak odporné jí musí připadat jeho jizvy či mechanické protézy.

A když i ona byla opět tou krásnou ženou, kterou bývala předtím, než se na ní tak krutě podepsal.


*     *     *


Nad noční stranou Tarentu se objevily paprsky bílého slunce. Jejich první odlesky se rozběhly po povrchu planety. Vader jemně pohladil spící Toryen. Sám vstal a usedl do pohodlné pohovky před velkým oknem. S pocitem nekonečného štěstí, které zaplavilo jeho duši, pozoroval spirálu blízké galaxie. Odtud nebyla ničím víc, než bezvýznamným hvězdným vírem.

Zadíval se přes nedozírnou délku Dominatoru. S pousmáním musel konstatovat, že tahle loď by pro Executor snadnou kořistí zcela jistě nebyla.

Toryen se probudila, mátožně vstala. S tváří napůl zastřenou spánkem usedla vedle Vadera. Položila mu hlavu na rameno, zavřela oči. Znovu začala dřímat. Jemně ji k sobě přivinul, políbil do vlasů. Stejně jako kdysi u Endoru, i nyní si přál, aby ten okamžik trval celou věčnost. Aby zůstal navždy ukotven v čase a nikdy neskončil. Aby oni dva nebyli součástí žádných překotných událostí, aby mohli jen v klidu vychutnávat své štěstí a žít obyčejný život.

„Annie, náš čas vypršel,“ zašeptala Toryen.

Vader sebou trhl, iluze skončila.

„Nyní se tedy dozvím pravý důvod svého vzkříšení?“ otázal se stísněně.

Jsi zpět, abys napravil, co jsi zkazil.

„Palpatin a naše dcera,“ zněla strohá odpověď.

Vader se jen hořce pousmál. Nic jiného snad ani nečekal.

Toryen zamžourala do paprsků slunečního světla a s povzdechem pokračovala: „Není to tak dlouho, co Palpatinova duše byla spoutána. Přesto s ní muž jménem Ysqarr Shadree, prefekt soustavy Nissau, pomocí sithských nauk začal rozmlouvat. Nejspíš si myslel, že mu Darth Sidious pomůže získat moc, ale mýlil se. Palpatin má jiný cíl – pomstu za tvou zradu u Endoru.“

Vaderovi se zastavilo srdce, zapomněl dýchat. Hvězdný svit potemněl šerým stínem. Zemřel zbytečně, jeho oběť byla marná.

Císař je všemocný, vševědoucí, všudypřítomný a – bohužel – i nesmrtelný.

Toryen vstala, přešla k oknu.

„Palpatin je pomstou za tvou vzpouru doslova posedlý. Několikrát se vrátil, několikrát byl zničen. Pokoušel se zničit Luka a Leiu i její děti. A když neuspěl, rozhodl se zaútočit jiným směrem – na naši dceru, kterou mi ukradla Leia. Jsi zde, abys mi pomohl ochránit naše dítě – abys napravil, co jsi zkazil.“

Vader se ztěžka nadechl: „Nebudu bojovat proti Leie.“

„Ne, budeš bojovat proti Lordu Sidiousovi a jeho poskokovi Shadreemu, který chce unést Enolu. Ani já se nechci mstít Leie, i když pádný důvod bych rozhodně měla. Jediné, co chci, je ochránit a získat zpět svou dceru. Leia ji až do teď držela pod zámkem na Coruscantu. Dostat se k ní bylo prakticky nemožné. Tedy, pokud bych se nerozhodla vyhlásit Nové republice válku. Ale teď se Enola rozhodla dělat problémy. Utekla z domova.“

„Jmenuje se Enola?“

Od svého probuzení na Nividicu se neodvážil na jejich dceru zeptat. Správně vycítil, že stejně jako kdysi o Anakinovi, nechce Toryen mluvit ani o ní. A Vader i tentokrát  její mlčení uvítal.

Toryen si povzdychla.

„Já to jméno nevybrala. Můj vkus to není,“ pokrčila rameny. „Leina pozornost ochabla a Enola se vydala na cestu do Neznámých regionů. Jenomže Shadreeho agenti jsou jí v patách. Ani ona, ani Leia netuší, že Palpatin chystá další pomstu.“

Vader vstal, zamračil se: „Takže jenom proto jsi mne oživila, abych ti pomohl proti Palpatinovi? Platíš žoldákovi svým tělem, protože o lásce nemůže být v tvém případě ani řeč.“

Ta slova Toryen zasáhla jako blesk z čistého nebe. Po několik úderů srdce němě hleděla na Vadera. Pak zakroutila hlavou, po tváři se jí rozkoulely slzy.

„Jak si tohle můžeš myslet?! Patnáct let jsem zvažovala důvody pro i proti. Chtěla jsem zapomenout, ale …“ zoufale na něj pohlédla, „… tak strašně jsi mi chyběl. Musela jsem prožít tvou smrt, abys ty mohl žít! Myslíš, že to pro mě bylo jednoduché?“

Sevřel ji v náručí. Také on nedokázal skrýt své pohnutí a zadržet slzy. Neuměl si představit, že jí doopravdy chyběl, že byla ochotná kvůli němu projít dalším utrpením.


III.


„Luku? Hane? Kde je Enola?“

Oba oslovení překvapeně vzhlédli. Zrovna si prohlíželi v datapadu technická data nového převáděcího štítu pro hyperdrive, když je vyrušil vzrušený Lein hlas.

„Ve svém pokoji není. Nepřišla na večeři. Celý den ji nikdo neviděl,“ chrlila ze sebe Leia. „Je skoro noc a …“

„Jak to mám vědět, zlato. Víš, že mě se nesvěřuje,“ pokrčil rameny Han. „Třeba šla na rande.“

Luke střelil pohledem k velkému oknu, za nímž se do nadcházejícího šera rozsvěcela světla mrakodrapů. Jeho výraz zmatněl, na okamžik vypadal jako v transu.

„Není na Coruscantu,“ vydechl zděšeně. „Leio! Hane! Enola utekla,“ rozeběhl se ke dveřím.

„Luku, kam letíš?“ vykřikla Leia.

„Je v nebezpečí.“ Luke se zarazil.  Zatěkal očima po detailech, jež mohl spatřit jen on sám. „V poslední době cítím divné výkyvy v Síle. Já nevím … něco se děje … Musíme za ní …“

„Kam za ní?“

„Myslím, že chce na Tarent. Ráno si prohlížela snímek svých rodičů. Asi začíná tušit pravdu,“ řekl Luke.

„Co, že si prohlížela? Kde k němu proboha přišla?“ vyjekla Leia. Pod jejíma nohama jako by se rozevřela zem.

„Copak se dal Vader s tou kočkou vyfotit?“ protáhl obličej Han. „Mohla mi to aspoň ukázat. Taky bych se rád mrknul, jak jim to slušelo.“

Luke s Leiou ho zpražili pohledem. Teď nebyla vhodná chvíle na vtípky. Jenomže Han dokázal žertovat kdykoli, kdekoli a na jakékoli téma.

„Ona nesmí na Tarent!“ vykřikla Leia.

„Jediná možnost, jak se tam dostat je přes Neznámé regiony,“ uvažoval Han. Snažil se zachovat střízlivý nadhled. „To jí zabere hodně času. Má sice celý den náskok, ale jestli letěla linkovou lodí, budou mír řadu mezipřistání. Konečnou zastávkou je tuším Ellamet III.“

Ale Luke už neposlouchal a znovu tryskem vyrazil k platformě, kde parkoval jeho X-wing. Nepotřeboval znát podrobnosti. On věděl, kde Enolu hledat. Dokázal vycítit stopu, jež zanechává lidské vědomí v poli Síly. Zejména vědomí tak silné, jakým disponuje Enola.

„Luku, počkej,“ křičel za ním Han. Vždycky považoval Luka tak trochu za blázna. Někdy víc, někdy míň, ale vždycky.

„Počkej!“ ale Luke si jeho volání nevšímal.

Zatracenej cvok.

„Jdeme s tebou, poletíme Falconem.“

Vyběhli do večerního šera.

Přistávací plošina ležela vysoko nad střechami Coruscantu, a tak to zde nepříjemně profukovalo. Leia si musela rukou přidržovat bílou kapucu svého pláště.

Han něco křičel do komlinku na svém zápěstí, ale co říká Leia přes poryvy silného větru neslyšela. Zdálo se jí, že navzdory situaci je Han rád, že může zase jednou vytáhnout paty z Coruscantu.

U sklopené nástupní rampy Falconu se objevil Hanův přítel a pilot, chlupatý Wookie Chewbacca. Vedle něj se jako duch vynořil ze stínů ještě někdo, koho ani Luke, ani Han neviděli zrovna rádi.

Malý, šedý Noghri jménem Rukh. Nenápadná postavička zahalená v plášti.

„Generále Solo, Mistře Luku,“ mňoukl Rukh kočičím hlasem. Leie hlavou naznačil lehkou úklonu. „Lady Vader, má pomoc bude třeba.“

Luke s Hanem se na sebe ušklíbli. Nesdíleli Leino nadšení pro tyhle zabijáky. Kdysi sloužili Lordu Vaderovi, pak velkoadmirálu Thrawnovi, kterého právě Rukh zavraždil. Nové Republice to sice pomohlo vyhrát rozhodující bitvu, ale kdo mohl zaručit, že se stejným způsobem neobrátí proti své nové paní.

Luke i Han byli přesvědčeni, že nikdo.

Ani jednomu z nich se navíc nelíbilo, že Noghriové měli ve zvyku oslovovat dceru Lorda ze Sithu Lady Vader.

„Teď jsem klidnej,“ zabručel Han ironicky. „Jsme v rukách skutečného umělce,“ udělal narážku na poslední slova admirála Thrawna, který označil Rukhův vražedný čin za opravdové umění. Noghri se tvářil, že si Solovy poznámky nevšiml.

Bez dalších slov nastoupili do Falconu a usadili se do křesel v jeho pilotní kabině. Han s Chewiem nahodili motory.

Luke s Leiou si pohlédli do očí.

„Takže, ať nás provází Síla,“ povzdychl si Luke.

Leia mu povzbudivě stiskla ruku.

Han se ohlédl přes rameno a vesele na Luka zamrkal: „A zase jsme v tom, brácho.“


*     *     *


Darth Vader upevnil poslední sponu černé legionářské zbroje, kriticky pohlédl na  přilbu. Se zamručením plným nevole si ji nasadil na hlavu.

Bojová výstroj tarentských legionářů už dávno neměla nic společného s kýčovitou zbrojí z doby před patnácti lety, ani s tradiční zbrojí Strážce Tarentu, přesto se Vader necítil právě nejlépe.

„Jak vypadám?“ otázal se.

Jako blbec, odpověděl si v duchu.

„Jako bojovník,“ ujistila ho Toryen.

„Spíš jako ozdoba na kapotu,“ usoudil Vader pochmurně.

„Panák na chladiči zpravidla drží meč. Ty však žádný nemáš,“ dobírala si ho Toryen.

Nazlobeně si ji změřil: „Modli se, abych si nějaký neobstaral.“

Také ona byla oblečená v plné zbroji a meč pochopitelně měla. Ne svůj Posvátný, ale světelný. Ten, který jí Vader kdysi dal.  Potěšilo ho a svým způsobem i dojalo, že zbraň stále má a používá, přesto byl rozladěn. Toryen to v nové legionářské zbroji neuvěřitelně slušelo, zatímco on si připadal jako komparzista z béčkového holofilmu.

S jednou rukou za zády, v níž bezpochyby něco držela, Toryen přistoupila k Vaderovi. Bez okolků ho políbila. Vader polibek opětoval, když vtom rukou nahmatal předmět, který držela za zády. Znehybněl, ohromeně na ni  pohlédl.

Potutelně se usmála: „A nyní je vidět po čem doopravdy toužíš. Mé modlitby nebyly vyslyšeny. Zdá se, že sis opatřil zbraň.“

S těmi slovy mu podala černý světelný meč. Neschopný slova hleděl na zbraň ve své ruce.

„Zkus, jestli jsem trefila barvu,“ zazubila se. „Vím, že jako správný Jedi by sis měl meč sestrojit sám, ale na hrátky se šroubovákem teď vážně nemáme čas.“

Probral se z ohromení, stiskl ovladač.

Temně rudá čepel projela vzduchem.

Cítil smrtící energii, jež vibrovala kolem pulzujícího ostří. Zkusil mečem švihnout. Stabilita čepele i zvuk, který vydávala, byly dokonalé. Nechyběly ani regulátory intenzity a délky ostří. Zbraň zkrátka neměla chybu.

Byla přesnou kopií meče, který kdysi používal.

Vader namířil rudý hrot Toryen na hrdlo. Modrofialová čepel vystřelila do prostoru, střetla se s rudým ostřím.

Vader na Toryen obdivně pohlédl: „Výborně, velmi působivé,“ zapředl spokojeně. „Předpokládám, že jsi meč sestrojila sama.“

„Napřed jsem musela rozebrat ten od tebe, abych vůbec zjistila, jak zbraň funguje, ale byla jsem zklamaná. Je to dost primitivní hračka. Jenom doufám, že jsem správně seřídila krystaly, aby ti ten krám nevybouchl v ruce,“ po očku zašilhala na Vadera.

Zhasnul ohnivou čepel, připnul si meč k pasu. Konečně se cítil jako opravdový bojovník. Po předchozí sklíčenosti nebylo památky. Vrátila se mu ztracená sebedůvěra. Přimhouřenýma očima pohlédl na Toryen.

„Primitivní hračka,“ zabručel. „Krása spočívá v jednoduchosti, beruško.“

Měl sto chutí jí připomenout, jak s tou primitivní hračkou umí zacházet.

„Brzy budeš mít příležitost, kocourku,“ přiblížila hrot svého meče k Vaderově hrudi. „Protože tam, kam jdeme, bezpečno právě nebude.“

Vader se jen vesele zasmál.

O chvíli později se skutečným obdivem hleděl na vzorně vyrovnané jednotky legionářů, které stály nastoupené v hlavním doku tarentské vlajkové lodi.

Tahle armáda měla s tou, kterou si pamatoval, jen málo společného.

Barevné stejnokroje nahradila antracitově šedá brnění z kompozitních materiálů, které nedokázaly poškodit ani výstřely z blasterů. Také rudé chocholy z přileb zmizely. Vyměněny byly za protáhlé, kompaktními hřebeny, které však v žádném případě nebyly jen samoúčelnou ozdobou. Uvnitř byly umístěny citlivé senzory, které přenášely do vizorů umístěných před levým okem strategická data.

Představa přes dva metry vysokého, robusního těžkooděnce, jak se řítí na protivníka, byla opravdu děsivá.

Také výzbroj doznala změny, i když mečů a štítů se Tarentské legie asi nikdy nezbaví.

K Toryen s Vaderem se připojila generál Deciel.

„Má paní, armáda je připravena. Očekáváme vaše rozkazy.“

Bylo zřejmé, že je na své jednotky patřičně hrdá.

„Dejte jim rozchod, generále. Nejdeme do války. Chci jen malý výsadek, zato perfektní,“ řekla Toryen.

Deciel srazila paty, kupodivu kývla i na Vadera. „Rozkaz, paní.“

Netrvalo dlouho a vlajková loď Dominator se s motory vybičovanými na maximum vydala na svou první cestu do výsostného prostoru Nové Republiky.


*     *     *


Modré odlesky hyperprostoru se změnily v oslnivě bílé čáry, které se vzápětí smrskly do jednotlivých bodů vzdálených hvězd. Hučení hlavních motorů utichlo, bylo slyšet jen tiché šumění subsvětelného pohonu. Linková dopravní loď Stella Alba s elegancí a šarmem vystoupila z hyperprostoru v těsné blízkosti základny Ellamet III.

Obrovská, ocelová stanice ležela nedaleko hranic Neznámých regionů. Bylo to spíš gigantické město plující vesmírem, než obyčejná stanice. Kosmopolitní místo, kde se setkávali tvorové z celé galaxie. Vstupní brána do Neznámých regionů.

Kolem jejích superstruktur se rojily stovky lodí. Okupovaly takřka každý centimetr otevřených přistávacích ploch krytých před nepřátelským prostředím bublinami silových štítů. Až na několik zbývajících míst, byly zaplněny i rozlehlé doky uvnitř stanice.

Ve srovnání s bachratými corelliánskými koráby, jež kotvily na stacionární dráze nad základnou, vypadala Stella Alba jako výletní parníček. A to na Coruscantu připadala Enole obrovská.

Dopravní loď zadokovala na vyhrazeném místě a Enola vstoupila na základnu. Spolu s ostatními cestujícími sestoupila po sklopné rampě na přistávací plochu.

Prostor doku zaplňovali tvorové z nejrůznějších koutů galaxie. Lidé i nelidé, ba i tvorové, o nichž by nikdo neřekl, že se jedná o živé bytosti.

Prodavači laciného zboží překřikovali jeden druhého, naháněči místních hoteliérů nabízeli ubytování, žebráci nastavovali špinavé dlaně, zatímco chmatáci je bezostyšně strkali do kapes nově příchozích.

Obraz orientálního tržiště byl dokonalý.

Chyběla už jen živá zvířata a kojící matky.

Enola oběma rukama objala svou tašku a střízlivě usoudila, že udělá nejlépe, když prozatím půjde s davem.


*     *     *


Doběla rozpálený Millenium Falcon vystoupil z hyperprostoru. Nejvyšší možnou rychlostí zamířil k základně Ellamet III.

„Šlápni na to Chewie,“ pobídl Han pilota.

„Hane!“ vykřikl Luke, který seděl vedle Lei na zadním sedadle za oběma piloty. „To jsou imperiální křižníky,“ ukázal na charakteristické trojúhelníkové siluety plavidel, která se vznášela nedaleko základny.

„Shadreeho armáda,“ upřesnila Leia.

„Co tady, sakra, pohledává?“ zamračil se Solo.

„Chewie, úhybný manévr!“ zaječel Luke na kopilota.

Wookie instinktivně trhl za knipl přesto, že důvod Lukovy paniky neviděl. Falcon udělal zběsilou vývrtku a jen tak se vyhnul kolizi s dalším plavidlem, které vystoupilo z hyperprostoru.

Bitevní křižník, jenž si svými rozměry v ničem nezadal s nebožtíkem Executorem, začal bez okolků pálit na destructory. Ty palbu bez zaváhání opětovaly. Celý prostor byl náhle v ohni.

Cizí křižník vypálil. Boční salva z jeho dělové věže prorazila deflector jednoho z destructorů v blízkosti hlavní nástavby.

„Proboha,“ klesla Lukovi brada, „to bylo jako by vypálil Executor.“

„Spíš Hvězda smrti,“ zašklebil se s nadsázkou Solo. „Hele Chewie, zkus nás někam uklidit,“ houkl na druhého pilota.

Luke ohromeně pohlédl na cizí plavidlo. Stáhlo se mu hrdlo. Pocítil obrovské poryvy v toku Síly, skoro jako by na té lodi byl …

„Hane?“ pípl přidušeně. „Kdo je to?“

„Tarenťané, aspoň myslím. Budou problémy,“ mrkl Han na Chewieho, který mezitím posadil Falcon do jednoho z menších, bočních doků, kde ještě zbývalo pár volných míst.

„Zůstaň v lodi, buď připraven okamžitě odstartovat,“ přikázal Solo wookiemu.

„Přišla si pro Enolu,“ zašeptala Leia nepřítomně.

„Tak se k ní musíme dostat dřív než ta potvora,“ prohlásil Han.


*     *     *


Předtím tam neseděli.

Určitě.

Enola se celá nesvá zavrtěla na barové židli v bistru v centrální hale Ellametu III. Také zde bylo lidu jako na jarmarku.

Nervózně usrkla lepkavou limonádu, která snad měla chutnat po jahodách, ale jistý si tím nejspíš nebyl ani sám výrobce. Přes okraj sklenice kradmo pohlédla na muže a ženu, kteří jako by se zjevili u jednoho ze stolů.

Oba byli zahalení do černých plášťů, pod kterými se rýsovala zbroj. Těžké přilby odložili na desku stolu. Tvářili se, že tam sedí už pěkně dlouhou dobu, ale Enola si byla jistá, že před pár vteřinami tam prostě nebyli.

Ani na okamžik nepochybovala, že toto jsou Tarenťané. Přesto na nich bylo něco zvláštního. Ve způsobu, jakým si měřili své okolí, jak hleděli na Enolu.

S mrazením si uvědomila, že se dívají přímo na ni. Muž se na Enolu usmál. Pak něco prohodil ke své společnici, která jen zamyšleně přikývla. Při pohledu na ni Enola doslova zkameněla.

Bylo to jako pohled do zrcadla.

Stáhlo se jí hrdlo, po krku se jí začalo sápat strašidlo strachu. Raději ani nedomýšlela, kým ta žena může být.

„Zachovej klid, ani se nehni,“ kdosi zasyčel Enole zblízka do ucha.

Jeden z chlápků zevlujících u baru se nenuceným pohybem spustil z vysoké barové židle. Z druhé strany se k Enole přisunul další cizí chlap. Uchopil ji za paži, pevně k sobě dívku přitiskl.

„Když budeš rozumná, nic se ti nestane.“

Poslední, co Enola stačila udělat, bylo instinktivně vtáhnout hlavu mezi ramena. V jediném záblesku spatřila, co mělo přijít.

Meč zasvištěl vzduchem.

Chlap se vzápětí válel na zemi. Tělo vlevo, hlava vpravo. Mezi tím louže krve.

Enola zaječela a hosté v bistru zaječeli s ní.

Její zděšený pohled se střetl s ledově modrýma očima jakési bělovlasé ženy v antracitové zbroji, která muže jedinou ranou sťala.

Prostorem bistra prolétly zelené výboje. Jeden blesk udeřil do barového pultu těsně vedle Enoly. V hale se vynořili imperiální stormtroopeři v bílých uniformách. Ve stejný okamžik se doslova z ničeho zhmotnili všude kolem bojovníci ve stejné zbroji, jakou měla ta bělovlasá válečnice. Se zuřivostí hraničící s nenávistí se postavili stormtrooperům.

Dav v hale zavřískal. Kdo mohl, vrhl se k zemi nebo se snažil spasit útěkem.

Tarenťané u vedlejšího stolu vyskočili. Jediným pohybem se zbavili těžkých plášťů, rázem měli na hlavách přilby a v rukou – Enole se zastavilo srdce – světelné meče.

Zůstala stát jako přimražená. Oba válečníci vyrazili jejím směrem.

Chaos a křik, panika a řev.

Rachot narychlo odstrkovaných židlí, převržených stolů, řinčení rozbitého nádobí.

Tarenťané v černé zbroji si hlava nehlava razili cestu mezi kavárenskými stolky s důrazem rozjetého buldozeru. Kdo nestačil uhnout, byl smeten. Člověk, nečlověk, židle nebo stůl, kdo nebo co stálo v cestě, letělo stranou.

K Enole přiskočili další dva muži. Jeden z nich z blízka vypálil na bělovlasou bojovnici, která se jim postavila do cesty. Čepelí svého meče sice výstřel odrazila, ale zabránit mužům, aby se chopili Enoly, nedokázala. Další rána z blasteru ji odmrštila stranou.

„Generále, zajistěte prostor!“ zařvala bojovnice v černé zbroji na bělovlasou válečnici.

Vzduch křižovaly barevné blesky. Neškodně se odrážely od štítů těch podivných legionářů stejně jako od blyštivých čepelí jejich mečů, na kterých kupodivu nezanechávaly žádné stopy.

„Pusťte mě! Nechte mě!“ vřískala Enola, kterou Shadreeho agenti vlekli k jedné z postraních chodeb.

Stormtroopeři kryli jejich ústup soustavnou palbou z blasterů. Do boje se vložila i narychlo povolaná staniční ochranka. Rozvřískaly se sirény bezpečnostního poplachu.

Dav nekontrolovaně ječel.

Kdo mohl, snažil se překotně halu opustit. Černí bojovníci nestačili vykrývat střely stormtrooperů. Zpanikařený dav jim bránil dostat se blíž k Enole.

Ta sebou zuřivě zmítala a kopala kolem sebe, až se jí podařilo vykroutit ze sevření. Jednomu z únosců zasadila ránu pěstí přímo do oka. Muž zaskučel. Enola mu uštědřila kopanec pod koleno. Cítila, jak pod hranatou špičkou její boty něco křuplo. Chlap se s řevem odpotácel stranou.

Enole se podařilo vytrhnout i druhému únosci. Znovu po ní hrábl, ale vzápětí ho bělovlasá bojovnice poslala k zemi dobře mířenou ranou mečem. Chtěla chytit Enolu za ruku, ale ta zděšeně uskočila stranou. Naprosto neměla čas uvažovat nad tím, kdo je přítel a kdo nepřítel. Co se děje a proč.

I ji zachvátil děs a panika.

V ten okamžik vpadla do prostoru haly Leia následovaná Rukhem. Při pohledu na vysokou ženu v černé zbroji s modrofialovým světelným mečem na místě strnula.

Ochromeně zůstala zírat i na obrovitého válečníka po jejím boku, který se po dotírajících stormtrooperech také oháněl stejnou zbraní. Počínal si jako zkušený bojovník.

Čepel jeho meče měla naprosto nezaměnitelnou, temně rudou barvu.

Nebýt toho, že neměl tvář krytou černou, dýchací maskou, byla by Leia přísahala, že hledí na Lorda Vadera v plné formě – že hledí na svého otce.

Ale ten byl přece přes patnáct let mrtvý!

Zato v případě válečnice si byla Leia naprosto jistá, koho má před sebou. Ačkoli také ona vypadala jinak než na Endoru.

Musí se dostat s Enolou ze základny, a to za každou cenu.


*     *     *


Čas se zastavil.

Černá válečnice sklonila meč, její tvář se roztáhla do vítězného úsměvu. Také druhý bojovník pohlédl stejným směrem. Najednou si oba vůbec nevšímali bojové vřavy, střídavě hleděli na Enolu s Leiou.

Leie se sevřel žaludek, srdce jí vyskočilo až do krku. Ten muž byl Vader, o tom nebylo pochyb. Netušila, jak je to možné, ale byl to on. Její otec i otec Enoly. Sithský válečník, který kdysi Leiu podrobil krutému mučení.

Nikdy nevěřila tvrzení o jeho návratu k Světlé straně Síly. Pohled na jeho černou zbroj a rudý meč Leiu v jejím přesvědčení jen utvrdil. Zabil Palpatina, to ano, ale stále zůstal Vaderem. To jí nikdo nevymluví. Kdo ví, jaké byly jeho tehdejší pohnutky. Třeba jen chtěl vládnout galaxii.

A vedle Vadera stála vládkyně Tarentu, matka Enoly.

Rodiče chtěli zpět své dítě.

Leia se probrala z ohromení, spolu s Rukhem vyrazila k Enole.

„Vypadni!“ zaječela. „Utíkej!“

„Mami?!“

„Nekoukej a běž!“ zavřískala Leia.

Enola se otřásla. Než ji stačila Deciel zadržet, tryskem vyrazila do nejbližší postranní chodby. Leia s Rukhem se obloukem vyhnuli Toryen s Vaderem a uháněli za Enolou.


*     *     *


Rozdělili se již v hangáru.

Luke s Hanem šli jedním směrem, Leia s Rukhem druhým. Záleželo jen na tom, kdo bude mít více štěstí a dříve Enolu najde. O tom, že je na základně, Luke naprosto nepochyboval.

Proklestil si s Hanem cestu z hangáru, dostali se až do blízkosti centrální haly.

„Je tady nějak rušno!“ zašklebil se Han. „Vážně by mě zajímalo, proč Shadree pořádá manévry zrovna tady.“

Luke odrážel stormtroopery svým světelným mečem. Han do bílých vojáků pálil z blasteru, který hned na začátku ukořistil jednomu z nich. Zbraň měla mnohem větší palebnou sílu než jeho příruční blaster.

Jak se probíjeli k centru stanice, Luke cítil stále větší a větší výkyvy v Síle. Podobné pocity už hodně dlouho nezažil, ale uprostřed boje nebyl čas zabývat se pocity. Oba muži vběhli do haly v momentě, kdy na její opačné straně Enola vyrazila pryč, následována Leiou a Rukhem.

„Leio!“ zakřičel Luke.

Vyslal za ní proud Síly.

Ve stejném okamžiku spatřil i oba černé bojovníky. Spolu s Hanem bez zaváhání vyrazili středem haly za prchajícími ženami.

„Leio!“

S těmi černými si snad nějak poradí.

Leia se v běhu zarazila, ohlédla se přes rameno.

„Luku, uteč! Hane, je to další past!“ zaječela. „Ten chlap je Vader!“ mávla rukou směrem k černým válečníkům a uháněla pryč.

Solo vystřelil.

Jeden z bojovníků se bleskově otočil, natáhl před sebe ruku. Výboje z blasteru se neškodně odrazily od jeho dlaně. Černý legionář se pohrdlivě usmál a Hanova zbraň mu přistála v dlani.

Válečník s temnou ironií prohodil: „Myslím Solo, že tuto záležitost jsme si již vyjasnili na Bespinu.“

Jeho hluboký hlas zněl jinak, než přes masku s respirátorem, ale i tak Han, který nebyl nadán duchem Síly, dospěl ke stejnému děsivému poznání jako Leia.

„Vader,“ vydechl.

Teď mohl čekat pěknou nakládačku.

Lukova ruka, v níž svíral světelný meč, poklesla.

„Otče?“ zašeptal nevěřícně.

On jediný znal Vaderovu tvář, a tak potvrdil Hanovi těžko uvěřitelnou skutečnost.

Zatímco Lukova splašená mysl bila na poplach, obrátil k nim svou pozornost i druhý válečník. Han i Luke oněměli. Oba Toryen poznali, i když ani ona neměla masku. Také v jejích očích se mihl záblesk výmluvného poznání. Solo s Lukem jen těžce polkli.

„Copak pánové, problémy se svědomím?“ otázala se vládkyně Tarentu kousavě.

Han uhnul pohledem, Luke si jen povzdychl. Na to nebylo co říct.

„Toryen, najdi Enolu s Leiou. Mého syna s kapitánem Solem přenech mě,“ přikázal Vader.

„Generálem,“ zabručel Han.

Toryen přimhouřila oči. Fakt, že jí Vader rozkazuje, přešla s velkorysým nadhledem.

„S potěšením ti, Lorde Vadere, generála i tvého syna přenechám.“


*     *     *


„Takže ses nezměnil,“ řekl Luke hořce.

„Ne, Luku, není to, jak si myslíš.“

Bylo zvláštní spatřit syna po tolika letech. Zatímco Vader dostal patnáct let k dobru, Luke se mu věkem přiblížil. Rozdíl mezi otcem a synem byl najednou nepřirozeně malý. Přesto se v Lukově tváři zračilo něco z jeho chlapecké ublíženosti, kterou k otci cítil.

Lukovi vstoupily do očí slzy. Vlastně měl předpokládat, že se s Vaderem zase jednou setká. Vždyť i Palpatin se pokusil několikrát vrátit, dokonce i admirál Thrawn měl připravený plán svého oživení, tak proč ne Vader?

„Jsi pořád stejný,“ obvinil otce Luke. „Pořád stojíš na Temné straně.“

„Ne, všechno ti vysvětlím,“ bránil se Vader.

Solo na Vadera se zájmem pohlédl. „Hele Luku, třeba to nemyslí zle. Zkus taťku vyslechnout.“

„Drž hubu. Nevíš, o čem mluvíš!“ zavřískal Luke.

Han ohromeně pohlédl na přítele, kterého náhle nepoznával. Najednou mu svou umanutostí připomínal Leiu na Endoru.

„Tak mu dej aspoň šanci,“ rozhodil Solo rukama.

Příjemně ho překvapilo, že Vader je vcelku sympatický chlap. Týpek, se kterým by se klidně dalo zajít na jedno.

Ale to už Luke zažehl čepel svého meče a zuřivě vyrazil proti Vaderovi. Ten obratně uhnul před výpadem, který směřoval přímo na jeho hruď. Hodil Solovi zpátky jeho blaster. Něco mu říkalo, že Han už na něj střílet nebude.

„Děláš chybu, můj synu,“ zavrčel ponuře na Luka.

Aktivoval světelný meč, zaujal bojový postoj. Již potřetí zkřížil jeho rudou čepel s mečem svého syna.


*     *     *


Enola vpadla do prostorného koridoru, rozhlédla se prázdnou chodbou. Zmateně zatěkala očima po nepřehledné křižovatce. Rozhodla se pro dlouhou rovnou chodbu bez odboček. Myslela, že právě ta by mohla vést do doku.

Za Enolou doslova vlétla do široké chodby Leia následovaná Rukhem. Také oni bez povšimnutí minuli křižovatku a pokračovali směrem, který určila Enola. Noghri se náhle zastavil, zaujal uprostřed koridoru obranný postoj. S vytaseným nožem se postavil útočníkovi, který je pronásledoval.

„Utíkejte,“ zamňoukal.

„Mami, co se to děje?“ vyjekla Enola.

„Nemám ponětí,“ objala ji Leia. „Neboj, dostaneme se z toho,“ řekla povzbudivě.

Kolikrát už byla v podobné situaci a vždy nakonec vše dobře dopadlo.

„Tím si nebuď tak jistá!“

Leia s Enolou zděšeně pohlédly zpět. Vchod do koridoru vyplnila vysoká postava černé tarentské válečnice. V její ruce pulzovala temně modrá čepel světelného meče.

Teď už byla jen jediná možnost úniku. Uzavřené dveře na opačném konci chodby, které však vedly, bůh ví kam. Možná do hangáru, možná také ne.

„Na konci jsou dveře,“ špitla Leia Enole s nadějí v hlase, ale moc velké šance do nich nevkládala.

Toryen se zastavila, mrazivě pohlédla na Leiu. Vychutnávala si okamžik triumfu. Patnáct let na tuto chvíli čekala.

Teprve teď začala Leia opravdově litovat, že si s sebou zapomněla vzít zbraň. Nepamatovala, kdy se jí něco podobného stalo naposledy.

„Nebojte se, Lady Vader,“ zamňoukal Noghri na Leiu. „Tohle vyřídím.“

Toryen švihla modrofialovou čepelí. Její hrot namířila na Rukha.

Lady Vader?“ zaburácela výhružně. „Poslouchej mě dobře, Thrawnův vrahu – jediná Lady Vader ve vesmíru jsem já!“

Následující pohyb byl tak bleskový, že ani Noghri, jehož reflexy byly výjimečné, nedokázal zareagovat.

Toryen překročila Rukhovo tělo rozťaté ve dví. Přes rameno prohodila: „To máš za Thrawna, kocoure. Dala jsem do té rány své veškeré umění.“

„Pojď, rychle. Nesmíme to vzdát,“ chytila Leia za ruku zkoprnělou Enolu.

Táhla ji ke dveřím na konci chodby. S nadějí stiskla jejich ovladač, avšak dveře se neotevřely.

Enola se začala třást.

„Počkej, já to zkusím,“ navrhla Leie, pak jen rezignovaně zakroutila hlavou. „Zámek je zakódovaný. Mami, my se odtud nedostaneme.“

„Mluvíš se mnou nebo s Leiou?“ otázala se Toryen posměšně.

Enola zkameněla, pomalu se ohlédla. Její oči se setkaly s pohledem černé válečnice. Než si však stačila cokoli pomyslet, zasyčely koridorem zelené výboje.

„Vzdejte se, jste zatčeny!“ zakřičel velitel jednotky stormtrooperů.

Toryen se bleskově otočila, světelným mečem odrazila střely. Několik vojáků padlo na zem. Toryen vyrazila proti stormtrooperům.

„Utečte!“ houkla přes rameno na Enolu s Leiou. Mrkla na dveře, které se pod úderem Síly s třesknutím otevřely.

Leia chytila Enolu za ruku. Obě proběhly otevřenými dveřmi. Po několika krocích se však zastavily. Zjistily, že jsou v pasti.

„Nikam to nevede,“ zděsila se Enola, ale mnohem více ji trápilo něco naprosto jiného: „Ona je má matka? Řekni mi pravdu!“ vykřikla se slzami na krajíčku na Leiu. „Celý život jsi mi lhala!“

„Proboha, to teď neřeš, musíme zpátky,“ ostře odsekla Leia. Chytila Enolu pevně za rukáv a postrčila ji zpět ke dveřím.

„Kam zpátky?“ vyjekla Enola.

Nahlédly zpět do koridoru právě v okamžiku, kdy Toryen vpadla do rámu otevřených dveří. Obrátila se zpět do chodby. Z její dlaně vytryskla ohnivá smršť. Část stropu se zřítila přímo na stormtroopery a zatarasila koridor.

„Zničila jsi jedinou ústupovou cestu!“ zaječela Leia.

Toryen se otočila, strnula.

„Tak to bude problém,“ zamumlala.

Leia s Enolou stály na úzké servisní lávce, zavěšené nad stovky metrů hlubokou větrací šachtou energetického jádra stanice. Můstek neměl ani žádné zábradlí. Jen krakorce úchytů a samotná mostovka, která v podstatě nikam nevedla. Bůh suď, k jakému účelu měla sloužit, ale to teď nebylo podstatné.


*     *     *


Darth Vader ustupoval před rozzuřeným Lukem. Údery jeho zeleného meče na něj dopadaly jako němé výčitky. Luke hnal Vadera chodbami před sebou a ve svém hněvu ani nepostřehl, že s ním otec vlastně ani nebojuje, že jen trpělivě vykrývá jeho výpady.

Vader se zády opřel o jakési zavřené dveře. Sotva odrazil další úder, který tentokrát směřoval přímo na jeho hlavu.

Luke zběsile pohlédl přes zkřížené čepele mečů na Vadera: „Udělal jsem dobře, že jsem Leie ani Enole nikdy neřekl, že je v tobě dobro. Jenom bych jim lhal.“

Vader odrazil další výpad. Už začínal mít té hysterie dost.

„Luku, Enola je v nebezpečí. Jestli jí nedovolíš se mnou odejít, zemře.“

„Tak ať raději zemře!“

S těmi slovy Luke mávl rukou. Dveře, o které se Vader opíral, se prudce otevřely a on propadl na úzkou rampu, která se spirálovitě stáčela po vnitřním plášti větrací šachty energetického jádra.

Vader ztratil rovnováhu, spadl na zem. Kutálel se dolů po strmé rampě. Zastavit pád se mu podařilo až o hodný kus níž. Sprostě zaklel, potácivě se postavil na nohy. Pravým kolenem mu projela ostrá bolest. Podíval se nahoru na rampu, odkud se k němu řítil rozkacený Luke.

Vader sotva stačil Luka strhnout ke straně, aby ho nezasáhl výstřel z blasteru jednoho ze stormtrooperů, kteří se vyrojili ve vyšší části spirály.

„Nemáš zač, synu,“ zašklebil se jízlivě na Luka.

Dole pod nimi se náhle otevřely další dveře, ze kterých vyrazili Solo a Deciel. Vedli ozbrojený oddíl narychlo sestavený z členů staniční ochranky a několika tarentských legionářů.

Čert ví, jak si ti dva spolu tak rychle domluvili.

„Střílejte na ty parchanty!“ přikázal samozvaný velitel a začal zuřivě opětovat palbu stormtrooperů. Náhle zahlédl výjev, který se odehrával o něco níž pod nimi.

„Leio!“ vykřikl Solo, přiskočil k zábradlí rampy.

Luke s Vaderem pohlédli stejným směrem. Viděli Leiu s Enolou, jak stojí na úzké servisní lávce nad hlubokou šachtou. Toryen světelným mečem odrážela výstřely z blasterů, kterými je z vyšších částí ochozu zasypávali stormtroopeři.

Vader si k sobě přitáhl Luka, přinutil ho podívat se mu do očí. „Luku, teď už snad chápeš, že ona není váš nepřítel.“

Luke střelil pohledem k lávce.

Toryen popadla Enolu za límec a prudce s ní smýkla za svá záda. Švihla světelnou čepelí. Odvrátila další výboje, ale současně ve stísněném prostoru vrazila do mnohem menší Lei a postrčila ji tak zase o krok blíž ke konci lávky.

Náhle jim těsně kolem hlav zasyčely zelené blesky. Stormtrooperům se podařilo uvolnit zatarasenou chodbu. Toryen vykryla rány, zhasla světelný meč. Pozvedla ruku, z její dlaně vytryskla spleť modrých výbojů a naplno udeřila do vojáků.

Solo zamířil  do rámu dveří na stormtroopery.

„Hane, ne!“ vykřikl Luke. „Jenom je ohrozíš!“

„Nestřílej!“ současně skočila po Solovi Deciel.

Pozdě.

Výstřely prolétly nad šachtou, avšak na tak velkou vzdálenost se nepodařilo Hanovi správně zamířit.

Místo stormtrooperů zasáhl úchyty lávky.

Ocelové závěsy se rozprskly, můstek se v hrozivém úhlu naklonil. Leia padla k zemi, nohy jí vylétly do výšky. Její tělo se svezlo po lávce. Marně zatínala prsty do hladkého povrchu mostovky, ale nebylo čeho se zachytit. Svezla se přes okraj. Vykřikla, padala do nedozírně hloubky pod sebou.

Toryen skočila.

Pancíř zaskřípal o ocelový můstek.

Levou rukou se zachytila bočního okraje lávky, pravou natáhla daleko před sebe, zkoncentrovala Sílu.

„Chyť mě za nohy!“ zařvala v letu na Enolu, které se podařilo udržet části pokroucené konstrukce utržených krakorců.

Leie projela od konečků prstů po rameno ukrutná bolest. Měla pocit, že jí praskla ruka v zápětí, ale její pád se zastavil.

Vzhlédla.

Zjistila, že její život doslova visí na ruce Lady Vader.

Han, Luke, Vader i Deciel bez ohledu na blesky, které na ně chrlili stormtroopeři, přiskočili k okraji rampy.

„Má paní,“ vydechla šokovaná Deciel.

Azurové oči měla plné bezbřehého děsu.

Nebyla zbabělá.

Při imperiální invazi na Tarent bojovala v první linii, ale to, co se dělo nad šachtou, bylo hodně zlé.

Toryen bolestně zkřivila obličej, v levém noze jí zapraštělo, jak ji Enola jednou rukou za ni v pádu chytila. Dívka druhou rukou křečovitě objímala rozbité úchyty a snažila se vší silou udržet sebe i Toryen, na jejíž ruce visela Leia. 

Rozzuřený Vader vytrhl Hanovi zbraň z ruky, několika dobře mířenými výstřely zlikvidoval stormtroopery, kteří zůstali zaskočeně stát ve dveřích nad můstkem.

„Solo, ty jsi skutečně nesvéprávný idiot!“ zasyčel na Hana.

Toryen s Leiou si pohlédly do očí.

Ten pohled překlenul věčnost.

Leia měla náhle pocit, že už tenkrát na Endoru bylo o této chvíli rozhodnuto. Druhou rukou se zoufale chytila Toryen. I skrz bílou rukavici ucítila neosobní chlad její opancéřované ruky.

Toryen zkřivila rty, drtila slova mezi zatnutými zuby: „Napřed jsi mi ukradla dítě, pak  moje jméno. Tak mi, ty couro, vysvětli, proč ti pomáhám?“

Chtěla vytáhnout Leiu pomocí Síly, když vtom další zelený blesk zasyčel prostorem.


*     *     *


Han Solo dotčeně pohlédl na Vadera. „Jak to –  nesvéprávný?“

Chytil blaster, který teď třímal Vader. Chtěl mu zbraň vytrhnout z ruky. Zuřivě s obrovitým válečníkem zacloumal, až se mu málem podařilo srazit o mnoho silnějšího protivníka na zem.

Vader pád sice ustál, ale silná bolest v pravém koleni mu bránila správně koordinovat pohyby.

Ellametská ochranka i legionáři se mezitím pustili do dalšího boje se stormtroopery, kteří nepřestávali odstřelovat můstek. Několik hlav v bílých přilbách se skutálelo po rampě.

Vader se rozmáchl, dal Solovi ránu pěstí přímo do obličeje, ale Han se zarputile držel blasteru.

„Tvá neodbytnost mne začíná obtěžovat,“ zavrčel Vader na Sola, kterému se rázem stáhlo hrdlo. „Víc ses mi líbil zmražený v karbonitu!“ poukázal na pomstu, kterou sebevědomému pilotovi přichystal na Bespinu.

„Jako mrtvole na Endoru ti to taky děsně seklo!“ vyprskl přidušený Han.

Rozzuřený Vader ho surově narazil na zábradlí rampy. Hrozilo, že Sola příštím pohybem svrhne do propasti.

„Luku, pomoz mi!“ zařval Han na ztuhlého Luka, ale ve stejnou chvíli se ozval výkřik mnohem osudovější.

Jak se Han s Vaderem přetahovali o blaster, některý z nich zavadil prstem o spoušť.

Zelený blesk proletěl vzduchem a zcela neomylně zasáhl Toryen do pravého ramene. Zařvala bolestí. Div, že v ten okamžik nepustila Leiu.

Boj ustal.

Všichni zůstali stát přikovaní tím děsivým výkřikem. Jako jeden muž pohlédli směrem, odkud  zazněl. Deciel si přikryla ústa rukama.

Tak to byl konec.

Jak u všech ďasů vysvětlí Senátu, že nedokázala ochránit vládkyni Tarentu.

Toryen se pustila levou rukou můstku, chytila se za pravé rameno. Ucítila odporný pach spáleniny. Snažila se udržet k smrti vyděšenou Leiu, ale ruku jí ochromovala nesnesitelná bolest.

„Toryen?“ vydechl Vader.

Jeho duši obestřel chladný závan smrti. Tušení čehosi strašného, co mělo vzápětí přijít.

„Zkus se přitáhnout,“ zachroptěla Toryen na Leiu. „Neudržím tě.“

Začaly ji obestírat mrákoty. Tmavé oči se zamžily.

„Nesmíš omdlít!“ zaječela Leia.

Sevření prstů, jimiž Toryen svírala Leino zápěstí, se samovolně rozevřelo. Leia vykřikla, jednou rukou se nedokázala udržet. Prsty v bílé rukavici sklouzly po černém kovu.

„Nepouštěj mě!“

Ale její hlas se propadl kamsi do prázdna.

Enola přidušeně vykřikla. Málem pustila Toryen, která se bezmocně natáhla za padající Leiou. Sama se teď ničeho nedržela, její život závisel čistě na tom, zda ji Enola udrží.

Toryen se pokusila Silou zastavit Lein pád, ale bolestí ochromené vědomí nedokázalo energii správně zkoncentrovat.

„Nééé!“ zařvala, až z toho všem ztuhla krev v žilách.

Padla tváří na studený povrch lávky, přidušeně zachroptěla. Před očima měla mžitky.

Enola, naštěstí pro Toryen, neudělala vůbec nic. Jen naprázdno otevřela ústa a po zsinalé tváři se jí rozkoulely slzy.

Luke na tom byl podobně jako jeho sestra. Zbledl, nebyl schopen od děsivého výjevu odtrhnout zrak.

Jediný Vader nezaváhal. Mávl rukou do prázdna.

Směr Leina pádu se změnil. Strašlivá Síla napřed udeřila Leiou o stěnu šachty, ale pak už ji zcela neomylně poslala na spirálu ochozu.

„Leio,“ vykřikl zděšený Han. „Leio!“

Pomalu se sesul podél zábradlí. Hleděl o několik pater níž, kde jako bílý chomáček leželo Leino tělo.

Šokovaný Luke pohlédl na otce. Vader byl bledší než smrt. Jeho oči byly prosté jakéhokoli výrazu či pocitu. Leia žila, cítil to, ale její vědomí bylo tak slabé.

Jako první se probrala z šoku Deciel.

„Toryééén, vydržte! Jdeme pro vás!“ zavřískala.

Legionáři vyrazili vpřed se zuřivostí, jež stormtroopery dokonale zaskočila.

Také Vader zařval jak vydrážděná šelma. Popadl světelný meč a vyrazil za Deciel. Měl jediný cíl – dostat se stůj co stůj k Toryen s Enolou.

K Vaderovi s Deciel se přidal i Luke, ačkoli se cítil, jako by mu někdo přivázal na nohy balvan. Poprvé v životě nebojoval proti Vaderovi, ale po jeho boku.

Han vyskočil a vyrazil opačným směrem, dolů po rampě za Leiou.

Toryen se vzepřela rukama o můstek. Zaúpěla bolestí, přesto se musela soustředit.

„Pusť mě!“ křikla na Enolu, která ji ještě stále držela za okovanou botu.

Vší silou se odrazila. V letu se obrátila, zachytila se rámu dveří. S tváří staženou bolestí se přitáhla zpět do zdemolované chodby. Také Enola se vyškrábala zpět.

Toryen popadla zdravou rukou Enolu za límec, bez jakéhokoli citu s ní mrštila směrem k východu.

„Akce skončila, odcházíme,“ oznámila jí lakonicky.


*     *     *


Prostor kolem Vadera se náhle zavlnil a on prostě zmizel. Stejně tak i ostatní Tarenťané.

Pokyn k ukončení boje zřejmě dostali i stormtroopeři, protože se začali překvapivě rychle stahovat zpět. Těch pár, co se zapomnělo, bleskově zpacifikovala ellametská ochranka.

Luke po několik dlouhých okamžiků zmateně hleděl do místa, kde ještě před chvílí stál jeho otec. Pak zhasnul světelný meč a rozeběhl se dolů za Hanem. Na zničenou lávku o několik pater níž se podívat neodvážil.


IV.


Bylo po boji.

Těžce poškozené nissauské destructory zmizely v hyperprostoru a stejně tak učinil i tarentský křižník. Předtím však stačil zlikvidovat transportní moduly s vojáky, které marně stíhaly prchající destructory.

Na stanici ochranka pozatýkala zapomenuté stormtroopery, lékaři ošetřovali raněné. Kdo mohl, raději základnu rychle opustil. Její prostory, předtím pulzující překotným ruchem, byly náhle zlověstně tiché.

Luke v předsálí staniční nemocnice zdrceně pohlédl na Hana: „Co říkali?“

Ale Solo jen pokrčil rameny: „Prý to přežije, ale je hodně pomlácená. Ani mě k ní nepustili. Teď ji operují. Pak ji převezou na Coruscant.“

„Vader jí zachránil život,“ zamumlal Luke.

„To se uvidí.“

Společně vyšli z nemocnice. Tady stejně nebyli nic platní. Han zamířil k baru v centrální hale. Záměr měl jeden jediný.

Rychle se opít a na nic nemyslet.

Jiné východisko ze strašlivé situace prostě neviděl.

„Hane, mrzí mě, co se stalo,“ povzdychl si Luke.

Ale Han neměl pro jeho slova to pravé pochopení. S bezmocným vztekem chytil Luka za límec, přitáhl si ho těsně k sobě. Zblízka na něj zařval: „Drž hubu! Já přišel o dítě, možná i o ženu a tebe to jenom mrzí?!“

Luke se jemně vymanil z Hanova sevření.

„Hane, Enola žije a Leia také bude v pořádku.“

Han se ušklíbl: „Jasně, brácho. Mysli si, co chceš, ale já měl Enolu rád, i když nebyla moje,“ hlas se mu zlomil. Skryl obličej v dlaních.

Luke pokýval hlavou.

„Co myslíš, že s ní bude?“ povzdychl si Han.

Luke, který se sám utápěl v bolesti a zmatku jen zakroutil hlavou: „Nevím, ale jsou to její rodiče. Určitě jí neublíží.“

Smutně se zahleděl na Sola, který do sebe zalamoval jednoho panáka za druhým a Luka už ani neposlouchal.


*     *     *


Darth Vader se s nepřátelským mručením vytrhl dvěma lapiduchům, kteří se ho na palubě Dominatoru snažili nasměrovat na ošetřovnu. Svedl ostrou slovní potyčku s lodním šéflékařem, jemuž objasnil příčinnou souvislost mezi zaškrcením a právem pacienta nenechat se ošetřit, a pak vyrazil za Toryen.

Napadal sice na pravou nohu, kterou bolestí nemohl ohnout, avšak ani Toryen na tom nebyla o moc lépe. Přesto statečně rázovala chodbou směrem k lodnímu můstku. Zdravou rukou před sebou postrkovala Enolu, která sotva nohama o zem brnkala.

„Toryen, počkej!“ zakřičel Vader, ale u vstupu na hlavní můstek mu zastoupila cestu Deciel s ozbrojenou stráží.

„Brzdi, vojáku,“ řekl jeden z legionářů Vaderovi. „Na můstek smí jen důstojníci.“

Vader neplýtval slovy.

Předtím ho otravoval felčar, teď zase kdejaká soldateska.

Voják se chytil za krk.

„Skywalkere, pusť ho,“ přikázala Vaderovi Deciel.

Věnoval jí opravdu výhružný pohled, který však na rodačku z Tavenecu zjevně neúčinkoval. Navíc ji přišel podpořit sám admirál Galba.

„Zpomal Mistře, mírni svý projevy.“

Vader zavrčel: „Jdi mi z cesty. Náladu teď na tebe opravdu nemám. Musím ihned mluvit s Toryen.“

Ale Galba neuhnul ani o krok.

„Přestaň rozkazovat. Trpím tě na své lodi jen proto, že si to Toryen přeje.“

Ledové oči Ryany Deciel se zúžily: „Nevím sice, čím přesně jsi získal její důvěru, ale …“

„Někdy tě pozvu na panáka, tam ti to vysvětlím – jako chlap chlapovi,“ skočil Vader velitelce sarkasticky do řeči. Výmluvně na ni mrkl.

Chtěl rukou odstrčit Galbu, ale mnohem menší, podsaditý admirál stál jako přibitý. Nepřátelsky si změřili jeden druhého. Galba pocítil těžko popsatelný dotek čehosi tvrdého na svém krku.

Vader na něj tlumeně zasyčel: „Díky komu myslíš, že tenkrát v Impériu nakonec přežila?“ ještě více zesílil stisk jeho hrdla.

Admirál přidušeně zakašlal, přesto ironicky prohodil: „Pečoval jsi o ní jako o vlastní. My víme,“ poněkud oplzle se zašklebil.

Deciel nasadila znechucený výraz. Pokynula Vaderovi: „Počkej před jejím apartmá. Vyřídím, že s ní chceš mluvit.“

„Jak moudré, že jste mě konečně začali respektovat,“ utrousil posměšně Vader.


*     *     *


Toryen neušlo, že se Galba a Deciel přetlačují s Vaderem, a tak postrčila Enolu před prvního důstojníka.

„Palubní, zavřete ji do cely,“ přikázala. „Ať s ní nikdo zbytečně nežvaní.“

Enola se ani nestačila rozkoukat a už ji ozbrojená eskorta táhla někam do nitra té obrovské lodi. Než se nadála, zapadly za ní pancéřové dveře cely jištěné pevnými zámky a magnetickými závorami.

„Má paní, chce s vámi mluvit …“ ale Toryen odbyla Deciel netrpělivým posuňkem a zamířila ke svému apartmá.

„Mám vám poslat doktora?“ stačila ještě křiknout velitelka.

„Později.“

Před dveřmi apartmá se Toryen srazila s Vaderem, který si cosi vyjasňoval s ozbrojenou stráží.

Právě padlo slovo mrtvola, když si Vader všiml přicházející Toryen.

„Nechceš mi náhodou něco vysvětlit?“ zahřímal sotva ji spatřil. 

S klidem, který Vadera doháněl k šílenství, stiskla ovladač dveří a pokynula mu, aby vstoupil dovnitř. Stejným nenuceným gestem poslala pryč služebné.

„Co máš na mysli?“ otázala se, když se dveře zavřely a oni osaměli.

Vader ji tvrdě uchopil za zraněné rameno.

„Nedělej, že nevíš!“

Bolestně zkřivila obličej, ohromeně na něj pohlédla: „Annie?“

„Netvař se tak překvapeně,“ zesílil stisk Vader. „Málem jsi zabila Leiu.“

Stupňoval bolest až na samou hranici únosnosti. Toryen zavrávorala, chytila Vadera za ruku, kterou jí drtil zraněné rameno.

„Annie, proboha přestaň. Co to žvaníš za nesmysly?“

„Nezapírej!“

Ještě více přitvrdil.

Rozžhavený šíp projel Vaderovi hrudí. Jeho tvář byla najednou křídově bílá. Okamžitě Toryen pustil.

Přešla k malému stolku, na němž stála láhev legranvillského koňaku a křišťálový pohár zasazený do tepaného stříbra. Nalila si, zhluboka se napila.

Pohárem ukázala na Vadera: „Já tvojí dceři neublížila. Já se jí snažila pomoct. Nevíš čistě náhodou, kdo na mě vystřelil?“

Bolest nebolest, rozzuřený Vader zatnul ruku v pěst. Proud Síly vyrazil Toryen pohár z ruky a mrštil jím proti oknu. Sklenice se rozletěla na kusy. Její obsah se rozstříkl po tvrzené výplni.

„Ne že bych neměla oprávněný důvod Leiu nenávidět,“ vyprskla Toryen jako rozkacená kočka, „ale já její pád nezavinila.“

„Opravdu?!“ zasyčel Vader s přimhouřenýma očima. „A kdo ji na ten můstek zahnal?“

„Co mi tím naznačuješ? Zaútočili na nás v chodbě, jiná možnost úniku nebyla. Jak jsem měla vědět, že to nikam nevede?“

„Mlč!“

Vader pozvedl ruku, Toryen se uchopila za hrdlo. Necítil už nic jiného než bezmocný vztek a strašlivou bolest.

A kolik scházelo, aby stejně jako Leia dopadla i Toryen?

Tak strašně se o ni bál.

Povolil sevření, Toryen se rozkašlala.

„Promiň,“ zašeptal chraplavě.

Přivinul ji k sobě, zavřel oči. Smrtící stisk se změnil v zoufalé objetí. Marně se snažil uklidnit rozbouřené emoce, které jím zmítaly.

Nezbývalo než věřit, že Leia nezemře. Kdysi ji krutě mučil, přihlížel zničení její domovské planety, na které zahynuli její adoptivní rodiče. Právě proto si přál, aby věděla, že je v něm dobro, že i on dokáže milovat. Jenomže Luke jí to nikdy neřekl a možná už ani neřekne.

„Palpatin nás bude pronásledovat, dokud nás do jednoho nezničí,“ zamumlal nevýrazně.

Přešel k oknu. Pěstí udeřil do jeho výplně, ale tvrzená tabule se ani nehnula. V boji by musela vydržet mnohem horší věci.

„Nikdy jsi mne neměla přivést zpět. Jenom vás všechny ohrožuji. Dokázala bys Enolu ochránit i beze mě.“

Toryen se hořce usmála. Stále trochu přidušeně řekla: „A nenapadlo tě, že bude potřebovat otce? Kdo jiný by ji měl učit, když ne ty, Annie.“


*     *     *


Ysqarr Shadree poklekl před svým pánem.

„Velmi jsi mne zklamal,“ ozvalo se ze stínů. „Mise tvých agentů nebyla úspěšná. Měli Enolu přivést, ne přenechat Lady Toryen.“

Shadree ještě více sklonil hlavu. Široce otevřenýma, tmavýma očima provrtával dlaždice na podlaze.

„Můj pane, ale druhá z Vaderových možná zemře,“ snažil se vyzdvihnout význam dílčího úspěchu.

Ozval se tlumený smích. Ne silnější než šustění hadího těla ve spadaném listí. 

„Možná, ta nejméně nadaná Silou. Stejně k ničemu není. Jen obtěžuje svou tvrdohlavostí.“

„Tarenťané mé lidi zaskočili. Vedla je osobně Lady Toryen. Je velmi silná,“ hledal Shadree argumenty pro svou obhajobu. „Také její armáda je velmi dobře vyzbrojená.“

„Je opravdu zarážející, že se Lady Toryen odhodlala opustit bezpečí Tarentského kvadrantu,“ uvažoval Palpatin. „Ale není tak silná, jak si myslí. I ona má slabá místa …“

Tlumeně se zasmál, potěšen svým věděním.

Shadree se odvážil vzhlédnout. „Odvedla svou dceru na Tarent. Není v našich silách na ně právě tam zaútočit.“

„Možná snazší, než bys očekával. Jen jinými zbraněmi,“ jedovatě se usmál Palpatin. „Ať se pyšná Lady Toryen opájí svým úspěchem. Ať dál sní sen o své nepřemožitelnosti. Avšak ruka žárlivého vraha již je na jejím hrdle. Můj agent kdysi pomohl jednomu Tarenťanovi. Je na čase, aby se admirál Kereon vrátil domů.“

„A její dcera?“ odvážil se otázat Shadree.

„Ten plán je prostý. Zatímco Lady Toryen bude zaměstnávat boj o vlastní život, tví agenti zorganizují únos té maličké. Nezklam mě podruhé, můj žáku. Další příležitost přesvědčit mě o svých schopnostech mít už nebudeš.“

„Nezklamu tě, můj pane,“ vydechl Shadree. „Slibuji.“

A byl o tom hluboce přesvědčen. Ne ze strachu, nýbrž z čiré oddanosti.

S tichým obdivem se zahleděl do stínů. Lord Sidious byl skutečný Mistr a bylo ctí mu sloužit.


V.


Tiberi Kereon zvedl ze země vak, do kterého si zabalil pár nejnutnějších věcí. Naposledy se rozhlédl ztichlým domem. Žil zde celé roky. Sám, bez ženy, bez dětí. Osamělý muž v cizím, na jeho vkus poněkud přebarveném světě, na který si nikdy nezvykl.

Kde se nikdy necítil doma.

S pomocí vlivného twi’leka, který ho zde kdysi uvítal, dostal práci u královské stráže. Naučil se jazyk, stal se váženým občanem.

Dny plynuly jeden za druhým vyplněné povinnostmi a jen zvolna se přelévaly v roky. Čas na ospalém, zapomenutém Naboo plynul velmi pomalu.

Kereon nikdy nepřestal obracet zrak k noční obloze a toužit po návratu na Tarent.

Nikdy nepřestal nosit květiny na místo, kde pohřbil Anakina.

Nikdy nezapomněl na Toryen.

Ne, že by za celou tu dobu nehledal útěchu v náručí žen, ale jeho myšlenky i city vždy patřily jen jí.

Litoval mnoha věcí, ale nejvíc ze všeho, že nenašel odvahu se jí zeptat, kdo byl ve skutečnosti Anakinův otec. Kdyby vše věděl dřív, možná by dokázal mnoha věcem zabránit.

Možná …

Vídal Toryen ve snech. Hvězdu, jež nakrátko spadla z nebe na zem, a on se směl té nedostupné krásy dotknout. Jen jednou, jedinkrát.

Slyšel, že se vládkyně vrátila zpět na Tarent, že pozvedla svůj svět k nebývalé moci.

Přesto se ji obával znovu spatřit.

Dlouhé roky váhal.

Ale sny byly stále častější a živější, a touha vrátit se v něm den ode dne sílila. Zpočátku se té myšlenky bál, pak si s ní zahrával a nakonec se odhodlal.

Jednou v noci, když nemohl spát a zase hleděl na nebe poseté miliardami hvězd, jakýsi vnitřní hlas Kereona přesvědčil, že nemá žádný důvod zůstávat, že je na čase, aby se vrátil na Tarent.


*     *     *


Toryen s Vaderem tiše stanuli na jedné z teras paláce Strážce Tarentu. Oba zamyšleně pohlédli na Enolou, která se bezcílně procházela dole v zahradě.

Vader se smutně pousmál: „Zřejmě nás čeká spousta vysvětlování.“

Jak moc se bál mluvit s vlastní dcerou o tom, kým býval.

Enola vycítila, že ji někdo pozoruje. Obrátila zrak k balustrádě. Stísněně pohlédla na temný pár, který v tichém napětí shlížel na své dítě. Cítila na sobě jejich pohledy. Upřené, vědoucí. Uvědomila si, že oni přesně vědí, na co myslí.

Už dříve pochopila všechny ty narážky a hloupé poznámky, které za svůj život vyslechla. Ti, kdo je pronesli, si mysleli, že je neslyší nebo jim nerozumí. Časem si uvědomila, že věci nejsou tak, jak jí je od dětství předkládali, že něco je jinak. Díly složité mozaiky začaly zapadat jeden do druhého, na místa, kam vždy patřily. Pochopila, proč Leia s Hanem nikdy nechtěli, aby rozvíjela své výjimečné schopnosti.

Oni se jí prostě báli.

Přesto tušila, že některé otázky zůstanou bez odpovědi a některé děje bude navždy halit pochmurné šero. Nebyly ničím víc, než dávno pohřbenými činy, jež vedla krutá ruka zraněných a pokřivených citů.

„Takže ses již smířila se skutečností?“ ozval se Enole za zády působivý hlas Lorda Vadera, jejího otce. Poplašeně pohlédla k terase, ale ta byla prázdná a opuštěná. Kdosi za Enolou se tiše pousmál.

„Smířila?“ pokrčila rameny, odvážila se ohlédnout. „Spíš jsem vše vzala na vědomí,“ pohlédla otci smutně do očí. Matně se usmála na matku.

„Mám snad jinou možnost?“ otázala se hořce. „Na minulosti nic nezměním a vás dva pochopit nelze.“

Toryen i Vaderovi přešel po tváři stín.

„Jenomže ta minulost je nám v patách,“ řekla Toryen. „Kolik chybělo, aby tě Palpatin dostal?“

Enola nevěřícně zavrtěla hlavou: „Palpatin? To není možné, vždyť jeden z Jediů navždy spoutal jeho duši.“

„Navždy?“ zopakoval  Vader ironicky. „Jen chvástání typické pro Jedie. Duši spoutal, ale škodit jí nezabránil.“

„Zde jsi v bezpečí, ale v galaxii číhá smrt,“ doplnila Toryen.

„Zapomeň na své pocity, jen tě oslabují a činí zranitelnou,“ řekl Vader s krutou přímočarostí.

Ale byl to především on, kdo se obával vlastních pocitů. A Enola správně vycítila, co se odehrává v jeho ponuré duši. Vykročila k Vaderovi, avšak na půli cesty ji odvaha opustila. Náhle nedokázala udělat ani o krok víc.

Věděla toho o něm hodně.

Císařův zabiják.

Zločinec.

Chladnokrevný vykonavatel Palpatinovy vůle.

Padlý Jedi, jež pozabíjel malé učedníky v Chrámu.

Zmrzačený muž odkázaný na přístroje, který nakonec zemřel po souboji s císařem.

Přesto zde nyní stál proti ní živý a zdravý.

Enola nemohla pochopit, že se našla žena, která Vadera dokázala milovat a přivést zpět mezi živé. Jenomže i Toryen, její matka, byla tak bolestně jiná.

Enola pohlédla Vaderovi do očí. Neviděla v nich ani zlobu, ani nenávist, jen velký smutek a touhu po smíření. Pokusila se na otce usmát.

„Co se mnou bude?“ otázala se.

Stejnou otázku i on kdysi položil svému budoucímu Mistrovi Obi-wan Kenobimu. Bylo to jako ozvěna dávné minulosti, střet osudů.

„Musíš začít rozvíjet své schopnosti,“ řekl Vader. „Je trestuhodné, že tě nikdo necvičil.“

Toryen se smutně usmála: „Naučíš se věci, o kterých jsi ani nesnila. Nesmíš promarnit nadání, jež ti bylo dáno. Je to dar nesmrtelných bohů.“


*     *     *


Leia Organa ležela na nemocničním lůžku, obklopená přístroji, od hlavy k patě zabalená v bactových obvazech.

Oči měla zavřené. Tváře nepřirozeně propadlé, mrtvolně bledé. Spala hlubokým, umělým spánkem.

U lůžka, z něhož vycházelo nepřehledné množství drátů a hadiček, seděl Han Solo. Odumřelým pohledem zíral na mihotavé kontrolky lékařských přístrojů. Jejich věčné pípání a cvrlikání za ty dny, které zde trávil, už ani nevnímal.

Když se Luke rozhodl zajít za Leiou a Hanem, nad Coruscantem už nadcházela noc.

Solo seděl v pokoji, do kterého se vkrádalo šero, ani světla nerozsvítil. Jen tam tak prostě seděl a koukal do tmy. Tichou společnost mu dělal jeho dlouholetý přítel Lando Calrissian.

Když Luke vstoupil do pokoje, vyšel mu Lando v ústrety.

„Poslyš Luku, asi bys měl radši jít. Nechce s nikým mluvit,“ řekl tlumeně.

„Ale já musím mluvit s ním.“

Lando vycítil, že Mistra Jedi o opaku jen těžko přesvědčí. Pokýval hlavou: „Jasně, počkám na chodbě, kdyby něco …“

Luke si přitáhl židli od malého stolku v rohu. Posadil se naproti Solovi.

„Hane, hodně jsem přemýšlel o tom, co se stalo.“

Solo k němu obrátil prázdné oči: „Jo, to já taky.“

Luke si výmluvně povzdychl.

„Je to moje vina,“ řekl Solo dutě. „To já jsem zavadil prstem o spoušť. Vader měl pravdu, jsem nesvéprávný idiot.“

„Nebyla to tvoje vina. Přestaň se obviňovat,“ vykřikl Luke. „Byla to nešťastná náhoda. Zrovna tak mohl vystřelit Vader, nebo někdo ze stormtrooperů.“

Solo mlčel. Kdyby předtím neodstřelil úchyty můstku, kdyby … kdyby …

Venku se setmělo. Světla večerního Coruscantu kreslila na zeď abstraktní obrazce.

„A co Enola?“ nadhodil Luke. „Neměli bychom ji vysvobodit z Tarentu?“

„Vysvobodit?“ Solo se křečovitě rozesmál. „Je se svými rodiči, to ji mám vysvobozovat z vlastní rodiny?“

Vstal, přešel k Lukovi. Položil mu ruku na rameno: „Nech to bejt, kámo, tohle už se nás netýká.“

Luke užasle na přítele pohlédl. Ten, který se vždy nadšeně vrhal do každé akce, ho najednou vyzývá, aby vše nechal plavat.

„Hane, já musím na Tarent. Musím mluvit s otcem i s Lady Toryen. Cítím obrovské poruchy v toku Síly. K něčemu se schyluje. Musím zachránit Enolu,“ řekl naléhavě.

„Nemusíš.“

„Hane, pojď se mnou,“ zaprosil vemlouvavě. Pokusil se dotknout Hanova vědomí, ale Solo jen zavrtěl hlavou.

„Ne, Luku, mě už tyhle věci nezajímají. Pro mě boj skončil a ty se na to taky vykašli,“ poradil mu vyhasle. „Myslím, že už jsme se Enolu nazachraňovali dost. Nemůžeme pořád řídit její život.“

Zadíval se na ženu na nemocničním lůžku. „Leia to tenkrát na Endoru prostě zvorala a já …“ spolkl slzy, „ … já v tom nehodlám pokračovat.“

Luke sklopil hlavu, rozloučil se s Hanem. Nechal přítele jeho zoufalství.

Beznaděj a prázdnota, které sám cítil, byly nekonečné.

Z venkovního ochozu se zahleděl na osvětlené věže Coruscantu. Nad mrakodrapy se klenulo temně modré nebe poseté miliardami hvězd galaktického středu.

Noc se dávno rozprostřela nad Věčným městem a Luke pořád stál na ochozu. Smutně, bez jakékoli naděje, se díval do plejády zářících světel.


*     *     *


Enola sevřela Vaderův světelný meč, zaujala bojové postavení. Se zavázanýma očima se snažila zklidnit mysl. Soustředit se na cíl, který neviděla.

Vader napjal tětivu luku, zamířil. Šíp nebyl opatřen ostrým hrotem, ale i tak by byl zásah velmi bolestivý.

Enola zatajila dech. Vader znehybněl, uvolnil tětivu. Rudá čepel vystřelila do vzduchu. Enola se obratně vyhnula střele a zcela bezchybně přeťala šíp ve dví.

„Výborně, opravdu výborně,“ zaburácel spokojený Vader.

Byl krásný, jasný den.

Barevné měsíce matně zářily na blankytném nebi, bělostná Metropole se koupala v oslnivém jasu. Vzduch byl provoněn květinami z palácových zahrad.

Enola si stáhla šátek z očí, vítězně pohlédla na otce.

„Šetřil jsem tě. Příště tě dostanu,“ škádlil ji Vader.

Enola se na něj vesele zaculila. Objal ji kolem ramen, kamarádsky ji k sobě přitiskl.

„Jsi velmi šikovná a obratná,“ pochválil ji.

Usmála se na otce, oči jí spokojeně zazářily.

Vader ji začal učit jen před pár dny. Zpočátku se ho bála, nechtěla s ním být. Když poprvé vstoupil do jejího pokoje a stručně jí oznámil, že její výcvik začíná, nejraději by vyskočila oknem ven.

Ale Vader se Enoly na názor neptal, ani se nepodbízel. A jí prostě nezbylo, než vzít věci, jak jsou. Zapomenout na Leiu i na Hana, na Luka i na Coruscant.

Byl to nový začátek, pro ně pro oba.

Netrvalo dlouho a Enola měla pocit, jako by od začátku jejího výcviku uběhlo ne pár týdnů, ale celé roky. Nudný život na Coruscantu jí náhle připadal až neskutečně vzdálený. Den za dnem objevovala své skryté schopnosti a nepřestávala žasnout.

A příjemně udiven byl i Vader, když s potěšením sledoval, jaké pokroky Enola dělá. Když náhle dokázala vidět věci, jež běžným smyslům zůstávaly skryty, postřehnout záblesky budoucích dějů. Když mu předvedla, jak skvěle umí řídit vznášedlo, když se až neuvěřitelně rychle sžila se světelným mečem.

Avšak jedna věc jejich štěstí kalila.

Toryen.

Ani jednou se k nim nepřidala a jen zpovzdálí sledovala jejich počínání. Od prvního setkání s Enolou už nepromluvila. Zůstávala tichá a nepřístupná, zahalená závojem tíživého mlčení.

Čím pevnější pouto vznikalo mezi Vaderem a Enolou, tím hlubší propast se otevírala mezi ním a Toryen. Utíkala k povinnostem, které se stávaly vítaným důvodem odcizení.

„Pojď, zkusíme to ještě jednou,“ vybídl Vader Enolu, ale její pozornost patřila někomu jinému.

Toryen tiše vstoupila do zahrady. Enole s Vaderem nevěnovala víc než letmý pohled. Až se zdálo, že není potěšena tím, že je zde vidí.

Přesto se Enola rozhodla vykročit do prázdna.

Nechala otce stát mezi rozkvetlými keři. Pomalu došla k matce, která mezitím usedla na jednu z mramorových laviček.

„Mami?“ oslovila ji Enola měkce. Záměrně použila zdrobnělinu.

Toryen mírně pootočila hlavu: „Co chceš?“

Jak studeně a neosobně to znělo.

Enola usedla vedle matky. Souhlas si nevyžádala a Toryen jí dala nevlídným pohledem tu okolnost najevo.

„Mami, já …“ Enola se zarazila. Vlastě ani nevěděla, co přesně chce matce říct.

„Ptala jsem se, co potřebuješ. Pokud nic, pak odejdi.“

Chlad, který z Toryen vyzařoval, zraňoval a ponižoval Enoliny city. Jenomže Toryen o city očividně nestála.

Enola si dodala odvahy, pozvedla zrak. Zaraženě se zadívala do nehybné tváře své matky. Byla tak blízko, a přesto vzdálená. Mnohem vzdálenější, než když si na Coruscantu s nadějemi prohlížela její rozmazaný obrázek.

Ale co od té ženy vlastně čekala?

Propast, která mezi nimi zela, se zdála být nepřekonatelná.  Přesto se Enola odvážila zkusit nemožné.  Konečky prstů se lehce dotkla matčiny ruky. Cítila, jak se Toryen zachvěla.

„Mami, proč se nám vyhýbáš. Proč se mnou ani s otcem nemluvíš? Proč jsi mě zachraňovala, když ti nestojím ani za jediný pohled?“

Toryen odvrátila hlavu. Mlčela.

„Mami,“ zašeptala Enola. Rukou se dotkla matčiny tváře, kterou kdysi zakrývala maska. „Bolelo to, když jsi musela …“

„Co to na mě zkoušíš?“ otázala se Toryen mrazivě. „Řekla jsem, abys odešla, tak poslechni.“

Sama byla zaskočena tónem svého hlasu, avšak něco v jejím nitru jí bránilo se otevřít. Přijmout city, které kdysi byla nucena pohřbít.

Enola spolkla slzy.

„Ty nejsi má matka. I když už nemáš žádné implantáty, pořád jsi jen stroj.“

Prudce vstala, obrátila se k Toryen zády. Dusila se bolestí a smutkem. Vykročila zpět k Vaderovi. Na matku už ani nepohlédla.

Kdyby se však aspoň na jediný okamžik otočila zpět, viděla by, jak Toryen po tváři stékají slzy.


*     *     *


„To je tvoje vina!“ zavřískala Enola na Vadera, když se k němu vrátila.

Tón, jakým si s ním dovolila mluvit, ho pobouřil. „Co ti řekla?“

„Co mi řekla? Abych odešla,“ vyprskla Enola.

Zavrtěla hlavou. Rychle zamrkala. Nechtěla, aby ji otec viděl plakat.

„To ty jsi z ní udělal bezcitnou zrůdu. Stejnou jako jsi sám. Sice vypadáš jinak, ale tvá duše se nezměnila. Leia měla pravdu – dobro v tobě není a nikdy nebylo.“

S těmi slovy mu mrskla jeho světelný meč k nohám.

„Už nechci, abys mě učil. Nechci být jako vy dva. Udělala jsem chybu, když jsem utekla z Coruscantu. Zmrzačili jste Leiu, jste zrůdy!“

Kéž by tak mohla vzít své rozhodnutí zpět a vše by bylo jako dřív. Jenomže nic takového nebylo možné. Život na reparáty prostě nehraje.

Vaderovo mohutné tělo se hrozivě napjalo.

„Mlč, už ani slovo,“ zaskřípal zuby.

„Nebo co?“ zaječela Enola. „Zabiješ mě? Jako ty kluky v Chrámu? Tak dělej, tobě přece vraždění dětí problémy nedělá!“

Vader na okamžik přivřel oči, zadržel dech. Musel se hodně ovládat, aby ji nezaškrtil.

Takže ona věděla i to, že kdysi pozabíjel malé učedníky Jedi a nejspíš věděla i mnohem, mnohem víc. A vše z těch hrůz, co jí kdy o něm řekli, byla zcela jistě pravda. Vždyť život Lorda Darth Vadera, pána ze Sithu, dobrými skutky právě neoplýval.

„Jdi do svého pokoje,“ řekl tak zlým a studeným hlasem, že se doběla rozpálená Enola  neodvážila cokoli namítat.

Otočila se na patě a prostě poslechla.


*     *     *


„Co jsi jí řekla?“ udeřil rozladěný Vader na Toryen.

Pomalu, ale opravdu velmi pomalu k němu obrátila hlavu. Jeho mohutná postava vrhala na cestičku vysypanou bílým štěrkem velký, černý stín.

Hrozivý a temný.

„Požádala jsem ji, aby odešla,“ odpověděla Toryen stroze.

Vader pevně uchopil Toryen za ramena. Jediným neurvalým trhnutím ji postavil na nohy.

„Zřejmě nezáleží na tom, co jsi řekla, ale jak jsi to řekla. Věci se dají říct různým způsobem.“

„Poučil mne odborník na citlivý rodičovský přístup,“ zasyčela Toryen.

„Co tím myslíš?“

Pole Síly kolem Vadera vřelo jako roj rozzuřených vos. Hrozilo, že zakrátko přestane mít sám sebe pod kontrolou.

Avšak Toryen i přesto sžíravě pronesla: „Luke s Leiou nikdy nezapomněli, jak milující otec umíš být. Zejména Leia si tvé metody nemůže dodnes vynachválit.“

Z Vaderovy tváře zmizel jakýkoli výraz.

„Přestaň pokoušet mou trpělivost. Na tebe bude mít Enola také pěkné vzpomínky.“

Toryen zabodla Vaderovi vztyčený prst do hrudi. Do jeho srdce zajel nemilosrdný osten.

„Nikdy jsem ti nic nevyčítala, a že by bylo o čem hovořit. Ale teď mě dobře poslouchej. Dvakrát v životě jsem kvůli tobě přišla o dítě, dvakrát jsem se s tím musela vyrovnat. Nenosila jsem ji v sobě, neporodila jsem ji, neviděla jsem ji vyrůstat. Budu ji chránit, budu za ni bojovat, ale nenuť mě ji milovat!“

Vader se přerývaně nedechl. Takovou Silou do něj udeřila naposledy při jejich souboji na fóru. Stálo ho hodně sil, aby ten útok bez úhony přestál.

„Ale ona chce milovat tebe, tak jí aspoň neubližuj,“ řekl chraplavě.

„Říká kdo? Ukrutník Vader nebo taťka Skywalker?“

Vader ustoupil o několik kroků zpět. Jeho pohled byl náhle mrazivý jako zimní noc, když s krutým potěšením pronesl: „Osud byl moudrý, když ti sebral děti a nedopřál ti být matkou. Měla jsi to tak nechat a respektovat sliby, jež jsi dala bohům.“

Zavřela oči. Po několik okamžiků stála nehybná jak solný sloup. Pak bez jediného slova odešla.

V hloubi nissauské Citadely se Palpatin potěšeně usmál: „Výborně, mí staří přátelé, opravdu výborně!“

A to svůj největší triumf dosud nevytáhl z rukávu.


VI.


Do nočního šera Toryeniny ložnice zablikala zelená kontrolka, ozvalo se tiché pípnutí. Pak silnější a silnější. Toryen zamrkala do tmy, stiskla ovladač intercomu.

„Má paní, omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil. Ale je to naléhavé,“ ozval se na druhé straně hlas strážného od palácové brány.

Vzápětí zachraptěl z intercomu hlas admirála Galby: „Paní, někoho jsem přivedl. Chce s vámi mluvit.“

Toryen se zamračila, její duši obestřela zvláštní předtucha.

„Teď, v noci? Kdo je to?“

„Admirál Kereon,“ zněla šokující odpověď.

Toryen zkameněla.

„Kdo?!“

Galba mrkl na staršího, avšak stále velmi pohledného muže, který stál vedle něj.

„Tiberi Kereon,“ zakřenil se do intercomu. „Před pár hodinami hlídka na hranicích zadržela malou chisskou loď, kterou si v Neznámých regionech najal, aby ho dopravila na Tarent.“

Toryen tiše vstala, přistoupila k oknu. Strnule pohlédla ven, ale i kdyby se nebesa otevřela a vypukly hvězdné války, Toryen by nic z těch dějů nevnímala.

„Tiberi,“ vydechla jméno muže, který toho kdysi pro ni tolik udělal, který ji miloval.

„Paní, přijmete nás nebo máme přijít ráno?“ domáhal se Galba odpovědi.

Rukou zakryl intercom, naklonil se ke svému společníkovi: „Kdyby nás vyhodila, zaskočíme k Purpurový růži,“ mnohoznačně se zašklebil.

Ale o společnost lehkonohé děvy z nejznámějšího pajzlu ve městě Kereon v tuto chvíli opravdu nestál. Purpurová růže byla od nepaměti stálicí na pomyslném nebi tarentských nevěstinců. Kereon si s povzdechem pomyslel, že některé jistoty jsou prostě nadčasové.

„Admirále, uveďte Kereona do přijímacího sálu. Přijdu za okamžik,“ ozval se z intercomu Toryenin hlas.

Přerušila spojení. Rychle se oblékla do splývavého, černého pláště a tiše ložnici opustila.

Nepostřehla, že ji z opačného konce chodby kdosi další překvapeně sleduje.


*     *     *


Admirál Galba zůstal stát u dveří přijímacího sálu, zatímco Kereon pomalým krokem došel do jeho středu. Velký setmělý prostor ozařovalo jen světlo tarentských měsíců, které pronikalo zvenčí vitrážovými okny.

Kereon zavřel oči. Přes propast času se zadíval do minulosti. Vzpomínal na poslední večer před osudovým soubojem.

Když oči znovu otevřel, Toryen stála jen pár kroků od něj. Temná, přesto krásná žena, kterou nikdy nepřestal milovat.

Jen prchavý okamžik hleděli jeden na druhého. Pak vykročili oba stejným směrem.

Kereon ji k sobě přitiskl, zašeptal její jméno. Přes měkké hedvábí nočního roucha cítil teplo jejího štíhlého těla. Prsty zabořil do vodopádu černých vlasů.

„Má paní, jsi překrásná,“ vydechl.

Rozechvěle se dotkl její tváře. Napřed trochu váhavě, pak mnohem vášnivěji Toryen políbil. Kdysi se té touze neodvažoval podvolit, ale nyní se už zpátky držet nemínil.

Takřka celý život čekal na tento jeden jediný okamžik. Pokaždé, když měl v náručí ženu, představoval si, že je to Toryen.

Přestal vnímat okolí, zapomněl i na Galbu, který dosud čekal u dveří.

„Počkej Tiberi, to nesmíme,“ vydechla Toryen přerývaně.

Ale Kereon znovu přitiskl své rty na její.

„Tiberi, ne …“ 

Byl ten poslední, komu chtěla ubližovat.

Přerušil ji uprostřed slova dalším polibkem, dalšími dotyky. Všechna slova v jeho mysli odumřela. Zůstala jen nekonečná touha.

„Nech mě, prosím.“

Přesto cítil, jak její napětí povoluje, jak začíná jeho chtivost opětovat.

Galba sklopil zrak, pobaveně se zašklebil. Vždycky se šuškalo, že mezi Kereonem a Toryen je něco víc, ale že se na sebe vrhnou po tolika letech a s takovou vervou, to vážně nečekal.

Nevšiml si, že ze stínů zšeřelého sálu sleduje Toryen s Kereonem ještě někdo další.

Vader se přitiskl k jednomu z vysokých sloupů z rudě žíhaného mramoru.

Znehybněl naprosto ochromený pohledem, který se mu naskytl. Původně se šoural k její ložnici, aby se pokusil o usmíření. A pak už mu nedalo, aby Toryen nesledoval. Neuvědomil si, že někdy je prostě lepší nevědět.

Bez dechu zíral na vášnivě se objímající pár. Slyšel ozvěnu jejich vzrušeného dechu i přerývaný šepot. Jeho citlivé vědomí zasáhla bouře pocitů, kterým oba dávali naprosto volný průchod.

Galba si rozpačitě povzdychl, rozhodl se odejít. Naposledy se kradmo ohlédl. Právě včas, aby spatřil žárlivostí nepříčetného Vadera, který se řítil sálem.

Galba vytasil meč, vyrazil vpřed, ale útoku zabránit nedokázal. Rána, která zasáhla Kereona do tváře, byla strašlivá.

Žádný úder pomocí Síly, ale docela obyčejná, chlapská rána pěstí.

Otřesená byla i Toryen.

Vader chytil Kereona surově pod krkem a vší silou jím mrštil proti Galbovi. Ten sotva stačil sklonit meč, aby na něj chudáka Kereona nenabodl. Oba muži skončili v hromadě na zemi.

Galba byl jediným skokem zpátky na nohou. Vyrazil proti Vaderovi. Rudá čepel ozářila ztemnělý sál. Galbův meč rozťatý vedví zařinčel o zem. Vzápětí obrovská Síla poslal Galbu obloukem přímo na Kereona, který se potácivě stavěl na nohy.

Už zase se váleli na podlaze.

Vader jediným švihnutím namířil meč na hrdlo Toryen, která se chtěla vrhnout mezi něj a oba Tarenťany.

„Ani krok,“ zasyčel výhružně.

Toryen se nadechla k výpadu, ale Vader ji předešel: „Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“

Pobouřeně zkřivila rty, ale ani tentokrát nedostala příležitost vyjádřit svou nelibost.

Kereon si rukou otřel krev z rozbitých úst. Gestem zarazil Galbu, který se chystal skočit Vaderovi po krku.

„A ty mi, parchante, vysvětli, co tady děláš? Nemáš být náhodou po smrti?!“ zařval na Vadera. Poznal by Anakinova otce i poslepu.

„Cože?“ vyhrkl Galba. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že mu Mistr Skywalker někoho připomíná. Ale koho?

Než však stačil znepokojivou myšlenku dokončit, Toryen řekla: „Galbo, odejdi, tvá přítomnost není nutná.“

Galba se zamračil. „Pleteš se do věcí, Skywalkere, do kterých ti nic není,“ zavrčel na Vadera.

„Skywalkere?“ vyprskl Kereon výmluvně. „To spíš …“ včas se zarazil.

Nechtěl ublížit Toryen. Ta chvilka škodolibého potěšení za nic podobného rozhodně nestála.

Vader ještě více přiblížil zářící čepel Toryen ke krku.

„Galbo, poslechni, počkej venku,“ přikázala.

Admirál se s neskrývanou nevolí obrátil k odchodu. Když procházel dveřmi, s rozzuřeným zamručením udeřil pěstí do jejich rámu.

„Čekám na vysvětlení,“ řekl studeně Vader.

„To já také,“ opětoval Kereon výraz i tón jeho hlasu.

„S tebou se nikdo nebaví, mluvím s Toryen,“ opáčil Vader.

„Já také,“ ujistil ho Kereon.

„Jak chvályhodná shoda,“ poznamenala Toryen ironicky. Chladně pohlédla na Vadera: „Annie, dej pryč ten meč. Ihned!

Neochotně poslechl.

Toryen ukázala na Kereona: „Admirál Tiberi Kereon, bývalý vrchní velitel tarentské vesmírné flotily. Muž, který vychoval a pohřbil tvého syna.“

Dřív než stačil ohromený Vader jakkoli zareagovat, ukázala Toryen stejným gestem i na něj.

„Lord Darth Vader, pán ze Sithu, můj manžel,“ řekla prostě.

„Já vím, kdo …“ spustil Kereon, ale pak jen vyhrkl: „Manžel?“

Bezděky ustoupil o několik kroků zpět. Vaderovi věnoval pohled plný opravdového zděšení.

Toryen ani nemusela Kereonovi zdůrazňovat, že se opět dozvěděl něco, co nikdo jiný neví. Tak si svůj návrat na Tarent rozhodně nepředstavoval.

Vader se opřel o sloup. Ostře si Kereona přeměřil. Ten stárnoucí střihoun mu byl nějaký povědomý. Najednou věděl, že i on byl tenkrát na náměstí Nebeské prozřetelnosti.

Anakin přibrzdil Bukefala, zavolal na hrůzou zkamenělého Kereona: „Tiberi, nasedni. Rychle!“

„Zbabělče!“ pohrdlivě zahučel Vader. „Když Toryen tolik miluješ, proč jsi tehdy utekl? Proč jsi se mnou sám nebojoval?“

„Zbabělče?“

Kereon pohlédl Vaderovi zpříma do očí. Byl jen o málo menší než on, i když ne tak mohutný a už vůbec ne tak pohotový k fyzickému násilí. Nicméně i on uměl mít jazyk ostrý jako břitva.

„Kdo je větší zbabělec, než ten kdo vraždí ze zálohy?“ vmetl Vaderovi do tváře jedovatou otázku.

„Ten, koho musí zachraňovat malý kluk,“ odsekl Vader.

Kereon ho probodl zlým pohledem: „Nebylo mým úkolem s tebou bojovat. Měl jsem rozkaz postarat se za všech okolností o Anakina.“

„V tom jsi byl opravdu úspěšný,“ poznamenal Vader mrazivě.

Kereonovi se zatmělo před očima.

„Pět let jsem se o něj staral jako o vlastního. Umřel mi v náručí, zatímco ty ses postaral o jeho matku. Tvá péče musela být skutečně vzorná, když jí stálo za to tě znovu oživit a srovnat ti zbouranou fasádu. Patnáct let jsem nosil kytky na Anakinův hrob, přitom ona si na něj ani nevzpomněla!“ zařval zblízka na zaskočeného Vadera.

Ten zbledl jak stěna a zaraženě mlčel.

Toryen semkla rty, studeně na oba muže pohlédla: „Váš rozhovor skončil, pánové. Odejděte, pokud možno, každý jinými dveřmi,“ řekla odměřeně.

Kereon rozhodil ruce. „Smím aspoň zůstat na Tarentu?“ otázal se s trpkou ironií.

„Ano, pokud nebudeš dělat problémy. Nenuť mě nařídit tvou likvidaci,“ odtušila Toryen. „Domluv se s Galbou, ať ti najde práci.“

Kereon ucítil, jak neviditelný spár výhružně sevřel jeho srdce. Moc dobře si ten ledový dotyk pamatoval stejně, jako chladný, nadřazený tón, kterým s ním mluvila. Bylo neuvěřitelné, že ještě před chvílí opětovala jeho polibky, že dovolila, aby se jí dotýkal.

Kereon se zhluboka nadechl: „Děkuji za laskavost, má paní. Na mou mlčenlivost a věrnost se můžeš jako vždy spolehnout. Dobrou noc – i tobě, Mistře Skywalkere.“

Křivě se usmál na Vadera a dveřmi, kterými předtím s Galbou vešel, sál spěšně opustil.

Vader za ním zaraženě hleděl.

„Miluješ ho?“ otázal se Toryen, když Kereon odešel.

„Kdysi mi zachránil život, oddaně mi sloužil, dělal Anakinovi otce, umí mlčet a nikdy mi neublížil. Navíc je to pořád pěkný chlap. Takže, co myslíš, že ti odpovím?“

Vader přitiskl Toryen k mramorovému sloupu. Zády se opřela o jeho studený povrch, rukama raději objala kámen, než Vadera. Odvrátila obličej. To výmluvné gesto mu neuniklo.

„Jsi moje žena, idiota  ze mě dělat nebudeš!“ udeřil na ni.

Studeně na něj pohlédla: „Nebudu, to zvládneš sám.“

Vader se temně se usmál. Rukou jí sevřel hrdlo.

Jako had připravený uštknout kořist zasyčel: „Muchlování s Thrawnem jsem ti velkoryse odpustil, ale ještě jednou tě přistihnu s Kereonem a …“

„Zabiješ mě?“ skočila mu do řeči napjatým, přidušeným hlasem. „Kereon bude nosit kytky na můj hrob?“

„Ne, ty na jeho. Naservíruji ti tvého mazlíčka po kouskách.“

Pustil ji, odešel.

Vrátil se do své komnaty.

Ani netušil, jak dlouhá a bezesná noc ho ještě čeká.


*     *     *


„Tak pojď,“ plácnul Galba zplihlého Kereona do ramene. „Šacuju to na Purpurovou růži, co?“

Kereon si jen těžce povzdychl: „Neměl jsem se vracet.“

„Ale jdi. Aspoň zavzpomínáme na starý časy,“ zabručel Galba. „Ty poslyš, nevíš náhodou, co je ten Skywalker zač? Prý Toryen tenkrát hodně pomohl, ale mě na tom chlapovi něco nesedí. Někoho mi připomíná, jenom nevím koho.“

Kereon se zarazil a Galba pokračoval: „No, já jenom, že se kolem ní tak motá. Objevil se tady z ničeho nic před pár týdny a chová se jako kdyby …“ nasadil dostatečně výmluvný, hodně dvojsmyslný výraz. „Navíc ta holka, co jsme ji nedávno přitáhli z galaxie, vypadá, jako by Toryen z oka vypadla.“

Kereon užasl: „Holka?“

„Nic bych za to nedal, že je to jejich dcera. I věk by odpovídal,“ zamyslel se Galba. Pak ho ještě něco napadlo: „Hele, Tiberi, jak se vlastně jmenoval ten kluk, co před válkou žil tady v paláci?“

Ale Kereon, vždy korektní a diskrétní, i tentokrát jen neurčitě potřásl hlavou a raději obrátil list: „Máš mi najít práci.“


VII.


Tři stíny se snesly do setmělého ticha palácových zahrad.

Nepovšimnuty se prosmýkly kolem hlídkujících stráží, ošálily pozorné objektivy bezpečnostních kamer. Rychle a bezhlesně se vyšplhaly až k široce otevřenému oknu pokoje, v němž spala Enola.

Ochromili ji a spoutali, otupili vědomí i svobodnou vůli dříve, než stačila naplno procitnout.

Jen jediný výkřik, ne silnější než přidušený vzdech, zazněl do horké letní noci, aby byl vzápětí bezcitně umlčen.


*     *     *


Toryen zavřela oči.

Několikrát se ztěžka nadechla. Rozpálenou tváří se opřela o chladný povrch mramorového sloupu.

Co jen se to v posledních dnech s nimi se všemi děje?

Měli být šťastní a ne zraňovat jeden druhého.

Pomalu otevřela oči, nepřítomně se zahleděla do tmy.

A proč se vlastně Kereon tak z ničeho nic vrátil?

Naprázdno pootevřela ústa. Na okamžik znehybněla. Jako v transu zírala do rozptýlených pruhů světla.

„Enolo!“

Rozrazila dveře sálu. Prolétla chodbou, chvatně zdolala široké schodiště. Nikoli s předtuchou, ale se strašlivou jistotou vpadla do jejího pokoje.

„Enolo!!“

Bílá záclona vlála v nočním větru. V otevřeném okně se mihl stín.

Toryen vyběhla na terasu. Naklonila se přes kamenné zábradlí. Očima zatěkala do tmy.

„Enolo!!!“

Avšak její vědomí bylo omámené. Nebylo možné s ním navázat kontakt.

Toryen přeskočila balustrádu. Střemhlav jako noční dravec se pomocí Síly snesla do zahrady. Vyrazila za stíny, jež se mihly mezi bizarními siluetami pečlivě sestříhaných keřů.

Jeden stín se bleskově obrátil, pozvedl paži. Toryen sotva stačila uskočit před výbojem, který vyšlehl z jakési zbraně.

Mávla rukou. Modré blesky udeřily do stínu. Zvedly ho ze země a mrštily s ním do štěrku na cestičce.

Pružně vyskočil zpět na nohy, chtěl znovu vystřelit na Toryen.

Cosi obrovského prolétlo setmělou zahradou. Rudá čepel zabzučela vzduchem. Její záře na okamžik změnila stín v konkrétní postavu. Z úst nezvaného hosta se vydral bolestný sten. Zapotácel se, nohy pod ním poklesly. Zdravou rukou se uchopil za paži uťatou v předloktí.

„Unesli Enolu!“ křikla Toryen na Vadera.

Vader nakopl útočníka, který se snažil vstát. Neznámý zachroptěl, těžce žuchl zpátky na zem.

Zahradu ozářila světla reflektorů, všude se vyrojily uniformy palácové stráže. Rozkvílely se sirény.

„Stůjte!“ vykřikl kdosi z vojáků. Jeden přes druhý zněly štěkavé povely.

„Okamžitě uzavřete palác. Nikdo nesmí ven!“ zařval Vader na stráže.

Zaburácely motory startujícího vznášedla.

Toryen bezmocně doběhla k okraji terasy.

Přiskočila k jednomu z vojáků, strhla mu z uniformy komlink. V rychlosti nastavila volací kód určený jen pro ni.

„Galbo!“ zaječela do vysílačky. „Okamžitě uzavři vzdušný prostor nad Metropolí. Vyhlas pohotovost pro celou flotilu. Žádná loď se nesmí dostat z kvadrantu!“

„Ale …“ ozvalo se na druhém konci.

„To je rozkaz!“ zavřískala Toryen.

Avšak k jejímu i Vaderovu zmatenému údivu vznášedlo nezamířilo ke hvězdám, ale přímo k náměstí Nebeské prozřetelnosti. Až odtud, z teras paláce, bylo vidět, jak se aktivoval portál teleportu.

Vader chytil Toryen za ruku, v níž držela komlink.

„Galbo, ihned vypni teleport na fóru.“

Pozdě.

Vznášedlo prolétlo středem kruhu, který gigantická exploze vzápětí rozmetala na kusy.

Toryen se zapotácela, jako by do ní udeřilo. V němém výkřiku si zakryla ústa rukama. Vytřeštěnýma očima zírala na rychle hasnoucí rudý mrak nad náměstím.

Také Vader doslova zkameněl.

Něco podobného už jednou v životě viděl.

A stejně tak i palácová stráž jako by v tu chvíli zamrzla v prostoru i čase. Ruce se zbraněmi zůstaly pozvednuty, nohy nakročeny. Všechny oči hleděly stejným směrem. Ze všech úst se vydral stejný přidušený výkřik.


*     *     *


Toryen pomalu odstoupila od balustrády. Ještě jednou se ohlédla na dohořívající teleport. Nad náměstím se vyrojila vznášedla hasičů. Světla Metropole přezářily záblesky majáků.

Toryen vykročila k Vaderovi.

„To všechno, se děje jen kvůli tobě. Je to tvoje vina!“ surově do něj strčila.

Nic podobného nečekal. Potácivě couvl o krok. „Toryen, to neříkej, já …“

Ostře na něj pohlédla.

„Enola žije, cítím to,“ vykřikl. „Zachráníme ji.“

„Zmlkni!“ udeřila ho do tváře.

Tvrdě a nesmlouvavě.

Dlaní i hřbetem ruky. První ránu by ještě snesl, ale ta druhá hodně bolela. Víc na duši, než na těle. Byla plná nenávisti a opovržení. Byly v ní obsaženy všechny výčitky, které v sobě celý život dusila.

„Měl jsi pravdu, nikdy jsem tě neměla přivést zpět,“ zasadila mu další bolestný úder. A i když šlo o pouhá slova, jejich účinek byl horší, než kdyby mu vlepila další facku.

„Já s tím nemám nic společného!“ pokoušel se obhájit Vader. „Spíš bys měla přemýšlet, proč se tvůj přítel Kereon tak najednou vrátil. Posloužil jako zástěrka, aby upoutal tvou pozornost.“

„Kereona si ty do pusy neber!“ vyprskla rozlícená Toryen.

Nadechla se k dalšímu výpadu, ale vtom k ní přistoupil jeden z legionářů.

„Má paní, přišlo hlášení ze základny Altifer. Zde jsou koordináty, na které byl nastaven teleport,“ podal Toryen datapad s údaji. „Velitel základny už zahájil vyšetřování. Viníci budou náležitě potrestáni.“

Toryen se zamračila, pokrčila rameny. Zobrazené koordináty nebyly souřadnicemi Nissau.

Obrátila se na Vadera.

„Říká ti to něco?“ ukázala mu údaje v datapadu.

Vaderovi stačil jediný pohled, aby se s ním zatočil svět. Udělalo se mu zle. Před očima neviděl setmělé palácové zahrady, ale rudý žár sopečných erupcí.

„Mustafar,“ vydechl sotva slyšitelně.

Začaly se o něj pokoušet mrákoty.

Odpotácel se k jedné z laviček v zahradě. Těžce se na ni zhroutil.

Byl naivní hlupák, když si myslel, že by jeho nový život mohl být lepší a šťastnější než ten předchozí. A bylo pošetilé se domnívat, že by na vzdáleném Tarentu před Palpatinem byli v bezpečí.

Pochopil, jaké poselství se za tím vším skrývá. Zrada Lorda Vadera, jíž se dopustil u Endoru, může být vykoupena jen tam, kde se zrodil – na Mustafaru.

Císař mu nabízel nový začátek. A když tu velkorysou nabídku nepřijme, jeho dcera zemře.

Toryen nedala mrknutím oka najevo, jaké obavy zachvátily její duši.

Rázně se obrátila na zraněného útočníka, který se válel na zemi. V nekontrolovaných záchvěvech škubal nohama, patami rozrýval bílý štěrk parkové cestičky.

„Postavte ho na nohy,“ přikázala.

Dva legionáři surově zvedli muže ze země. Necitelně s ním zatřásli. Pomocí ran a kopanců dovlekli zmrzačeného muže k Toryen. Jediným prudkým pohybem mu strhla z hlavy černou kuklu. Legionáři rázem tvora pustili, odskočili stranou.

„To není člověk!“ vyjekl jeden z nich. Rukou udělal ochranné znamení.

„Ne, to tedy není,“ usmála se Toryen na zeleného rodiana velmi nehezkým úsměvem. Pak se obořila na legionáře: „Zbabělci! Jak se můžete opovážit pustit zajatce.“

Vojáci ztuhli, krve by se v nich nedořezal. Na Tarentu byla jediným trestem za zbabělost smrt. Velmi bolestivá a velmi potupná.

Znovu se, i když s nejvyšším odporem, chopili vetřelce. Přistrčili ho před Toryen.

„Paní, milost … “ zakníkal cizinec. „Všechno řeknu …“

Legionáři pohrdlivě zamručeli. Sem tam si někdo odplivl.

„Ale já vím vše. Vím, kdo tě poslal a proč. Už tě nepotřebuji.“

Rodian vypoulil své už tak dost velké oči. Odseknutým pahýlem ruky instinktivně trhnul směrem k hrudníku, ale nebylo v jeho moci zabránit toku Síly, aby mu sežehla srdce.

Byl mrtvý dřív, než padl zpátky na zem.


*     *     *


Poplašený ruch pomalu utichal.

Zalarmovaná palácová stráž se vracela na svá obvyklá stanoviště. Ještě chvíli se zahradami rozléhaly hlasy vojáků, ale pak už vše ztichlo a terasy se zase ponořily do setmělého ticha.

Toryen došla k lavičce, na které seděl zhroucený Vader.

„Annie?“

Mlčel.

„Promiň,“ řekla tiše. „Ty facky mě mrzí.“

Slyšela, jak se ve tmě hořce pousmál. Nedokázal si představit, že by právě ji mohlo něco podobného mrzet.

„Víc bys měla litovat toho, co jsi mi řekla,“ odtušil na půl pusy.

Usedla vedle něj, jemně ho vzala za ruku. Po několik dlouhých okamžiků se rozhostilo napjaté ticho.

„Dám rozkaz Galbovi, aby připravil mou vlajkovou loď. Musíme na – Mustafar,“ řekla pomalu.

Vader naopak odpověděl překvapivě rychle: „Ne, půjdu sám,“ hlas měl hrubý, zastřený. „Palpatin nechce Enolu, chce mě.“

„Annie, dobře víš, že sám ho nikdy nedokážeš porazit.“

„Nebudu s ním bojovat. Podřídím se mu. Budu prosit o odpuštění. Jenom tak můžu Enolu zachránit. Můj osud je být služebníkem Lorda Sidiouse.“

Toryen prudce pustila Vaderovu ruku, jako by až nyní zjistila, že drží jedovatého štíra.

„Annie!? Ty ses zbláznil. To přece nemůžeš myslet vážně?!“ vykřikla s opravdovým zděšením. „Vzpamatuj se!“

Prudce vstal.

On už se rozhodl.

„Necháš mě jít a nesnaž se mi odporovat,“ řekl nesmlouvavě. Jeho hlas náhle zněl skoro jako by byl upraven modulátorem. „Neopovažuj se plést mezi mne a císaře!“

Toryen užasla.

Jaká proměna se to s ním udála.

Její tvář se stáhla pod dojmem děsivých vzpomínek: „A když se vzepřu, uspíš mě jako u Endoru?“

 „Ne, zabiju tě. Ani tvé výjimečné schopnosti mi v tom nezabrání! Nepřipustím, aby kvůli tvé zpupnosti Enola zemřela.“

„Odvažuješ se mi vyhrožovat?!“

Jeho obrovitá postava oblečená v černém se nad ní hrozivě vztyčila. Vzápětí jí ohromující Síla sevřela hrdlo, ale ve stejný okamžik jeho srdcem projel smrtící osten.

„Císař Enolu zabije tak jako tak,“ drtila mezi zatnutými zuby Toryen. „A z tebe zase udělá svého otroka. Jenomže právě po tom se ti zřejmě stýská. Kdo jednou byl otrokem, nikdy nedokáže žít jako svobodný člověk!“

Rozzuřený Vader pevně uchopil Toryen za bradu, přinutil ji vstát. Vždycky ho svými slovy dokázala ranit na nejcitlivějším místě. Jak strašlivě ji za to nenáviděl.

Z Vaderovy tváře zmizel jakýkoli výraz. Klid, jenž z něj náhle vyzařoval, byl zlověstný. Sám cítil, že je to přesně ten druh klidu, který ho vždy ovládl těsně před tím, než někoho zabil.

Již jednou Toryen dovedl na práh smrti a dokáže to i podruhé.

Zase si vychutná ten vítězný okamžik, kdy čepel jeho světelného meče protne její srdce.

Kdy jí dá naplno pocítit svou převahu.

Kdy jí hlava bezvládně klesne na jeho rameno a ona bude náhle tak bezmocná.

Přitiskl Toryen k hrudi zhasnutý světelný meč.

Zbledla, zatajila dech. Ztuhlými prsty křečovitě sevřela zápěstí ruky, kterou meč držel. Krutě se usmál. Ten pocit neomezené moci nad cizím životem byl k nezaplacení.

Ale Toryen se nevzdávala. Nikdy.

„Nemáš pocit, Annie, že právě toto Palpatin chce?“ řekla tichým, napjatým hlasem. „Aby ses mu znovu podřídil, abys sám pošlapal oběť, kterou jsi přinesl?“

Vaderovo sevření na okamžik ochablo. Jako by na kratičký zlomek věčnosti procitl z děsivého snu. Ale pak jí znovu nemilosrdně stiskl hrdlo.

„Připrav můj Avenger a žádné podrazy! Ať si tví lidé pospíší. Je to v tvém vlastním zájmu.“

Zděšeně mu pohlédla do očí. Náhle měla dojem, že v nich zahlédla jakýsi podivný, žlutý žár.

Přiškrceně namítla: „Můžeme tě poslat teleportem. Ostatní brány jsou funkční. Nevím, jestli je Avenger ještě …“

Nenechal ji domluvit.

Zlým, nekompromisním hlasem zaburácel: „Přestaň si se mnou zahrávat! Chci svou loď a žádné výmluvy!“


*     *     *


Svítalo.

Nad východním obzorem se objevil úzký proužek růžového světla. Měsíce vybledly, spirála galaxie mizela ve vodách mořské zátoky. Po šedém nebi vítr honil cáry mraků.

Na rozlehlé platformě přimknuté k nejvyšší věži paláce stála osamělá stíhačka naprosto nezaměnitelného tvaru.

TIE Avenger Lorda Darth Vadera, pána ze Sithu.

Z ranního oparu matně vystupovala silueta stroje, jemuž ani čas nic neubral z jeho smrtící dokonalosti. Byl stejně černý a hrozivý, jako jeho pán. Na startovacím závěsu čekal, až ho pevná ruka pilota vyvede z atmosféry a zamíří s ním do vesmíru.

Vstříc osudu.

Dva hyperprostorové motory tiše předly v pohotovostním režimu.

Vader v doprovodu Toryen vstoupil na platformu.

Oblečený byl v černé zbroji, na hlavě měl těžkou přilbu, u pasu připnutý světelný meč. Dlouhý, černý plášť mu z ramen splýval k zemi. Při každém kroku divoce vlál za jeho patami.

Toryen se zastavila.

Vader udělal ještě několik dlouhých kroků, než se otočil zpět.

Mlčky pohlédli jeden na druhého.

Jak moc byl náhle podobný muži, jímž kdysi býval. Jak děsivá proměna se s ním odehrála. A přesto, že jeho tvář nebyla skryta za hrozivou dýchací maskou, ani poznamenána strašlivými jizvami, jedno bylo jisté – toto byl Lord Darth Vader, pán ze Sithu.

Stejně jako kdysi, i nyní se proto, aby ochránil milovanou bytost, rozhodl podřídit Darth Sidiousovi. Stát se jeho poslušným otrokem. Služebníkem ochotným pro svého pána vykonat cokoli.

Toryen překonala těch několik kroků, které je dělily. Zblízka se mu zahleděla do tváře. Byla prázdná a bez výrazu. Jen temné kruhy pod hlubokýma očima napovídaly, jaké běsy stravují duši, jež za nimi sídlí.

„Miluji tě, Annie,“ řekla Toryen nezvykle měkkým hlasem. „Víc, než si myslíš,“ slabě se usmála. Jemně ho pohladila po tváři. „Odpouštím ti.“

Nikdy předtím mu tato slova neřekla.

Nikdy – tím si byl jistý. Naprosto.

Nikdy nevěděl, co přesně k němu cítí.

Zda ho miluje, nebo si jen fascinovaně zahrává s jeho ponurou existencí.

Zda mu odpustila, nebo ho bude navěky proklínat.

Chtěl mít mysl jasnou a plně koncentrovanou, prostou jakýchkoli myšlenek či emocí, které by ho oslabovaly. Ale pod tíhou slov, která Toryen pronesla, se jeho záměr zbortil jak domeček z karet.

Sklonil hlavu, zadíval se na špičky svých vysokých bot. I on se chtěl usmát, ale tvář odmítla zobrazit, co duše necítila. Jeho mysl byla temná a plná stínů. Rozhodně se neusmívala.

„Proč mi to říkáš zrovna teď?“ otázal se tichým, hlubokým hlasem.

„Protože tě čeká mnoho bolesti.“

„Stejně jako tebe,“ řekl zastřeně.

Ale Toryen jen zakroutila hlavou: „Mě ne, Annie. Já svou bolest pohřbila u Endoru.“

Proti své vůli ji sevřel v náručí. Až příliš silně ji k sobě přitiskl. Kolik smutku a zoufalství bylo v tom objetí. Rukou v černé rukavici ji pevně uchopil za hlavu. S temnou vášní ji políbil. Divoce a bez jakýchkoli ohledů. Již nezáleželo na tom, zda se někdo dívá. Už nemělo smysl cokoli skrývat.

A stejně, jako tehdy u Endoru, i nyní věděl, že ji tak objímá naposled.

Jenomže tehdy kráčel vstříc vykoupení.

Prudce Toryen odstrčil. Bez jediného slova se k ní otočil zády. Pružně, jako velký, černý panter, se po bočních vzpěrách energočlánků vyšplhal k vstupnímu poklopu Avengeru.

Usedl do pilotního křesla. S ponurým úsměvem sevřel knipl.

Toryen si zastínila oči rukou, když hleděla za strojem, který s burácením zmizel v šedých cárech mraků.

„Jsem jediná, kdo dokáže Palpatina porazit a když je někdo jediný, tak prostě musí. Já Lorda Sidiouse zničím, ať se ti to líbí nebo ne,“ řekla do prázdna. „Ne mocí, ne silou, nýbrž duchem,“ ocitovala slova vyrytá na čepeli Posvátného meče.

Meče, který byl před tisícem let ukován v sopečných výhních Morbihanu, prvního z titulárních světů Strážce Tarentu.

Meče, který jako jediná zbraň ve vesmíru dokázal zabít nejen živé tělo, ale i zničit nesmrtelnou duši.

„Och, ty porazit Palpatina rozhodla ses? Však mnoho zloby a temnoty v duši tvé jest,“ ozval se za jejími zády skřehotavý, tak trochu posměšný hlas. „Jen světlo tmu zahnati dokáže. Temnota proti temnotě bezmocná jest.“

Toryen doširoka otevřela oči.

Musela zatnout ruce v pěst, aby se jí neroztřásly.

S pootevřenými ústy se otočila zpět.

„Mistr – Yoda?“ vydechla nevěřícně.


*     *     *


„Óóó, tvým věděním já potěšen jsem,“ zasmál se ušatý, zelený trpaslík oblečený v hrubém, hnědém pláštíku. „Já netušil, že pověst má až na daleký Tarent donesla se.“

Toryen si založila ruce v bok. Počáteční úlek rychle překonala.

„Jdi mi z cesty, leprekaune. Abych tak řekla jazykem, jemuž ty porozumíš zajisté – nesnaž se bránit mi v rozhodnutí mém. Řečmi o temnotě a její bezmoci ty mě nezastrašuj. Nic nevíš o bezejmenných silách, jimž Strážce Tarentu vládne!“

„Leprekaune?“ podivil se další hlas. Klidný, vyrovnaný.

Toryenin rozzlobený pohled se střetl s moudrýma očima jakéhosi starého muže, který se jako mihotavý stín objevil po Yodově boku. Jeho tvář lemovaná šedými vousy se přívětivě usmívala.

„Mistře Obi-wane, Lady Toryen mne zlým, ošklivým skřítkem nazvala,“ stěžoval si Yoda. „Škodolibým a potměšilým.“

Toryen se zamračila. Probodla modrý stín nepřátelským pohledem.

„Obi-wan Kenobi?!“

Tón, jakým jméno bývalého učitele Anakina Skywalkera vyslovila, nasvědčoval, že i o něm má své mínění.

„Lady Toryen,“ oslovil ji Obi-wan s překvapivou úctou, „Mistr Yoda má pravdu. Zlobou císaře neporazíte. Já kdysi udělal stejnou chybu. Do souboje s Anakinem jsem šel s hněvem. Nakonec jsem jen napomohl vzniku monstra mnohem horšího, než si kdo dokázal představit.“

Avšak na Toryen jeho slova žádný dojem neudělala.

„Mnohokrát jste se pokoušeli Palpatina porazit Světlou stranou Síly. Avšak úspěch se jaksi nedostavil,“ poznamenala sžíravě.

Yoda zkřivil zelenou hubičku: „Hmmm, pravdu ty k lítosti mé máš. Již není v naší moci pomoc ti poskytnout. V boji ty sama zůstaneš.“

„Pak buď rád, zelený skřete, že někdo mocnější než ty má odvahu se té zrůdě postavit!“

„Zlobou nezvítězíš,“ zamračil se uražený Yoda.

Toryen zatnula ruku v okované rukavici v pěst: „Nedovolím, aby Anakin udělal podruhé stejnou chybu a má dcera zemřela. Jednou provždy skoncuji s císařem.“

S těmi slovy stiskla ovladač teleportu na svém zápěstí. Rázem se objevila na můstku vlajkové lodi Dominator, která se majestátně vznášela na stacionární dráze nad Metropolí.

„Admirále Galbo, hlášení.“

„Loď je připravena, paní. Stroj Mistra Skywalkera právě opustil Tarentský kvadrant. Vstoupil do hyperprostoru.“

„Generále Deciel?“ prudce se obrátila na bělovlasou velitelku. Pohledem přitom zavadila o Tiberi Kereona, který také oblečený v plné zbroji, postával opodál.

„Mé jednotky jsou připraveny,“ odpověděla Deciel.

Toryen ještě jednou šlehla pohledem po Kereonovi, který rozpačitě sklopil zrak.

„O tom si ještě promluvíme,“ tlumeně sykla na Galbu. Pak energicky kývla na prvního důstojníka: „Palubní, motory na plný výkon. Nastavte kurz – Mustafar!“


*     *     *


„Císaře ona neporazí. Příliš hněvu a zaslepené pýchy je v ní, “ prohlásil Yoda.

„Ale i lásky,“ namítl Obi-wan pomalu. „Nezapomínej, že to byla ona, kdo dal Anakinovi sílu vzepřít se císaři.“

Yoda se zamračil, zavřel oči.

Zdálo se, že naslouchá jakémusi vnitřnímu hlasu, že možná hledí do budoucnosti.

„Zvítěziti může,“ připustil nakonec. „To však jen temnota pozře temnotu. Zda takové vítězství galaxii klid a mír přinese, toť nejisté jest.“


VIII.


Setmělá ulice.

Tichá, prázdná …

Jezdec v černé zbroji na obludném koni je jí v patách.

Běží k muži zahalenému v kápi, ale je tak vzdálený.

Jeho šepot ji pohání vpřed, do jeho náručí.

Dělí ji od něj jen pár kroků, když spatří jeho tvář.

Má žluté oči a bezkrevné rty. Krutě se jimi usmívá.

Bezpečí neexistuje, jistota je klam.

S výkřikem se obrací zpět, ale černý jezdec je přímo za ní.

Není kam utéct.

Avšak válečník si Enoly nevšímá. Odrazí se od třmenů, v letu vytasí meč.

Krátký okamžik podrží nad hlavou jeho blyštivou čepel.

Postava v kápi mizí v nicotě.

Bojovník se obrátí, vítězně se usmívá.

„Mami …“ vydechne Enola.

Toryeniny oči září jako hvězdy na nočním nebi.

Avšak za ní stojí smrt.

Černý stín, jehož tvář kryje ohavná maska.

Zvuk jeho dechu je dechem stroje. Krutého a nelítostného.

„Mami!“

Stín se rozmáchne k úderu.

Rudá čepel projede Toryen hrudí.

Údiv v jejích vyhaslých očích je nekonečný.

„Miluji tě,“ řekne černý rytíř.

Na okamžik bezvládné tělo obejme.

Avšak láska na Temné straně je tak jiná.

Jediným úderem srazí umírající Toryen k zemi.

Oběma rukama sevře zářící meč.

Bezhlavé tělo padá k zemi.


*     *     *


Probudila se s výkřikem.

Tak, jako vždy, když ji pronásledoval ten stále stejný sen. Avšak teprve nyní spatřila jeho konec.

Rozhlédla se.

Nebyla ani na Coruscantu, ani na Tarentu. Za velkým, členitým oknem s ocelovým rámem explodovaly gejzíry sopečných erupcí, bublala lávová jezera a hučely řeky žhavého magmatu.

Enola vytřeštila oči, rukou si zakryla ústa.

Toto už nebyl sen.

Toto byla skutečnost.

Znovu zděšeně vykřikla. Udělala několik bezděčných pohybů, při kterých málem spadla z jakéhosi ocelového stolu, na němž spočívala.

„Jen klid, mé dítě,“ oslovil ji známý hlas.

Tichý, podmanivý.

Prudce se posadila. S děsem pohlédla na muže zahaleného v černé kápi. Na muže ze snu.

„Kdo jsi?“ vyhrkla.

Ten pod kápí se usmál: „Ty víš.“

V uších jí šumělo, hlava třeštila.

„Palpatin, Lord Darth Sidious,“ vydechla jméno, před kterým se třásl vesmír.

Ne, to nemůže být pravda!

To musí být sen!

Jak moc se chtěla probudit.

„Nebuď pošetilá. Cožpak se můžeš probudit z bdění?“

„Kde to jsem? Kde je táta s mámou?“ vyjekla.

„Příliš mnoho otázek.“

„Tak mi na ně odpověz!“

Muž v kápi přistoupil blíž. Ze záhybů pláště vymanil ruku, natáhl ji směrem k Enole. Čekala kostnatý pařát starce, ale tak jeho ruka nevypadala. Váhavě se o ni opřela. Byla suchá a překvapivě teplá.

Enola sestoupila na zem. Pohlédla sama na sebe. Nebyla oblečená v noční košili, ve které uléhala na Tarentu ke spánku, ale v jakési kombinéze. Představa, že ji Palpatin nechal v bezvědomí převléknout, ji naplnila odporem.

Všimla si dalšího muže, který byl v místnosti. Vysoký, bohatě oblečený. Jeho hezká tvář byla nehybná. Tmavýma očima chladně hleděl na Enolu. Stál zde, hrozivý ve své mlčenlivosti. Stejně musel kdysi po Palpatinově boku stát i Lord Vader, Enolin otec.

„Ysqar Shadree, prefekt Nissau,“ šeptla přesto, že se s tím mužem nikdy nesetkala.

„Výborně, tvé tušení je správné,“ zaradoval se Palpatin. „Tvá mysl je vskutku neobyčejná.“

„Ale proč? Proč jste mě unesli? A proč sem?“

Zadívala se z okna na proudy žhavé lávy.

„My nejsme na Tarentu. Tak kde jsme?“ obrátila se na Palpatina.

Byla o hodně vyšší než on, a tak ji ani nepřekvapilo, když jí položil ruku na rameno a měkce ji zatlačil směrem k zemi: „Poklekni, mé dítě. A už žádné otázky. Jen zbytečně zahlcují tvou mysl.“

Nedokázala neposlechnout.

„Stejně jako kdysi tvůj otec, i ty budeš mým učedníkem. Tvé schopnosti jsou výjimečné. Lord Vader tě dobře vycvičil a já tvůj výcvik dokončím.  Již brzy mi budeš říkat můj pane.“

„Nebudu,“ odhodlaně vzhlédla. Sama netušila, kde se v ní vzalo tolik odvahy. „Nikdy! On si pro mě přijde. Znovu tě zabije!“

Palpatin se usmál a povzneseně se pousmál i Shadree.

„Och, mé dítě,“ pronesl Palpatin blahosklonně. „Ani netušíš, jak moc se pleteš. Co ti řekl tvůj sen?“

„Ne … to ne …“ Enole se po tváři rozkoulely slzy. „Táta by mámu nikdy nezabil!“

Palpatinův výraz se změnil: „Už jednou to v podstatě udělal, a když budu chtít, udělá to i podruhé.“

Teď mluvil tvrdě a nesmlouvavě.

„Nahlédni do svého srdce, naslouchej Temné straně – sama víš, že je to pravda. Tvůj otec, stejně jako ty, je navždy můj. A pokud se tvá matka bude vzpírat mé vůli, pak – zemře!“


*     *     *


„Pojďte dál, Mistře Skywalkere.“

Mon Mothma, prezidentka Nové Republiky, rukou pokynula Lukovi, který stanul ve dveřích její soukromé komnaty. Pozváním, které mu osobně doručil tajemník prezidentské kanceláře, byl zaskočen.

A nyní byl překvapen i tím, jak nemocně a unaveně Mon Mothma vypadá.

Až se nechtělo věřit, že toto je žena, která dokázala povstaleckou alianci dovést k vítězství nad Impériem, a pak celá léta spravovat Republiku a přitom ještě úspěšně čelit mnoha dalším hrozbám. Vnějším útokům i vnitřním spiknutím.

„Copak, Mistře Luku, vypadáte nějak nesvůj,“ pronesla Mon Mothma laskavým tónem.

„Ne … já … omlouvám se …“ vykoktal Luke. Nechtěl ji urazit. Jen nedokázal skrýt své rozpaky.

Bylo zvláštní, jak v uznávaném rytíři Jedi bylo stále cosi z jeho chlapecké nejistoty.

Mon Mothma pohledem ukázala na pohodlné křeslo pro návštěvy. Sama ztěžka usedla proti Lukovi. Mistr Skywalker se nemýlil. Opravdu se cítila stará a unavená.

„Velmi se mě dotklo, co se stalo Leie. Ráda bych ji navštívila, ale mé zdraví mne zrazuje,“ řekla vážně.

Pohled jejích hnědých očí zmatněl. Zadívala se kamsi do prázdna.

„Věřím, že se Leia uzdraví. Chyběla by nám všem. Počítám s ní jako se svou nástupkyní. Věřím, že právě jí jednou předám Republiku.“

Luke uhnul pohledem. Nevěděl, co říct. Správně vytušil, že ho stará žena právě zasvětila do svého nejskrytějšího tajemství, které si on musí ponechat jen a jen pro sebe.

„Ale proto jsem vás nepozvala,“ povzdychla si Mon Mothma. „Často teď přemýšlím, proč vlastně došlo k ozbrojenému střetu na Ellametu III. Možná byste mi to mohl osvětlit,“ tázavě pohlédla na Luka.

„Enola není dcerou Lei a Hana,“ řekl Luke pomalu. „Vytušila pravdu. Utekla z domova. Zřejmě se chtěla dostat na Tarent a její skutečná matka jí přišla naproti. Jen jedno nevím, proč se do toho zamíchal Shadree.“

Mon Mothma vážně pokývala hlavou: „A víte, kdo je otcem  té dívky?“

Luke zamrkal.

„Vím,“ řekl tak tiše, že ho Mon Mothma sotva slyšela. „Lord Vader.“

Avšak prezidentka kupodivu nevypadala, že by ji ta zpráva nějak zaskočila. Sáhla po datapadu, který ležel na vyřezávaném stolku mezi křesly, v nichž seděli. Podala ho Lukovi.

„Je tento muž Lord Vader?“

Na displeji byl snímek robustního bojovníka v černé tarentské zbroji se světelným mečem. Bezpochyby záběr bezpečnostních kamer z Ellametu III.

Luke těžce polkl: „Ano, je to on.“

„Tak přece. Napřed se vrátil císař, pak se o to pokoušel admirál Thrawn a nyní?“ Mon Mothma udělala významnou pauzu. „Požádala jsem Bothany, aby prověřili některé skutečnosti. Zdá se, že Lord Vader a vládkyně Tarentu mají hodně společného. Jsou manželé.“

Lukovi klesla brada: „Cože?“

„Je to tak, Mistře Skywalkere. Lord Vader vládkyni Tarentu zajal, a pak s ní na palubě Executoru uzavřel tajný sňatek. Oddávajícím byl admirál Piett. Za svědky šli generál Veers a kapitán Dureen.“

S těmi dávno mrtvými jmény ožily i dávno mrtvé děje. Lukovi se zastavilo srdce. Ale, čím byl vlastně zaskočen? Copak to nevěděl?

Stará žena se zadívala do prázdna: „Jestlipak se ti dva skutečně milovali …“

Luke neodpověděl.

Najednou jako by byl zpátky na Endoru. Jako by znovu slyšel ten zoufalý výkřik, který se Toryen vydral z úst, když spatřila Vaderovu pohřební hranici. Jako by znovu viděl slzy, jež jí stékaly po tváři.

A vybavil si i Vaderův zděšený výraz, když viděl Toryen viset hlavou dolů nad bezednou šachtou na Ellametu III.

Ano, pomyslel si Luke, určitě se milovali a milují, ale nahlas neřekl nic.

Mon Mothma sepjala ruce v klíně. „Něco se děje, Mistře Skywalkere. Něco velmi vážného.“

„Ano, já vím,“ vydechl Luke. „Pole Síly je hodně neuspořádané. Cítím obrovské poryvy. Také ostatní Mistři Akademie, dokonce i učedníci jsou znepokojeni. Bojím se jako kdyby …“ jeho pohled se propadl do podivného transu „ … se znovu vrátil i císař.“

Mon Mothma mlčela. Nechala Luka, aby dokončil své vidění.

„Cítím opravdu velké … poruchy …“ pokračoval nesouvisle Luke. Pak s nekompromisní jistotou dodal: „Je to císař.“

Na Coruscant padl soumrak. Komnatu vyplnily stíny.

„Zřejmě se nemýlíte, Mistře Skywalkere. Opravdu se děje něco výjimečného. Hlídky na hranicích hlásily, že tarentský křižník, stejný jako operoval u Ellametu III, narušil výsostný prostor Republiky. Doprovázejí ho dvě další válečná plavidla. Také nissauská fotila se dala do pohybu.“

„Myslíte, že Shadreeho ovládá císař?“ zděsil se Luke.

„Celou dobu jsme si se senátory lámali hlavy, proč doposud neškodný nissauský prefekt najednou buduje soukromou armádu? Proč najímá bývalé imperiální velitele a nakupuje válečné lodě? Je opravdu možné, že za tím vším zase stojí císař. Shadreeho flotila se shromáždila u Mustafaru.“

Luke jako by se propadl do prázdna.

Žádný zlý sen se nemohl měřit s bezcitnou skutečností.

„Proč tam, Mistře Skywalkere?“ otázala se Mon Mothma, ale byla to jen řečnická otázka. „Oba přece víme, jaké neblahé události se kdysi na Mustafaru odehrály. Lord Vader je zpět, zřejmě i císař a válečné lodě se shlukují kolem planety, kde zemřel Anakin Skywalker a zrodil se Darth Vader. Navíc se do všeho plete i doposud neutrální Tarent, jehož vládkyně podle všeho dokázala vzkřísit Lorda Vadera. Takže, co to všechno znamená?“

Luke si rukou přejel po tváři. Najednou i on vypadal unaveně a přepadle.

„Já nevím,“ vydechl bezradně.

„Hrozí nám snad další válka?“ nadhodila Mon Mothma.

Luke vstal, pomalu došel k velkému oknu. Světla mrakodrapů sebevědomě zářila do nadcházející noci.

„Poletím na Mustafar,“ řekl těžce. „Zjistím, co se děje.“

Stará žena se usmála: „Právě o to jsem vás, Mistře Skywalkere, chtěla požádat.“


*     *     *


Dominator se řítil nadsvětelnou rychlostí zakřivením hyperprostoru směrem k Mustafaru. Za velkým oknem zářily modré odlesky pokřivených paprsků světla a mdle osvětlovaly zšeřelý prostor Toryenina apartmá.

Tiberi Kereon sklopil hlavu. Pokorně poklekl vedle velkého, pevného křesla, v němž byla usazena Toryen. Dlouhé nohy v těžkých vysokých botách měla natažené daleko před sebe. Nepřítomně hleděla na rozmazané šmouhy zdeformovaného prostoru, jež se míhaly za oknem. Rukou v kovové rukavici držela prázdný, broušený pohár. Kereon nechtěl ani domýšlet, jak moc plný předtím asi byl.

Aniž by odvrátila zrak od blikajících světel, promluvila ke Kereonovi: „Vysvětli mi, Tiberi, co děláš na mé lodi. Jakou práci ti Galba našel?“ ocitovala svá nedávná slova.

Mlčel.

Ani se neodvážil pozvednout sklopený zrak.

Nenapadl ho žádný důvod, jímž by mohl ospravedlnit svou přítomnost. Byla pravda, že Galbu k ničemu nepřemlouval, ale ani se nebránil, když ho admirál vzal s sebou na palubu. Nejspíš předpokládal, že Toryen Kereonovu přítomnost prostě uvítá.

Aby Galbu ochránil před jejím hněvem, tiše prohlásil: „Bylo mým přáním zůstat v tvé přítomnosti, paní.“

Pomalu k němu obrátila hlavu. „Tiberi, podívej se na mě.“

Poslechl. Vzhlédl.

Při pohledu do její tváře se mu však stáhlo hrdlo. V očích se jí usadil stejný, prázdný výraz jako tenkrát před soubojem s Vaderem. Tehdy mu oznámila, kdo je otcem jejího syna.

Jaké nepříjemné překvapení ho asi čeká tentokrát …

„Miluji tě, Tiberi.“

Bylo to jako rána pěstí mezi oči. Bodnutí rozžhaveným žihadlem. Čekal cokoli, jen ne toto.

Odvrátil zrak. Nechtěl, aby viděla, že mu do očí vyhrkly slzy.

„Proč …“ hlas se mu zadrhl v hrdle. Najednou nedokázal promluvit.

Prázdný pohár nechala stát na područce křesla. Stáhla si okovanou rukavici. Natáhla ruku směrem ke Kereonovi. Vyprahle zabořil tvář do její dlaně.

„Vždycky jsem tě milovala a ty to moc dobře víš.“

Proč mu tak strašně ubližovala? Proč ho raději nenechala být?

Nikdy nezapomněl na den, kdy ji spatřil poprvé. Malou dívenku, kterou spolu s ostatními adepty na Strážce Tarentu přivedli na prohlídku křižníku Protector. Už tenkrát zářila mezi ostatními jako chladná hvězda na zimním nebi. Ani na vteřinu nepochyboval, že právě tahle holčička je Vyvolená. A on, mladý důstojník, se do ní beznadějně zamiloval.

Toryen se smutně usmála: „Já vím, Tiberi. Vždycky jsem to věděla. Kdyby se neobjevil on, byl bys to ty s kým bych …“

Nikdo už po něm nemohl chtít, aby se dále ovládal.

Broušený pohár s řinčením spadl na zem. Kereon si prudce přitáhl Toryen k sobě. Políbil ji stejně vášnivě jako včera v noci a ona stejně tak jeho touhu opětovala. Sevřel ji v náručí. Přerývaně, mezi polibky šeptal její jméno. Roztřesenými prsty uvolňoval spony její zbroje.

Teď mohl litovat jen jediné věci, že se neodvážil vrátit na Tarent mnohem, mnohem dříve, dokud byl Vader mrtvý a ona byla volná.

A pak, v posledním záblesku jasného rozumu, Kereonovi vše došlo. Stejně prudce jako Toryen objal, ji zase odstrčil.

„Co po mě vlastně chceš? Proč si se mnou tak krutě zahráváš?!“

I jeho hlas dokázal znít velmi ošklivě. Přesto v něm bylo víc bolesti a smutku, než zloby a nenávisti.

Nikdy ji nemohl mít.

Nikdy mu nemohla patřit.

Přesto ji nenávidět prostě nedokázal.

Ani poté, kdy neosobním tónem řekla: „Jestli se Lord Vader postaví proti komukoli z nás, zabiješ ho. Nebudeš se starat o nic jiného, než o něj.“

Kereon se hořce pousmál. Právě vyslechl rozsudek smrti. On přece nikdy nemůže Vadera porazit.

Přerývaně se nadechl: „A když bude bojovat na naší straně?“

„Tak za něj položíš život, když to bude nutné. Galba se postará o nissauskou flotilu, Deciel o Shadreeho a já o Palpatina a jeho nesmrtelnou duši.“

Rezignovaně přikývl. Pak si spíše pro sebe povzdychl: „Proč zrovna on, Toryen?“

Zamrkala, uhnula pohledem. Až se zdálo, jako by na okamžik ztratila obvyklou sebejistotu: „Velmistr chtěl, abych ho zabila. Ale měl zajímavou duši a …“ pokrčila rameny. 

Najednou jí došla slova. Nikdy neuměla mluvit o svých pocitech.

„Musíš mi pomoc zachránit mou dceru a – když to půjde – tak i jeho.“

Kereon se hořce pousmál: „Co ke mně vlastně cítíš, Toryen?“

A ona mu studeným hlasem odpověděla: „Už jsem ti to řekla, Tiberi – miluji tě.“


IX.


Mustafar.

Zapomenutý svět v hlubinách galaktického disku. Místo, které rozhodně nepatřilo do barevných katalogů cestovních kanceláří.

Malá planeta, jež obíhala v doprovodu většího, plynného souputníka kolem vzdálené hvězdy. Její nestabilní, rozervaný povrch utvářely sopečné erupce, temně rudé nebe halily mraky vulkanického popela.

Nad bezednými jícny sopek se rozkládaly obludné ocelové konstrukce těžebních zařízení.

Vader posadil svůj Avenger na ocelovou platformu před dávno opuštěnou pevností Separatistů, jež se jako bizarní ptačí hnízdo zakusovala do okolních skal. V hloubce pod ní se otvírala žhavá propast.

Vader vypnul motory Avengeru. Mrtvým pohledem se zadíval skrz průzor stíhačky ven. Neexistovala slova, jež by dokázala popsat pocity stravující jeho nitro.

Kdysi sám sobě přísahal, že už se na tenhle prokletý svět nikdy nevrátí. I kdyby mu to přikázal samotný císař.

Stranou, jen o kousek dál na platformě, stál starý, věky a okolním žárem poničený stroj Delta -7 Aethersprite. Zčernalý, rozpadlý vrak spočíval přesně tam, kde ho Anakin Skywalker kdysi opustil.

Kde naposledy objímal Padmé a smrtelně jí ublížil.

Kde bojoval s Obi-wanem.

Kde zemřel Anakin Skywalker a zrodil se Darth Vader.

To jméno mu Palpatin dal již na Coruscantu, ale skutečný Lord Vader se zrodil až zde, na Mustafaru. Z žáru lávového jezera, na jehož břehu uhořel zmrzačený Anakin.

Kruh se uzavřel.

Osudu se nemá smysl vzpírat.


*     *     *


„Tři destructory, dva interdictory. Stíhačky nepočítám,“ mumlal admirál Galba při pohledu na taktický displej. „Trochu rušno, nemyslíš?“ mrkl na  Deciel.

Křižník Dominator a jeho doprovodná plavidla se tiše vznášela nedaleko Mustafaru. Tarentské lodě, kryté bublinami maskovacích štítů, zatím úspěšně unikaly pozornosti nissauské flotily, jež hlídkovala v prostoru.

„Hmmm, ta koule mi připomíná náš Morbihan,“ zamručela Deciel.

Ona pro změnu zkoumala povrch Mustafaru. „To nebude příjemná záležitost. Nejspíš budeme potřebovat dýchací masky,“ dodala s ohledem na složení atmosféry.

„Morbihan nebo Mustafar, peklo vypadá všude stejně. Aspoň se pěkně ohřejete,“ poťouchle poznamenal Galba.

Po očku mrkl na Toryen, která s neproniknutelným výrazem seděla ve velitelském křesle. Vedle ní stál Tiberi Kereon.

Galba se tomu v duchu zasmál. Ti dva k sobě prostě patřili, ať se to Mistru Skywalkerovi líbí nebo ne.

„Pane, máme kontakt!“ oznámil operátor. „Stíhačka třídy X.“

„Cože? Copak tyhle vysloužilý křápy ještě někdo používá?“ podivil se admirál. „Dejte ho na displej, ať si tu rachotinu prohlídnu.“

Toryen podvědomě sevřela područky křesla. Jako v transu zírala před sebe, pootevřela ústa. Než však stačila cokoli říct operátor zaječel: „Ten idiot do nás narazí! Štíty!“

Před průzorem Dominatoru se modře zablýsklo, když červenobílý X-wing křídlem škrtl o silové pole.

Všichni na můstku se instinktivně přikrčili. Galba se neubránil šťavnaté nadávce. Toryen vyskočila na nohy.

„Tak ten nám tady chyběl. Admirále, ihned tu loď přitáhněte vlečným paprskem, než nás prozradí,“ blýskla pohledem po operátorovi: „Pilota teleportujte přímo sem na můstek.“


*     *     *


„Já vím, Artoo, já vím. Do něčeho jsme narazili.“

Jednotka R2D2 umístěná za kokpitem X-wingu cvrlikala jak rozdurděný vrabčák a na displeje v pilotní kabině přitom chrlila dávky zmatených hlášení.

Droid dalším kvílením upozorňoval pilota na nissauskou flotilu, ačkoli její přítomnost ho znervózňovala mnohem méně, než srážka s neviditelným tělesem. Droidův řídící procesor se s něčím takovým vyrovnával jen velice těžko.

„No jo, taky je vidím, ale neboj – přistaneme dřív, než nás zaměří,“ křičel Luke Skywalker do komlinku.

Měl plné ruce práce s řízením destabilizované stíhačky. Náhle neměl stroj ani v nejmenším pod kontrolou.

„Vlétli jsme do nějaké gravitační anomálie. Jako by nás něco přitahovalo,“ těkal očima po displejích. „Ale počítač nic takového nehlásil,“ stěžoval si droidovi.

Podle údajů palubního computeru nebylo v oblasti nic, co by mělo takové odchylky vyvolávat.

Leda, že by …

Lukovi se sevřel žaludek. Vzpomněl si na maskované lodě admirála Thrawna.

Motory X-wingu kvílely v otáčkách, jak se přetahovaly s neviditelnou silou, která táhla stroj kamsi do prostoru, vstříc bůh ví čemu. Skoro jako by stroj uvízl ve spárech vlečného paprsku.

Luke se s narůstajícím děsem zahleděl směrem, kam se neovladatelný X-wing řítil. Ještě stačil snížit tah přetížených motorů, když vtom se prostor kolem něj zavlnil.

„Artoo …“ zaječel naprosto šokovaný Luke.

Droid vypískl, načež Luka cosi uchopilo a tvrdě s ním udeřilo o ocelovou podlahu.

O podlahu?!

Praštil se do hlavy, až mu z ní spadla bílá, mnoha bitvami otlučená přilba a odkutálela se stranou.

Otřesený Luke vytřeštil oči na Toryen, která se nad ním vztyčila ve své úctyhodné výšce. Natáhla ruku a Lukův světelný meč jí – stejně jako kdysi na Endoru – poslušně skočil do dlaně.

„Copak tě přivádí na palubu mé vlajkové lodi, Mistře Skywalkere? Čemu vděčím za tvou přítomnost?“ posměšně uvítala odzbrojeného rytíře Jedi.

„Skywalkere?“ protáhl obličej Galba. „Copak se v týhle galaxii každej jmenuje Skywalker? Jsi snad jeho bratr?“ houkl na ohromeného Luka.

„Koho?“

Koho! Anakina Skywalkera přece. Nebo je lidí s tímhle jménem ještě víc?“

„Jsem jeho syn.“

Galba se rozchechtal, div si bránici neprotrhl. Netušil, že Lukův otec dostal patnáct let k dobru. Oplzle vycenil zuby: „No, to se musel náš poradce pro sousedský vztahy rozšoupnout sakra brzo,“ řehtal se od ucha k uchu.

„Jaký poradce?“ nevycházel Luke z údivu.

Teď už nerozuměl naprosto ničemu. Připadal si, jako dokonalý blbec.


*     *     *


Enola se hlavou opřela o studenou zeď malé cely, do které ji zavřeli. Bez špetky naděje pozorovala, jak úzkým světlíkem pronikají do místnosti načervenalé záblesky přízračného světla. V nikdy nekončícím reji tančily po stěnách a vytvářely tak potrhané obrazy, jež pronásledovaly jeden druhý. Mihotavé stíny otupovaly vědomí a šálily zrak. Uváděly mysl do stavu ospalé netečnosti.

A pak se dostavil sen …


*     *     *


Zarachotily zámky dveří, ocelové dveře se otevřely. Ysqar Shadree v doprovodu ozbrojené stráže vstoupil do cely. Sklonil se nad Enolou.

„Vstávej!“

Očima napůl zastřenýma spánkem zatěkala po ozbrojencích. Prudce sebou trhla, zděšeně se posadila. Byla zaskočená tím, že v téhle situaci vůbec dokázala usnout.

Jeden z vojáků uchopil Enolu za paži. Snažil se ji zvednout z lůžka.

„Nesahej na mě!“

Prudce se mu vytrhla. Zády se přitiskla k ocelové stěně, rukama si objala kolena.

„Nikam s vámi nejdu.“

„Přestaň se vzpírat,“ promluvil Shadree. „Tvůj pán tě očekává.“

Hlas měl měkký, kultivovaný. Přesto až neuvěřitelně chladný. Nebyla v něm ani ta nejmenší špetka soucitu či porozumění.

„Myslíte tu obživlou mrtvolu? On není mým pánem.“

Shadree se usmál koutkem úst: „Už brzy poznáš, jak hluboce se mýlíš. Chopte se jí!“ přikázal stormtrooperům.


*     *     *


Vader se konečně odhodlal vystoupit z kokpitu. Pomalu se rozhlédl kolem. Myslel, že je připraven na vše. Nyní zjistil, že není připraven vůbec na nic.

Připomínek jeho dávného utrpení bylo příliš. V očích již neměl nic jiného než odlesky rudých požárů.

„Vítej můj proradný žáku!“ zahřměl nad platformou hlas císaře Palpatina. Tisícinásobně zesílený mocí Temné Síly, přehlušil i burácení okolních vulkánů.

Ačkoli vzduch na Mustafaru byl opravdu horký, Vaderovi přeběhl po zádech mráz. Pravý a nefalšovaný. Takový, co se usadí hluboko v kostech a ochromí svobodnou vůli.

Vader se váhavě otočil za tím děsivým hlasem. Pohlédl na muže, kterému patřil.

Palpatin stál u paty širokého, roštového schodiště, jež ústilo na platformu. Trpělivě čekal až se jeho učedník na něj odváží podívat.

Nic neuspěchával.

On měl času dost.

S úsměškem si vychutnával Vaderovy pocity, které se ten nevyrovnaný ubožák ani nesnažil skrývat. Kochal se jeho studem.

Ach, ano. Ten slaboch, který se mu u Endoru odvážil vzepřít, cítil výčitky. Palpatin se tlumeně zasmál. Jak velké zadostiučinění cítil. A jeho radost měla být zakrátko ještě větší.

Ve žlutých očích se mu potěšeně zablýsklo.

Nebude trvat dlouho a vzpurný žák bude zase klečet u jeho nohou. Ten zákeřný vrah se bude plazit a škemrat, jen aby mu Mistr jeho selhání odpustil.

A když se podřídí, Palpatin bude velkorysý.

I on přece umí odpouštět.

A pak společně znovu ovládnou galaxii.

Vše bude jako dřív – Mistr a jeho učedník.

Spolu vytvoří Nové Impérium. Mnohem silnější a neporazitelné.

Vader se konečně dokázal odpoutat od Avengeru. Když nechal ruku pomalu sklouznout po bočním energočlánku, o který se opíral, měl dojem, jako by právě přesekl lano jakési pomyslné kotvy.

Těžkým krokem a s myšlenkami černějšími, než mraky sopečného popela, vydal se vstříc svému Mistrovi.


*     *     *


„Přišel jsi poněkud nevhod, Mistře Skywalkere,“ zasyčela Toryen na zkoprnělého Luka. Nedbale si přitom pohrávala s jeho světelným mečem.

Tarentští legionáři Luka zvedli ze země, ruce mu spoutali za zády. Žádné ohledy na Mistra Jedi nebrali. Tady jeho postavení nikoho nezajímalo. Pro Tarenťany nebyl ničím víc, než nezvaným vetřelcem.

„Proč jsi tady?“ zeptala se Toryen.

Luke těžce polkl: „Na žádost Mon Mothmy.“

Toryen si založila ruce v bok. „Je snad vaše madame présidente něčím znepokojena?“

„Obává se dalšího ozbrojeného konfliktu,“ odpovídal poslušně Luke.

„A tebe Mistře Skywalkere, poslala, abys mu zabránil?“ v tónu hlasu vládkyně Tarentu zazněl neskrývaný výsměch.

Legionáři se rozchechtali. Rozcuchaný, lehce zmatený chlap v oranžové pilotní kombinéze rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by mohl odvrátit válku.

Luke vykročil směrem k Toryen, avšak bělovlasá Deciel mu zastoupila cestu. Také Kereon s Galbou sáhli po zbraních.

„Ani krok, vojáku,“ zamračila se Deciel.

Přísným pohledem ledově modrých očí Luka doslova přimrazila k podlaze. Správně vycítil, že snažit se proti této ženě zasáhnout Silou, by bylo jen bláhovým počinem.

Toryen však Deciel mírně odstrčila stranou. Sama přistoupila těsně k Lukovi.

„Čekám na tvou odpověď. A nepokoušej se mi lhát.“

Nepříliš vysoký Luke musel zaklonit hlavu, aby mohl pohlédnout Toryen do očí. Hodně ztišil hlas, když řekl: „Bojím se o otce. Vím, že se vrátil císař Palpatin.“

Toryen se zhluboka nadechla, zadržela dech.

„Nemýlíš se, Mistře Skywalkere,“ vydechla. „Co však nevíš je, že unesl tvou sestru,“  dodala ještě tišeji.

„On se zmocnil Enoly?“ zděsil se Luke.

„A její otec, aby ji ochránil, se mu hodlá omluvit za své selhání u Endoru. Znovu se stát jeho pokorným služebníkem.“

„To mu nesmíme dovolit!“ přiškrceně vyhrkl Luke.

„A proč myslíš, že jsem tady?“

Rozhlédla se po svých důstojnících. „Tarent je připraven se imperátorovi postavit. Je potřeba s ním skoncovat. Jednou provždy, aby se už nikdy nevrátil. Jeho nesmrtelná duše musí být navždy zničena!“

Luke jen naprázdno otevřel ústa.

Ani nevěděl proč, žádný konkrétní důvod k tomu neměl, ale vždycky si myslel, že se Toryen, stejně jako jeho otec, císaři plně podřídila.

„Velmi se mýlíš, Mistře Skywalkere,“ zaburácela Toryen. „Císař nebyl a nebude mým pánem. Nikdy jsem mu nesloužila, nikdy jsem se před ním nesklonila!“ ruku v černé rukavici zatnula v pěst. „Nikdy jsem mu neříkala můj pane! Sundejte mu pouta,“ přikázala stráži. Podala Lukovi zpátky světelný meč. „Moc času nám nezbývá. Generále Deciel, připravte výsadek. Admirále Galbo?“

Velitel srazil paty: „Flotila je připravena.“

„Výborně,“ pak ukázala prstem na Luka: „Ty, Mistře Skywalkere, se postaráš o svou sestru. Ty,“ obrátila se na Kereona, „svůj rozkaz znáš.“

S těmi slovy mu hodila svůj vlastní světelný meč. Ten, který jí daroval Vader.

„Vezmi si ho, nejspíš ho budeš potřebovat.“

Kereon se zachvěl. Zachytil zděšený pohled, kterým ho Luke počastoval. I jemu bylo naprosto jasné, jakým úkolem byl ten vysoký Tarenťan pověřen a že vznášet jakékoli námitky by byla jen zbytečná ztráta času.

„Galbo, Deciel, své instrukce máte, takže – počkáte na můj rozkaz, a pak,“ Toryen mrkla na Luka, „ať nás provází Síla.“

„A bohové jsou nám milostivi,“ dodala Deciel.


X.


Vlekli ji chodbami.

Kolem zavřených dveří a spletitých potrubí, jež vedla kamsi hluboko do nitra té strašlivé planety. Na konci chodby byly velké dveře. Enola se zmítala v necitelném sevření stormtrooperů, kteří ji k nim strkali.

Nepodřídí se.

Bude bojovat.

Zadarmo jim nic rozhodně nedá.

Málem se jí podařilo nakopnout i Shadreeho, ale vojáci byli pozorní. Jeden jí uštědřil drsnou herdu do zad. Probodla ho velmi nenávistným pohledem, ale to bylo tak to jediné, co s tím mohla dělat.

Shadree se zastavil. Prudce se otočil na Enolu. Chytil ji za bradu, zblízka na ni zasyčel: „Přestaň vyvádět, nebo …“

„Nebo mě zabijete? Tak dělejte. Uvidíme, co vám na to váš pán řekne,“ odsekla vzdorovitě.

Shadree ji surově odstrčil: „Roztomilá holčička. Tvůj Mistr už na tebe čeká. Je zde i tvůj otec, aby se mu podřídil.“

Enola vytřeštila na Shadreeho oči: „Cože?!“ vydechla zděšeně. „To není pravda!“

Shadree pokýval hlavou: „Ale ano, maličká. Lord Sidious je pánem tvým i tvého otce. Je pánem nás všech. Jen vy hlupáci se s tím odmítáte smířit. Jakýkoli odpor je marný!“

Enole se sevřelo hrdlo. S pláčem na krajíčku řekla: „Tak si pro mě přijde máma a ta vás všechny zabije!“

„Tvá zbabělá matka se nikdy neodváží vystrčit nos z Tarentského kvadrantu.“

„Abyste se nedivil. Už na Ellametu III …“

Ale Shadree už neměl na další zbytečnou diskuzi náladu. Rázným gestem Enolu umlčel, pak pokynul stormtrooperům.

Obrovská ocelová vrata se s uširvoucím rachotem otevřela. Několik párů silných paží popadlo Enolu a vystrčilo ji ven do rudého světla mustafarských vulkánů.


*     *     *


Vader a Palpatin se setkali.

Ponurý válečník a jeho Mistr.

„Jaká radost tě zase spatřit,“ zavrněl Palpatin pokrytecky. „Jak moc se mi Lorde Vadere, stýskalo po tvém objetí,“ udělal narážku na způsob, jakým ho Vader zabil.

Vader sklopil hlavu, zaraženě mlčel. Promluvit nedokázal.

Palpatinovu tvář halil stín černé kápě, přesto se jedovatý pohled jeho žlutých očí zavrtával Vaderovi až do morku kostí.

„Poklekni, Lorde Vadere,“ řekl zlým, panovačným hlasem.

Vader musel sebrat svou veškerou sílu, aby dokázal namítnout: „Ne dřív, než propustíš mou dceru. Dej jí svobodu a já se ti podřídím.“

Bylo až k neuvěření, jak rychle dokázal Palpatin střídat nálady, měnit výraz svého projevu. Od té nejhlubší nenávisti k zjihlému pochopení takřka otcovskému.

Měkce uchopil Vadera za ruce.

„Můj synu,“ řekl pohnutým hlasem. „Jak moc tě Lady Toryen změnila. Zničila naše přátelství. Avšak co ti nabídla výměnou?“

Vader znehybněl.

„Vím, že tě u Endoru poštvala proti mně,“ pokračoval Palpatin hlasem plným ochoty odpustit.

„Bránil jsem svého syna, kterého jsi chtěl zabít,“ řekl Vader tiše. Skoro, jako by se omlouval.

„Ne, ne příteli. Plnil jsi cizí vůli,“ Palpatin pevně sevřel Vaderovu ruku. „To ona tě ovládla, učinila z tebe svého otroka. Se mnou jsi vládl galaxii …“

„Ty jsi vládl, já byl jen služebník,“ zahučel Vader.

„Vychovával jsem z tebe svého nástupce. Od dětství jsem tě sledoval a vedl. Moc jsi mě zklamal, Lorde Vadere,“ zaslzel Palpatin. „Ale ty víš, že umím být velkorysý. Není viny, jež by nemohla být zapomenuta. Pojď se mnou a já ti odpustím.“

Setkali se poprvé a už mu byl ochoten odpustit.

Toryen trvalo celé týdny, než mu dokázala něco podobného říct a i tak si nebyl Vader upřímností jejích slov ani zdaleka jistý.

„Co ti kdy Lady Toryen dala?“ pokračoval imperátor. „Jen bolest a ponížení.“

Vader sklopil hlavu, uhnul pohledem. Cítil se stále hůř.

„Já ji miluji,“ zašeptal. Rychle zamrkal, aby zaplašil slzy, které se mu k jeho vzteku draly do očí. „To někdo, jako ty nemůže pochopit.“

Jenomže Palpatinův výraz byl tak vstřícný, plný hlubokého pochopení. Jemu nebylo třeba nic vysvětlovat, on dokázal porozumět každému záchvěvu učedníkovy mysli a být shovívavý.

„A jsi si jist, že ona miluje tebe? Nevrátil se snad nedávno její starý přítel?“ otázal se nevinně. „Jaké city k němu Lady Toryen chová? Och, chápu, tobě se zřejmě nesvěřovala.“

Vader jen pevněji semkl rty. „Chceš se mi vysmívat?“

„Kdepak, jen ti otevřít oči.“

Takže i tohle císař věděl – o Kereonovi a jeho vztahu k Toryen. Skutečně neexistovalo nic, co by před ním zůstalo utajeno. A nebyl nikdo s kým by nemanipuloval. Ostatně, nejspíš to byl on, kdo přiměl Kereona vrátit se. Promlouval k němu ve snech, jemně usměrňoval tok jeho myšlenek a pocitů.

Navíc, právě teď měl pravdu.

Toryen Vadera jen a jen ponižovala.

Od první chvíle, kdy ji poznal se bavila na jeho účet.

Nikdy ho doopravdy nemilovala, jen si krutě pohrávala s jeho zraněnými city a bolavou duší. Činilo jí potěšení působit mu bolest, útočit na slabá místa, která vždy dokázala spolehlivě odhalit.

Už při jejich prvním setkání pro ni nebyl ničím víc, než výstřední hračkou a prostředkem, jak uchránit Tarent před mocí Galaktického impéria.

A když se jí nepodařilo zvítězit ani manipulací s jeho myslí, ani vojensky, pak ho řečmi přiměla, aby se vzepřel císaři a nakonec ho zahubil.

Kdyby však učinil pokání, mohl by vše napravit.

Společně by stvořili Nové impérium.

Vedle Toryen byl jen trpěnou loutkou.

Vedle Palpatina by se opět stal symbolem moci a Síly.

Jméno Darth Vader, Lord ze Sithu, by zase hřmělo neporazitelností.

Celá galaxie by oněměla hrůzou.

Palpatin vzdychl, zavřel oči.

Plně se soustředil na učedníkovo vědomí.

„Výborně, Lorde Vadere, cítím tvůj vnitřní boj, tvé pochybnosti i odhodlání. Zabij Lady Toryen a já ti odpustím. Ano, společně stvoříme Nové impérium. Vycvičím tvou dceru, bude jednou z nás.“

Vader se sklonil, aby poklekl před svým Mistrem, aby vyjádřil svou upřímnou lítost.

„Můj pane, mé selhání u Endoru mne …“  nedořekl.

„Nééé!“ proťal horké ovzduší Mustafaru zoufalý výkřik. „Nedělej to!“

Enola se vytrhla stormtrooperům.

Střemhlav se vrhla z roštového schodiště dolů na platformu. Vojáci pozvedli zbraně, ale Shadree je zarazil. Mistr Sidious si smrt té dívky zatím nepřál. Zatím.

Enola jediným skokem stála mezi Vaderem a Palpatinem, kterého bez jakéhokoli respektu odstrčila stranou.

Dokonce přitom pocítil letmý výboj Síly. Nijak závratný, ale běžný člověk by něčeho takového nebyl schopen. A přitom ona si to ani neuvědomila. Bude úchvatné sytit se její energií.

Enola spoutanýma rukama uchopila Vadera za hrudní pancíř, prudce s ním zatřásla.

„Táto, nedělej to!“ úpěnlivě se mu zadívala do vyhaslých očí. „On není tvým pánem! Nesmíš se mu podřídit,“ pohladila Vadera po tváři.

Jak moc se v té chvíli podobala své matce.

Odvahou, odhodláním.

Určitě se Palpatinovi dosud nepodřídila.

„Nesmíš pošlapat oběť, kterou jsi přinesl.“

Vader se zarazil. Toto nebyla její slova. To samé mu před časem řekla Toryen.

Toryen?

Palpatin zkřivil pod kápí obličej. Výraz jeho tváře se opět dokonale změnil. Z pochopení už zase byla čirá nenávist.

On, Vader i Enola, všichni současně pohlédli vzhůru k další ocelové platformě zavěšené vysoko nad oranžovými gejzíry.

„Síla je s tebou, Lorde Sidiousi, avšak vládcem galaxie nikdy nebudeš!“ zahřměl nad platformou hlas podobný úderu obrovitého gongu.

Silueta válečnice v černé zbroji se ostře rýsovala proti rudému přísvitu sopečných erupcí. Dlouhý plášť jí volně splýval k zemi, u pasu měla připnutý Posvátný meč Strážce Tarentu.

Palpatin žlučovitě zavrčel: „Lady Toryen.“

Šokovaný Vader jen zatajil dech.

Bojovnice rozpřáhla paže, černý plášť se za ní vzedmul jako křídla obrovitého dravce.

Tiše slétla na platformu, jako když sněžná sova proletí mrazivou zimní nocí.

„Jak působivé,“ zasyčel Palpatin.

Vader zůstal stát jako opařený, zato Enola se usmála: „Mami …“ se zadostiučiněním se ohlédla na Shadreeho.

Avšak Toryen ani jí, ani Vaderovi nevěnovala jediný pohled. Jako by tam snad ani nebyli. Plně se soustředila jen na Palpatina.

„Jaká čest, opět se s tebou setkat, paní,“ ozvalo se posměšně zpod černé kápě.

Palpatin rukama uchopil její okraj. Jen okamžik posečkal, než si stáhl z hlavy kapucu, jež dosud halila jeho tvář neproniknutelným stínem.

Vaderovi klesla brada.

Toto nebyl stařec, kterého zničil na Hvězdě smrti.

Vader Palpatina vlastně vždycky znal jen jako starého člověka. Teď však před ním stál znovuzrozený muž středního věku v plné síle, připravený s přehledem čelit jakémukoli útoku.

A zaskočena byla i Toryen.

Lord Sidius spokojeně přimhouřil oči.

„Jen tobě Lady Toryen, mohu děkovat za svou podobu. Tím, že jsi otevřela bránu mezi světem živých a mrtvých, tím jsi narušila rovnováhu Síly. Přetrhla jsi pouta, která bránila mé duši získat hmotné tělo. Tobě musím projevit vděčnost za svůj návrat. Ostatně, mé dítě, ty také vypadáš trošičku jinak, než když jsem tě viděl naposledy.“

Toryen couvla o krok. Zděšení, jež se jí zračilo ve tváři, bylo nezměrné. Avšak rychle ten pocit, stejně jako jakýkoli jiný, potlačila.

Chaled Attius Varo, Velekněz Svatyně nesmrtelných duší, měl pravdu. Rovnováha byla narušena. Přivést zpět Darth Vadera znamenalo přivést zpět i Darth Sidiouse.

Sithové jsou vždycky dva.

Mistr a žák.

Palpatin se bláznivě rozesmál: „Překvapena, Toryen? Tak co s tím provedeš, paní?“ parafrázoval její vlastní slova.

Tvrdě si zakázala uvažovat o tom, zda je získal z její či Vaderovy paměti. Celé její tělo se napjalo jako tětiva obrovitého luku. Hlas, kterým promluvila, vycházel ze samého dna temnoty.

„Pokud ty mě, Lorde Sidiousi, žádáš, abych něco provedla, pak mi nezbývá než ti vyhovět, a to způsobem tobě vlastním.“

Koutky jejích úst se roztáhly do zlověstného úsměvu. Stiskla komlink na svém zápěstí. Se škodolibým potěšením přikázala: „Admirále Galbo, generále Deciel, splňte rozkaz číslo šedesát šest!“


*     *     *


Rozkaz číslo šedesát šest.

Mrcha!

Bestie!

Po – tvo – ra!

Výraz, jenž ovládl Palpatinovu tvář, měl být vytesán do kamene, aby jej bylo možno uchovat pro generace příští.

Ta ženská vždy nalezla způsob, jak spolehlivě šokovat.

V ten samý okamžik nablýskaný meč Ryany Deciel zasvištěl vzduchem. Shadreemu se však podařilo uhnout ráně mířící na jeho hrdlo. Pozvedl paže, pokusil se udeřit do bělovlasé bojovnice proudem Síly.

Blýskla po něm azurovýma očima: „Marná snaha, fešáku. Jsem z Tavenecu, z lidu starší krve. Tvé triky na mne nepůsobí,“ poučila ho svým obvyklým způsobem.

Vzápětí se Shadreeho uťatá hlava s řinčením a poskakováním skutálela po roštovém schodišti až Palpatinovi k nohám.

Enola se neubránila výkřiku. Pevně se přitiskla ke zkoprněnému Vaderovi.

Deciel si na vrcholu schodiště sebevědomě založila ruce v bok: „Příliš snadné,“ široce se zazubila.

Všude kolem se zhmotnili Tarentští legionáři. Vytasili meče, vrhli se na stormtroopery. Zelené blesky z jejich blasterů se neškodně odrazily od legionářských štítů. Bojující skupinky se rychle rozptýlily po nepřehledném prostoru pevnosti.

A v téže chvíli vybuchlo i nebe na Mustafarem.

Tarentské křižníky odkryly maskovací štíty. Se zuřivostí mytických draků zaútočily na nissauskou flotilu.

Dominator vypálil plnou salvu. Přidaly se i dělové věže zbývajících křižníků.

Vzápětí jeden z interdictorů explodoval a v ohnivé spirále se zřítil na povrch planety. Jako rozzuřené vosy vyrazily z útrob plavidel na obou stranách početné formace stíhačů.

Kdosi pevně uchopil Enolu v pase, prudce ji odtrhl od Vadera a táhl kamsi stranou.

„Pojď se mnou, rychle,“ řekl hlas, který tak dobře znala.

„Luku?“

Vader se probral z ohromení. „Luku?!“

Kde ten se tady bere? A co má společného s Tarenťany?

Vader střelil tázavým pohledem po Toryen, ale ta si ho dál okázale nevšímala. Udělal bezděčný krok směrem k synovi, když vtom temně modré ostří projelo vzduchem. Na Vaderovo hrdlo mířil vibrující hrot meče, který kdysi daroval Toryen.

„Ani krok, Lorde Vadere! Dobře zvaž, na čí straně stojíš.“

Meč držela ruka Tiberi Kereona.

Reakce byla okamžitá.  Kereon ucítil, jak mu neviditelné pařáty sevřely hrdlo.

„Rodinný přítel Kereon,“ zavrčel Vader. „Máš mě snad zabít? Myslíš, že zrovna ty mě dokážeš porazit?“

Pokud na něj chtěla Toryen poslat někoho z Tarenťanů, pak to měla být jedině Ryana Deciel a ne tenhle uhlazený frajer.

Avšak Kereon, naprosto vědom si nedostatku svých schopností, překvapivě klidným hlasem odpověděl: „Kdybych tě chtěl zabít, už bys nežil. Mám tě chránit před tebou samotným. Tak jako všichni, kdo kvůli tobě a tvé dceři přišli.“

Kereon sklonil meč. Vypnul světelné ostří. Teď stál proti rozzuřenému Vaderovi neozbrojený.

Enola se vytrhla Lukovi a vrhla se mezi Kereona s Vaderem: „Tati, poslouchej, co říká. Vyslechni ho!“

„Anakine,“ odvážil se ho Kereon oslovit jménem, „nesmíš udělat podruhé stejnou chybu.“

Vader zatnul pěsti.

Toryen dobře věděla, koho proti němu postavit. Deciel by bojovala. Nejspíš by ho namístě zabila, zato obyčejnému člověku Kereonovi nezbývalo než mu dát šanci. Spoléhat, že je v něm přece jen nějaké dobro.

„Další příležitost už nedostaneš!“ vykřikla Enola.

A opodál stojící Luke dodal: „Otče, Lady Toryen ti přece nevrátila život proto, abys zase všechno zničil.“

Kolik naléhavosti bylo v těch hlasech.

Kolik naděje a víry, že tentokrát prostě nezklame.

Jen Toryen hleděla stranou. Ani teď se na Vadera nepodívala, jen kolem koutků jí začal pohrávat vítězný úsměv.

Ne, nezklame. Už pro tu víru a naději, které do něj všichni vkládali.

A pro lásku, které byl i on schopen.

Tím si byla jistá.

Vader jako by náhle procitl z děsivého snu. 

Zamrkal, zmateně se rozhlédl kolem.  Najednou se styděl sám za sebe. Za své pochybnosti i za svou slabost. Vždyť kolik chybělo, aby opět selhal.

Rozlícený Palpatin nenávistně pohlédl na Toryen. Stála uprostřed vší té hrůzy a její triumfální úsměv zářil přes celou šíři temnoty.

„Pamatuj, Lorde Sidiousi – blázen každý, kdo vzbudí hněv Strážce Tarentu!“

S těmi slovy vytasila Posvátný meč. Záblesky sopečných erupcí se odrazily od jeho čepele.

Palpatin vycenil zuby. Vyprskl jako rozkacená kočka. Bez jediného slova odkudsi ze záhybů roucha vytasil světelný meč.

Temně rudé ostří vystřelilo do vzduchu.

Jedno, ale i druhé.

Vader uvolnil sponu svého pláště, skokem se vrhl na Palpatina. Meč zaskřípal o meč.

Oba muži si přes odletující jiskry pohlédli do očí.

Darth Sidious proti Darth Vaderovi.

Mistr proti žákovi.


*     *     *


Nebe nad Mustafarem vzplálo oslnivým žárem. Jako by chtělo ukázat vulkánům dole na povrchu, že i ono je schopno chrlit ohnivou zkázu.

Dominator se v čele tarentské flotily utkával v přímé palbě s mohutnými hvězdnými destructory. Přestože nissauská flotila měla nespornou početní převahu, v boji si vedly lépe tarentské křižníky.

„Pane,“ obrátil se pobledlý komunikační důstojník na kapitána velící lodě nissauské flotily. „Obdrželi jsme zprávu z povrchu planety – prefekt Shadree je mrtvý. Tarenťané ho sťali.“

„To není možné,“ kapitán měl pocit, že špatně slyšel. „A – císař?“ vymáčkl ze sebe.

Avšak odpověď se už nikdy nedozvěděl.

„Palte plnou silou!“ přikázal Gnaeus Galba.

Plná boční salva ze všech dělových věží Dominatoru prorazila štíty destructoru v blízkosti hlavní nástavby. Celý můstek hvězdného křižníku se vzápětí doslova vypařil. Druhá salva proměnila zmrzačený vrak velící lodi v oblak rychle hasnoucích trosek.

Pozadu nezůstávaly ani další dva tarentské křižníky.

„Palte!“ zařval Galba a další z destructorů se začal potýkat s vážnými problémy.


*     *     *


Příkaz, který dostal Luke od Toryen byl jasný. Nestarat se o nic jiného než o Enolu a co nejrychleji se s ní teleportovat na palubu Dominatoru.

Zády se opíral o boční energočlánek zaparkovaného Avengeru, za kterým se krčila Enola. Světelným mečem vykrýval střely z blasterů stormtrooperů a přitom se marně pokoušel nastavit ovladač teleportu na svém zápěstí.

Avšak v bojové vřavě nebyl schopen zařízení, se kterým nikdy nezacházel, správně seřídit.

Instruktáž, jíž se mu předtím dostalo, byla opravdu velmi zevrubná. Bál se, aby místo na Dominatoru neskončili třeba v lávové řece.

Anebo někde úplně jinde.


*     *     *


„Nejsi tak silný, abys mě dokázal porazit,“ zasyčel Palpatin přes zkřížené meče na Vadera.

„Nepodceňuj mé schopnosti. Vždy jsem byl silnější, než jsi předpokládal. Sotva jsi začal, už končíš,“ zavrčel Vader sžíravě.

Vší silou udeřil do Palpatinova meče. Lord Sidious doslova odlétl od Vadera, skončil na zemi.

Rázem byl zpátky na nohou.

Ošklivě zkřivil obličej, pozvedl volnou ruku.

Svazky modrých blesků vystřelily z jeho křečovitě roztažených prstů. Vader proti nim vyrazil světelným mečem. Zastrašit se rozhodně nenechal, i když velmi dobře věděl, co Palpatinova energie dokáže.

Avšak blesky až k Vaderovi nedolétly.

Na půli cesty se střetly s čepelí Posvátného meče, který se pod jejich údery rozzářil jako meč světelný. Toryen stanula mezi Vaderem a Palpatinem.

Imperátor se zakřenil: „Jak dojemné.“

„Teď poznáš pravou moc Strážce Tarentu,“ zaburácela Toryen sebevědomě.

Také ona vztáhla volnou ruku. Z modrých blesků, jež jí začaly prýštit z dlaně, stvořila ohnivou kouli.

Kulový blesk zatančil nad její dlaní, zasyčel vzduchem a prskavě udeřil do Palpatina. Modré výboje mu sjely po těle. Z jeho černého pláště se zakouřilo.

„Anakine, příteli!“ zakvílel v bolestech. „Přece ji nenecháš, aby mě zabila!“

Světelným mečem aspoň částečně odrazil další ohnivou smršť, kterou proti němu Toryen vyslala.

„Ne, zabiju tě sám,“ vyrazil vpřed Vader.

Rudé čepele znovu zařinčely jedna o druhou.


*     *     *


Luke využil chvíle, kdy si ho žádný ze stormtrooperů nevšímal, zadíval se na souboj Vadera s Palpatinem.

S mrazením v zádech si uvědomil, že jeho předchozí souboje s Vaderem byly jen nevinným oťukáváním. Až nyní v plnosti pochopil, že jak na Bespinu, tak na Hvězdě smrti s ním Vader nebojoval ani zdaleka naplno.

O Ellametu III ani nemluvě.

„Co vy dva tady ještě děláte?“ zakřičel na Luka s Enolou Kereon.

Luke obrátil pozornost od souboje k Tarenťanovi. „Nemůžu seřídit teleport,“ stěžoval si.

Kereon proběhl mezi křižujícími se výboji. Chytil Luka za paži a strhnul ho k zemi. Stejně jako Enola, i oni se skryli za křídlem Avengeru.

„Chyťte se mě, oba. Vezmu vás nahoru,“ přikázal Kereon.

„Nikam nejdu,“ odsekla Enola. Prudce odstrčila Kereona, který ji objal kolem ramen. „A vy na mě nesahejte!“

„Neblázni, tady jde o život,“ zhrozil se Luke.

Kereon se na Enolu křivě usmál: „Rád vás poznávám, paní. Zachránila jste mi život. Váš otec by mě nejspíš zabil. Ale teď přestaňte dělat hlouposti. Nechci, abyste dopadla jako váš bratr,“ dodal se vší rozhodností.

Enola vytřeštila na Tarenťana oči: „Bratr? Ale já …“ zarazila se.

Luke jen pokrčil rameny. O žádném dalším bratrovi nic nevěděl. Ale za svůj pohnutý život došel k závěru, že možné je opravdu všechno.

Než Enola stačila šokující sdělení vstřebat, zelený výboj udeřil do energočlánku Avengeru. Z panelu vyšlehly plameny, vyvalil se dusivý dým. Bylo jen otázkou času, kdy stroj exploduje.

Luke tryskem vyrazil pryč. On na jednu stranu, Enola s Kereonem na druhou.

„Co se stalo s mým bratrem?“ ječela v běhu.

Kereon se ohlédl přes rameno: „Nechte to na jindy,“ sotva uskočil před výbojem, který mu zasyčel kolem hlavy. „Budeme si povídat, až to skončí.“


*     *     *


Palpatin ustupoval.

Couval jako krab.

Už se ani nesnažil odrážet rány, které na něj pršely ze všech stran. Pouze jim obratně uhýbal a všemožně vzdoroval proudům Síly, které na něj útočily.

Vader mu drtil hrdlo, Toryen srdce.

Být na jeho místě kdokoli jiný, už by nežil.

I na Sitha tak mocného jako Darth Sidious toho bylo příliš.

Potřeboval se od Vadera a Toryen odpoutat. Zkoncentrovat myšlenky, správným způsobem uchopit Sílu, která mu pod tím frontálním útokem nezadržitelně klouzala mezi prsty.

Konečně se mu podařilo uskočit stranou, dostatečně daleko z dosahu útočníků.

„Výborně, mé děti,“ jedovatě zasyčel. „Ale váš způsob boje zdá se mi býti poněkud nudný.“

„I já uvítám změnu,“ procedil Vader.

Obrovská tlaková vlna udeřila do Palpatina. Vader si dal na té ráně opravdu záležet. Proud neviditelné Síly vymrštil Palpatinovo tělo do výšky a poslal ho vstříc bublající lávě.

Avšak Palpatin, místo aby zděšeně vykřikl, se jen rozesmál.

Kdepak, Lord Vader. Jeho prchlivý žák nikdy nezklame. Vždyť právě toto Palpatin tak moc potřeboval.

Získat prostor a čas.

Pomocí Síly změnil dráhu svého letu. Jako třepotavá karikatura noční můry proletěl nad bojištěm. Přistál na střeše jedné ze superstruktur pevnosti. Zatnul pařáty do jejího povrchu. S výrazem chrliče na gotické katedrále se otočil zpět.

Máchl rukou.

Z jeho dlaně vytryskly svazky modrých blesků tisíckrát silnější, než ty, jež předtím poslal proti Vaderovi. Bouře temné Síly udeřila do ocelových konstrukcí na protějším svahu.

Ozvalo se hrozivé praskání.

Napřed sotva slyšitelné, pak mnohem silnější a silnější. Ohlušující burácení podobné zvuku praskajících lávových škraloupů.

Boj ustal.

Každý jako na povel obrátil pohled za tím zlověstným zvukem.

Obrovský kus spletitých potrubí se vyrval z úchytů. Neskutečná Síla ho katapultovala do prostoru. Na zlomek času strnul vysoko nad plošinou, aby vzápětí explodoval.

Vřískali a ječeli všichni, když se na ně řítila smrt v podobě ohnivého deště.

Vader popadl Toryen, chtěl ji odtáhnout stranou, ale ona se mu prudce vytrhla. Rozpřáhla ruce, pohledem probodla ten smrtící příval.

Až nyní se i z jejích úst vydral výkřik.

Déšť roztaveného kovu se proměnil v gejzír barevných jisker, které se neškodně, jako duhové bubliny, snesly k zemi.

Vysílená Toryen se zapotácela, nohy pod ní poklesly. Vader k ní přiskočil, chytil hroutící se bojovnici do náručí. Opatrně ji položil na ocelovou plochu.

Vzápětí otřásla platformou dunivá exploze, která rozmetala Vaderův poškozený Avenger na kusy. Jediné, co Vader stačil udělat, bylo vrhnout se k zemi. Nad hlavou mu prolétla sprška rozžhavených trosek.

Tlaková vlna smetla několik stromtrooperů přes okraj plošiny dolů do propasti. Připletl se mezi ně i Luke a pár legionářů. Lukovi se na poslední chvíli podařilo zachytit zábradlí, a jen tak nespadnout do vroucího magmatu. Ostatní, tak duchapřítomní nebyli.

Těžce a jen s maximálním vypětím se přehoupl zpět na plošinu.

Enola s Kereonem skončili na jedné hromadě s dalšími stormtroopery. Než se však vojáci stačili vzpamatovat, Kereon se o ně postaral svým legionářským mečem. Když musel, i on byl skvělý bojovník, i když předtím proti Vaderovi by rozhodně neuspěl.

Na pomoc jim přispěchala Deciel s dalšími vojáky.

„Tak co, hlupáci, už jste to pochopili? Nikdy mě neporazíte!“ ozval se z vrcholu pevnosti smích triumfujícího Palpatina.

Toryen sotva popadala dech, plavoucím pohledem utkvěla na Vaderovi. Bylo to poprvé od jejich rozloučení na Tarentu, kdy na něj pohlédla.

„Nech mě být, Annie. Nesmí uniknout … zvládnu to …“

Stiskla mu ruku, pak ho mírně odstrčila. Mátožně se stavěla na nohy.

Vader ji pustil, znovu zažehl svůj meč.

Právě včas, aby rozťal ve dví stormtroopera, který se na něj chystal zaútočit. Další voják pozvedl zbraň, avšak čepel legionářského meče neomylně pronikla mezerou mezi pláty bílého pancíře.

Generál Deciel mrkla na Vadera ledově modrým okem: „Hlídej si záda, Mistře Skywalkere.“

Palpatin se odrazil.

Dal do toho skoku svou veškerou Sílu, ale ve stejný okamžik se rozeběhl i mohutný Vader.

Odrazil se. Skočil.

Oba protivníci prolétli vzduchem a srazili se nad lávovou propastí. Vaderovi se podařilo zasáhnout Palpatina tvrdou ranou do hlavy. Silou změnil směr jejich letu.

Dopadli.

V jediném propletenci se kutáleli dolů po svahu tvořeném pemzou a ostrými sklovitými úlomky ztuhlé lávy, vstříc ohnivé řece v údolí. Vader si ten odporný, šustivý zvuk, jaký sopečné horniny vydávaly, až moc dobře pamatoval.

Jeho mohutné tělo pod sebou v kotrmelcích drtilo mnohem subtilnějšího Palpatina.

Najednou, na jakési rovince, se jejich pád zastavil. Vader kolenem přirazil skučícího Palpatina k zemi. Oběma rukama sevřel jeho hrdlo.

„A teď zemřeš!“

Zhluboka se nadechl, ale plíce se mu bolestivě stáhly. Bylo to jako ozvěna minulosti. Dýchal stejný jedovatý vzduch, který z něj kdysi učinil mrzáka.

Palpatin jízlivě zachroptěl: „Copak, Lorde Vadere? Ty a problémy s dýcháním? A že zrovna tady?“

Jediný kopnutím se zbavil sípajícího Vadera. Rázem stál proti němu. A už zase se na něj díval tím svým laskavým pohledem.

„Anakine, pojď se mnou,“ řekl podmanivým hlasem. „Vzkřísíme Padmé. Stvoříme novou bytost.“

Ne, Annie, lhal ti. Ta možnost tady nikdy nebyla …

Vader očima podlitýma krví pohlédl na imperátora.

Co všechno je ten netvor ještě odhodlán zkusit?

A Palpatin s povzdechem pokračoval: „Zase budeš s ní. Ona jediná tě milovala …“

Teď už Vader nezaváhal.

Surově chytil Palpatina a stejně jako na Hvězdě smrti ho zvedl do výšky. Než však stačily vytrysknout z jeho prstů smrtící blesky, vrhl se s ním Vader dolů po svahu.

Pemza chřupala pod jeho těžkými kroky.

Rozmáchl se, Silou vymrštil Palpatina do vzduchu.  Pak se sám odrazil, letěl za ním.

Palpatin zády dopadl na velký černý útes uprostřed ohnivého toku. Zaúpěl, ale vzápětí se na něj zřítil doslova z nebes obrovitý, robusní Vader, navíc oblečený v těžké legionářské zbroji.

Ozvalo se nechutný zvuk praskajících kostí.

Palpatin zachroptěl, z úst se mu vydralo bolestné kvílení a přidušené sípání.

„Copak, příteli, problémy s dechem?“ zasyčel Vader jízlivě. „A že tě to postihlo zrovna teď?“

Vyskočil, bez sebemenší námahy postavil naříkajícího Palpatina na nohy. Příštím pohybem se chystal svrhnout tu lidskou bestii do lávové řeky.

Avšak vzduch se náhle zavlnil a vedle Vadera se zhmotnila Toryen.

Pohlédla mu zpříma do očí: „Pusť ho, Annie. Musí zemřít mou rukou. Jeho nesmrtelná duše nesmí uniknout. Nedokážeš ji zadržet a zničit.“

Objala bezvládného Palpatina. Druhou rukou podala Vaderovi dýchací masku, kterou nejspíš sebrala některému z padlých legionářů. Sama však žádnou neměla.

„Vrať se k pevnosti,“ přikázala Vaderovi.

Horký vzduch se zavlnil a Vader uprostřed lávové řeky osaměl.


*     *     *


Rozhlédl se kolem.

Přerývaně dýchal. Až nyní si uvědomil, kde se vlastně nachází.

Zavrávoral, málem spadl do žhavého proudu.

Chvatně si nasadil masku. Několikrát se zhluboka nedechl. Přefiltrovaný vzduch mu pročistil rozbolavělé plíce.

Stiskl ovladač teleportu. Prostor kolem něj se rozkmital a – nic se nestalo.

Druhý pokus, třetí …

S narůstající hrůzou pohlédl na své zápěstí, ale z ovladače na něj hleděl jen osleplý displej.

Rozhodl se ve zlomku vteřiny.

Nic jiného mu nezbývalo.

Přikrčil se, odrazil.

Nedokázal se však správně soustředit. Špatně uchopil Sílu, nesprávně si vyměřil skok.

Jeho ruce sklouzly po ostrých zářezech skalního masivu, obsidiánové břity pronikly rukavicemi a zařízly se mu do dlaní.

Vykřikl, padal.

Marně se snažil zachytit nerovností a výstupků. Bolest už ani nevnímal. Řítil se dolů po zvrásněné stěně útesu.

Jeho pád náhodně zastavila až jakási úzká římsa nedaleko břehu lávové řeky.

Vyrazil si dech. Udeřil se do hlavy. Svět kolem zčernal. Jen silou své nezlomné vůle dokázal sám sebe udržet při vědomí. Marně se snažil pod maskou popadnout dech.

Očima plnýma toho nejhlubšího děsu hleděl na mlaskající bubliny žhavého magmatu. Z posledních sil zasípal: „Luku, Enolo …“


XI.


Boj se rychle chýlil ke konci.

Zatímco Vader vysoko na útesech drtil Palpatina, dole v pevnosti už bylo prakticky po všem. Tarentské jednotky plně ovládly bojiště stejně, jako křižníky vesmírný prostor soustavy Mustafar.

Zdecimovaná nissauská flotila se dala na potupný útěk.

Skupinky zajatých stormtrooperů klečely na zemi s rukama spojenýma za hlavou a odevzdaně čekaly na další, nevyhnutelný osud. Jejich blastery se válely všude kolem, odhozené mezi mrtvými a raněnými, kterých nebylo zrovna málo.

Deciel se připojila ke Kereonovi s Enolou a Lukem.

„Je konec?“ otázala se, ale sama tomu příliš nevěřila.

Kereon pokrčil rameny: „Doufejme,“ pak se zarazil: „Kde je Toryen?“ zatěkal očima po okolním nepřehledném prostoru.

Luku, Enolo …

„Tati?“

„Otče!“

„Luku, otec je v nebezpečí,“ vykřikla Enola.

Rozběhla se k okraji platformy. Naklonila se přes zábradlí. Marně se snažila zahlédnout Vadera. Pokusila se soustředit na jeho mysl, vyhledat ji pomocí Síly, ale tak daleko její výcvik nedospěl.

„Tati!“ zakřičela, avšak její hlas zanikl v burácení vulkánů.

„Otče! Támhle je,“ ukázal Luke na nedaleký útes, po kterém se Vader marně snažil vyškrábat vzhůru.

„Proč nepoužije teleport?“ podivila se Deciel.

Lukův pohled zmatněl: „Nemůže … je rozbitý … on … má strach …“

„Musíme mu pomoc!“ vyjekla Enola. „Luku, slyšíš?“

Ale místo Luka odpověděl Kereon: „Zůstaňte tady, jdu pro něj.“

„Půjdu s tebou,“ vyhrkl Luke.

Kereon zavrtěl hlavou. Gestem zastavil Luka, který už se chystal rozběhnout: „Počkej, to je můj úkol. Ty musíš hlídat svoji sestru. Tak zněl rozkaz, vzpomínáš?“

„Ty poslyš, Tiberi, proč tomu Skywalkerovi vlastně pomáháme?“ pátravě se zamračila Deciel. Azurovýma očima šlehla po Lukovi.

Tak a teď to praskne, pomyslela si Enola.

Luke raději nemyslel na nic. Pro jistotu.

Ale Kereon ani tentokrát nezklamal: „Deciel, vždyť to víš. Kdysi Toryen, při jejím zajetí v Impériu, zachránil život. Dluží mu to.“

Deciel pochybovačně vytáhla obočí: „Skutečně?“

Křivě se usmála: „Chceš vědět koho mě i Galbovi ten chlap připomíná? Asi ne. Jen bohové vědí, co se tenkrát v Říši vlastně stalo. Lordu Vaderovi možná imponovalo, jak mu dokázala přerovnat fasádu. A říkají se i jiné věci.“

Luke uštědřil nenápadnou herdu Enole, která se nadechovala k otázce. Moc by ji zajímalo, jaké jiné věci se říkají. Ale Luke ji včas zarazil.

„Je to zrovna teď důležité?“ zamumlal Kereon.

Očima hledal pomoc u Luka s Enolou, ale ti už zase hleděli stranou.

Deciel se kousla do rtu. Zpříma na Kereona pohlédla: „Tak dobře, Tiberi, jdi mu pomoc.“

S narůstající tísní a obavami se znovu rozhlédla po útesech. Měla neodbytný dojem, že něco není, jak by mělo být.


*     *     *


Darth Vader se tváří přitiskl ke skalní stěně.

Pořezanými prsty tápavě hledal další nerovnost, které by se mohl zachytit. Každý pohyb, každý dotek  mu působil nesnesitelnou bolest, ale on si přikázal nemyslet ani na bolest, ani na panickou hrůzu, která prostupovala celou jeho bytostí.

Krok za krokem, sáh za sáhem se jako mechanický pavouk škrábal vzhůru po útesu.

Byl již téměř na vrcholu srázu, když se pod jeho nohama ozvalo výmluvné chřupnutí doprovázené třeskotem úlomků řítících se do propasti.

Vader znehybněl, doslova splynul se skalní stěnou.

Rozbolavělé prsty křečovitě zatnul do ostrých spár. Nohama marně hledal další oporu. Najednou zcela bezpečně věděl, že ten kratičký, poslední úsek nikdy nezvládne.

Vzduch nad okrajem srázu se zavlnil, kdosi se naklonil přes strmý okraj.

„Podej mi ruku,“ zakřičel povědomý hlas.

Vader se ještě více přimkl ke skále, opatrně vzhlédl.

Tiberi Kereon ležel na zemi, jednou rukou se držel za hranu útesu, zatímco druhou natahoval daleko pod sebe.

„Chyť se mě, dělej!“ zařval.

Pokud nemělo vše skončit jako kdysi, pak toto byla jediná možnost.

Jenomže strach byl silnější.  Vycházel z těch nejspodnějších pater Vaderovy duše.

Kereon se ještě více naklonil přes okraj srázu, natáhl se jak nejvíce to šlo. Podařilo se mu chytit Vadera za zápěstí. Druhou rukou se vzepřel o skálu.

„Tak zaber! Nebo tady hodláš viset věčně?!“ zařval na zcepenělého Vadera.

Prudce trhnul obrovitým válečníkem směrem nahoru. Bylo neuvěřitelné, že se mu ho podařilo dostat až po ramena k hraně.

Vader se instinktivně chytil okraje.

„Vidíš, že to půjde,“ se zatnutými zuby supěl Kereon.

Popadl Vadera za pancíř a oba se převalili na skalní plošinu.

Vader se otočil na záda, těžce oddychoval. Zavřel oči, zakryl si tvář rukou. Nemohl uvěřit, že je ještě stále na živu.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se Kereon.

Vader pomalu přikývl. Ale jestli je to pravda, nebo jen zbožné přání, sám netušil.

„Tak vstávej, vojáku,“ Kereon podepřel Vaderovi hlavu, pomohl mu vstát.

„Kde je Toryen?“ vymáčkl ze sebe Vader.

Cítil stud a ponížení. Bezmocný vztek, že právě Kereon ho musel tahat z bryndy.

„Nevím, ztratili jsme ji,“ odpověděl Kereon popravdě. Pak přátelsky plácl Vadera do ramene: „Mám to u tebe, příteli.“

Vader už promluvit nedokázal. Toryen byla naživu. Cítil to. Ale stejně tak byl ještě stále naživu Palpatin.

A vtom zaslechli děsivý výkřik.

Oba muži se jako na povel otočili za tím hlasem.

Vader, Kereon i všichni dole na platformě pohlédli jediným směrem.

K další nedaleké plošině zavěšené v prostoru, kde se proti rudým požárům rýsovaly dvě černé siluety.


*     *     *


Palpatinovo fyzické tělo bylo na pokraji smrti.

Ale jeho duše, ta nezlomná koncentrace Síly, byla odhodlaná bojovat. Nikdy se nevzdat.

Kolikrát už byl v hmotném světě zabit, kolikrát se dokázal vrátit.

Pootevřel oči, pokusil se usmát. V ústech měl krev, před očima barevné mžitky.

„Děkuji, Lady Toryen, zachránila jsi mě před Lordem Vaderem. Ty … a já …“ dusil se.

Toryen ještě pevněji Palpatina objala.

Poprvé a naposledy si z takové blízkosti pohlédli do očí. Nikdy si neodpustil, že Toryen tenkrát na Coruscantu přenechal Vaderovi.

Jak velkých věcí mohl s tou ženou dosáhnout.

Ještě teď, kdyby se mu ji přece jen podařilo získat na svou stranu, měl by pro svůj další návrat mocného spojence. Toho nejmocnějšího, jakého mohl v dosud známém vesmíru najít.

A Tarent, vyspělý svět se skvělou armádou, by byl výbornou základnou, odkud by bylo možné ovládnout galaxii.

Za ten poslední pokus to rozhodně stálo.

„Vader nikdy nedokáže  …“ mluvení bylo čím dál tím těžší „ … docenit tvé schopnosti …“ přeraženými prsty se roztřeseně dotkl chladné tváře, která se nad ním skláněla „ … ani tvou krásu … jsi … překrásná …“

Byla tak blízko.

Cítil temnotu, která z ní vyzařovala.

Byla nádherná, jedinečná.

Temný anděl, královna noci.

Nikdy nesloužila světlé straně Síly, a přesto – temnota v jejím pojetí byla tak odlišná, tak vznešená a nedostupná. Tak krystalicky čistá.

Bylo až obscénní, že právě teď po ní zatoužil jako muž po ženě. Jeho tělo, stvořené ze samé podstaty Síly, nebylo vyhaslým, mnohokrát klonovaným tělem nemohoucího starce. Jaká škoda, že umíralo.

„Lady Toryen … pojď se mnou …“ zachroptěl.

Ale Toryen se jen krutě usmála: „Ne, Lorde Sidiousi. Ze mě nikdy neučiníš svého otroka. Jestli věříš v nějaké bohy, pak se k nim modli. Teď poznáš, jak rychlá jsou křídla smrti.“

Palpatin křečovitě zatnul pařáty Toryen do těla. Zvrácená touha ještě posílila jeho nenávist.

„O tom … vím …“ pískavě se nadechl „ … víc než ty!“

Teď už bezpečně věděl, že ji na svou stranu nikdy nezíská.

Toryen vytasila Posvátný meč, rozpřáhla se.

Strašlivý výboj udeřil do jejího těla, na okamžik ji oslepil. Obklopila ji modrá záře. Po její černé zbroji zatančily ohníčky. Srdce zasažené tím spalujícím proudem se zmítalo v křečích, celým tělem jí probíhalo brnění.

Ale ona už jednou něčím takovým prošla.

Ve Svatyni na Nividicu, když musela prožít Vaderovu smrt, aby on mohl žít.

Bez nejmenšího zaváhání, mechanicky jako nemilosrdný popravčí stroj, mečem proklála Palpatinovi srdce.

Z úst se mu vydral nelidský výkřik. Tak silný, že byl slyšet i dole u pevnosti, i nahoře na skalách.

Toryen pustila umírajícího muže, srazila ho na kolena. Vysoko nad hlavu pozvedla Posvátný meč. Pak jedinou, bezchybnou ranou Palpatina sťala.


*     *     *


Svět strnul.

Tok vesmírné Síly znehybněl.

Toryen se zapotácela, ustoupila o krok. S doširoka otevřenýma očima sledovala, jak se beztvarý černý plášť měkce snesl k zemi, jak hlava i tělo zmizely v nicotě.

Jak z pláště povstal modrý Stín.

Vycenil na ustupující Toryen zuby.

Ošklivé, křivé.

Tvář Stínu i jeho tělo bylo odporně znetvořené. Toto nebyl fyzický obraz nehmotné duše. Toto byla nehmotná duše v celé své odpudivé nahotě.

Ohavná ústa bez rtů se potměšila stáhla.

„Pyšná Lady Toryen, ještě stále věříš ve vítězství?“ zaskřehotal hlasem, jenž umlčel všechny ostatní zvuky.

Vulkány zmlkly.

Nastalo hrobové ticho.

Všem, kdo přihlíželi, ztuhla krev v žilách.

Toryen natáhla ruku s Posvátným mečem daleko před sebe. Jeho špici namířila na hruď stínu.

Ne mocí, ne silou, nýbrž duchem.

Jen tak je možné porazit nepřítele z jakékoli dimenze bytí.

Jen tak je možné zničit nesmrtelnou duši.

Toryen se zhluboka nadechla. Hlasem, jenž by sám o sobě dokázal zabít, vykřikla: „Neboj se těch, kdo mohou zničit tělo. Boj se toho, kdo má moc zatratit duši.“

Stín jen pohrdlivě zkřivil ústa.

Ten teatrální výstup na něj žádný dojem neudělal. Takových blábolů už slyšel.

Toryen se znovu nadechla jedovatého vzduchu.

„Já Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd, z moci bohů, jež mi byla dána, svazuji tvou duši. Posílám ji do věčného zatracení!“

Stín se vzedmul. V jeho dosud prázdných důlcích divoce zasvítily žluté oči.

Něco se s ním dělo. Její slova pronikala do samé podstaty jeho bytí. Měnila ji a spoutávala.

„Proklínám tě. Ať nicota pozře tvou duši. Ať nikdy nedojde věčnosti!“ zaburácela Toryen.

Posvátný meč se rozzářil jako železo v kovářské výhni. Pradávná formule uvolnila jeho skrytou moc a energii, jež po tisíce let dřímala spoutaná v prastarých hieroglyfech vyrytých po obvodu posvátné čepele.

Probudila sílu zbraně, která jako jediná ve vesmíru, dokázala zničit nesmrtelnou duši.

Toryen prudce vyrazila proti Stínu. Zářivé ostří jím projelo jako nehmotnou pavučinou.

Stín zakvílel.

Rázem se smrskl v beztvarý chuchvalec ne větší než odkvetlý bodlák, aby vzápětí narostl do děsivé velikosti.

Kdyby mohl zblednout, pak by byl bělejší než čerstvě obílená zeď. Svou divokou, temnou energii obrátil proti Toryen.

Věděl, že prohrál a že jeho porážka je tentokrát definitivní. Vzbudil hněv protivníka, který byl nad jeho síly.

Ale má-li být navždy zatracen, pak nezemře sám.

Nedokáže zničit nesmrtelnou duši, ale fyzické tělo spálí na prach.

Posvátný meč vypadl Toryen z ruky.

Celou její bytost pohltila nelidská bolest.

Blesk, jímž Palpatin kdysi zabil Vadera, byl pouhou jiskrou proti spalujícímu žáru, kterým nyní zasáhl Toryen.

Obklopila ji modrá záře.

Strašlivá koncentrace té nejtemnější Síly.

Po zbroji, po přilbě i po tváři jí sjížděly pokroucené blesky.

Celé její tělo hořelo modrým plamenem.

Řev, který se jí vydral z úst, nebyl hlasem člověka.

Ale vše trvalo jen nepodstatný zlomek věčnosti.

Pak – naráz – bylo po všem.

Toryen udělala několik bezcílných, potácivých kroků. Osleplýma očima hleděla do prázdna. Napřed klesla na kolena, pak se těžce zhroutila na zem. Obličejem se udeřila o rozpálený povrch ocelové platformy, ale tu bolest už stejně nevnímala.

Stanula tváří v tvář smrti.


*     *     *


„Nééé!“

Enola vytřeštila oči. S naprosto šokovaným výrazem se otočila na Luka, ale ten, stejně jako ostatní, bez dechu a s ústy strnulými v němém výkřiku, bezmocně přihlížel tomu těžko uvěřitelnému dramatu.

„Luku!“ zatřásla Enola ochromeným bratrem. „Luku! Musíme ji zachránit.“

Ale Luke nereagoval.

Enola se zoufale otočila na Deciel, ale i ona zírala s nehybným výrazem kamsi před sebe. V jasně modrých očích, jindy mrazivých, jí horečně plál odraz sopečných erupcí.

„Tak dělejte někdo něco!“ zaječela Enola. „Ona umírá!“

„Neumírá. Už je mrtvá,“ hlesla Deciel.

„Ne, ještě žije,“ zašeptal Luke. „Ale …“ dokončit větu však nedokázal.


*     *     *


Vader zařval jako raněná šelma.

Dobře věděl, co právě teď Toryen prožívá. Náhle každá, i ta sebemenší rána, kterou zde kdysi utržil, o sobě dala vědět.

Nyní v tomto jediném okamžiku.

Jeho znovuzrozené tělo bylo bez poskvrny, ale vědomí si ty rány i jejich bolest pamatovalo do posledního detailu.

Místo radosti z vítězství, sevřelo jeho duši nekonečné utrpení.

Bezmyšlenkovitě se rozeběhl vpřed. Strhl si dýchací masku, zahodil ji na zem.

„Toryééén!“

Najednou nepřemýšlel, kde a uprostřed čeho se vlastně nachází.

„Stůj!“ zařval zsinalý Kereon.

Musel chytit Vadera v pase a strhnout zpět, aby se zase nezřítil do propasti.

„Pusť mě!“

Ale Kereon prudce přirazil Vadera ke skalní stěně. „Neblázni, chceš zase spadnout? Přestaň!“

Pološílený Vader se zmítal a kopal kolem sebe, jak se snažil vymanit z Kereonova sevření. Použít proti němu Sílu ho pod dojmem šoku, který utrpěl, ani nenapadlo.

„Musím k Toryen!“ zaječel vypjatým hlasem.

Už se ani nesnažil potlačit slzy.

Ale ani Kereon na tom nebyl o mnoho lépe. Musel několikrát těžce polknout, aby uvolnil stažené hrdlo.

„Jo … já … vím … použijeme teleport …“ vykoktal přiškrceně.


*     *     *


Někdo ji otočil na záda. Silné ruce jí nadzvedly ramena, podepřely hlavu.

Kdosi zašeptal její jméno.

Nějaký muž.

Pokusila se k němu otočit hlavu, ale byla tak slabá. Strašlivá bolest a oslepující jas spalujícího žáru pominuly. Zůstala jen tma a nekonečná únava.

„Toryen ...“

Poznala ten hlas. Hluboký, nezaměnitelný. Slyšela v něm slzy a zoufalství.

„Annie?“

Obrátila k němu slepé oči.

Rychle odvrátil zrak. Nedokázal se dívat na to, co ještě před chvílí – jen před pár vteřinami – bývalo krásnou ženou.

Zčernalými prsty chtěla vyhledat jeho dlaň, ale zvednout ruku bylo tak těžké.

„Zavolám doktora, musíme ji dostat na loď,“ řekl přiškrceně kdosi další.

Kereon, poznala i jeho.

„Galbo, okamžitě pošli dolů doktora,“ rychle se spojil s vlajkovou lodí.

„Ne, Annie … já … nechci … já … “ zajíkla se.

Nemohla se nadechnout, ale ani to už nebylo nepříjemné. Zkrvavenými, rozpraskanými rty jen mechanicky lapala po dechu.

Vader hluboce sklonil hlavu.

„Zvítězila jsi. Ty jediná v celém vesmíru jsi dokázala Darth Sidiouse opravdu porazit. Budeš v pořádku,“ řekl tiše, ale sám věděl, že taková naděje je lichá.

„ … nechci … zase žít … jako … zrůda …“

Z posledních sil nahmatala meč, který mu visel u pasu. Vtiskla mu ho do ruky.

„ … udělej to, Annie … prosím …“

V ten okamžik v něm zemřely všechny myšlenky i pocity.

Kereon si zakryl tvář rukou. Přes okraj kovové rukavice vytřeštil oči na Vadera, který na něj mrtvým zrakem pohlédl.

Jako by si od něj žádal souhlas s něčím, co neměl odvahu sám od sebe vykonat.

„Ne, to nesmíš, už kvůli Enole,“ zašeptal Kereon.

Toryen se znovu pokusila nadechnout. Její zmučené tělo sebou nekontrolovaně zaškubalo, když mu spálené plíce nebyly schopny dodat nutnou dávku kyslíku. Ohořelé prsty se křečovitě zaryly do Vaderovy ruky. Ale byl to jen bezděčný, samovolný pohyb. Nic, co by Toryen vědomě ovládala.

Zdrcený Kereon pomalu přikývl.

Už navždy by byla závislá na přístrojích. Její tvář by byla tváří přízraku.

Anebo by ji museli naklonovat.

Jenomže ani jedno, ani druhé by ona nikdy nepřijala.

Vader s Kereonem si naposledy pohlédli do očí. Za jiných okolností by se z nich možná stali přátelé.

Pak se Vader obrátil zpět k Toryen.

Tak moc ji miloval, a přitom jí tolikrát ublížil. Nakonec za něj a za jejich dceru obětovala život. A přitom nedokázala Enole říct jediné vlídné slovo.

Ale snad to Enola časem pochopí.

Ještě na okamžik zaváhal, než pevně uchopil Toryen a jediným rázným pohybem ji postavil na nohy. Mátožně ho objala kolem krku. Hlava v ohořelé přilbě jí ochable klesla na jeho rameno. Musel ji držet, aby se znovu nezhroutila. Byla tak bezmocná.

„On ji zabije!“ zaječela Enola.

„Ne, to by neudělal,“ vydechl Luke.

Odmítal něčemu takovému uvěřit, ale pak si vzpomněl, co mu Toryen sama vyprávěla na Endoru.

Tvůj otec mi světelným mečem spálil srdce …

Lord Vader přece dokázal zabít kohokoli.

Vader Toryen pevně objal. Doprostřed zad jí přiložil zhasnutý světelný meč. Regulátor délky a intenzity čepele nastavil na maximální výkon.

Mysl měl prázdnou a vyrovnanou, prostou jakýchkoli myšlenek. Soustředil se již jen na jeden jediný čin. Svůj poslední na tomto světě.

„Neboj se,“ řekl měkce. „Nebude to bolet.“

Přes jeho rameno slepě pohlédla směrem, kde tušila Kereona: „Tiberi … řekni Enole, že … že … ji mám ráda ... “

Řekne, ale nahlas promluvit nedokázal.

„Luku, dělej něco,“ zakvílela naprosto zoufalá Enola. „Já to viděla ve snu – on ji zabije.“ Otočila se na Deciel. Zalomcovala s ní: „Pomozte jí, je to moje máma!“

Velitelka objala Enolu kolem ramen, přitiskla ji k sobě. Chápavě přikývla. Tohle přece všichni věděli, jen o tom nemluvili.

„Toryen, miluji tě,“ řekl Vader hlubokým, klidným hlasem.

„Já vím.“

Jediné, co Kereon zvládl udělat, bylo křečovitě zavřít oči a odvrátit tvář.

Vader stiskl ovladač světelného meče.

Rudá čepel pronikla pancířem.

Jako rozžhavené žihadlo projela Toryen hrudí, ale na opačném konci proklála i Vadera.

Z úst jim splynul jen jediný, společný vzdech.

Enola s pláčem zabořila obličej Deciel do ramene.

„Ať duše dojdou pokoje a vstoupí do nesmrtelnosti,“ zašeptala velitelka.

Zavřela azurové oči.

Jediný Luke se dokázal fascinovaně dívat, jak se Vader s Toryen zapotáceli, jak zavěšeni jeden do druhého, přepadli přes okraj plošiny.


*     *     *


Padali do propasti pod sebou, do vroucí výhně lávové řeky.

Padali ze tmy do světla.


Epilog


Tarentský kvadrant se zahalil do smutku.

Nebe nad Metropolí zšedlo, do jindy prosluněných ulic vstoupily stíny. Přesto, že smuteční obřady skončily před mnoha dny, město zůstávalo tiché, usebrané.

Kněží i Senát se radili.

Nový Strážce nebyl dosud vybrán, uvažovalo se o znovuobnovení Kolegia.

Padl i návrh navštívit Svatyni nesmrtelných duší na Nividicu, ale závěť, kterou Toryen před nedávnem sepsala něco podobného důrazně zakazovala.

Posvátný meč byl uložen v Katedrále, kam ho osobně donesl Tiberi Kereon.

Prozatím už zase vládl Ctihodný Quintus Likko. Ale žádnou radost z toho neměl.

Teď rychle spěchal mrtvými chodbami paláce Strážce Tarentu, až krátké nožičky pod kulatým bříškem sotva natahovat stačil. Zadýchaně vpadl na plošinu přimknutou k vrcholu paláce.

„Tiberi, sotva ses vrátil, už chceš zase odjet?“ zahromoval na Kereona.

Tázavě pohlédl i na admirála Galbu, který se také přišel rozloučit.  Buclatou ručkou chytil cíp bílé tógy, otřel si zpocené čelo.

„Poslyš Tiberi, že ty jsi o tom cizím parchantovi a Toryen věděl, co?“

Kereon smutně semkl rty, přikývl. „Věděl.“

Ale mluvit o tom nechtěl. Aspoň ne s nimi.

Ohlédl se přes rameno na Enolu a Luka.

Dívka právě nastupovala do transportního modulu, který měl ji a Kereona dopravit na chisskou loď, jež se uvolila vzít je na Coruscant. Luke poletí svým X-wingem.

Jak moc se Enola podobala své matce. Vzhledem, gesty, pohledy. Kereona při tom poznání vždycky píchlo u srdce.

Teď, když měli času nazbyt, se s ní začal scházet. Vyprávěl jí o Toryen, o bratrovi. Najednou byl rád, že našel někoho s kým může všechna ta tíživá tajemství sdílet. Tlumočil jí matčina poslední slova. A ona s údivem sledovala, jak je jí ten starší, velmi pohledný muž den ode dne bližší. Jak příjemná je jeho společnost i letmé dotyky. Až mu sama navrhla, zda by s ní nechtěl odjet na Coruscant.

A on tu nabídku s potěšením přijal.

Daroval Enole světelný meč, který mu půjčila Toryen. Od té doby ho nosila připnutý u pasu. Když ukázala Lukovi, jak dobře umí s mečem zacházet, přislíbil, že ji vezme na Akademii.

Dokončí její výcvik.

Stane se rytířem Jedi.

Galba zachytil pohledy, kterými Kereon Enolu častoval.

„Hele Tiberi, přestaň tý holce blbnout hlavu,“ zachrchlal s poťouchlým úsměvem. Spiklenecky zamrkal, přitáhl si Kereona blíž k sobě. Šeptl mu do ucha: „Je jí teprve patnáct, jestli to nevíš. Sice je celá máma, ale uvědom si, že za jistejch okolností bys moh’ bejt její taťka nebo rovnou dědeček.“

„Řekl bych, že jí to nevadí.“

Galba se bublavě rozchechtal, plácl Kereona do ramene. „Někdy se ukaž. Zavzpomínáme na starý časy, zajdem k Purpurový růži. Teda, jestli tě mladá pustí …“ neodepřel si kousavý dovětek.

Ctihodný Quintus Likko s nepřítomným výrazem pokýval hlavou: „Jo, tam už jsem taky dlouho nebyl. Mě zase nepustí stará,“ posteskl si.

Kereon se naposledy rozhlédl kolem. „A Deciel?“

Ale Likko jen mávl rukou: „Pořád se z toho nějak nemůže vzpamatovat. Požádala o rezignaci, ale vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Zatím jsem ji pustil domů na Tavenec.“

Galba se zašklebil: „Prý se prochází po lesích, objímá stromy a mluví s kytkama. Plete z nich věnečky a tančí u potůčků. No, věřil bys tomu? Zrovna ona! Ale myslím, že ji to brzy přejde. Toryen by jí podobný výlevy nikdy netrpěla,“ výmluvně šťouchl do Likka.

Všichni na okamžik zmlkli. Od teď už budou jenom vzpomínat.

Pohnuté ticho nakonec prolomil Galba: „Tak se měj, Tiberi. Ať tě tam u nich provází Síla,“ kývl hlavou směrem k obzoru, nad nímž den co den vycházela spirála nedaleké galaxie.

„A bohové jsou ti milostivi,“ dodal Likko.


*     *     *


Drobné vlnky tyrkysového oceánu měkce šplouchaly o bílou písečnou pláž. Na vysokém, nočním nebi zářily hvězdy.

Miliardy hvězd, které nikdy nevycházely ani nezapadaly.

Které byly stvořené jen pro tento jediný okamžik.

Jejich světlo bylo měkké a tlumené, podivně rozptýlené. Vytvářelo snový obraz jasného dne uprostřed té nejhlubší noci.

Toryen zvedla hlavu, mírně se zamračila. Zmateně se rozhlédla kolem. Ležela rozplácnutá na té bílé, pohádkové pláži, jako by sem spadla odněkud shůry.

Napřed se zvedla do kleku, pak namáhavě vstala.

Z černé zbroje si oklepala písek. Udiveně si prohlédla sama sebe. Ani její tělo, ani zbroj nebyly poznamenány žádným bojem. Jen ji obklopovala jakási podivná, namodralá záře.

Zalekla se, zda to není pozůstatek energie, kterou ji přehltil Palpatin, ale vzápětí si s úlevou uvědomila, že tomu tak není.

„Toryen?“

Otočila se za hlasem, jenž ji oslovil.

„Annie!“

Seděl jen o kus dál na velkém balvanu a spokojeně se usmíval. Také on byl oblečen v černé zbroji, obklopen modrým přísvitem. Ve tváři se mu usadil klukovský, trochu rošťácký výraz. Takový u něj nikdy předtím neviděla.

Rozpřáhla ruce. Jediným gestem objala celý ten podivný prostor.

„Annie, co je tohle za místo? Kde to vlastně jsme?“

Vstal.

Pomalu k ní došel.

Zblízka se jí zadíval do hlubokých, tmavých očí. Už nebyly slepé, už zase zářily nezměrnou Silou, která se za nimi skrývala.

Jemně si ji k sobě přitáhl. Měkce ji políbil. Pak klidným hlasem řekl: „Ten svět jsem stvořil pro tebe, má paní. Půlnoční hvězdy pro mou královnu noci,“ vždy měl sklon být tak trochu patetický. „Nelíbí se ti?“

Neurčitě protáhla obličej: „Můj vkus to není.“

Nasadil uražený výraz, ale v očích mu zatančily veselé ohníčky. Stačilo jen pomyslet a obraz kolem se dokonale změnil.

Rozervané asteroidy se převalovaly prostorem, na černém pozadí vesmíru zářily barevné mlhoviny. Půlnoční hvězdy se změnily v jiskřivá světla vzdálených sluncí.

Stanuli na jednom z těch bludných balvanů. Žádná planetka, jen úlomek skály o málo větší než oni dva.

Instinktivně se k němu přitiskla, ve zbytečné obavě, aby snad někam nespadla.

„Je to tak lepší?“ otázal se se smíchem.

Bylo úchvatné sledovat ohromený údiv, jenž se jí usadil ve tváři.

Vzápětí se dva obrovské asteroidy srazily nad jejich hlavami. Prostor ozářila série oslepujících explozí. Gejzíry žhavých úlomků se tetelivě propadly do náruče vesmíru.

Leknutím mu doslova skočila kolem krku.

„Ty jsi blázen!“ vykřikla, ale v očích měla obdiv.

Hlasitě se zasmál, sevřel ji v náručí. Pobavilo ho a uspokojilo, že i on ji dokázal něčím zaskočit. Zpravidla tomu bývalo naopak.

„Neboj se, zvykneš si. Již brzy dokážeš mnohem víc než já.“

A pak, zcela určitě, začne zase ona překvapovat jeho.

„Je-li toto věčnost, tak kde jsou bohové?“ zatěkala očima kolem sebe.

Ale na tuto otázku jí on odpovědět neuměl.

Zkoumavě si ho změřila: „A vůbec, jak to, že jsi tady? Nechceš mi náhodou  něco vysvětlit?“

Zrozpačitěl, sklopil hlavu. Úsměv mu zmizel z tváře.

„Nedokázal bych tam zůstat bez tebe,“ řekl tak trochu provinile. „Musel jsem jít s tebou, doprovodit tě.“

Možná si na ten poslední okamžik dosud nevzpomněla. A on si přál, aby to tak zůstalo navždy.

Mírně se odtáhla, rukama se vzepřela o jeho ramena. Stále tak trochu zmateně se otázala: „Co bude dál?“

„Dál?“

Na okamžik zaváhal, ale pak použil slova, která ho napadla jako první: „Dál budeme žít. Pojď, něco ti ukážu. Myslím, že ti pořád ještě dlužím prohlídku Coruscantu.“


*     *     *


Na Věčné město padl soumrak.

Milióny světel se rozzářily pod večerní oblohou, ale k spánku se metropole rozhodně neukládala.

Coruscant nikdy nespal.

Enola a Kereon vystoupili z transportéru, jenž dosedl na plošinu mezi střechami mrakodrapů. Luke zaparkoval svůj X-wing jen o kousek dál.

Po široké, ocelové lávce jim kráčel vstříc Han Solo.

Napřed se snažil zachovat důstojnost, ale nakonec se na důstojnost docela obyčejně vykašlal. Vážený generál Nové republiky, ctihodný manžel senátorky Organy, hrdina od Yavinu, Hothu, Endoru a bůh ví, odkud ještě, se zcela nedůstojně rozběhl k Enole a Lukovi.

„Enolo!“

Chtěl ji obejmout, ale ona se rezervovaně stáhla.

„Hane, jak se daří Leie?“ zeptala se místo pozdravu a srdečného objetí.

Kousl se do rtu. Zarazilo ho, že o něm a o matce náhle mluvila takovým způsobem, že ho oslovila jménem.

Prohlédl si ji od hlavy k patě. Všiml si světelného meče u jejího pasu. Jak moc se za těch pár týdnů změnila. Když ji viděl naposledy, byla jen sotva odrostlou holkou.

Teď před ním stála dospělá žena.

„Změnila ses, ale – sluší ti to.“

Celá se rozzářila, když mu oznámila: „Luke mě vezme na Akademii, budu Jedi.“

„Vážně?“

Ale než stačil vyjádřit nesouhlas, ozval se Luke: „Hane, jak to vypadá s Leiou?“

„Už ji probudili. Prý je na tom líp, než doktoři čekali. Bude dobrá,“ otočil se na Enolu: „Ráda by tě viděla,“ usmál se, pak ale zase zvážněl: „Kde jste nechali Vadera a tu jeho kočku?“

Místo Luka odpověděla Enola: „Máma s tátou jsou mrtví,“ řekla tiše. 

Ještě stále nedokázala o těch událostech mluvit, aniž by neměla pláč na krajíčku.

Han se křivě pousmál, i jemu se stáhlo hrdlo. Pro Enolu to muselo být bolestné. Tázavě pohlédl na Luka: „Co se stalo?“

„Zničili Palpatina. Navždycky, ale sami přitom zemřeli,“ vysvětlil Luke.

O podrobnostech se zmiňovat nechtěl. Ani pro něj nebylo jednoduché vidět otce podruhé umírat. A bylo mu líto i Toryen.

„Myslíš, že navždycky?“ zapochyboval Han. „Hele, brácho, tenhle fór je starej. Ten zmetek vždycky najde způsob, jak se zase vyskytnout.“

Enola polkla slzy. Najednou se bála, že veškeré oběti byly zbytečné.

„Hane, přestaň. Tentokrát je to pravda, je konec. Palpatinova nesmrtelná duše byla zničena,“ řekl Luke a se vší rozhodností dodal: „Necítím žádné poruchy v toku Síly. Už nikdy se nevrátí.“

„Jo, tak teď jsem teprve klidnej, když ti dobře teče Síla,“ zabručel Solo. „A kdopak je tohle?“ obrátil pozornost ke Kereonovi, který stál dosud nepovšimnut pár kroků za Lukem.

Trpělivě čekal, až na něj přijde řada a se vznešeným klidem si prohlížel mrakodrapy.

Enola se otočila k mužům zády. Nechala je, aby si to všechno vypovídali. Sama poodešla stranou. Opřela se o zábradlí, zadívala se do nadcházející noci.

Náhle měla pocit, že jen o kousek dál, na další lávce zavěšené v prostoru, vidí stát dva modré, mihotavé stíny.

Muže a ženu.

Drželi se za ruce, dívali se přímo na ni. Usmívali se. Promlouvali k ní tichým šepotem, ale co říkali, Enola nerozuměla.

Aspoň se na ně usmála.

Věděla, že jsou na ni pyšní.

„Má paní, půjdeme?“

Ohlédla se. Luke s Hanem zmizeli v budově, zůstala zde jen ona a Kereon. A stíny v podvečerním šeru.

Tiberi napřáhl k Enole ruku a ona ji bez okolků přijala. Už věděla, jak měkká a laskavá umí být.

Líbilo se jí, jak pozorně se k ní Kereon chová.

Napřed Enole políbil ruku, pak dívku něžně sevřel v náručí. Před pár dny by ještě váhal, ale nyní zcela bez okolků přitiskl své rty na její. Ale i v tom dlouhém, bezprostředním polibku byla skryta úcta a ohleduplnost.

Cítila se vedle něj jako královna.

S úsměvem se opřela o jeho ruku a společně vykročili k jedné z těch nebetyčných věží.

Vader s naprosto výmluvným výrazem zavrčel: „Neočekávané.“

Už se zdálo, že vyrazí holce naplácat zadek a Kereonovi pro změnu zmalovat ciferník, avšak Toryen se jen ironicky zasmála: „Chudák Tiberi. Mladá žena, starý muž – čerstvý chléb vždy ztupí nůž.“

Zašilhala po Vaderovi, který v době, kdy se poznali, také nebyl žádný mladík a jí bylo jen o málo víc než Enole.

Vader po ní loupl okem a s osobitou rétorikou prohodil: „Všeho dočasu, střihoune. Generál Solo si tuto záležitost s tebou bezpochyby vyjasní.“

Toryen se zvědavě rozhlédla po panoramatu galaktické metropole.

„Mimochodem, Annie, nesliboval jsi mi náhodou prohlídku Coruscantu? O žárlivém šmírování vlastní dcery řeč nebyla.“

Rozpřáhl ruce: „Město i vesmír ti leží u nohou. Dnešní noc je jen tvoje.“

„Myslela jsem, že každá noc,“ v očích se jí zablýsklo. „Jenom mě ušetři těch romantických scenérií. Už žádné bílé pláže a půlnoční hvězdy. To mě vážně vyděsilo k smrti.“

Musel se zasmát. Její zmatek a nejistota byly pryč. V celém vesmíru nebyla bytost jako Toryen.

Před vchodem do budovy se Enola zastavila.

Ještě jednou, naposledy, se ohlédla na stíny.

Ale ti dva už měli oči jen pro sebe.

Muž zvedl ženu vysoko do náručí, několikrát se s ní zatočil.

Oba se přitom smáli na celé kolo.

Byli šťastní.

Nekonečně svobodní v toku vesmírné Síly.

Měli před sebou celou věčnost.



KONEC