wz


NOVÁ NADĚJE



„Zaměřte cíl!“

Skupina TIE Fighterů sevřela formaci. Zběsile vyrazila za malou jednomístnou lodí, která bez ohledu na výzvy a hrozby neomylně mířila k povrchu Coruscantu.

Vetřelec v lodi bez identifikačního kódu prolétl kolem hraničních bójí. Zdatně prokličkoval bezpečnostním pásem s minovým polem.

„Cíl zaměřen,“ hlasem zkresleným elektronickým modulátorem oznámil velitel letky.

„Palte!“

Zelené blesky proťaly vesmírný prostor. Udeřily do štítů neznámé lodě. Stroj se zakymácel. Po jeho povrchu se rozeběhla prskavá klubka energetických výbojů. Výkon štítů klesl na minimum.

Cizí pilot chrchlavě zaklel v jazyce, který na Coruscantu nikdo neznal. Prudce přitáhl knipl. Divokou vývrtkou zmizel ze zorného úhlu svých pronásledovatelů.

„Zadržte ho všemi prostředky!“ zněl podrážděný příkaz z řídicí centrály.

Drzost narušitele byla neuvěřitelná. Vstoupil do atmosféry a ani eskadra TIE Fighterů mu v tom nedokázala zabránit.

Obratně využíval hustého provozu nad Coruscantem. Proplétal se mezi nákladními transportéry i osobními loděmi. Těsně míjel kontejnery čekající na stacionárních drahách, až budou vyloženy.

Horečně mačkal tlačítka na ovládacím panelu. Musel za každou cenu nahodit deflektory. Jeho loď neměla zbraňové systémy, a tak byly štíty a rychlost jedinou formou obrany, kterou mu byla schopna poskytnout.

Jenomže právě teď štíty selhávaly.

Další neomylný úder do bezbranné lodi, další sprška jisker z poničených obvodů. Rudé světlo oznámilo definitivní vyřazení deflektorů z provozu.

„Degher terscha m’uwh!“ procedil pilot skrze zatnuté zuby, což byla největší sprosťárna, jakou jeho národ piloval celá staletí. „C’essem m’uwh!“ dodal sveřepě.

Misi dokončí, i kdyby měl zdechnout.

Poslední, co mluvilo v jeho prospěch, byla rychlost stroje a nepřehledný prostor v propastné hloubce pod ním. Mrakodrapy a spletité vzdušné superstruktury, vysuté platformy i rušný provoz v nebeských ulicích.

Při troše štěstí se neodbytným obráncům ztratí v tlačenici.

Zamířil přímo do vřavy pod sebou. Avšak tři stíhačky se ho držely jak opičí ještěrka huttského ocasu. Navíc z povrchu odstartovaly další stroje.

Pilot otočil loď přídí kolmo dolů mezi nebetyčné věže Coruscantu. Řítil se přímo doprostřed dvanácti směrné křižovatky.

„Zbláznil se?“ uklouzlo veliteli imperiální letky.

„Sledujte ho!“ vzápětí zaburácel v jeho sluchátkách hlas z řídicí centrály. „Palte!“

„Ale pane,“ odvážil se velitel, „budou oběti na civilistech.“

„Splňte rozkaz!“

Vetřelec prolétl křižovatkou. Způsobil kolizi několika spídrů s transportérem městské dopravy. TIE Fightery prolétly mrakem trosek, ve který se nešťastné civilní stroje změnily.

Velitel letky stiskl spoušť turbolaserů.

Příďové kanóny zaburácely plnou silou. Vetřelec čistě instinktivně strhl stroj ke straně. Bočním energočlánkem zavadil o příhradovou konstrukci jakési vysuté platformy v prostoru nad městem.

Obrovitá rána.

Z utrženého energočlánku vytryskly modré blesky. Zdeformovaný panel prolétl vzduchem a jako rotující sekera udeřil do jednoho z TIE Fighterů. Imperiální pilot se marně snažil zabránit kolizi. Zoufalým manévrem vzal s sebou na věčnost další ze strojů.

Ze tří pronásledovatelů zbyl náhle jen jeden, avšak další TIE Fightery se rychle blížily.

„Sejměte ho!“ ječel velící důstojník z centrály.

Vůbec si nedokázal představit, jak na patřičných místech vysvětlí tak obrovské selhání bezpečnostního protokolu.

Vetřelcova loď se změnila v neovladatelný vrak. Vířila kolem vlastní osy a jako splašená káča se hnala hlouběji a hlouběji mezi mrakodrapy. V šíleném pádu brala s sebou vše, co zkřížilo její děsivou trajektorii.

Pilot se už ani nesnažil stroj řídit.

Předloktím levé ruky si zakrýval obličej zmazaný od krve a kouře ze spálených obvodů. Pravačkou šátral pod sedadlem po páce katapultu. Neměl čas se zabývat krutou bolestí, která drtila jeho útroby. Bezpochyby utrpěl vnitřní zranění, ale to teď stejně nevyřeší.

Musí uniknout. Splnit úkol, který dostal.

Velitel imperiální letky znovu stiskl spoušť turbolaserů.

Přesný zásah.

Tlaková vlna z explodujícího stroje vysklila okna okolních věží. Pilotovi se podařilo odjistit katapult jen zlomek vteřiny předtím, než salva roztrhala letoun na kusy.

Strašlivá síla vymrštila pilota do výšky. Mrak svíjejících se plamenů olízl spodek pilotního křesla. Náhle se ocitl vysoko nad zničeným strojem. Na jediný úder srdce se zastavil v prostoru, a pak se začal nekontrolovaně řítit zpět do propasti mezi mrakodrapy.

Padák, který se měl automaticky aktivovat, se však neotevřel.

Pád se zrychloval. Barevné fasády mrakodrapů splývaly v barevné šmouhy. Opět na své šílené cestě do čehosi narážel, ale on už se na vše díval z jiné dimenze bytí. V posledním záchvěvu vědomí stiskl tlačítko záložního padáku.

Avšak jeho pád se příliš nezpomalil.

Zlatý opar nad věžemi Coruscantu pohasl temným stínem. Oslnivý jas se změnil v přízračné šero páchnoucí smrtí, na jehož konci zářilo podivné nazelenalé světlo.

 

*     *     *

 

„Nerad se s tebou loučím,“ povzdychl si Baile Organa.

Princezna Leia naklonila hlavu se složitým účesem ke straně: „Otče, neodjíždím poprvé,“ řekla konejšivým tónem. „Nadcházející jednání Senátu bude velmi důležité. Proslýchá se, že císař chce Senát zrušit, a to nesmíme v žádném případě dopustit. Bude zapotřebí každého hlasu.“

Hezká tvář s očima zářícíma jako dvě hvězdy se stáhla neústupností.

„Já vím,“ pokýval král Alderaanu hlavou.

Jeho titul měl jen symbolický význam vyjadřující hlubokou vděčnost lidu za vše, co pro svůj domovský svět vykonal ještě jako senátor v dobách Staré republiky.

Přimhouřenýma očima se zadíval do mraků nad vznešeným městem. Jako by mohl dohlédnout až do vesmíru, kde na princeznu čekala corelliánská korveta Tantive IV, která ji měla dopravit na Coruscant.

„Neboj se,“ usmála se Leia. „Kapitán Antilles je zkušený,“ přistoupila k otci, vzala ho za ruku. „Určitě na mne dá pozor,“ vesele mrkla.

Ale Baile Organa si nemohl pomoc. Nedokázal se zbavit zlé předtuchy, která sevřela jeho duši. Kolik diplomatického úsilí stálo uchránit Alderaan hrůz, jež zmítaly neklidnou galaxií, a vybalancovat křehkou rovnováhu mezi loajalitou s Impériem a podporou Povstalecké aliance.

Alderaan byl mírumilovný.

Neměl žádné zbraně.

Přesto se Organa obával, že jednoho dne se imperátorovo oko stočí jeho směrem a co se stane pak, se neodvažoval ani domyslet.

Obdivoval Leiu pro její neústupnost, ale také se bál, aby svou zarputilostí nevzbudila nechtěnou pozornost císaře či dokonce …

V duchu se otřásl. Nikdy ani na okamžik nezapomněl, kdo byl a stále je jejím skutečným otcem.

„Už musím jít,“ vtiskla muži, jehož považovala za otce, letmý polibek na tvář.

Zamyšleně se díval za dívkou v bílých šatech, jak lehce vyběhla po nástupní rampě transportního raketoplánu a zmizela v jeho nitru.

„Opatruj se,“ zašeptal. „Ať tě provází Síla.“

 

*     *     *

 

Nazelenalé světlo.

Přízračné šero plné stínů.

Toto nebyl Coruscant v jeho velkolepé nádheře. Svět koupající se v oslnivé záplavě zlatého slunečního jasu. Bohatý a okázalý.

Toto byl svět spodních pater.

Svět špinavých ulic a mrtvých pasáží, dávno pohaslé slávy vybledlých neonů nad opuštěnými bary. Domov pokřivených existencí. Místo, kam slunce celá staletí nesvítilo, a naděje už dávno nechodila. Zapomenuté podzemí, na jehož zemřelých troskách vyrostl nový Coruscant.

Ztroskotaný pilot pomalu zaostřoval rozmazané vidění. Rty se zaschlou krví zalapal po dechu. Nabral do plic vzduch, jenž páchl plísní a zatuchlinou, nesl v sobě chlad, který pronikal až do morku kostí.

Trosečník uvolnil spony pásů zničeného pilotního křesla. Padl tváří na studenou zem. Pokusil se vstát, ale zmučené tělo odmítalo poslechnout. Krví podlité oči obrátil vzhůru. Bolestivě je přimhouřil před světlem blikající pouliční lampy.

Její nazelenalé světlo se rozpouštělo v kouři, který v pravidelných kotoučcích rudými rty vypouštěla dívka v krátké sukýnce a síťovaných punčoškách, jež se nedbale opírala o sloup sousední pohaslé lucerny.

Bershka Llan si za dobu, kdy šlapala spodní patra Coruscantu, zvykla na ledasco. Na bití i zvrhlosti nejrůznějšího druhu, na hlad i všudypřítomnou smrt.

Nezúčastněným pohledem sledovala zakrváceného chlapa, co se zřítil k jejím nohám odkudsi z hůry. I naprostému blbci by bylo jasné, že výstřední návštěvník umírá.

Pilot se dlouze zadíval na dívku. Tlumeně zaskučel. Byl odhodlán splnit misi, ale jak u všech ďasů, když jediný, koho mu škodolibý osud přihrál do cesty, byla znuděná štětka.

„Pojď sem,“ zasípal.

„Co?“ svraštila obočí. Příliš nerozuměla tomu, co říkal. Měl hodně divný přízvuk.

Vztyčil se na loktech: „Pomoz mi. Jsi moje jediná naděje.“

Típla cigáro o sloup lucerny. Odlepila se od lampy. „Jo, tohle řikaj všichni,“ ušklíbla se. „Jestli chceš doktora, máš smůlu. Umřel. Prochlastal si játra.“

„Kašlu na doktora. Chci tebe.“

Šlapka se zarazila, povytáhla obočí. A to si myslela, že už ji nic v životě nemůže překvapit.

„Jak je libo,“ pokrčila rameny.

Nakonec, proč mu nesplnit poslední přání.

„Uděláme to tady,“ zběžně omrkla liduprázdnou ulici. Nehodlala se vláčet s poloviční mrtvolou někam do ústraní. „Ale zadarmo to nebude. Sazba je dvacet kreditů plus deset přirážka za veřejný prostranství.“

Sklonila se k chlapovi, bez jakéhokoli citu ho otočila na záda. Zkušeným pohybem mu začala rozepínat kombinézu.

„Přestaň,“ zadržel ji. Ochablou rukou zašátral po náprsní kapse, ale nedokázal ji rozepnout.

„Prachy si vezmu po tom,“ odtušila.

Pilotovi se konečně podařilo otevřít kapsu. Vyndal z ní malý kovový váleček. Vtiskl pouzdro ženě do dlaně.

„Co je to?“ zamračila se.

„Nová naděje,“ pokusil se usmát.

Někde vysoko nad nimi zaduněly těžké kroky. Zazněly štěkavé povely.

„Schovej to u sebe …“ zachrčel. „Předej … senátorce Organě z Alderaanu … slib mi …“ nedokázal nesouvislou větu dokončit.

Bershka ztuhla.

Očima střelila k roštovému schodišti nad jejich hlavami, které drnčelo pod těžkými kroky blížících se stormtrooperů. Tohle nebyla vobyčejná šťára z mravnostního.

Zaváhala jen na okamžik.

Rychlým pohybem si sáhla pod sukýnku. Ukryla pouzdro v místech, kde by je nikdo nehledal. No co, za pár šupů už zažila horší věci.

A prachatá senátorka jí možná ráda za všechno zacáluje.

„Pro tebe …“ zachroptěl pilot. Vtiskl jí do ruky kreditní kartu, která však na Coruscantu nejspíš stejně neplatila. „Uteč …“

Děvka bafla kartu, jediným kopnutím se zbavila bot na vysokých podpatcích a tryskem se rozeběhla do přilehlé uličky. Přesto jí zvědavost nedala, aby se neohlédla. Skryla se za rohem, opatrně nakoukla zpět. Zatajila dech, teprve nyní dostala opravdový strach.

Jednotka bílých vojáků obstoupila umírajícího pilota. Jeden z nich se ho na cosi zeptal. Kopl muže do ramene, ale ten nereagoval.

Náhle se vojáci jako na povel opět rozestoupili. Bershka si zakryla ústa rukou. S vytřeštěnýma očima zůstala zírat na obrovitého muže v černé zbroji, který stanul nad nyní již mrtvým pilotem.

„Prohledejte ho!“ pronesl hlasem, z jehož kovového zvuku šel mráz po zádech.

Bershka bez dechu hleděla do masky s černými zrcadlovými očnicemi. Do masky tak děsivé, že onu hrůzu nedokázala popsat slovy.

„Nic u sebe nemá, Lorde Vadere!“ oznámil voják, který mrtvého prohledal.

Černý přízrak vzal zprávu na vědomí lehkých přikývnutím své umrlčí hlavy. Rozhlédl se kolem. Pátral ve stínech.

Něco tady nesedělo.

Pod nánosem smrti se skrývaly ještě jiné pocity. Hrůza, strach, čiré zděšení. Avšak ani jeden z těch pocitů nebyl otiskem duše zemřelého. Byl zde někdo třetí, kdo se možná jen díval, možná udělal mnohem, mnohem víc.

Vader zrakem spočinul na odkopnutých lodičkách na vysokých podpatcích. Válely se opodál a podle toho jak vypadaly, zde určitě neležely dlouho.

Vader vykročil vpřed. Zamyšleně stanul nad střevíčky. Vypadaly jako botičky pro bizarní panenku, anebo jako pracovní obuv dívky z lehkonohé brigády.

„Děvka … “ vydechl Vader.

Bershka se probrala z ohromení. Napřed pomalinku začala couvat. Opatrně, aby ani závanem zatuchlého vzduchu nevzbudila pozornost té maskované zrůdy. Pak se otočila na patě, a jak nejrychleji uměla, vyrazila pryč.

 

*     *     *

 

„Takže mu pomohly děvky?“ protáhl obličej Armand Isard, vrchní velitel Říšského bezpečnostního úřadu.

Pochybovačně pohlédl na svou dceru Ysanne, která se s posměšným výrazem opírala o rám vysokého okna. I když byla Isardovou dcerou, patřila k nejvýše postaveným důstojníkům Úřadu. V kuloárech se šuškalo, že jde svému otci zcela bez zábran po židli a že pro to, aby mohla zaujmout jeho místo, je schopná udělat prakticky cokoli.

A právě teď se vcelku dobře bavila.

Byl to vážně neotřelý výjev vidět Lorda ze Sithu, jak v napřažené ruce drží pár červených lakovek se zlatými kramflíčky.

„Potkal jste snad Popelku, milý Vadere?“ ušklíbla se mnohoznačně.

Temný pán pod maskou zavrčel. Nechal botky spadnout na zem mezi sebe a Ysanne. Tuhle mrchu prostě nesnášel. Leč sympatie byly oboustranné.

Ysanne se zamračila: „Zdá se, že vám ona dáma vyfoukla plány Hvězdy smrti přímo ...“ a místo pod nosem ironicky zasyčela: „ … pod maskou. Nebo se snad mýlím, Lorde Vadere?“

„Nejsem si jistý,“ zahučel Vader. „Mám jen tušení.“

Ysanne se chystala k dalšímu výpadu, ale její otec ji předešel: „Tušení nám nepomůže. Máme informace, že povstalci mají komplice přímo v Senátu. Jenomže tím končíme. Senátoři mají imunitu,“ bezmocně rozhodil ruce.

„Imunita mne nezajímá!“ zahřímal Vader. „Nenechte to na mně. Já ztracené plány najdu. Splním slib, který jsem dal císaři.“

Isanne počkala, až za Vaderem zapadnou dveře, pak se jízlivě usmála na otce: „Abych nezapomněla, papá, Jeho Veličenstvo je velmi rozladěno selháním bezpečnostního protokolu.“

Ysard se zachmuřil.

Vůbec se mu nelíbil tón, jakým s ním jeho dcera v poslední době mluvila. Její pýcha, podpořená faktem, že se stala oficiální přítelkyní císaře, začínala být nesnesitelná. Navíc se jako otec jen těžko smiřoval se skutečností, že právě ona zahřívá postel znetvořeného starce.

Také Isanne zvážněla. Položila si štíhlý prst na ústa: „Císař očekává, že za celou záležitost přijmeš osobní zodpovědnost.“

Přistoupila k otci. Položila mu paži kolem ramen. Mnohem pevněji než se na dceru sluší, otce objala.

„Už jsem vyvodil důsledky a přijal opatření,“ odsekl Ysard.

Isanne políbila otce na tvář: „Jak chvályhodné, avšak zbytečné. I když jsem svůj šarm rozvinula na plno, nepodařilo se mi císaře uchlácholit.“

Ysardovi se sevřel žaludek. Vůbec si nechtěl představovat, jakými prostředky jeho dcera chlácholí císaře.

Volnou rukou sáhla k pasu. Vtiskla otci do ochablé dlaně odjištěnou zbraň. Špičkou jazyka se lehce dotkla jeho ucha.

„Pomůžu ti, budeš-li chtít.“

Obrátil k ní oči plné slz: „Proč ty, má dcero?“

Jemně mu zvedla ruku se zbraní. Její hlaveň přitiskla otci ke spánku: „Neboj se, vše zůstane v rodině. I tvůj úřad.“

Měkce a jen tak něžně, jak dokáže milující dcera, stiskla spoušť.

 

*     *     *

 

Bershka opatrně položila ruku na poslední příčku žebříčku. Váhavě vykoukla ven z větrací šachty.

„Skara!“ bolestivě přimhouřila oči před oslnivým slunečním svitem. Byla zvyklá na příšeří spodních pater. Zlatý jas ji oslepoval.

Budova Senátu ležela nedaleko. Ale jak se dostat dovnitř?

Copak ji tam pustí?

Opřela se bradou o příčku žebříku, zamyšleně se kousla do hřbetu ruky.

Senátorka Organa.

Senátorka. Takže ženská, jako já, uvažovala.

Ženská ...

Bershka nerozuměla politice. O dění v Senátu se nezajímala. Ji živila ulice, ne pletichy mocných. Ale hloupá nebyla a život tam dole ji hodně naučil. Také ledasco vyslechla od holek v domě mamá Bella Donny, kde pár měsíců pracovala, než ji náladová baba vykopla zpátky na ulici.

Bershka zaplašila staré vzpomínky, vrátila se k současnosti. Senátorka je ženská a ženský vždycky držej spolu. Tak to prostě je.

Rychlým pohybem ze sebe strhala síťované punčošky, hodila je do šachty. Natrhla si halenku s hlubokým výstřihem, urvala knoflík od krátké sukýnky.

Pevně uchopila příčku žebříku. Zavřela oči. Zaklonila se.

„Tak jo, holka, to zvládneš,“ povzbudila sama sebe.

Vší silou udeřila lícní kostí do ocelové tyče. Zaječela, obrátil se jí žaludek. Málem omdlela. Měla co dělat, aby se nepustila žebříku a nezřítila se do propasti pod sebou.

Musela dlouho zhluboka dýchat, aby se vzpamatovala. Hlava jí praskala ve švech, takže modřina bude bezpochyby parádní. Druhou ránu už by nezvládla.

Ještě chvíli musela zhluboka dýchat, než se natolik vzpamatovala, aby se dokázala protáhnout kruhovým otvorem ven na platformu před Senátem.

 

*     *     *

 

„Paní? Slečno? Stůjte, dovnitř nesmíte!“

Senátní stráž Bershce zastoupila cestu, jakmile prošla obrovitými dveřmi.

Dva muži v uniformách znechuceně pohlédli na bosou ženskou s promodralým monoklem pod levým okem oblečenou v roztrhaných šatech.

„Musim mluvit se senátorkou Organou,“ prohlásila Bershka pánovitým tónem. A i když se uvnitř třásla strachy, dokázala dát najevo neústupnost.

Strážní si vyměnili opovržlivý pohled.

„Jděte domů,“ poradil jí jeden z nich lakonicky.

„Čemu říkáš domov?“ odsekla Bershka. „Můj starej je ničema. Mlátí mně. Nutí šlapat chodník. Na fakany mi nedá ani pětník. Jo a taky bere drogy a tahá se s kdejakou fuchtlí.“

Chlapi zakroutili hlavami.

„Mám plný zuby toho, jak se na Coruscantu zachází s ženskejma,“ pokračovala Berschka hlasem plným výčitek. „Pocházim z Alderaanu, to je jiný kafe. Chci domů a ten sviňák mi nedá prachy na lístek.“

Vojáci přistoupili blíž.

„Senátorka na vás nemá čas. Raději odejděte, nebo …“

„Nebo co?“ naježila se Bershka. „To snad nemaj ženský na Coruscantu žádný práva? Nešahej na mě, tupoune!“ zavřískala, když ji chlapi každý z jedné strany pevně popadli, aby ji vyvedli z budovy. Ruce jí zkroutili za zády.

„Pusťte mě!“ ječela, když ji strkali k východu. „Chci mluvit se svojí senátorkou!“

Zapřela se nohama. Mrskala sebou jak lapený králík, až se jí podařilo uvolnit ruku a vlepit jednomu ze strážných poctivou facku. Chlap jí věnoval udivený pohled, zato kolega nezaváhal.

Nacvičeným pohybem sáhl k pasu, aktivoval energetický obušek. Modrým výbojem poslal zmítající se ženu v bezvědomí k zemi.

 

*     *     *

 

Senátorka Leia Organa naposledy pohlédla do zrcadla. Upravila si záhyby na bílém sametovém rouchu, zkontrolovala účes.

Zhluboka se nadechla.

„Tak jo, holka, to zvládneš,“ povzbudila sama sebe.

Jednání, které ji čekalo, nebude vůbec jednoduché. Kdo ví, kolik světů se odváží postavit císaři a kdo ze senátorů bude natolik statečný, aby dokázal hlasovat proti návrhu zrušit Senát. Nakonec vše dopadne tak, že si zrušení dobrovolně odhlasují, pomyslela si trpce.

Ale s jejím hlasem, ať císař nepočítá.

U dveří pracovny zazněl tichý signál. Do místnosti vstoupil jeden z ceremoniářů, kteří uváděli senátory na jejich místa v jednacím sále.

„Vaše Výsosti,“ oslovil princeznu v souladu s protokolem. „Je čas. Jednání za pár minut začíná.“

„Děkuji,“ usmála se Leia zdvořile. „Jsem připravená. Můžeme jít.“

Ceremoniář jí nabídl ruku, společně vyšli do chodby.

„Možná bych vás měl informovat, že došlo k jistému incidentu,“ nadhodil opatrně, když kráčeli po vysokém koberci.

„K jakému incidentu?“

„Do budovy Senátu vnikla jakási žena. Tvrdí, že ji manžel týrá a nutí k prostituci. Prý pochází z Alderaanu. Chtěla s vámi mluvit. Zadržela ji ochranka.“

Leia svraštila obočí. Do začátku zasedání ještě pár minut zbývalo, ale něco v nitru Leiu nabádalo, že by ženu měla bez odkladu vyslechnout.

„Přiveďte ji ke mně. Počkám v pracovně,“ obrátila se zpět.

„Ale, Výsosti, jednání začíná.“

„Až za pár minut, takže si pospěšte,“ řekla tónem, který nepřipouštěl námitky.

 

*     *     *

 

Vojáci postrčili Bershku dopředu. Klopýtla přes práh, málem upadla. Ještě stále byla omámená z rány obuškem, kterou utržila.

„Počkejte venku!“ přikázal vojákům ženský hlas, jenž byl bezpochyby uvyklý velet.

Vojáci srazili paty, zůstali na chodbě. Bershka se tak najednou ocitla sama v jakémsi přepychovém pokoji. Až nyní si všimla mladé dámy se složitým účesem, jež byla oděná v rouchu, které samo o sobě muselo stát majlant.

„Jsem Leia Organa, senátorka Alderaanu,“ řekla dáma. „Proč jste se mnou chtěla mluvit?“

Bershka potřásla hlavou, ale bolest nezaplašila. Rychle se rozhlédla kolem. V životě neviděla tolik drahých věcí shromážděných na jednom místě.

„No já …“ spustila nesouvisle: „ … nejsem z Alderaanu, pocházim z Mos Espy na Tatooine. Přesto s váma musim mluvit.“

Leia vytáhla obočí: „Takže jste lhala?“

Pomalu přešla k pracovnímu stolu. Postavila se tak, aby měla tlačítko bezpečnostního sytému nadosah. Pro jistotu.

„Jo lhala,“ připustila Bershka. „Jeden chlap mi pro vás něco dal.“

Leia mlčela. Začínala být zvědavá, co se z téhle záležitosti vlastně vyklube.

„Máte tady někde záchod?“ zeptala se Bershka zdánlivě mimo jakýkoli smysl předchozího hovoru.

„Jistě, ale …“ Leia zkoumavým pohledem přejela po zubožené ženě: „Kdo vám to udělal?“ prstem pěstěné ruky ukázala na modřinu pod Berschčiným okem.

„Nikdo. Udělala jsem si to sama, abych se k vám dostala. Ale ty svině mi stejně nevěřili. Nemám starýho, co mě tejrá, ani fakany, na který neplatí. Makám ve spodních patrech, chápete?“

Leia tonula ve stále větších rozpacích. Ničemu nerozuměla, přesto kývla: „Chápu, jistě.“

Hlavou ukázala ke dveřím: „Toaleta je vám k dispozici.“

Jenomže za dveřmi čekali vojáci a zpátky k nim se Bershce vážně nechtělo.

„Zpátky nejdu. Stačí, když se votočíte.“

Leia naprázdno otevřela ústa, poslušně se otočila. Za zády vytušila velmi zvláštní pohyby.

U všech čertů, co to tam ta ženská dělá?

Vzápětí si Leia vzpomněla na důležité zasedání, které už určitě začalo. A ona tady marní čas s nějakou pomatenou můrou, co si čechrá ...

Leia se prudce otočila zpět právě v okamžiku, kdy si Bershka rovnala sukýnku.

„Tohle vám mám předat,“ podala princezně lehce olepené pouzdro.

Leia s neskrývaným odporem pohlédla na malý kovový váleček. Raději nedomýšlela, odkud slečna předmět vylovila.

„Ten chlap říkal, že je v tom nová naděje,“ řekla Bershka na vysvětlenou. „A taky byste mi měla zaplatit. Ale levný to nebude ...“

Leia jen dvěma prsty uchopila pouzdro: „Kdo vám to vlastně dal?“ nenechala Bershku domluvit.

„Nevim, ale mluvil s hodně divným přízvukem. Zřítil se z nebe. Šli po něm vojáci a takovej obrovskej chlap s maskou.“

Leia zkameněla: „S maskou?“

„Jo, celej v černym. Vypadal jak smrtka. Jmenoval se nějak vod V.“

Princeznu jako by přimrazili. Její pohled se propadl do prázdna.

„Vader,“ vydechla jméno, jež nahánělo hrůzu i otrlým válečníkům. Nemusela být nadána jasnozřivostí, aby pochopila, že pokud je ženě v patách Lord Vader, pak upatlaný předmět, který drží v ruce, má nejspíš význam galaktických rozměrů.

Chvatně otřela pouzdro kapesníčkem. Schovala ho do záhybů svých šatů. Neměla po ruce přístroj, který by dokázal data ukrytá uvnitř přečíst a odhalit tajemství, ale oni už si s tím technici na Tantive IV poradí.

Stiskla tlačítko intercomu: „Kapitáne Antillesi, připravte korvetu. Odlétáme.“

„Rozkaz, Výsosti,“ vzápětí odpověděl kapitán. „Jak dopadlo jednání?“

„Nevím,“ roztržitě odpověděla Leia. „Myslím, že máme důležitější úkol.“

„Pojďte,“ vybídla Bershku. „Musíme jít. Moc času nám nezbývá.“

 

*     *     *

 

Darth Vader doprovázený jednotkou stormtrooperů vpadl do budovy Senátu. Černý plášť za ním divoce vlál, když nevšímavě prošel kolem stráže.

„Pane?“ vypjali se muži do vzorného pozoru.

„Ustupte,“ netrpělivě mávl rukou, chlapi těžce polkli.

Nepotřeboval se vyptávat. Šel po neviditelné stopě, kterou v toku Síly zanechává lidské vědomí. Cítil, že cíl je blízko. Ale muži z ochranky nebyli obdařeni mocí Síly, a tak jeden z nich přidal do kroku. Statečně hopkal vedle rázujícího Vadera.

„Pane, koho prosím hledáte?“ zavrněl úslužně.

Vader se zastavil. Prudce se otočil, div muže nesmetl: „Děvku!“ zavrčel.

Chlapovi klesla čelist: „Tady? V Senátu? Ale to máte lepší zajít … “ pak mu vše došlo: „Tu, co ji týrá manžel?“ vyhrkl.

Vader si založil ruce v bok. Teď byl zase poněkud zmatený on.

„Jedna tady byla. Asi před hodinou jsme ji zadrželi,“ vysvětloval voják. „Chtěla mluvit se senátorkou Organou.“

Vader pod maskou spokojeně zamručel: „Výborně! Opravdu výborně!“

Tak tohle byla trefa do černého. Rána za milión, jak se říká mezi piloty. A další důvod, aby císař Senát co nejdříve zrušil.

 

*     *     *

 

Leia s Bershkou uháněly chodbou. Právě se chystaly vyběhnout ven na platformu zavěšenou v prostoru nad budovou Senátu, kde čekala Tantive IV, když se za nimi ozvalo:

„Stůjte, jménem císaře jste zatčeny!“

Leia stiskla ovladač dveří, vyběhla ven. Zato Bershka se zastavila. Bála se neposlechnout. Byla zvyklá poslouchat vojáky, když chodili holkám kontrolovat zdravotní knížky.

„Pojďte, rychle!“ houkla Leia přes rameno a dál utíkala k vyklopené nástupní rampě.

Bershka ještě chvíli váhala, než se zase rozeběhla.

„Poslední výzva! Stůjte!“ zaburácel elektronicky zesílený hlas velitele jednotky.

Leia vběhla na rampu. Bershka vtáhla hlavu mezi ramena a utíkala za ní. Ani ona už výzvu neposlechla. K rampě jí zbývalo jen pár kroků.

„Palte!“ přikázal velitel jednotky.

Stormtroopeři pozvedli zbraně. Leia ucítila, jak se jí laserový výboj otřel o límec těžkého pláště. Přikrčila se, doslova skočila do otevřených dveří korvety.

Vzduch za jejími zády proťal bolestný výkřik.

Bershka se prohnula jako tětiva luku, po jejím těle sjížděl jeden blesk za druhým. Další salva ji poslala k zemi, tváří na ocelovou plošinu.

„Ne!“ zaječela Leia. Chtěla se vrhnout zpět, ale kapitán Antilles, který čekal u dveří, ji zadržel. Měl co dělat, aby zmítající se ženu udržel.

„Startujte,“ křikl do komlinku.

„Musíme ji zachránit,“ vřískala Leia, ale sama věděla, že něco takového není možné.

Nástupní rampa se začala zatahovat. Stormtroopeři vyslali za startující lodí několik výstřelů, ale výboje z ručních zbraní nemohli velkou loď navíc chráněnou silovým štítem nijak poškodit.

Korveta se odlepila od platformy právě v okamžiku, kdy na plošinu vkročil Darth Vader. Jeho mohutné tělo se napjalo, znehybněl.

Zůstal stát nad Bershkou, avšak mrtvá žena už pro něj nebyla důležitá. Po několik mechanických nádechů a výdechů zklamaně hleděl za lodí, která zmizela v protrhaných cárech zlatých mraků.

Takže Leia Organa z Alderaanu byla oním spojencem rebélie. Najednou měl zvláštní pocit, něco, co už dlouho nezažil. Jako by spatřil stín ženy, kterou kdysi znal. Ale teď nebyl čas zabývat se pocity.

„Komandére,“ křikl na velitele jednotky. „Potřebuji válečnou loď. Ihned!“

Velitel srazil paty, bleskově se spojil s velitelstvím říšské flotily.

„Pane,“ znovu se obrátil na Vadera, jakmile štáb potvrdil jeho požadavek. „Hvězdný destruktor Avenger je vám k dispozici. Jeho kapitán vás očekává.“

 

*     *     *

 

Princezna Leia seděla sama v kajutě na palubě Tantive IV.

Prázdným pohledem nehleděla na hvězdy za kulatým oknem, ale kamsi skrze ně, možná až na samou hranici bytí, kde duše splývají s věčným polem vesmírné Síly.

Ani netušila, jak se podivná žena jmenovala a proč se rozhodla riskovat život. Chtěla zaplatit, ale skutečně byly za jejím odhodláním jen a jen peníze?

Otázka, na kterou už nikdy nedostane odpověď.

Leia si stáhla z ramen sametový plášť. Zažitými pohyby si začala rozplétat složitě učesané vlasy. Cítila se slabá a unavená. Přemýšlela, jak asi dopadlo jednání Senátu, které zameškala, když v tom vstoupil do kajuty kapitán Antilles.

Při pohledu na rozcuchanou princeznu uhnul pohledem: „Promiňte, Výsosti. Analyzovali jsme data, která jste nám předala.“

Leia vyskočila. Smutek z ní rázem spadl: „Co jste zjistili?“

„Jedná se o plány Hvězdy smrti,“ odpověděl kapitán. „Kompletní nákresy celé bitevní stanice.“

Princezna pootevřela ústa, ochable klesla zpět do polstrované pohovky.

„Takže přece … oni ji staví …“ vydechla přerývaně. „Prý dokáže zničit celé světy …“

Kapitán Antilles se hořce pousmál: „Musíme co nejdříve varovat velení Povstalecké aliance. Obávám se, že nemají proti takové zbrani žádnou šanci.“

Leia přimhouřila oči, vítězně se usmála: „Kdepak kapitáne, mýlíte se. Odvysílejte zprávu, že jim přinášíme novou naději.“

 

 

KONEC