wz


NOVÝ NEPŘÍTEL



Prolog


Poškozený hvězdný destruktor Vengeance se řítil propastnými hlubinami vesmíru. Marně se snažil setřást dva alianční křižníky a tři fregaty, které se za ním hnaly jako smečka rozzuřených psů. Přesto, že dělové věže destruktoru chrlily zelené blesky na všechny strany, pronásledovatelé byli zarputilí. Rozhodnutí nedat raněné kořisti ani tu nejmenší šanci.
Jediným přijatelným výsledkem bylo naprosté zničení protivníka.
Výboje z turbolaserových baterií bušily do ochabujících štítů silou přívalového deště. Smrtícího a nelítostného.
„Admirále, záďový deflector je na dvaceti procentech!“ vykřikl štítový operátor. „A pořád jde dolů!“ oznamoval s narůstající panikou.
Posádka sice byla cvičená zachovávat stoický klid, ale situace, do níž se Vengeance dostal, byla takřka bezvýchodná.
Už ani nebylo třeba dodávat, co se stane, až ukazatel výkonu štítového generátoru klesne na nulu. Až výboje z turbolaserů naplno udeří do motorů. Stačí jediný přesný zásah do iontových agregátů a obrovitý destruktor ve vteřině exploduje.
I s posádkou čítající dva a půl tisíce mužů.
Kapitán Voss Parck se obrátil na velkoadmirála Thrawna. Navenek vypadal klidně, ale objektivní okolnosti nebylo možné ignorovat.
„Pane, neměli bychom kapitulovat?“ hlesl tichým přiškrceným hlasem. „Zachránili bychom tím životy …“
„Vzdát se?“ zněla ostrá odpověď.
Velkoadmirál Thrawn se zvedl z velitelského křesla. Kapitána Parcka si změřil studeným pohledem svých temně rudých očí.
„Kapitulace je nepřípustná,“ zasyčel mrazivě.
Napřed porážka u Endoru a smrt císaře i Lorda Vadera. Pak, o tři roky později, Ysanne Isard nedokázala udržet Coruscant. Endor byl prohrou více morální než vojenskou, ale ztráta Coruscantu, to už byla skutečná katastrofa.
Jenomže Thrawn se s těmi neúspěchy smířit prostě nehodlal. Nesourodá, věčně rozhádaná povstalecká chátra není schopná řídit galaxii. Měl své plány, a statut zajatce souzeného tribunálem složeným z rebelských samozvanců do nich rozhodně nepatřil.
„Ale pane …“ chtěl cosi namítnout Parck, když vtom exploze mnohem silnější než všechny předchozí otřásla ocelovou konstrukcí těžce zkoušené lodi.
„Štíty na nule!“ zavřískal operátor. „Hlavní generátor zničen!“
Zbytečné hlášení. Ta skutečnost byla naprosto zřejmá.
Rozkvílely se sirény, rozblikaly majáky.
Další exploze, další bezchybné zásahy z aliančních baterií. Z přetížených obvodů destruktoru vytryskly spršky jisker. Loď se otřásala, jako by z ní nelítostný obr chtěl vytřepat poslední zbytky utrápené duše.
„Vystřelili torpéda,“ zbledl kapitán Parck. „Torpéda se zaměřila. Připravit na náraz!“
Posádka jako jeden muž opustila svá stanoviště. Každý koukal, čeho by se chytil.
Ze skřípění namáhané konstrukce tuhla krev v žilách. Po povrchu Vengeance se rozběhly kotouče rychle hasnoucích požárů, když torpéda vypálená z fregat udeřila do vnějšího pancéřového pláště.
„Vraťte se na stanoviště, všichni!“ zaburácel Thrawn na demoralizovanou posádku.
Křičel málokdy, ale když už musel zvýšit hlas, nebyl nikdo, kdo by se odvážil neposlechnout, a to ani tváří v tvář jisté smrti.
Na můstku plném kouře a pachu spálené izolace zavládlo zapšklé ticho.
Thrawn se sklonil nad jedním z operátorů.
„Okamžitě přestaňte opětovat palbu. Všechnu energii přesměrujte do hlavního motoru,“ obrátil se na navigátora: „Ihned přejděte do hyperprostoru.“
Věděl, kdy je čas bojovat a kdy čas z boje ustoupit.
Mladému muži se roztřásla brada: „Pane, jsou moc blízko,“ očima střelil skrze velká okna lodního můstku na dotírající nepřátele. „Hrozí, že je strhneme s sebou. Kdyby na vstupu do hyperprostoru došlo ke kolizi …“
Geniální stratég Thrawn semkl rty. S neskrývanou ironií řekl: „Přesně to mám na mysli, poručíku. Přestaňte pochybovat o mém úsudku. Ihned přejděte do hyperprostoru,“ rudé oči se zúžily potlačovanou zlostí: „Splňte rozkaz. Bez prodlení!“


*     *     *


Komodor Matti Eisaku hnala alianční stíhací eskadru vpřed za smrtelně raněnou kořistí.
Neúspěch si nepřipouštěla.
Přesto, že mnohokrát prokázala své schopnosti, podceňovali ji.
Ale teď měla další vítězství na dosah ruky.
Po tomhle úspěchu ji povýšení na admirála prostě nemine. Admirál Ackbar, ani Mon Mothma ji už nebudou moci ignorovat.
„Komodore, přišli o generátor záďových deflectorů. Připravují skok do hyperprostoru,“ oznámil taktický operátor velitelce calamarského křižníku Free Scope.
Mladá žena sevřela mimoděk ruce v pěst. Zato její přísná tvář zůstala téměř nehybná, když se zlověstným důrazem přikázala: „Palte plnou silou. Nesmí uniknout.“
Zelenýma očima blýskla po prvním důstojníkovi: „Přibližte se na minimální vzdálenost. Zabraňte jim v útěku všemi prostředky.“
První důstojník Sareh Ikram se zhrozil: „Komodore, jestli se přiblížíme …“
„Jestli se nepřiblížíme, uprchnou. To nepřipustím. Moje rozkazy jsou jasné!“ zasyčela Eisaku, aby vzápětí s bezmocným vztekem sledovala, jak se druhý z křižníků srazil s poblíž operující fregatou, když se obě plavidla snažila zadržet prchající destruktor.
Rozvlněná brázda prostorového zakřivení způsobená změnami silového pole kolem lodi mizící v hyperprostoru jako obrovitá vývěva nasála alianční plavidla. S nemilosrdnou krutostí je jedno o druhé rozdrtila na prach.
Potupný útěk Vengeance se ve zlomku vteřiny změnil ve spektakulární triumf.
Mrak žhavých trosek z aliančních lodí jen nakrátko ozářil vesmírný prostor. Pak už byl nekonečný hvězdný oceán opět klidný.
Komodor Eisaku se svraštěným obočím dlouze pohlédla do míst, kde zmizel Vengeance.
Ikram raději sklopil zrak, jen kradmo koukl na velitelku. Neřekla nic, ale zarputilý výraz její tváře byl tak výmluvný, až z toho Ikrama zamrazilo.


*     *     *


„Zbytečně jste ztratila tři lodě i s posádkou a imperiální křižník vám unikl,“ shrnul admirál Ackbar výsledek nevydařené honičky do jediné výstižné věty. „Velení není s vaším výkonem spokojeno.“
Hlas tvora, jehož domovem byla více voda než souš, zněl, jako když žába žbluňká u rybníka. Přesto v těch šplouchavých zvucích bylo možné postřehnout náznak ironie.
Vrchní velitel alianční flotily vypadal jako obrovský vypasený kapr, u něhož škodolibá evoluce vyměnila ploutve za čtyři končetiny.
Velkýma rybíma očima si skrze komunikační obrazovku změřil mladou velitelku.
Matti Eisaku se ironicky pousmála: „První vyhrání a tak dále – znáte to, admirále.“
Calamarský velitel se zachmuřil: „Mon Mothma má důvodné obavy, že se v Neznámých regionech chystá něco velmi znepokojivého. Zadržte tu loď i jejího velitele, ať se dozvíme víc. Bohužel vám nemůžu poskytnout další posily. Musíte si vystačit s loděmi, které vám zbyly.“
„Nemějte obavy, admirále, já už si poradím,“ ubezpečila Eisaku.
Ještě stále měla k dispozici jeden těžce vyzbrojený calamarský křižník a dvě útočné fregaty.
Ackbar si sotva znatelně povzdychl: „Nemáme tušení, kdo imperiální lodi velí, ale jeho schopnosti není rozumné podceňovat.“
Eisaku se podrážděně zamračila: „Měl štěstí,“ zavrčela, ale sama dobře věděla, že velitel destruktoru bude podle všeho obdařen i něčím víc než pouhým štěstím.
Ackbar ještě více protáhl kapří tlamičku, když mlaskavě pronesl: „Pak mi nezbývá, než i vám popřát hodně štěstí a – ať vás provází Síla, komodore.“


I.


„Vstupte,“ přikázal velkoadmirál Thrawn do setmělého ticha své pracovny. Jen mírně pootočil hlavu ke dveřím, jimiž vstoupil kapitán Parck.
Thrawn neodvrátil oči od hvězd za oknem, když řekl: „Podejte hlášení. Jaké jsou škody?“
„Iontový motor je poškozen, přišli jsme o generátor štítu a …“
„… a hyperprostorový skok, který jsme mohli provést, měřil sotva několik parseků,“ přerušil hlášení s vševědoucím úsměškem Thrawn. „Takže, povstalecká eskadra je nám stále v patách. Je jen otázkou času, kdy nás znovu objeví.“
Parck rozpačitě přešlápl: „Loď nutně potřebuje opravu. Nacházíme se nedaleko soustavy Yowerin,“ dodal, jako by bývalému veliteli mapovacích misí Thrawnovi mělo být naprosto zřejmé, kde se nalézají.
„Mělo by mi to něco říkat?“ otázal se velkoadmirál s ironií. Naprosto přesně vystihl kapitánův předpoklad.
„Nechtěl jsem vás zkoušet,“ odtušil Parck.
Podal Thrawnovi datapad s mapou okolního prostoru.
„Na centrální planetě systému je hvězdný přístav a orbitální doky,“ pokračoval kapitán. „Jde o jednu z těch soustav, které se dosud nepřiklonily ani k Alianci, ani ke zbytkům Impéria.“
Thrawn se zamyslel jen krátce: „Dobrá, pak nastavte kurz Yowerin. Uvidíme, jak pohostinní umí být.“
Parck se otočil na patě, chtěl odejít. Avšak Thrawn ho ještě pozdržel.
„Jaká je nálada mezi posádkou?“
Kapitán se kousl do rtu.
„Mám na mysli zejména muže, kteří měli službu na můstku,“ upřesnil Thrawn.
Parck před pronikavým pohledem velkoadmirálových rudých očí sklopil zrak. „Přijměte mou omluvu, pane. Již nikdy nebudu pochybovat o vašem úsudku,“ slíbil provinile.
„Jistě, že nebudete,“ přisvědčil Thrawn chladně. Věděl, že ledový klid je mnohdy účinnější než okázalý výbuch.
„Dovolte mi odejít, pane,“ srazil Parck paty.
Thrawn si ještě okamžik vychutnával jeho nepříjemné pocity, než kapitána propustil. Když Parck odešel, aktivoval v prostoru pracovny třírozměrný hologram.
Zavřel oči, jako by se oddával meditaci. Pak je zase pomalu otevřel.
Konečky modrých prstů se opatrně dotkl mihotavé projekce obrazu mladinké nymfy. Pohladil dívku po rameni.
Nahá seděla na břehu jezírka. Malým hřebínkem si zamyšleně česala vlasy, na kterých se leskly stříbřité krůpěje ranní rosy. Jemnými, překrásně modelovanými rty se usmívala. Očima, napůl zastřenýma spánkem, se nedívala na svůj odraz v zrcadle vodní hladiny, ale kamsi do prázdna.
Možná její úsměv i zasněný pohled patřily umělci, který dokonalé dílo vytvořil, možná někomu úplně jinému, kdo měl teprve přijít.
Thrawn úsměv opětoval, avšak její pohled se zachytit nesnažil. Pro jistotu.


*     *     *


Pohádkově bohatý majitel syndikátu provozujícího loděnice na Yowerinu, Sip’an Buqabi se doslova tetelil radostným očekáváním. Čtvrtletní inspekce orbitálních doků patřila k jeho oblíbeným kratochvílím.
Shledával ji nadmíru vítaným zpestřením jinak vcelku nudného života na ospalém okraji bývalého Impéria.
S dětinskou radostí klusal rozlehlým prostorem doků, následován několikačlennou suitou podřízených. Na všechny strany rozdával rady i ponaučení, blahosklonné úsměvy i pokárání.
Ovšem zlatý hřeb příjemného dne syndika teprve čekal.
Slavnostní oběd za účasti rozkošné dámské obsluhy.
Právě se chystal usednout k nazdobené tabuli, když do jídelního salónu vpadl rozrušený pobočník.
Přistoupil těsně k šéfovi, cosi zmateného mu špital do ucha.
Syndik Buqabi, aby si vše ujasnil, shrnul nepřehledný výklad do jediné otázky: „Poškozený imperiální destruktor žádá o vstup do přístavu?“
Pobočník vyplašeně přikývl. „Požadují opravu, jinak …“
Buqabi vytáhl obočí: „Jinak?“
Pobočník se kousl do rtu: „Dobré vztahy jsou prý i v našem zájmu.“
Buqabi zrakem spočinul na míse s ovocem. Na doposud nadmíru příjemný den padl stín tušených nepříjemností. „To tedy jsou,“ zamumlal si spíše pro sebe.
Avšak bystrý pobočník si jeho postoj vcelku správně vyložil, jako příkaz požadavky nezvaných návštěvníků bezezbytku splnit.


*     *     *


Kam oko dohlédlo, táhl se orbitální dok.
Členitá struktura chráněná před nepřátelským prostředím vesmíru neviditelnou membránou silového pole.
Fascinující místo.
A stejně fascinující byl i manévr, kterým lodivod naprosto suverénně navedl gigantický Vengeance do jeho útrob. Loď spočinula v doku na centimetr přesně. Tiché předení manévrovacích motorů ztichlo. Ocelového obra se s ostrým zasyčením zmocnily energetické kotevní úchyty.
Velkoadmirál Thrawn sledoval celý manévr z lávky klenoucí se vysoko nad prostorem doku. Byl to neobvyklý zážitek, hledět zpříma na nástavbu lodního můstku, zatímco příď a povrch křižníku se ztrácely v propastné hloubce pod jeho nohama.
„Obával jsem se svěřit loď vašim lidem, ale vidím, že moje váhání bylo zbytečné,“ zdvořile se usmál na syndika Buqabiho. Hlavou naznačil úklonu plnou opravdového uznání.
Syndik se také mírně uklonil. Rozpačitě zašveholil: „Zpravidla opravujeme jen nákladní lodě, přesto věřím, že budete s naší prací spokojen. To víte, civilní přístav …“
Admirál přimhouřil oči: „Opravdu pouze civilní?“
„Máme jen pár corelliánských korvet kvůli ochraně konvojů před pašeráky,“ ohradil se Buqabi a rychle dodal: „Doufejte, že ten, kdo vám poškodil loď, také ztratil vaši stopu.“
Thrawn pohledem doslova přimrazil syndika k mostovce lávky. „Utajení naší přítomnosti je také ve vašem zájmu. Nebo se mýlím?“
Buqabi se ještě více přihrbil. Rozpačitě přešlápl. Byl zvyklý vyjednávat s nejrůznějšími existencemi, ale důstojník v nesnázích disponující těžce ozbrojenou válečnou lodí v něm přece jen budil oprávněné obavy.
Navíc z opakovaných narážek, co všechno je v jeho zájmu, mu začínalo být nedobře po těle. V neupřímném úsměvu vycenil na Thrawna zuby: „Bezpochyby bude lépe, když celou záležitost projednáme na příhodnějším místě.“
„Bezpochyby,“ zopakoval velkoadmirál s nádechem ironie. „A bezpochyby vše dopadne k mé plné spokojenosti.“


*     *     *


Komodor Matti Eisaku blýskala očima přes rameno poručíka Ikrama, když společně zkoumali mapu okolního hvězdného prostoru.
„Nevěřím, že utekli daleko,“ přemýšlela nahlas. „Několik parseků, víc ne.“
„I tak bychom museli prohledat hodně světů.“
Představa, jak se kvůli jednomu zapomenutému imperiálnímu destruktoru harcují od planety k planetě, Ikrama naplňovala opravdovou nechutí. „Nebylo by lepší počkat, až se sami objeví, a pak udeřit? Věčně se skrývat nebudou.“
„Věčně ne, ale dost dlouho na to, aby stačili loď opravit,“ zvažovala Eisaku. „Zajímalo by mě, kdo té lodi velí.“
„Nejspíš nějaký zapomenutý hrdina,“ odtušil Ikram ironicky.
„Pohrobek Impéria,“ ušklíbla se Eisaku. Pak zvážněla: „Ale podceňovat ho nesmíme. V tom má Ackbar pravdu.“
Náhle zabodla prst do displeje s mapou: „Tady budou, v loděnicích na Yowerinu.“
Ikram rychle vyhledal údaje z databáze: „Civilní přístav, zřejmě neutrální. Tam nemůžeme zaútočit.“
Eisaku kontrovala: „Zaútočit ne, ale vylákat škodnou z nory ano. Nastavte kurz Yowerin,“ přikázala. „A nesnažte se skrývat. Naopak. Chci, aby o nás věděl, co nejdřív. Dokud má loď v opravě.“
V hlavě se jí zrodil plán. Nijak komplikovaný, přesto věřila, že nadmíru účinný.
„Vysílejte na všechny strany kódované zprávy, jako bychom komunikovali s dalšími křižníky. Použijte starší kód, který už imperiálové rozluštili. Musí dospět k názoru, že nám Mon Mothma poslala posily. Nezbude mu, než se vzdát.“
„Co když na to neskočí?“ zapochyboval Ikram.
„Ale skočí,“ ubezpečila ho Eisaku. „Bude mít zprávy z opravdu důvěryhodných zdrojů,“ dodala velmi mnohoznačným tónem.


II.


„Co jsem mohl dělat?“ rozhodil syndik Buqabi rukama. „Ignorovali hraniční bóje i výstražný signál. Jediné, jak mohu vyjádřit nelibost, je dát jim pokutu. Zaplatí nejvyšší sazbu.“
„Tak nejvyšší sazbu, jak brutální!“
Vždy rezervovaný Thrawn zuřil. Jeho rudé oči žhnuly jen těžko potlačovaným hněvem. Nemíval násilnické sklony, ale právě teď by syndika nejraději bez milosti zaškrtil.
Byly situace, a toto byla jedna z nich, kdy upřímně litoval, že není obdařen vražednými schopnostmi zesnulého Lorda Vadera.
Opravy Vengeance ještě pořádně nezačaly, a kolem doků již kroužily zbytky rebelské stíhací eskadry. Navíc, nikdo nedokáže předpovědět, jak dlouho bude trvat, než rebelové pošlou posily. V jistých otázkách dokáže být jejich jinak rozhádané velení neuvěřitelně pružné a jednotné.
„Nedisponujeme žádnými zbraněmi,“ ošíval se Buqabi. „Jsme civilní …“
„ … neutrální přístav,“ dokončil Thrawn sarkasticky. „Já vím. Proto by mělo být i ve vašem zájmu, aby v soustavě nedošlo ke střetu velkých lodí. Nebo snad chcete, aby umírali civilisté?“
Buqabimu zaskočilo. Už zase ty výhružné zmínky o vlastních zájmech.
„Proč by měli umírat civilisté?“ kuckal pochybovačně.
Rozvzteklený Thrawn se postavil těsně před syndika. Rudé oči se změnily ve dvě uzounké štěrbiny.
„Stačí jediná chybně zaměřená salva z mých turbolaserových baterií a budete překreslovat mapy,“ zasyčel bývalý kartograf.
Buqabi nasadil výraz nespravedlivě pronásledovaného štvance. A i když se snažil mluvit co nejklidněji, hlas se mu třásl: „Dobrá, admirále, udělám, co je v mých silách, abych zajistil hladký průběh oprav i váš odlet. Pohrozím celními sankcemi vůči aliančním lodím i protestem v Senátu. Doufejte, že to postačí.“
Thrawn se usmál: „Doufat, syndiku, budeme společně. Na to, prosím, nezapomínejte.“


*     *     *


„Samozřejmě, zlatíčko, že všechna moje děvčata mají zdravotní knížku!“ důrazně se ohradila madam Marguerite Aselle, majitelka vyhlášeného yowerinského nevěstince Růžový pantoflíček.
„A co se kapacity týče, zvládly jsme už horší nápor, než vaše tři lodičky!“ mávla rukou s dlouhými, oslnivě rudými nehty. „To bejvávaly šichty, když tady přistál Executor. Holky jely na tři směny a furt to bylo málo,“ dodala s nostalgickým povzdychem. „Lord Vader, ať mu věčné světlo svítí, vždy dbal na kvalitu.“
Decentně smrkla do batistového kapesníčku, jímž si pak opatrně osušila oči pokryté tak vysokou vrstvou blýskavého líčidla, že je sotva držela otevřené. V zrcátku tvaru roztomilého srdíčka, které vylovila z fialové, zlatem vyšívané taštičky, zkontrolovala, zda si přece jen nerozmazala výrazné oční linky.
Komodor Eisaku se jen stěží ovládla, aby nevyprskla smíchy. Představa Darth Vadera, jak starostlivě dbá na kvalitu služeb pro nedočkavou imperiální soldatesku, ji upřímně pobavila.
„Pak zajisté pochopíte, že i já chci posádce dopřát kvalitní odpočinek. Neměla jsem v úmyslu vás svými dotazy urazit,“ řekla Eisaku se smířlivým úsměvem. „Velitel se musí starat o …“
„Ale jděte,“ přerušila ji madame Aselle, přičemž shovívavě našpulila masité rty. Rtěnka, kterou v hojnosti použila, byla stejně krvavě rudá, jako její nehty.
„K dispozici máme dívky z Corellie, Rylothu, Tibrinu,“ zalamovala jeden prst za druhým, až by dala dohromady podrobný atlas ras z celé galaxie. „Dokonce před nedávnem k nám přišla jedna chisská kráska ze Csilly. Dívka z lepší rodiny,“ laškovně mrkla nalíčeným okem. „Zkrátka každý si přijde na své. Drahoušku, není přání, které by děvčata madam Aselle nedokázala splnit.“
Eisaku se zvedla z rozviklané židle. Kritickým pohledem přelétla na mnoha místech odchlíplé tapety s vyrudlým vzorečkem buclatých amorků. Navzdory sebevědomým proklamacím své majitelky, měl Růžový pantoflíček největší rozkvět dávno za sebou.
„Jste velmi laskavá,“ řekla Eisaku. Udržet vážnou tvář ji stálo hodně sil. „Ovšem nepůjde jen o tři lodičky,“ mírně ztišila hlas.
Bylo zřejmé, že hodlá madam zasvětit do velmi tajných plánů. „Čistě mezi námi – čekáme posily. Dvě, možná tři další válečné lodě.“
Marguerite Aselle vykulila oči.
Eisaku nasadila mnohoznačný výraz: „Nemluvím o nějakých korvetách s pár stovkami mužů na palubě, ale o velkých útočných fregatách a možná,“ významně přimhouřila zelené oči, „také o křižnících. Doufám, že váš personál bude řádně připraven.“
S těmi slovy Eisaku srazila paty a bez dalších slov vypochodovala z uvítacího salónku omšelého nevěstince.
Madam Aselle klesla brada. Roztřesenou rukou nahmatala broušenou karafu. Otevřela uzávěr. S přeléváním obsahu do skleničky se nezdržovala. Zhluboka se napila přímo z láhve. Pak hlasem ostrým jako tovární siréna zavřískala: „Giselle! Giselle!!“
Rozcuchaná černovláska v růžovém korzetu a bílých krajkových punčoškách s umně zaštupovanou dírou na kolínku nahlédla přes zábradlí ochozu nad vstupní halou.
„Mamá volala?“ zašveholila vysokou fistulkou.
„Giselle, zlatíčko, okamžitě se spoj s tou mrchou Pivoine z šestnáctýho okresu. Jak já tu babu vydřidušskou nesnáším. Co si její holky účtujou za noc, to by si nenapočítal ani neimodiánskej lichvář,“ zaúpěla k netečným nebesům. „Ale, holka, co nám zbejvá?“ zadýchaně si odfrkla jako by právě složila hromadu zmraženého karbonitu. „Samy tenhle nával prostě nezvládnem.“


*     *     *


„Takže děvky mají pohotovost,“ zasyčel Thrawn.
Zamyšleně hleděl na projekci nahé nymfy, jež se za ranního kuropění česala u jezírka. Zlehka se dotýkal rozpuštěných vlasů podmanivé krásky, avšak jejímu zasněnému pohledu se s neutuchající opatrností vyhýbal. Dával si bedlivý pozor, aby ani jednou nestanul v zorném úhlu jejích překrásných očí.
„Nejen děvky,“ přešlápl u dveří admirálovy pracovny kapitán Parck.
Nebylo mu dvakrát příjemné, když se velkoadmirál během pracovních rozhovorů kochal uměleckými díly. Zejména, když šlo o akty.
Vlastně celá Thrawnova pracovna vypadala více jako umělecká galerie, než kajuta velitele válečné lodi. Nebýt velkého pracovního stolu s mnoha displeji, obával by se Parck, že byl omylem teleportován doprostřed muzejních sbírek.
Thrawn, jako by vytušil kapitánovy rozpaky, ještě okamžik hleděl na projekci, jejíž krása ho fascinovala, než hologram vypnul.
„Také hospody zvýšily objednávky proviantu i stanice s palivem pro lodní reaktory se předzásobila,“ pokračoval Parck. „Místní ochranka znásobuje hlídky, obává se výtržností. Rozkřiklo se, že rebelská flotila čeká posily. Pět velkých křižníků.“
„Jenom pět? Očekával bych jich minimálně deset,“ uštěpačně utrousil Thrawn. „Chápu, že místní občané jsou znepokojeni. Rvačky opilé pakáže pod okny nejsou příjemnou záležitostí. Zůstaňte při zemi, kapitáne, snad byste těm nesmyslům nevěřil.“
„Nesmyslům?“ vytáhl obočí Parck. „Komunikační centrála zachytila vysílání. Rebelové čile vysílají s dalšími loděmi. O radiový klid se ani nesnaží.“
„Ukažte?“
Thrawn vstal z otočného křesla potaženého jemnou černou kůží. Převzal od kapitána datapad s podrobnými údaji.
„Nesnaží se vysílání utajit a přitom používají starší, dávno rozluštěný kód,“ mumlal si pro sebe. „A místní hochštaplér,“ měl na mysli syndika Buqabiho, „podle všeho nehnul prstem.“
Kapitán si povzdychl: „A nejspíš ani nehne. Dokonce povolil rebelským důstojníkům vstup na základnu. Hraje na všechny strany, nechce se dostat do potíží.“
„Jenomže takhle bude mít problémy mnohem větší,“ řekl Thrawn tónem, který Buqabimu věstil vskutku neblahou budoucnost.
„Podívejte,“ přistrčil Parckovi datapad zpátky před oči. „Vysílání je pouze jednosměrné, nikdo neodpovídá. Navíc v kódování, které naši kryptografové dávno rozluštili. Rebelové chtějí, abychom jim rozuměli. Lovec chce vyhnat zraněnou kořist z úkrytu.“
Kapitán se zachmuřil: „Na lodě, které tam venku mají, naše palebná síla stačí, ale pokud skutečně dostanou posily, karta se obrátí.“
Thrawn se zamyslel, ale jen na okamžik. Parckovi bylo na první pohled jasné, že velkoadmirál už má zase plán, jak vše vyřešit.
„Pak je naší milou povinností jejich přání zavčasu vyhovět,“ jízlivě se ušklíbl Thrawn. Jeho pověstná trpělivost právě stanula na hranici svých možností. „Vyhlaste bojovou pohotovost. Vyplouváme!“
„Pane?! Dovoluji si vás upozornit, že opravy dosud nebyly dokončeny.“
Kapitán se nadechl k dalšímu projevu, avšak velkoadmirál vztyčil modrý ukazovák a Parck zmlkl uprostřed věty. Thrawnovy rudé oči teď žhnuly jako dva rozpálené uhlíky.
Nepříjemně se pousmál: „Kapitáne, nedělejte stejnou chybu jako rebelové,“ napomenul Parcka. „Zůstaňte věrný svému slibu a nepodceňujte mne.“


*     *     *


Syndik Buqabi se právě chystal ulehnout, když byl poctěn nečekanou návštěvou.
„Admirále?“ překvapeně vykoukl ze saténových peřin. „Kdo vás sem pustil?“
„Velkoadmirále,“ opravil ho Thrawn se zdvořilým úsměvem.
Buqabi dal rozladěným pohledem najevo nelibost. Tohle bude muset se služebnictvem opravdu důrazně projednat. Avšak při pohledu na ozbrojenou eskortu stormtrooperů, která vpochodovala do komnaty za Thrawnem, se svého úmyslu vzdal.
Dva ozbrojenci se postavili vedle dveří, další zůstali stát v koridoru.
„Dlouho se nezdržím,“ ubezpečil syndika velkoadmirál. Upřeně se zadíval na vzdutou deku vedle Buqabiho. „Mohli bychom si promluvit o samotě?“
Syndik sebou trhnul, nervózním pošťuchováním vyhnal zpod peřiny twi’leckou holku. Thrawn diskrétně sklopil zrak, když si slečna upravovala vykasanou hedvábnou košilku s blankytnými volánky.
Galantně nabídl dámě ruku. „Odpusťte mi, prosím, že jsem vám pokazil večer,“ zapředl hlubokým hlasem.
Důstojně vyprovodil dívku, která na jeho bílé uniformě se zlatými výložkami mohla oči nechat, ze dveří. Bezděky přitom pohladil její dva svůdně se pohupující hlavové výběžky lekku. Kdyby byl Twi’lekem namísto Chissem, právě teď by skončil v nezvladatelné extázi. Takhle jen potěšeně ocenil zdařilé dílo nevyzpytatelné evoluce.
„Tak co chcete?“ nevrle se na posteli zavrtěl Buqabi. Velkoadmirálův neskrývaný zájem o jeho mazlíčka mu neunikl.
Očima zatěkal po místnosti, ale aksamitový župan hledal marně. Pozice sedícího huttského slimáka nebyla z nejdůstojnějších, ale nakonec mu nic jiného nezbylo. Přece se nebude před tím nezdvořákem producírovat v pyžamu.
„Nemohlo to počkat do rána, velkoadmirále? Ostatně, nechtěl jste mluvit o samotě?“ naštvaně si změřil ozbrojence u dveří. Jeho obvyklá zdvořilost se vytratila.
„To je v pořádku,“ ujistil ho Thrawn.
Aniž by byl vyzván, rozšafně se usadil do pohodlného křesla v rohu místnosti. Dlaní přejel po jeho potahu z vypalovaného sametu. Kritickým zrakem přehlédl zařízení ložnice. Zaujalo ho zejména zlaté obložení stěn kombinované s intarziemi z vonného santalového dřeva.
Opulentní nevkus, pomyslel si kysele, zatímco nahlas řekl: „Přišel jsem vás požádat o laskavost.“
Buqabi se jízlivě zakřenil: „Čím mohu sloužit? Jestli chcete tu holku, je vaše, ale kvůli tomu jste sem nemusel vpadnout uprostřed noci s ozbrojenou eskortou.“
Thrawn s hraným údivem protáhl obličej: „Oceňuji vaši velkorysou nabídku. Dáma je zajisté pozoruhodná, avšak mé přání je mnohem skromnější, řekl bych. Postačí, když mi poskytnete civilní transport pro dva a půl tisíce mužů.“


III.


Matti Eisaku neklidně přecházela po můstku robusního calamarského křižníku Free Scope.
Čas se nesnesitelně vlekl.
Minuty se zdály být hodinami a hodiny dny.
Navzdory fámě o blížících se posilách, zůstával prostor loděnic dokonale klidný a nic nenasvědčovalo tomu, že by v nejbližší době mělo být něco jinak.
Gigantický Vengeance dále dlel na kotvách v opravárenském doku, bezpečně chráněný neviditelnou bublinou silového štítu i obecně uznávanou nedotknutelností obchodní společnosti. Kolem něj se rojily světlušky čile pracujících servisních droidů.
Rozhodně nevypadal, že by hodlal v nejbližší době vyplout.
Pozornost senzorů Free Scope i jeho posádky náhle upoutala corelliánská korveta s výsostnými znaky syndikátu. Odpoutala se z gravitačních úvazů a se vzrůstající rychlostí zamířila k majákovým bójím vymezujícím hranice sektoru.
Za ní se, poslušně jako kuřátka za kvočnou, seřadilo pět automaticky řízených nákladních kontejnerů. Konvoj uzavírala další obranná korveta.
„Obchodní konvoj,“ oznámil první důstojník Ikram.
Komodor Eisaku zamyšleně pokývala hlavou. Skrze průzory můstku sledovala plavidla, která v předpisové vzdálenosti míjela válečné lodě vyčkávající na stacionární dráze nad základnou.
„Proskenujte je, pro jistotu,“ přikázala.
Vzápětí paprsek prostorového skeneru olízl vnější pláště transportérů.
„Mají aktivované štíty. Snímání je rušeno. Chrání si obchodní tajemství,“ vysvětloval Ikram. „Museli bychom mít platný celní kód, abychom je mohli zkontrolovat.“
Vedoucí korveta začala nabírat rychlost. Vzápětí skočila do hyperprostoru, postupně následovaná všemi nákladními kontejnery.
Druhá korveta se však zpozdila. Zdálo se, že její posádka má se skokem do hyperprostoru nějaký problém. Namodralý jas záďových trysek na okamžik zesílil, aby vzápětí zeslábl na minimální intenzitu.
Eisaku zaraženě svraštila obočí. Něco ji napadlo. Nebyla to konkrétní myšlenka, spíš jakýsi beztvarý pocit, podivné varování kdesi hluboko pod prahem uvědomělého vnímání.
Něco nebylo tak, jak mělo být. Ale co jen to bylo?
Než stačila Eisaku úvahu dokončit, proťalo ovzduší můstku vřískání sirén, rozblikaly se majáky bojového poplachu.
„Štíty!“ zaječel Ikram. „Imperiální destruktor v kolizním kurzu! Palte všemi prostředky!“


*     *     *


Mohutný Vengeance vyrazil z doku jako vystřelený z praku. Po jeho ocelově šedém povrchu se rozeběhly barevné ohníčky energetických výbojů ze zpřetrhaných kotevních úchytů.
Jedinou, dobře mířenou salvou z turbolaserových baterií rozmetal na prach generátor silového pole, které uzavíralo prostor doku.
S bezohlednou razancí splašeného kraba se vyřítil zádí napřed vstříc alianční flotile. Zběsilým výkrutem zaměřil svou příď ježící se stovkami palebných stanovišť na nepřátelské lodě.
Free Scope i obě fregaty doslova zmizely v klubku ohnivých jazyků.
„Úhybný manévr, motory zpětný chod! Opětujte palbu!“ vřískala komodor Eisaku rozkazy jeden za druhým. Stůj co stůj musela zabránit kolizi.
„Strojovno, posilte štíty!“ přidal se Ikram.
Ze zádi dolehlo na můstek kvílení manévrovacích motorů naplno zabírajících v reverzním módu. Tři štítové generátory vibrovaly hlubokofrekvenčním hučením, dělové věže chrlily na blížícího se nepřítele jednu salvu za druhou.
Přetížená konstrukce Free Scope sténala námahou. Loď i dokonale zaskočená posádka se ocitly na hranici svých možností. Lépe na tom nebyly ani obě alianční fregaty. Palebná síla imperiálního destruktoru byla zničující. Posádky útočných stanovišť teď pracovaly s horečným nasazením zrychleného hodinového stroje.
„Nabít torpédomety,“ přikazoval Ikram.
„Ne, ruším rozkaz!“ vykřikla Eisaku.
„Důvod?“ palubní důstojník nedokázal ovládnout nelibost.
„Chci toho parchanta živého,“ štěkla velitelka na vysvětlenou.
Jediným skokem byla u komunikační konzole. Neurvalým pohybem odstrčila operátora. „Všem lodím – přesměrujte veškerou energii do iontových zbraní,“ zařvala do komlinku. „Opakuji, ochromte tu loď. Palte jenom z iontových děl!“
Turbolasery pohasly.
Doposud černý vesmír křižovaný zelenými blesky zmodral.
Vengeance zahalil jedovatě blankytný opar. Energií přehlcené systémy destruktoru začaly selhávat. Jeho štíty šly rychle dolů, dělové věže zmlkly. Z přeblikávajících světel za okny mohutných nástaveb bylo zřejmé, že kolísá i podpora života.
Sebevědomý imperiální křižník se náhle vznášel uprostřed vesmíru bezmocný jako leklá ryba. A kdyby v hvězdném oceánu existovalo nějaké nahoru, pak by se tím směrem nejspíš břichem obrátil.
„Zastavte palbu,“ přikázala zadýchaná Eisaku.
Teprve nyní si uvědomila bolestivý tepot krve ve spáncích. Odhrnula si z čela pramen vlasů uvolněný z přísného účesu.
„Zkusíme je zavolat?“ navrhl Ikram. Také on vypadal, že právě zdolal nejvyšší horu galaxie.
Eisaku souhlasně přikývla. Komunikační důstojník stiskl ovladače, vyslal kontaktní signál.
Poprvé, podruhé a čistě pro formu i potřetí.
Tázavě se ohlédl na Eisaku: „Komodore, neodpovídají.“
„Zřejmě jim vůbec nic nefunguje,“ zareagoval Ikram.
Eisaku se sebejistě pousmála: „Takže, připravte výsadek. Poručíku Ikrame, můstek je váš.“


*     *     *


Malý transportní modul se jako drobný parazit přisál k vnějšímu tlakovému uzávěru těsně pod mohutným můstkem ochromeného Vengeance.
Ozvalo se zasyčení, poklop se otevřel. Do přechodové komory bleskově vyskákali po zuby ozbrojení výsadkáři. Protáhli se úzkým průlezem, vstoupili na palubu imperiálního křižníku.
V očekávání útoku ostražitě postupovali jeho chodbami. Avšak bojovat nebylo s kým.
Všechny vnitřní prostory byly podivně prázdné a tiché, jen tu a tam ozařované mdlým světlem nouzového osvětlení. Stejně mrtvé, jako paralyzované lodní systémy.
Vojáci v aliančních uniformách si vyměňovali pohledy plné zmatených obav. Navzdory té všeobsažné prázdnotě s obezřetností nahlíželi za rohy spletitých chodeb. Jistili jeden druhého, když otvírali uzavřené dveře. Ale kamkoli vstoupili, nalezli to samé.
Prázdnotu a mrtvý klid lodi, kterou posádka navždy opustila.
Matti Eisaku se zlou předtuchou vkročila do řídicí centrály.
Velitel výsadku podal hlášení: „Komodore, můstek zajištěn. Loď proskenována. Nenalezeny žádné formy života.“
Eisaku zatajila dech. „Takže všechno, celý ten útok, řídil automat?“
Komandér jí pokynul k jednomu z displejů palubního počítače: „Útok byl předem naprogramován. Jeho cílem nebylo nás zničit. Nejspíš jen chtěli odvést naši pozornost …“
„Aby stačili evakuovat posádku,“ dokončila Eisaku. Očima zatěkala po prázdném můstku, až se skrze velké okno v jeho čele zadívala do míst, kde zmizel nákladní konvoj. „Zatracenej parchant,“ ulevila si s bezmocným vztekem.
Za krkem se jí usadilo děsivé tušení, či spíše jistota, že právě dobrovolně vlezli do nastražené pasti. Dříve, než stačila vyslovit své poznání nahlas, vpadl na můstek jeden z členů výsadku.
„Komodore, pojďte sem,“ vyrazil překotně. „Tohle musíte vidět!“
Eisaku se obrátila na komandéra: „Zkontrolujte lodní systémy, zda nejsou nastaveny na autodestrukci. V případě jakýchkoli pochybností, okamžitě stáhněte výsadek.“


*     *     *


Zvenčí vypadaly jako obyčejné ocelové dveře.
Z druhé strany byly ozdobeny vkusným obložením ze vzácného, do hedvábného lesku opracovaného dřeva.
Místnost, která se za nimi rozkládala, byla stejně bizarní, jako neuvěřitelná. Zařízená s nevídaným luxusem a elegancí. Vyplněná rozměrnými plastikami a velkými obrazy stejně, jako drobnými artefakty. Její snovou atmosféru jemně doplňovala nevtíravá, květinová vůně a tichá podmanivá hudba.
Komodor Matti Eisaku vstoupila do pracovny velkoadmirála Thrawna.
Na zlomek vteřiny zapochybovala, zda se nestala obětí klamu, zda se opravdu ještě stále nachází na palubě válečné lodi. Široce otevřenýma očima se rozhlédla kolem. Vyměnila si ohromený pohled s vojákem, který zůstal stát na prahu dveří.
„Myslím, že nastal čas, abychom se konečně seznámili.“
Eisaku sebou trhla, prudce se otočila za hlubokým kultivovaným hlasem, který ji oslovil. Tím jediným pohybem stanula tváří v tvář hologramu vysokého muže s modrou pletí a rudě žhnoucíma očima. Oblečený byl v bílé, naprosto dokonalé uniformě se zlatými výložkami. Na jeho úzkých rtech pohrával nevýrazný úsměv.
Eisaku podvědomě couvla o krok.
Voják u dveří pozvedl zbraň, ale velitelka ho vztyčenou dlaní zarazila.
„Velkoadmirál … ?“ vydechla a hologram dokončil za ni: „ … Mitth'raw'nuruodo, avšak zkrácená verze Thrawn postačí. Vítejte, komodore, na palubě mé vlajkové lodi.“
Hlavou naznačil dámě uměřenou úklonu.
Eisaku pootevřela ústa: „Kde jste teď?“
Skutečnost, že ji poražený velkoadmirál vítá na palubě své pokořené lodi a ještě ke všemu jí prokazuje úctu, nakrátko vyvedla Eisaku z míry, ale rychle se vzpamatovala. „Nevěřím, že jste zde nechal tohle všechno,“ rukama opsala okolní neskutečný prostor, „a utekl od svých sbírek jako malý kluk. Ty předměty přece musí mít nevyčíslitelnou hodnotu.“
Thrawn se pousmál. Dobře pochopila, na jako strunu zahrát.
„Jsou to jen kopie,“ odvětil s nadhledem. „Originály mám, pochopitelně, uložené na mnohem bezpečnějším místě.“
Eisaku zamrkala. Srdce jí teď tlouklo až v krku. Z toho chlapa a jeho uhlazeného projevu jí šel mráz po zádech.
Ale pokud není schovaný tady někde na lodi, tak kde je? Konvoj přece zmizel v hyperprostoru.
„Přesto,“ pokračoval Thrawn stále stejným vyrovnaným hlasem, „jsem zde byl nucen jeden originál zanechat. Když dovolíte, bude mi potěšením ho věnovat právě vám.“
Uprostřed pracovny se rozzářil další hologram.
Mlhavý obraz zasněné nymfy u jezírka.
Eisaku se potměšile ušklíbla na třírozměrnou projekci nahé dívky: „Obávám se, velkoadmirále, že nejsem sto ocenit ženskou krásu.“
Thrawn postoupil vpřed. Natáhl ruku k bělostné šíji mladinké nymfy. Zezadu nahou dívku objal, až hologramy splynuly jeden s druhým.
Eisaku pohoršeně odvrátila hlavu. Myslí jí táhl překotný roj zběsilých myšlenek.
Kde se ten zmetek, u všech čertů, skrývá? A jakou hru to s ní vlastně hraje? Jde mu o čas nebo o něco jiného?
„Jmenuje se Kýra,“ zapředl Thrawn. Rukou sklouzl níž, zlehka se dotkl dívčina drobného ňadra. „Je tapassianskou nymfou smrti.“
Odstoupil od dívky, upřel na Eisaku svůj pronikavý pohled. „Povšimněte si, prosím, jejích očí. Jsou překrásné. Jedno je modré, jako voda v jezírku, v němž se shlíží. Druhé zelené, jako tráva pod jejíma nohama.“
Eisaku, hypnotizovaná Thrawnovým podmanivým hlasem, vyhledala oči nymfy. Avšak ty zůstávaly upřené do prázdna.
„Říká se,“ spřádal Thrawn slova jedno k druhému, „že její oči jsou tím posledním, co živá bytost, jež do nich pohlédne, spatří. Pak zemře …“
Nymfa naráz doširoka otevřela oči. Závoj polospánku, který je halil, z nich vmžiku spadl. Náhle byly živé a jasné. Jedno modré, druhé zelené.
Obě náhle jedovatě žluté!
A přece nádherné.
Eisaku naprázdno otevřela ústa. Zachvátila ji panika zvířete paralyzovaného pohledem hada.
Chtěla utéct, avšak nohy jako by jí vrostly do vysokého koberce.
Chtěla křičet, ale slova se jí vzpříčila ve staženém hrdle.
Nymfa jen mírně pootočila hlavu. Ruku s hřebínkem, jímž se doposud česala, složila do klína. Její překrásně modelované rty se pohnuly. Promluvila šepotem podobným šumu peřejí podsvětní řeky.
Eisaku nerozuměla jednotlivým slovům, ale význam celku pochopila dokonale.
Neboj se, maličká, vždyť jen umíráš.


*     *     *


„Parcku?“
„Torpédomet nabitý, turbolasery připraveny,“ pohotově hlásil kapitán.
Na stísněném můstku malé corelliánské korvety to vřelo jako v úle. Imperiální operátoři, zvyklí na prostorná stanoviště destruktoru, strkali jeden do druhého, málem si seděli na klíně. Přesto plnili své úkoly na výbornou.
Velkoadmirál Thrawn deaktivoval holoemitor. Několika dlouhými kroky stanul vedle kapitána Parcka. Krátce se zadíval na zmrzačený Vengeance. Nepříjemným pocitům, které se neodbytně hlásily o slovo, nedovolil, aby ovládly jeho úsudek.
Udělá, co udělat musí.
„Zaměřte iontové agregáty.“
Byl by špatný velitel, kdyby nevěděl, kde má jeho bývalá vlajková loď slabé místo. Bez štítů a s nefunkčními zbraňovými systémy byla navíc naprosto bezmocná i proti tak slabému plavidlu, jakým corelliánská korveta byla.
„Palte plnou silou!“
Pět torpéd v rychlém sledu opustilo šachtu jediného torpédometu, z šesti zdvojených turbolaserových baterií vyšlehly zelené blesky.
Překonaly mrazivou propast vesmírného prostoru.
Naprosto neomylně zasáhly cíl.


*     *     *


Poručíka Ikrama se zmocnil rychle vzrůstající neklid.
Marně čekal na hlášení od výsadku. Mlčení trvalo znepokojivě dlouho.
Na můstku Free Scope nervózně sledoval taktické displeje i okolní prostor, když vtom jeden z operátorů vykřikl: „Pane, nabíjejí zbraně.“
Ikram šlehl nevěřícným pohledem po Vengeance: „Cože? To není možné. Jejich systémy přece nepracují.“
„Oni ne, ta korveta,“ chrlil ze sebe operátor.
„Pět torpéd v prostoru!“ vykřikl další.
Ikram křečovitě sevřel područky velitelského křesla. S úžasem sledoval blikavá světýlka torpéd vypálených z corelliánské korvety. Z té s porouchaným hyperdrivem, co měla původně chránit civilní konvoj a nedokázala s ním přejít do hyperprostoru. Pod tlakem překotných událostí zůstala opomenuta stranou hlavního dění.
„Turbolasery aktivní!“ ječel operátor.
Korveta zažehla motory, začala nabírat rychlost. Kolem Free Scope se přehnala torpéda i svazky zelených blesků následované plavidlem, z něhož byly vypáleny.
Ikram vyskočil z křesla: „Zbláznili se?“ Vůbec nechápal, co se to děje a hlavně proč. „Zavolejte je, ať okamžitě zastaví …“
Nedořekl.
Něco uvnitř Vengeance vybuchlo. Ohnivá smršť se přehnala jeho útrobami, aby vzápětí vytryskla na povrch. Obrovitá vnitřní exploze rozmetala mohutný destruktor na kusy. Chuchvalec žhavé plazmy a zdeformovaných trosek pohltil Free Scope i obě alianční útočné fregaty.
Zblízka obklíčily Vengeance jako hladová smečka.
Nyní se jim jejich lačnost stala osudnou.
Na prchavý zlomek času se staly nejjasněji zářícími objekty v okolním vesmíru.
Corelliánská korveta se obratně prosmýkla mezi vroucími mračny ionizovaných plynů a s motory vybičovanými na plný výkon zmizela v bezpečné náruči hyperprostoru.


*     *     *


Syndik Buqabi se zpocenými dlaněmi opřel o tvrzenou výplň okna své nevkusné ložnice. Studený pot se mu řinul i zpod prořídlých vlasů a stékal po křídově bílé tváři.
Za ním se v široké posteli se zlaceným rámem zavrtěla twi’lecká dívka. Vykoukla ze saténových podušek.
„Drahoušku? Honem pojď ke mně,“ lákala ho zpět. Když Buqabi nezareagoval, nasadila laškovně přísný tón: „No tak, mourečku, nezlob. Na copak se to tam koukáš?“
Neodpověděl.
Hrůzou nedýchal.
Vytřeštěnýma očima sledoval vířící oranžovou kouli, která se bleskovou rychlostí rozpínala všemi směry.
Netrvalo dlouhou a její okraj se dotkl spletité konstrukce yowerinských doků.


Epilog


Malá corelliánská korveta se cestovní rychlostí pohybovala oblastí Neznámých regionů. Pomalu se blížila k Nirauanu. Světu, kde velkoadmirál Thrawn vybudoval svou základnu příznačně nazvanou Ruka Thrawnova. Bude jeho oporou, až se rozhodne skoncovat s otravnou rebélií a zahájí své tažení za znovuobnovení Impéria.
On sám nyní seděl v strohé, jednoduše zařízené kajutě na horní palubě své provizorní vlajkové lodi. Modrými prsty zamyšleně bubnoval do plastové područky nepohodlného křesla. Sledoval eskadru hlídkových stíhačů, kteří obklopili korvetu a doprovázeli ji k základně.
Ozvalo se tiché pípnutí, pak rozpačité zakašlání. Do místnosti vstoupil kapitán Parck. „Pane, právě jsem obdržel hlášení. Všechny kontejnery již zadokovaly na základně. Náklad nebyl poškozen. Posádka Vengeance je v bezpečí. Zranění ani ztráty na životech nejsou hlášeny.“
Thrawn se křivě pousmál: „Takže jediné, co jsme ztratili, je moje vlajková loď.“
Voss Parck sklopil hlavu: „Je mi to upřímně líto, pane.“
Thrawn si sotva znatelně povzdychl.
„Jsou i jiné lodě, Parcku,“ odtušil bezbarvě.
Vždy mu více záleželo na osudu živé posádky, než na bezduchých technologiích.
Pomalu vstal, klidným krokem přešel k úzkému oknu. Zamyšleně složil ruce za zády. „Ačkoli, Vengeance není to jediné, co jsem u Yowerinu ztratil. Ona byla jedinečná. Naprosto fascinující. Nenahraditelná …“
Parck zvažoval, koho přesně má velkoadmirál na mysli. Nikdy si nebyl úplně jistý, co se Thrawnovi modrou hlavou honí, ale zeptat se ho neodvážil.
Nechtěl před velkoadmirálem vypadat jako tupec.
Thrawn se otočil ke kapitánovi zády.
Zamyšleně se zadíval na nevýrazné, osaměle roztroušené hvězdičky Neznámých regionů. Avšak i kdyby za oknem oslnivě zářily milióny sluncí galaktického středu, on by stejně měl před očima jen jediný obraz.
Vlahé ráno a modré jezírko.
Zelenou trávu a mladinkou nymfu.
Zasněně zírala do prázdna. Jemnými rty se usmívala.
Thrawn ten úsměv opětoval.
Jak moc jí byl vděčný, že k němu ani jednou neobrátila zrak, že mu její zasněný pohled nikdy nepatřil.


*     *     *


Admirál Ackbar přijal zprávu o smrti komodora Matti Eisaku a zničení alianční flotily u Yowerinu s klidem hodným své rasy. Jakýkoli doplňující komentář považoval za zbytečný. Nepřekvapilo ho ani rychlé předvolání k Mon Mothmě, předsedkyni Senátu.
„Zdá se, že máme nového nepřítele,“ zkonstatovala drobná hnědovlasá žena, která před lety dovedla Povstaleckou alianci k vítězství nad všemocnou Galaktickou říší.
Ackbar rozvážně přikývl: „Těžce poškozen byl i yowerinský syndikát. Sám jeho majitel zahynul. Veškeré záznamy byly zničeny. Nevíme, kdo imperiální lodi velel, ani jak bitva probíhala.“
Mon Mothma se hořce usmála: „Jen výsledek je zřejmý. Rozhodně toho velitele nesmíme podceňovat.“
Zhluboka si povzdychla: „Admirále, to není jen nějaký zapomenutý patriot, s jakými se běžně setkáváme. Jak sám dobře víte, již delší dobu mám z Neznámých regionů velmi špatný pocit. Sledujte tu oblast a podávejte mi průběžné zprávy.“
S těmi slovy Mon Mothma admirála Ackbara propustila.
Ještě dlouho poté, co odešel, zamyšleně hleděla na zlomek zčernalého kovu zasazeného do mramorového stojánku, který na jejím pracovním stole zaujímal čestné místo.
Nebyl jen poněkud neobvyklým těžítkem, ale něčím mnohem víc.
Pocházel z druhé Hvězdy smrti. Byl jedním z mnoha ohořelých úlomků, které dopadly na povrch zeleného měsíce Endor.
Zírala na artefakt zčernalý strašlivým žárem a přemítala.
Jen před nedávnem ovládla Aliance Coruscant a proměnila ho v centrum Nové Republiky, avšak Impérium dosud nebylo mrtvé.
Ani zdaleka.
Kolik jeho stoupenců už porazili, a pokaždé se na obzoru vynořil někdo nový.
Ten současný neměl ani jméno, ani tvář. Nezbývalo, než čekat, kdy o sobě dá znovu vědět.
Byl anonymním přízrakem další neodvratné války a střet u Yowerinu byl její předehrou.
Již nebylo otázkou, zda nová válka mezi hvězdami vypukne, ale kdy.
Tím si byla Mon Mothma naprosto jistá.



KONEC