wz


SPOJENCI TEMNOTY



Kancléř Palpatin seděl v zšeřelé pracovně.
Nerozsvítil světla, jen mlčky hleděl do stínů.
K tomu, aby alespoň rozeznával obrysy zařízení i bizarních skulptur po obou stranách dveří, mu bohatě stačily odlesky světel mrakodrapů, které sem pronikaly zvenčí.
Neodpočíval, nepokoušela se o něj dřímota.
Přemítal.
Vystoupal až na samý vrchol.
Byl nejmocnějším mužem Republiky a přesto – chtěl víc.
Mnohem víc.
Nechtěl se ohlížet na nic a nikoho. Nechtěl být čímkoli omezován. Nechtěl se podřizovat náladám rozhádaných senátorů.
Chtěl být tím jediným, na jehož vůli záleží. Neomezeným nositelem absolutní moci. Takové, jaké je sithský lord hoden.
Kdysi, jedné studené noci na Korribanu, spatřil svůj osud. On a Vyvolený budou vládnout Galaxii. Ta vzpomínka ho vzrušovala. Kdykoli si na ten jedinečný okamžik vzpomněl, jeho dech se o poznání zrychlil.
Avšak jednu drobnost zbývalo doladit.
Ne on a Vyvolený, ale pouze on. A Vyvolený, jakkoli nadaný, bude jen pokorným služebníkem. Díky jeho síle se kancléř Palpatin stane vládcem Galaxie.
Ovšem nyní měl Anakina Skywalkera, Vyvoleného, který byl stvořen z midichlorianů, ve své moci Řád Jediů. Zatímco on mohl pouze z povzdálí bezmocně sledovat, jak Jediové nikdy nepřipustí, aby Anakin v plné síle rozvinul své omračující schopnosti.
Palpatin se v myšlenkách ohlédl zpět na učedníky, které kdy měl a v jejichž schopnosti doufal, avšak všichni byli jen jediným velkým zklamáním.
Darth Maul, velmi schopný, nicméně až otrocky oddaný a nakonec – navzdory své výjimečnosti – usmrcený řadovým učedníkem Jedi.
Hrabě Dooku, příliš starý, příliš nezávislý. Dosud žil, ale v Palpatinových očích byl již dávno odepsaný. Zařídit jeho smrt bude snazší, než by se zdálo. Zemře rukou Vyvoleného, který pak místo něj zaujme místo po Palpatinově boku. Mladý, horlivý Jedi zajisté s potěšením setne hlavu sithskému válečníkovi.
Avšak, jak přimět Vyvoleného, aby se přidal na Temnou stranu Síly, aby se on sám stal sithským lordem? Aby se dobrovolně vydal na cestu, z níž není návratu?
Kancléř Palpatin se usmál do šera.
Rukou sáhl po datapadu, který ležel na stole. Jas obrazovky ozářil jeho tvář. Pohlédl na zobrazená data. V modrých očích se potěšeně zablýsklo.
Již poněkolikáté si přečetl přísně tajnou zprávu zobrazenou v datapadu. Ne nadarmo si vydržoval síť soukromých agentů, kteří podléhali jen jemu a o kterých nikdo další neměl ani to nejmenší tušení.
Jak neočekávané, neuvěřitelné, avšak nadmíru vítané!
Sama prozřetelnost musela být bezvýhradně spokojená s jeho plány i činy, když mu přinesla takový dar.
Anakin Skywalker, rytíř Jedi povinný zachovávat zdrženlivost, uzavřel tajný sňatek se senátorkou království Naboo Padmé Naberrie, bývalou královnou Amidalou. S tou roztomilou naivkou, která se občas nepříjemně pletla do věcí, do kterých jí nic nebylo, avšak vždy naprosto přesně posloužila Palpatinovým záměrům.
Tak například kdysi při blokádě Naboo vojsky Obchodní federace vyzvala Senát, aby hlasoval o nedůvěře tehdejšímu Nejvyššímu kancléři Valorumovi. Novým kancléřem pak byl, zcela samozřejmě, zvolen právě senátor Palpatin, zástupce okupovaného království Naboo.
Od vzpomínek se vrátil zpět ke zprávě v datapadu.
Rozkošný románek. Přímo k zulíbání. Palpatin se potměšile zašklebil na odraz vlastního obličeje na skle velkých oken.
První krok od Světla k Temnotě byl učiněn, ačkoli se zatím maskoval jako ušlechtilý cit. Jak mocnými spojenci Temnoty jsou obavy a strach o milovanou bytost.
Nápad, který se Palpatinovi zrodil v hlavě, byl až vulgárně prostý, a přitom mu přinese nejen užitek, ale i příjemné potěšení.


*     *     *


„Má drahá, vypadáte rozrušeně.“
Senátorka království Naboo se zaskočeně ohlédla za hlasem, který ji oslovil. Její hezká, souměrná tvář lemovaná hnědými vlasy vyčesanými do složitého, dekorativního účesu se mírně zachmuřila. Mladá žena pocítila, tak jako pokaždé, když se setkala s kancléřem Palpatinem, jistý neklid. Zvláštní mrazení, které se jí jako ledová pracka usadilo za krkem.
Občas měla pocit, že on ví mnohem víc, než dává najevo, že dokáže nahlédnout i do těch nejskrytějších záhybů lidské duše. Vždyť i sami Jediové se před Palpatinem mívají hodně na pozoru a pečlivě váží každé slovo, které před ním pronesou.
„Kancléři,“ hlavou mu naznačila lehkou úklonu. Nakonec, nyní byl jejím nadřízeným, i když tomu dříve bývalo jinak. Tehdy ji oslovoval Vaše Veličenstvo.
„Zdá se, že jednání o dotacích pro nesoběstačné sektory neproběhlo dle vašich představ,“ zapředl Palpatin.
Po tváři jí přešel rozpačitý stín.
„Nebo se mýlím?“ pomalu k Padmé přistoupil, jemně ji uchopil za paži. Zvolna vykročili dlouhou chodbou budovy Senátu.
„Možná s tím něco uděláme,“ nadhodil mnohoznačně.
Ta možnost tady přece je, tak proč ji nevyužít.
„Uděláme?“ senátorčiny rozpaky se změnily ve zmatek. „Hlasování skončilo. Nikdo nemůže změnit rozhodnutí Senátu.“
„Nikdo, ani Nejvyšší kancléř, já vím. Opravné prostředky jsou neúčinné a řízení s nimi spojená jsou příliš zdlouhavá.“
S hraným zamyšlením protáhl obličej. Pohled jeho modrých očí zmatněl.
„Ale přece, je zde jistá naděje. Nechci, aby ti chudáci umírali hlady. Některé z bohatých sektorů si určitě rády odepíší milosrdný dar z povinných daní. Stačí jen promluvit s těmi správnými – lidmi.“
Neznatelně se otřásl. Jeho odpor k jiným formám života byl pověstný.
„Jste laskavý člověk, kancléři. Bohužel, senátoři byli neoblomní. V tomto boji jsem zůstala sama. Ačkoli, když se přimluvíte na těch správných místech …“ výmluvně se kousla do rtu. Ve velkých, hnědých očích se jí mihl záblesk spojenectví.
Nemohla nepostřehnout podporu, které se jí od kancléře v poslední době dostávalo. Využíval svůj nesporný vliv, aby jí pomáhal prosazovat řešení, která ostatním často připadala hloupě idealistická. Padmé Palpatinův zájem těšil, ačkoli nezištností jeho počínání si tak úplně jistá nebyla. Nejvyšší kancléř byl obratný politik, a pokud něco činil, pak vždy jen za nějakým, často ne zcela zřejmým, účelem. Bylo o něm známo, že z každé, jakkoli nevýhodné situace, dokáže vytěžit prospěch.
Zastavil se. Na tváři vykouzlil shovívavý úsměv. Byl tak vstřícný a plný pochopení. „Jste velmi osamělá, má drahá. Teď, když Mistr Obi-wan a jeho učedník Anakin byli odveleni na vnější okraj galaxie, musí být pro vás vše ještě těžší.“
Sklopila zrak.
„Jistě, přátelé mi samozřejmě schází,“ připustila s ostychem.
Málem se podřekla, ale pak místo Anakinova jména zvolila neutrální výraz přátelé. Ale i tak měla neodbytný dojem, že Palpatin něco tuší. Proč by se o Anakinovi jinak zmiňoval?
Jak moc jí chyběl.
Byl pryč jen pár dní a jí už se mučivě stýskalo po jeho objetí i nenasytné, až chlapecky přímočaré, touze. Rychle tu myšlenku zaplašila, avšak Palpatin se naprosto bez zábran probíral jejími pocity. Mapoval je s důsledností kartografa. Nebylo v její moci před ním cokoli skrýt.
Palpatin se v duchu pousmál nad nerovným vztahem mezi mladším mužem a o celé roky starší ženou. Ačkoli, zajisté byly chvilky, kdy jí jeho mladická neohrabanost musela připadat roztomilá.
„Možná bych mohl to prázdné místo vyplnit,“ vydechl tichým, sametovým hlasem.
„Vy?“ vyhrkla až příliš prudce. Poplašeně se pokusila vymanit z jeho sevření. Zdvořilost vypěstovaná roky diplomatické služby v ten okamžik ustoupila stranou.
Zahanbeně, neboť přistihl sám sebe při nenadálé slabosti, zamrkal: „Odpusťte starci jeho pošetilost. Omlouvám se, že jsem vás polekal,“ s neskrývaným studem se pousmál.
Její zmatek byl větší a větší až se zdálo, že se v něm utopí. Bylo tak snadné v ní vzbuzovat tak rozporuplné pocity.
„Ne … vy se neomlouvejte … to já bych se měla omluvit za nezdvořilost. Děkuji za velkorysou nabídku, ale …“ Padmé se zarazila uprostřed nedokončené věty, když Palpatin sevřel v dlaních její ruku.
Tvář měl vážnou, ale modré oči se usmívaly, když podmanivým hlasem řekl: „V tom případě bych uvítal, kdybyste na dnešní večer přijala mé pozvání. Ostatně, jsme přece krajané. Měli bychom držet při sobě v tomto veskrze nepřívětivém světě.“


*     *     *


Setkali se znovu v podvečer. Uprostřed obrovité vstupní haly Republikového senátu. Těch pár zaměstnanců a protokolárních droidů, kteří je potkali, neudivilo, že vidí senátorku království Naboo ve společnosti Nejvyššího kancléře. Vždyť oba pocházejí ze stejné planety a navíc, pracovní schůzky či večeře mimo budovu Senátu byly naprosto běžnou součástí každodenní práce.
„Drahá Padmé, vypadáte skvostně,“ usmál se Palpatin. Obdiv, který dal najevo, byl tentokrát naprosto upřímný.
Měl pravdu, Padmé vždy, když bylo třeba, vypadala skvostně.
Se složitým účesem ozdobeným jemnou, zlatou síťkou a oblečená v decentních večerních šatech nachové barvy a splývavém plášti byla ztělesněním pravé ženské krásy. Živoucím drahokamem.
Přesto, že byla drobná a štíhlá, její vzhled byl vždy reprezentativní. A i když už nebyla vládkyní Naboo, stále v sobě měla cosi královského.
„Pojďte, půjdeme,“ napřáhl k ní ruku.
S trochou ostychu se o ni opřela, přesto zvědavost nakonec zvítězila nad pochybnostmi: „Kam půjdeme?“
Přimhouřil oči, kolem koutků mu zahrál pobavený úsměv: „Vaše krása si zaslouží prostředí, jež by ji vhodně doplnilo. Přece jsem vás nepozval, abychom strávili večer na chodbě v budově Senátu.“


*     *     *


Místo, na které ji vzal, bylo zvláštní i okouzlující zároveň.
Tiché a podmanivé.
V pravém smyslu toho slova zamrzlé v prostoru a snad i v samotném čase. Nacházelo se v polární oblasti Coruscantu, kterou pokrýval věčný led.
Padmé vystoupila ze vznášedla, s údivem se rozhlédla kolem. Stála na jedné z kaskádovitých teras, které jako by byly tvořeny tabulemi průhledného, namodralého skla. Těsně přiléhaly k paláci, jenž byl vytesán z jediného kusu ledu.
Žádný kov či kámen. Jen led a jeho mrazivá krása.
Padmé byla ohromena. Nikdy nic podobného nespatřila. Připadala si jako v pohádce. Balustrády, věže, sloupy a arkády, dokonce i strnulé fontány byly stvořeny z ledu. Decentní, tlumené osvětlení a miliardy hvězd na nočním nebi dodávaly celému tomu prostoru snový, naprosto neskutečný charakter.
Palpatin přistoupil k Padmé, s uspokojením se kochal jejím úžasem. „Vidím, že jste okouzlena, má drahá. Snad jsem tedy zvolil dobře.“
Obrátila k němu oči. Zářily stejně jako hvězdy na průzračném nebi nad jejich hlavami.
„Tohle místo je opravdu nádherné,“ nevěděla, co dále říct, a tak se jen rozpačitě usmála.
Sevřel ji chlad. Těsněji si přitáhla plášť k tělu, ale lehký oděv ji v žádném případě nemohl zahřát.
Palpatin Padmé opět nabídl ruku a ona ji, nyní již zcela samozřejmě, přijala. Společně zamířili ke stolu slavnostně prostřenému na jedné z níže položených teras. Opodál postával zlatý protokolární droid připravený neprodleně splnit jakýkoli příkaz, který dostane.
Stůl byl prostřený jen pro dva.
A oni zde byli jen dva, a to Padmé, ať už si namlouvala cokoli, prostě zneklidňovalo. Znovu se zachvěla, a chladem to tentokrát nebylo.
„Zapomněl jsem vás požádat, abyste se teple oblékla. Bylo mi to jaksi žinantní,“ řekl Palpatin omluvně. „Proto mi dovolte, abych svůj prohřešek napravil.“
Pokynul droidovi, který mu podal plášť lemovaný stříbrnou kožešinou, jenž ležel přehozený přes vysoké opěradlo jedné z vyřezávaných židlí. Také ona byla vyrobena z ledu, doplněná stejně oslnivě bílým, sametovým polstrováním.
Palpatin přehodil plášť Padmé přes ramena a jakoby mimoděk mladou ženu objal. Ucítila měkkost vzácné kožešiny i pevnost jeho objetí.
„Myslím, že takto se bude cítit mnohem lépe,“ ujistil ji tichým, podmanivým hlasem.
Odtáhla se. V očích se jí mihl stín nevole. Počáteční úžas se rychle změnil v onen špatný pocit, který z kancléře v posledních dnech měla.
„Copak,“ usmál se Palpatin sladce. „Něco není v pořádku?“
Jejich oči se setkaly. Ty její byly velké a hřejivé, ty jeho modré a chladné jako led kolem.
Palpatin si povzdechl, uvolnil sevření. Odevzdaně spustil paže podél těla, posmutněle pokýval hlavou: „Já vím, má drahá, dala byste přednost muži mnohem mladšímu, než jsem já. Možná mladšímu, než jste vy sama …“
Záměrně nechal větu nedokončenou.
Pod Padmé jako by se v ten okamžik otevřela hluboká propast. Tak proto ji pozval. Naprosto nepochybovala, na jakou okolnost tou poznámkou narážel. On o jejím tajném sňatku s Anakinem Skywalkerem, rytířem povinným zachovávat zdrženlivost danou kodexem Řádu Jedi, prostě ví.
Pochopitelně. Ti dva jsou přece přátelé. Anebo si vše zjistil jiným způsobem.
Chce ji snad vydírat?
Bude od ní za mlčení požadovat nějaké protislužby, ať už se budou týkat čehokoli?
Podpory v Senátu, lobbování za jeho zájmy, nebo bude muset slevovat ze svých zásad či snad dokonce …
V duchu se otřásla, podvědomě couvla o krok. Její zrychlený dech se srážel v něžné obláčky bílé páry. Nenechá se vydírat, nikdy nepřistoupí na jeho hru.
Roj myšlenek, který se jí hnal myslí, byl stále zběsilejší a zběsilejší, přesto se ještě dokázala ovládnout a lehce povzneseným tónem odvětit: „Proč si to myslíte, kancléři? Naopak, jsem ráda, že jste mne sem vzal. Tohle místo je překrásné. Jsem unesena …“
„To já také.“
Překonal krok, který je dělil. Zblízka jí pohlédl do tváře. „Jste anděl a každý, kdo vás potká, o tom musí být přesvědčen.“
Namísto odpovědi jí z úst splynul přidušený vzdech. Vždyť něco podobného jí kdysi řekl Anakin. Ta nezpochybnitelná souvislost ji vyděsila.
Zato Palpatina její úlek potěšil. Vzrušovalo ho, když si druzí uvědomovali, jak bezvýhradnou moc nad nimi má.
Měkce a pomalu vzal její hlavu do dlaní. Jak nejněžněji uměl, pohladil Padmé po tváři: „Nechtěl jsem vás polekat. Vy, mé dítě, se mě bát opravdu nemusíte.“


*     *     *


Na romantickou večeři ve dvou tu noc již nedošlo. Zlatý protokolární droid udiveně hleděl za párem, který se napřed vášnivě objímal, aby vzápětí zmizel v útrobách ledového paláce.
Zvedl ze země plášť lemovaný stříbrnou kožešinou, který předtím Padmé sklouzl z ramen, zlatou rukou ho čistě pro formu oprášil. Přehodil drahocenný kus oděvu zpět přes opěradlo židle.
Pak pohlédl na slavnostně prostřený stůl. Ve svém elektronickém duchu pokrčil rameny a mechanickým hlasem pronesl: „Typické lidské chování. Napřed si něco poručí, a pak si toho ani nevšimnou.“


*     *     *


Netušila, jak se to stalo.
Možná prošli spletitými chodbami paláce, možná je přeneslo nějaké nepostřehnutelné kouzlo, možná prostě jen přestala sledovat svět kolem sebe a její omámená mysl chtěla náhle vnímat jen jedno jediné.
Nadýchané, vůní prosycené bílé podušky, které ji obklopovaly a doteky muže, který se nad ní skláněl. Byl zkušený a cílevědomý a přitom až neuvěřitelně pozorný a citlivý. Zahrnoval ji něžnostmi i nespoutanou vášní. Zcela jasně jí dal najevo, co od ní očekává a ona jeho očekávání splnila. Přijala ho a splynula s ním. Dovolila, aby v tom jedinečném okamžiku vyplnil prázdné místo v jejím nejhlubším nitru.
Jak vzdálený byl v ten okamžik Anakin.
Právě teď bojoval za zájmy Republiky a jejího kancléře kdesi na opačném konci galaxie.
Příliš daleko od Coruscantu, příliš daleko od Padmé.


*     *     *


Druhý den nad ránem Palpatin Padmé zcela samozřejmě doprovodil až ke dveřím jejího apartmá. Stále byl pozorný a uctivý, avšak každé jeho slovo i gesto bylo pečlivě volené a rezervované.
Poděkoval za příjemně strávený čas, popřál hezký nadcházející den. Rozloučil se s Padmé uměřenou úklonou. Nečekal, co senátorka odpoví. Otočil se na patě a s bohatě zdobeným rouchem vlajícím za zády odkráčel směrem ke své pracovně.
Padmé zůstala stát před zavřenými dveřmi. Neschopná slova, natož rozumné myšlenky. Stejně osamělá, jako předchozí den, jen obohacená o výstřední prožitek uplynulé noci.


*     *     *


Zradila Anakina.
Podvedla ho.
Stud a výčitky se Padmé usadily v kostech, byly jejími průvodci na každém kroku. Jak jen mohla tak snadno podlehnout? Ani se nepokusila vzdorovat.
Utěšovala se myšlenkou, že Anakin bude pryč ještě hodně dlouho a ona časem na tu neobvyklou noc jednoduše zapomene, avšak jak dny ubíhaly, cítila se stále hůř a hůř. Netrvalo dlouho a přidaly se nevolnosti. Najednou byla ke všemu mnohem citlivější a vnímavější než dříve. V ústech stále více cítila podivnou, kovovou chuť zrady, které se dopustila.
Zpočátku ten stav přičítala jen pocuchaným nervům či znepokojivé šeptandě, že Anakina, od kterého neměla žádné zprávy, zabili.
Ale když s nadcházejícím měsícem nebyly jisté věci tak, jak měly být, se zlou předtuchou vyhledala lékaře.


*     *     *


Senátorka Padmé Naberrie vstoupila do pracovny Nejvyššího kancléře Republikového senátu. Prostorný kabinet, zařízený s přepychem a elegancí, zalévalo nazlátlé odpolední světlo a vykreslovalo na jeho stěny dlouhé podvečerní stíny.
„Kancléři, jsem těhotná,“ řekla Padmé ledva se za ní dveře zavřely.
Palpatin vytáhl obočí, strojeně se pousmál: „Opravdu?“
Vykročil Padmé v ústrety. Pohotově ji usadil do pohodlného křesla pro návštěvy. Čeká-li ho srdceryvný výlev, pak vsedě nebude tak působivý.
„Gratuluji – ačkoli,“ Palpatin udělal krátkou pomlku, zamyšleně si položil ukazovák na ústa, „bude třeba najít vašeho nástupce. Předpokládám, že se vzdáte mandátu, abyste se mohla plně věnovat své budoucí rodině.“
Padmé semkla rty. Zadívala se do prázdna. První část nepříjemného sdělení měla za sebou, ovšem ta druhá, horší ji teprve čekala.
„Bez otce je rodina neúplná,“ hlesla s nepřítomným výrazem.
O budoucnosti žádnou konkrétní představu neměla. Přesto cítila, že by Palpatin měl být o všem informován ještě jiným způsobem, než jen jako předseda Senátu.
Nejvyšší kancléř se zhluboka nadechl, zadržel dech. Důstojným krokem s rukama složenýma v širokých rukávech těžkého roucha obešel pracovní stůl. Usedl do velkého křesla. Pomalu, velmi pomalu vydechl.
Pokud měl nějaké pocity, pak je tvrdě potlačil. Jeho tvář byla prázdná, prostá jakéhokoli výrazu.
„Přišla jste mne snad požádat, abych povolal Anakina Skywalkera zpět na Coruscant?“ řekl odměřeně. „Já přece vím, že právě on je otcem.“
Otevřela ústa, aby promluvila, ale on jí nehodlal poskytnout ani ten nejmenší manévrovací prostor.
„Vždyť je váš manžel,“ doplnil nekompromisní dovětek.
Avšak Padmé zpříma pohlédla Palpatinovi do očí: „Jeho otcovstvím si právě nejsem jistá.“
Vymanil ruce ze záhybů pláště. Prsty sevřel područky křesla, až mu klouby zbělely. Jeho tvář, jindy tak přívětivá, ztvrdla jako by v ten okamžik zkameněla.
Modré oči byly rázem studenější než ledovce na pólech Coruscantu a ústa, která Padmé nedávno zahrnovala polibky, se stáhla do ošklivého šklebu.
„Tím si buďte naprosto jistá,“ zasyčel Palpatin sžíravě. „Předpokládám, že vaše rozloučení s manželem bylo více než srdečné.“
Padmé vstoupily do očí slzy, přikryla si ústa rukou.
„Jste nechutný,“ zajíkla se potlačovaným pláčem.
Do Palpatinovy tváře se vrátil obvyklý starostlivý výraz.
„Proč tak silná slova, má drahá. Chápu vaše citové rozpoložení, ale nemějte obavy. Vaše tajemství je u mě dobře ukryté. Jsem přece Anakinův přítel. Od doby, kdy přišel coby chlapec na Coruscant se o něj starám jako o vlastního. Bylo by mi ctí být čestným kmotrem vašeho maličkého.“
Padmé se musela kousnout do zatnuté pěsti, aby nevykřikla nahlas.
„Jen doufám,“ pokračoval Palpatin a vřelost jeho hlasu se opět posunula blíže k polárním ledovcům, „že vás ani ve snu nenapadlo mne jakýmkoli způsobem vydírat. Mezi námi přece k ničemu podstatnému nedošlo.“
Vzápětí se Padmé stáhlo hrdlo. Jako by ji sevřela jakási zvláštní, těžko definovatelná síla. Ten nejasný pocit ji naplnil strachem. Srdce se jí rozbušilo.
Přesto neudělá stejnou chybu dvakrát. Již nikdy nebude povolná. Již nikdy se nedá tím mužem zastrašit ani svést, ať už by mělo jít o cokoli – o podporu v Senátu nebo třeba o další společnou noc.
Palpatin vycítil její vzdor, přesto opět zjemnil hlas: „A nyní se, má drahá, vraťme k otázce vašeho mandátu.“
Bylo neuvěřitelné, jak rychle dokázal měnit výrazy tváře, tón i barvu hlasu. Mistrovství jeho výrazových forem bylo nepřekonatelné.
Padmé rychle zamrkala, aby zaplašila slzy, s námahou polkla.
„Mandátu se nevzdám,“ řekla pečlivě ovládaným hlasem. „Budu sloužit Republice, dokud to půjde. A nyní mne omluvte.“
Vstala a povstal i kancléř. „Jste obdivuhodná,“ vydechl. „Republika vaši oddanost zajisté ocení.“
Jemně Padmé uchopil za ruku a lehce ji políbil. Dal si opravdu záležet, aby polibek byl jen letmý. Aby nebyl ničím víc, než pouhým společenským gestem.
„Věřím, že Anakin bude dobrým otcem. Snad vás potěší zpráva, že jsem již podnikl veškeré kroky, aby se vrátil na Coruscant, avšak musíte být trpělivá, má drahá. Zajisté bude tou radostnou zprávou příjemně překvapen.“
Padmé jen zavřela oči a potřásla hlavou.
Takže on vše věděl ještě dříve, než jsem se mu svěřila, pomyslela si trpce a nahlas řekla pouhé: „Děkuji.“
O vděčný úsměv se ani nepokusila. Dobře věděla, že i v tomto případě Palpatin dělá jen to, co dříve či později promění ve svůj osobní prospěch.


*     *     *


O téměř devět měsíců později byl Nejvyšší kancléř Palpatin unesen Separatisty.
Ta zpráva obletěla Coruscant i celou galaxii rychlostí blesku. Avšak situace nebyla tak zoufalá, jak se zpočátku zdálo.
Stateční rytíři Jedi, Mistr Obi-wan Kenobi a jeho učedník Anakin Skywalker, kancléře zachránili.
Hrabě Dooku, zákeřný sithský lord, strůjce únosu a zrádce Republiky, zemřel rukou mladého rytíře a generál Grievous, velitel armády Seperatistů, potupně uprchl.
Vše se vyvíjelo podle Palpatinových plánů. Místo po jeho boku bylo volné, připravené pro Vyvoleného.
Senátorka Padmé Naberrie stála mezi sloupy prostorné vstupní haly budovy Senátu. Skryta v jejich stínu, zpovzdálí sledovala skupinu senátorů a vládních úředníků, kteří nadšeně vítali zachráněného kancléře.
Starý pán byl jejich radostí upřímně dojat.
Doprovázel ho mladý vysoký muž v černém oděvu bojovníka. Také on si svůj okamžik slávy patřičně vychutnával. Jeho pohledná tvář zářila neskrývanou pýchou.
Padmé od něj nedokázala odtrhnout zrak. Mladý rytíř se obrátil jejím směrem. Přenechal kancléře rozradostněným senátorům a sám se s chlapeckou bezprostředností rozeběhl k Padmé.
Sevřel ji v náručí, naprosto bez okolků přitiskl své rty na její.
Nepřemýšlel nad tím, zda se někdo dívá a zda jejich tajemství nemůže být odhaleno. Na ničem z toho mu právě teď vůbec nezáleželo. Šeptal její jméno, zatímco ona měla v očích slzy.
A pak to pocítil, jakýsi podivný poryv Síly v jejím nitru. Tázavě na ni pohlédl. Položila si jeho ruku na své břicho. Již dávno nebylo ploché a pevné.
„Anakine, budeš otcem,“ oznámila mu a v ten okamžik o jeho otcovství ani v nejmenším nepochybovala. Vždyť jejich loučení před mnoha měsíci bylo tak bolestně krásné.
Byl zaskočen, přesto se cítil neskonale šťastný.
A nepochybovala ani v noci, když se láskyplně dívala, jak vedle ní tiše oddychuje. V namodralém šeru si nevšimla sotva znatelných, křečovitých záchvěvů jeho tváře. Netušila, jaké sny trýzní jeho duši, že obavy a strach o milovanou bytost, ti mocní spojenci Temnoty právě započali své zničující dílo.



KONEC