wz
Lady Vader Star Wars Fan Fiction

Lady Vader Star Wars Fan Fiction

Fantastické příběhy nejen ze světa Star Wars


Vítejte na stránkách, na kterých vám přináším své vlastní příběhy jak ze žánru Star Wars fan fiction, tak i zcela samostatné. Cílem stránek není ohromit barevnou grafikou, ale pobavit obsahem uvedených příběhů.
Pokud se vám mé příběhy budou líbit, doporučte je ostatním.
Pokud ne, pak na ně zapomeňte …


Fantastické příběhy:


Zde vám přináším příběhy na fenoménu Star Wars zcela nezávislé. Nejen Star Wars živ je člověk, a tak ne v každém vyprávění musí explodovat rovnou celé planety a blýskat světelné meče. Zaujmout nás přece může i příběh úplně jiný.

ZÁKON CHRLIČŮ



Jen o výjimečné noci, kdy úplněk připadne na den letního slunovratu, obživne jediný z tisíců chrličů, kteří po celém světě drží stráž na střechách katedrál.

V onu tajemnou noc jen jeden z nich dostane šanci zlomit své prokletí.

Musí najít chlapce narozeného o letním slunovratu, který zaujme jeho místo a na celé věky si s ním vymění svůj osud.

Kdyby selhal a chlapce nenašel, další příležitost už nedostane.

Zůstane navždy zakletý ve strnulém kameni.

Takový je zákon chrličů.


*     *    *


Ležel v posteli. Koukal do šera.

Zlobil se na mámu, že ho právě dnes zahnala do postele tak brzy.

Vždyť měl narozeniny!

Neměl rád dlouhé letní večery, kdy se marně převaloval, zatímco spánek nepřicházel. A dnes, jako na potvoru, bylo vše ještě horší.

Sotva slunce zapadlo, už nad městem vyšel měsíc. Velký, kulatý, co svítil jasněji než pouliční lucerna.

Navíc bylo horko, jako by léto ani nezačínalo, ale už dávno dosáhlo svého vrcholu.

Kluk hlasitě zavzdychal v naději, že přivolá mámu, ale nikdo nepřišel.

Naštvaně odkopal deku, zmuchlal polštář, překulil se na bok. Otočil se zády k otevřenému oknu
i k měsíci.

Zády k městu, nad nímž se k vysokému nebi vypínala černá silueta gotické katedrály.


*     *    *


Slunce nejdelšího dne v roce zmizelo za obzorem.

Nad věžemi katedrály vyšel úplný měsíc.

Sotva se první stříbrný paprsek dotkl kamenného těla jednoho z chrličů, věděl, že přišla chvíle,
na kterou čekal celá staletí.

Neopakovatelná noc, kdy nesmí zaváhat ani na nepatrný střípek věčnosti.

Kdy jako jediný z tisíců dostal svou šanci.

Pohnul očima.  Drápatým spárem zaskřípal o římsu nad okapem.

Mrskl šupinatým ocasem, protáhl tělo ztuhlé v bizarní póze.

Jen okamžik špičatýma ušima naslouchal záchvěvům lidských duší, než roztáhl blanitá křídla a tiše zakroužil nad usínajícím městem.


*     *    *


Kluk se prudce otočil zpátky k oknu.

Zaslechl něco jako šum křídel. Chtěl věřit, že šlo jen o poryv nočního větru, přesto tušil, že tam venku něco je.

„Mami,“ hlesl.

„Mami!“ křikl o něco hlasitěji.

Ale nepřišla předtím a nepřišla ani teď.

Měl strach, a přece vstal. Opatrně přistoupil k oknu, odhrnul záclonu, doširoka otevřel vysoké balkónové dveře.

Uskočil zpět. Němý výkřik se mu vzpříčil ve staženém hrdle.

Neuměl pojmenovat tvora, který seděl na zábradlí balkónu. Drak, bazilišek či skřet, ale ani jedno ze slov, která ho napadla, nebylo dostatečně výstižné.

Prostě roztlemená zrůda.

Nemohl odtrhnout zrak od velkých lesklých očí, ve kterých se odrážel stříbrný svit měsíce. Šířily chlad, jako by byly vytesány z prastarého kamene.

Zaslechl šepot a také smích. Tichý, podmanivý, ztracený v nikdy neprolitých slzách.

Skrýval příkaz, který nešlo opomenout.

Kluk se přehoupl přes okraj balkónu. Po okapové rouře slezl do zahrady. Vůbec netušil, že je něčeho takového schopen.

Veden vůlí podivného tvora i světlem plného měsíce přelezl přes plot. Očarovaný cizím vědomím procházel liduprázdnými ulicemi města. Vyhýbal se nažloutlé záři, která ještě tu a tam probleskovala z dosud otevřených barů a nočních bister.

Došel ke katedrále.

Fascinovaně zíral na vysoké průčelí a lomené oblouky i kamenným filigránem zdobené věže.

Odrazil se, skočil.

Po výstupcích a žebrech šplhal výš a výš. Prsty se zachytával spár mezi prastarými kameny. I ten nejmenší výstupek mu byl náhle schopen poskytnout oporu. 

Bez zaváhání přešel po úzké římse. Nevnímal propast pod sebou. Necítil strach ani závrať.

Neplakal, nevolal o pomoc.

Došel na konec římsy, usedl na krakorec upevněný v místě, kde se stýkaly žlaby měděných okapů. Kdyby jen věděl, jak dlouho byl z těchto míst sledován, než byl vybrán.

Tak, jako mnoho chlapců po celá staletí před ním, v jiných městech a na střechách jiných katedrál, také on znehybněl.

Široce otevřenýma očima se zadíval na měsíc.

Jeho proměna začala.

Ze zad mu vyrazila blanitá křídla, uši se zašpičatěly, narostl mu ocas. Ruce a nohy se změnily v drápaté spáry. Dětskou tvářičku zohavil ohavný škleb.

Tělo se pokrylo šupinami. Protáhlo se a zkřivilo v bizarní póze.

Oči, dosud velké a lesklé, zmatněly šedým kamenem.


*     *    *


Dusná noc přinesla změnu počasí a s ní nad ránem přišel déšť. Prudký, studený, nepříjemně lezavý.

Máma s klukem se krčili pod velkým deštníkem. Rychlým krokem pospíchali ke škole.

Právě procházeli kolem katedrály, když vtom se kluk zastavil.

Očima klouzal po fasádě, až zrakem spočinul na kamenném chrliči, který rozšklebenými ústy dávil vodu na posmutnělé město.

Máma se zamračila.

Už když přišla kluka vzbudit, měla dojem, že něco není v pořádku. Večer ji dvakrát volal, přesto za ním nepřišla. Nechtěla ho rozmazlovat, běhat za ním kvůli každému zakňourání.

Když ho později zkontrolovala, už dávno spokojeně spal.

Zato ráno byl nezvykle tichý. K snídani snědl sotva pár soust. Jako by to ani nebyl on.

„Co je s tebou?“ otázala se s obavou, že mu náhlá změna počasí přivodila nemoc.

Neodpověděl.

Dál mlčky zíral na okřídleného skřeta. Najednou měl dojem, že se mu ve vypouklých očích třpytí slzy. Avšak nejspíš to byly jen kapky letního deště.

Máma zachytila směr klukova pohledu. „Ale jdi, snad se ho nebojíš?“

„Nebojím …“ odpověděl vážně.

Přesto chytil mámu za ruku. Ani nepostřehla, jak nepřirozeně studená je ta jeho. Jako led či kámen.

„Ty můj hrdino,“ zasmála se.

„ … jenom je mi ho líto,“ dodal šeptem, ale máma už neposlouchala.

Naposledy se ohlédl na chrlič.

Přál si, aby i on, až nastane správný čas, dokázal využít svou šanci.

Aby i on dokázal zpřetrhat pouta nelítostného zákona chrličů.



KONEC